ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1237.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1237/2016-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného Ľ. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 5 To 24/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 12/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2016, sp. zn. 30 T 12/2015, byli obvinění Ľ. K. a J. S. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016). Za tento trestný čin byli odsouzeni
- obviněný Ľ. K. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu propadnutí části majetku,
- obviněný J. S. podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu propadnutí části majetku a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci.
V rozsahu, v němž se na trestném činu podílel obviněný Ľ. K., spočíval skutek podle zjištění Krajského soudu v Ostravě (bod 1 výroku o vině) v podstatě v tom, že obvinění společně po předchozí vzájemné domluvě se záměrem zkrátit ve velkém rozsahu Českou republiku na spotřební dani z tabákových výrobků a sebe neoprávněně obohatit dne 12. 5. 2015 v katastru obce T. v rozporu s ustanovením §4 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, v chladicím návěsu zn. Lamberet s registrační značkou české imatrikulace .......... připojeném k tahači zn. MAN registrační značky slovenské imatrikulace ........ v úmyslu bez řádného odvedení daně dále distribuovat skrytě skladovali a přepravovali bez dokladů prokazujících zdanění nejméně 7 750 000 kusů cigaret balených v krabičkách po 20 kusech bez platné tabákové nálepky, přičemž byli zachyceni hlídkou mobilního dohledu Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj, když vozidlo řídil obviněný Ľ. K. po domluvě a na základě pokynu obviněného J. S., který se dostavil na místo záchytu a předložil hlídce mobilního dohledu celního úřadu mezinárodní nákladní list CMR č. ...... obsahující nepravdivé údaje o odesílateli a nákladu, jímž mělo být 2 886 kusů pneumatik, přičemž v návěsu bylo jen 507 kusů pneumatik uložených tak, aby sloužily k utajení skutečného nákladu, tedy přepravovaných cigaret. Podle dalších zjištění Krajského soudu v Ostravě obvinění věděli, že podle §114 odst. 2 zákona o spotřebních daních musí být tabákové výrobky označeny tabákovou nálepkou, že podle §101 odst. 1, 2 cit. zákona jsou tyto výrobky předmětem spotřební daně a že podle §9 odst. 1 cit. zákona jim vznikla povinnost tuto daň přiznat a zaplatit, což neučinili, a tím zkrátili spotřební daň z tabákových výrobků o částku ve výši 18 367 500 Kč.
O dovoláních, která podali obviněný Ľ. K. proti výroku o vině a v důsledku toho i proti výroku o trestu, obviněný J. S. proti výroku o trestu a státní zástupce ohledně obviněného Ľ. K. v jeho neprospěch proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 5 To 24/2016. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného Ľ. K. ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný Ľ. K. nově odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest roků s tím, že podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou, a podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu propadnutí části majetku. Odvolání obviněných Ľ. K. a J. S. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný Ľ. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Tento rozsudek napadl v celém jeho se týkajícím rozsahu. Ohradil se proti tomu, že napadeným rozsudkem zůstal nedotčen výrok, kterým byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nedostatek zavinění vyplývající z toho, že nevěděl, co se v nákladním prostoru fakticky nachází. Zároveň celou věc prezentoval jako protiprávní jednání obviněného J. S., o kterém nevěděl. Obviněný Ľ. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že soudy učinily ohledně zavinění obviněného Ľ. K. správné závěry, označil námitky obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí mimo jiné daň. Podle §240 odst. 3 tr. zákoníku se čin posoudí, jestliže pachatel spáchá uvedený čin ve velkém rozsahu.
Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je z hlediska znaků uvedených v §240 odst. 1 tr. zákoníku úmyslným trestným činem (§13 odst. 2 tr. zákoníku). Ve vztahu k těžšímu následku, jímž je podle §240 odst. 3 tr. zákoníku spáchání činu „ve velkém rozsahu“, postačí podle §17 písm. a) tr. zákoníku zavinění z nedbalosti.
Skutek, jímž byl obviněný Ľ. K. uznán vinným, evidentně naplňuje znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to i co do subjektivní stránky, tj. zavinění.
Zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Autentickým pramenem jeho poznání je výpověď samotného pachatele. Zavinění se ovšem může projevit také skrze objektivní okolnosti, jakými jsou způsob provedení činu, povaha použitých prostředků, následné jednání pachatele po činu, celková situace, v níž byl čin proveden, slovní projevy pachatele pronesené při činu nebo v jiné souvislosti s ním a jiné skutečnosti. To znamená, že pokud pachatel verbálně popírá zavinění, lze ho vyvodit i z naznačených objektivních okolností.
V posuzované věci obviněný Ľ. K. popíral úmysl zkrátit spotřební daň z tabákových výrobků, a to tvrzením, že nevěděl, co veze v nákladním prostoru návěsu soupravy, kterou řídil. Soudy obou stupňů se touto obhajobou náležitě zabývaly, konfrontovaly ji s objektivně zjištěnými okolnostmi činu a na tomto podkladě dospěly k plně podloženému závěru, že obhajoba obviněného byla vyvrácena a že jeho jednání ve vztahu ke skladování a přepravě nezdaněných cigaret bylo úmyslné.
Rozhodující význam v tomto ohledu mělo to, jak se obviněný Ľ. K. vyjadřoval v průběhu kontroly vykonané hlídkou mobilního dohledu celního úřadu. Na dotaz hlídky, co veze, obviněný nejprve odpověděl, že neveze nic a že jede jen k benzínové čerpací stanici. Tím se evidentně snažil předstírat, že návěs je prázdný a že v něm není žádné zboží. Na výzvu k otevření návěsu obviněný reagoval sdělením, že veze nějaké gumy. To částečně odpovídalo skutečnosti potud, že v nákladním prostoru návěsu byly naskládané pneumatiky, ale v podstatně menším množství, než bylo deklarováno v dokladech, které následně předložil obviněný J. S. , a jak se posléze ukázalo, pneumatiky byly v návěsu jen v množství potřebném pro zakrytí skutečně přepravovaného zboží, jímž byly nezdaněné cigarety. Reakce obviněného Ľ. K. na to, že hlídka mobilního dohledu celního úřadu přikročila ke kontrole nákladu, rozhodně tedy nespočívala v tom, že by řekl, že neví, co je v návěsu, jak by se dalo logicky očekávat, pokud by mu nebyla známa povaha převáženého nákladu. Místo toho obviněný nejprve evidentně lživě prohlásil, že neveze nic, a teprve pod vlivem dalšího postupu hlídky před otevřením návěsu zmínil pneumatiky, které se v návěsu v omezeném množství skutečně nacházely. Obviněný tak před hlídkou vystupoval způsobem, jímž dával najevo, že obsah nákladního prostoru návěsu je mu znám. K tomu přistupuje okolnost, že obviněný otevřel návěs bez použití klíče a že návěs nebyl nijak uzamčen, zaplombován či jinak uzavřen způsobem fyzicky zabraňujícím obviněnému v přístupu k nákladu. Za tohoto stavu je jasné, že obviněný měl skutečný náklad pod kontrolou a že věděl, co veze.
Na tomto závěru nemohla nic změnit ani výpověď obviněného J. S. v části, v níž uvedl, že obviněný Ľ. K. o ničem nevěděl. To se obviněný J. S. snažil podpořit tvrzením, že v nepřítomnosti obviněného Ľ. K. přepojil návěs, takže místo původního jiného návěsu se za tahačem ocitl návěs s cigaretami. Zmíněnou část výpovědi obviněného J. S. soudy důvodně hodnotily jako nepravdivou. Soudy tu vycházely ze zjištění, že před započetím jízdy trávili oba obvinění společně čas zahrnující dobu naložení návěsu i dobu poté, takže bylo vyloučeno, aby k tvrzené záměně návěsů došlo bez vědomí obviněného Ľ. K. Zároveň soudy vzaly v úvahu, že oba návěsy i při částečné shodě svého vzhledu vykazovaly tak nápadné rozdíly, že bylo vyloučeno, aby obviněný Ľ. K. nezaznamenal namítanou záměnu. Ostatně ani vystupování obviněného J. S. v průběhu kontroly prováděné hlídkou mobilního dohledu celního úřadu rozhodně nevyznívalo v tom smyslu, že obviněný Ľ. K. nemá s nákladem nic společného, že neví, co veze, že veze něco jiného, než co původně naložil, apod.
Závěr, že obviněný Ľ. K. věděl, co je ve skutečnosti nákladem uloženým v návěsu, soudy výstižně podpořily i tím, že to korespondovalo s jeho povinnostmi řidiče týkajícími se převáženého nákladu (míněno zejména uložení nákladu tak, aby neohrožoval stabilitu a ovladatelnost vozidla a tím také bezpečnost provozu na pozemních komunikacích).
Úsudek, podle něhož obviněný Ľ. K. věděl, že v návěsu jsou nezdaněné cigarety, a podle něhož jednal úmyslně, soudy přesvědčivě vyvodily ze souhrnu okolností, z nichž úmysl obviněného logicky vyplývá.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byl obviněný Ľ. K. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl výrok o vině obviněného Ľ. K. ponechán beze změny a jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ľ. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu