ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1200.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1200/2016-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 5. října 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 6 To 27/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 3/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 40 T 3/2016, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §173 odst. 2, §43 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody.
Obviněný se uvedeného trestného činu a přečinu dopustil jednáním uvedeným ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, které v podstatě spočívalo v tom, že v období od 10. 8. 2015 do 4. 9. 2015, ve čtyřech případech v B. fyzicky napadl, se záměrem získat majetkový prospěch, poškozené starší ženy ve věku 66 až 85 let, snažil se jim vytrhnout kabelku, které se po přetahování zmocnil včetně finanční hotovosti, dvou platebních karet a dalších věcí ve výroku o vině uvedených, přičemž v jednom případě poškozená v důsledku jeho jednání utrpěla vykloubení levého ramene, tříštivou zlomeninu velkého hrbolu levé pažní kosti a nalomení základny článku IV. prstu levé ruky, kdy tato zranění ji citelně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 2 měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 6 To 27/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání, které svým obsahem směřuje proti nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a je tak zřejmé, že uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uvedl, že vzhledem k judikatuře Nejvyššího soudu nenapadá právní kvalifikaci skutku. Protože soud I. stupně jako přitěžující okolnost hodnotil podle §42 písm. n) tr. zákoníku spáchání více trestných činů, přičemž přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku spočíval jen v bezděčném opatření platební karty jako pouhý důsledek odcizení peněženky, náhodou bez jakékoliv jeho vůle na získání platební karty, namítá obviněný, že v tomto případě „není naplněn smysl přitěžující okolnosti“. Pokud již odvolací soud neuznal přitěžující okolnost spočívající v páchání trestné činnosti po delší dobu, pak pokud by odpadla i další přitěžující okolnost „vícečetnosti skutkových podstat“, byl by to již důvod i k revidování uloženého velmi přísného trestu. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodu neexistence dvou přitěžujících okolností zrušil rozhodnutí krajského soudu, a také potvrzující usnesení vrchního soudu, ve výroku o trestu a sám rozhodl tak, že mu za dva trestné činy v souběhu uloží přiměřeně nižší úhrnný trest, nebo věc vrátí soudu I. stupně nebo soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Námitky proti výroku o trestu lze v řízení o dovolání zásadně uplatňovat jen v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií pro stanovení druhu a výměry trestu, uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a v rámci zákonné trestní sazby, což ani nenamítá. Domáhá se toliko uložení mírnějšího trestu odnětí svobody s poukazem na nesprávné zohlednění přitěžující okolnosti soudem, což ale nelze v řízení o dovolání vůbec namítat.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného P. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu