ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1272.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1272/2016-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. října 2016 v Brně dovolání obviněného P. F. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 7 To 92/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 33 T 22/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 33 T 22/2015, uznal obviněného P. F. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v P. dne 9. 1. 2014 v době od 13.30 hod. do 14.35 hod. v ulici E. B. u Okresního soudu Plzeň – sever při hlavním líčení v trestní věci proti němu vedené pod sp. zn. 2 T 157/2013, při výslechu v procesním postavení obviněného po řádném a opakovaném poučení o následcích křivého obvinění podle §345 tr. zákoníku, se záměrem přivodit trestní stíhání poškozeného nprap. J. P., v té době služebně zařazeného jako inspektora Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Plzeň – venkov, Obvodní oddělení K., při výslechu ke skutku ze dne 9. 9. 2013, spočívajícího v odcizení elektromotoru z areálu poškozené obchodní společnosti Kralovická zemědělská, a. s., se sídlem T., K., středisko K., o policistovi nprap. J. P. a jeho účasti na výslechu obviněného P. F. v přípravném řízení v dané věci, uskutečněném dne 26. 9. 2013 na služebně tohoto oddělení, před soudem záměrně a v rozporu se skutečností uvedl mimo jiné: „Já se k ničemu nedoznal, já to neudělal a nakonec mi k tomu domlátil z kriminálky, abych se k tomu přiznal, domlátil mě k tomu pan P., to bylo v K., výslech probíhal tak, že mi tam přivezli, ptali se, proč jsem to udělal, když jsem řekl, že jsem to neudělal, tak mi shodil ze židle a kopal do mě, on mi řekl, ať k tomu něco řeknu, já k tomu něco řekl a oni mi pustili.“, tedy z jednání vykazující znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, když pro podezření ze spáchání těchto přečinů byly dne 30. 12. 2014 Generální inspekcí bezpečnostních sborů, 14. oddělení – pracoviště Plzeň, podle §158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení, přičemž z provedeného dokazování, z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 6. 5. 2014, č. j. 2 T 157/2013-104, který nabyl ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, č. j. 9 To 224/2014-134, právní moci dne 31. 7. 2014, a kterým byl obviněný mj. za výše uvedené jednání ze dne 9. 9. 2013 uznán vinným, a z usnesení Generální inspekce bezpečnostních sborů Plzeň ze dne 28. 2. 2015, č. j. GI-TC-630-10/2014, podle §159 odst. 1 tr. řádu o odložení věci s tím, že nejde o podezření z trestného činu, vyplývá, že poškozený nprap. J. P. se tohoto jednání vůči němu nedopustil.
Za tento zločin byl odsouzen podle §345 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání jednoho roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 6. 5. 2014, č. j. 2 T 157/2013-104, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, č. j. 9 To 224/2014-134, nabyl právní moci dne 31. 7. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 7 To 92/2016, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného P. F., které podal proti výrokům o vině a trestu.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Jana Klika, Ph. D., včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku. Dovoláním napadl usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, protože Krajský soud podle jeho názoru neodstranil vadu rozsudku prvního stupně, ačkoliv tak měl učinit. Vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, zejména to, že v řízení neexistoval věrohodný důkaz o jeho vině. Obviněný namítl, že navrhoval vypracování znaleckého posudku, kterým měla být zodpovězena otázka, zda z důvodu nedostatku rozumové a mravní vyspělosti byl schopen si uvědomit následky svého jednání ve smyslu iniciování případného trestního stíhání poškozeného nprap. J. P. Namítl, že znění skutkové věty, že se daného jednání dopustil se záměrem přivodit trestní stíhání poškozeného nprap. J. P. vyjadřuje úmysl přímý, nikoliv úmysl eventuální. Poukázal na to, že soud neprovedl jeho důkazní návrhy, které podle jeho přesvědčení mají zásadní význam pro správnost skutkových zjištění. Závěrem namítl, že jeho jednání bylo nesprávně posouzeno. Nejde totiž o lživé obvinění, pokud část svědků ve svědeckých výpovědích popírá jednání zakládající podezření ze spáchání konkrétního jednání naplňující skutkovou podstatu konkrétního deliktu a další svědci je nepřímo potvrzují.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 7 To 92/2016 a zrušil také další rozhodnutí na ně navazující, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný pro svoji argumentaci zvolil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Zásadně tak platí, že skutkové závěry činí především soud prvního stupně, když v hlavním líčení je těžiště samotného dokazování. Skutkové závěry může doplňovat, případně korigovat dále soud odvolací v řízení o řádném opravném prostředku. Tím je také naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení. Po přezkoumání námitek obviněného uvedených v jeho dovolání nelze námitky obviněného pod použitý dovolací důvod podřadit. Obviněný ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, neboť napadá a zpochybňuje výlučně soudy učiněná skutková zjištění. Dovolání neobsahuje námitku, která by byla způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod. Námitkami, jimiž obviněný napadá skutková zjištění, případně jednostrannost dokazování a jeho neúplnost, se s použitým dovolacím důvodem míjí, a to proto, že jde o námitky skutkového charakteru.
Ve shodě s odvolacím soudem lze konstatovat, že obviněný byl důvodně uznán vinným v rozsudečném výroku popsaným skutkem, jímž byly naplněny znaky zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku. Objasnění skutkového stavu věci i hodnocení důkazů odpovídá zásadám vyjádřeným v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu. V posuzované věci není možné zaznamenat kategorii tzv. opomenutých důkazů. Pokud odvolací soud nevyhověl návrhu na vypracování aktuálního znaleckého posudku a provedení opakovaného výslechu již slyšených svědků a vyslechnutí dalších osob, řádně a logicky své rozhodnutí v tomto směru vysvětlil a odůvodnil. Pro stručnost lze odkázat na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni. Rozhodnutí soudů obou stupňů odpovídá požadavkům zákona i spravedlivého procesu. Jednání obviněného bylo na základě provedených důkazů podřazeno pod odpovídající skutkovou podstatu. Obviněný se argumentačně zcela minul s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání jen skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Ustanovení §345 tr. zákoníku o trestném činu křivého obvinění poskytuje ochranu řádné činnosti státních orgánů a ochranu občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. Podle §345 odst. 2 tr. zákoníku, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Podle §345 odst. 3 písm. e) tr. zákona odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Objektem trestného činu křivého obvinění podle §345 odst. 2 tr. zákoníku je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest, pokud jde o obvinění z trestného činu směřujícího k trestnímu stíhání obviněného. Z hlediska subjektivní stránky je třeba úmysl ve smyslu §15 tr. zákona, a to úmysl přímý. Pachatel si musel být nepravdivosti obvinění vědom, a proto chce jiného lživě obvinit, přičemž navíc je zde vyžadován specifický úmysl, a to úmysl přivodit trestní stíhání, u kterého však postačuje i srozumění s tímto následkem, tj. i úmysl eventuální ve smyslu §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona.
Lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Lživé obvinění jiného z trestného činu musí směřovat vůči určité osobě. Není třeba, aby tato osoba byla označena jménem. Postačí, je-li individualizována uvedením takových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou osobu jde (srov. rozhodnutí č. 29/1988). Obvinění tedy spočívá v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Lživé obvinění může směřovat i vůči více osobám. Zpravidla půjde o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení. Forma tohoto oznámení není rozhodná. Oznámení může být učiněno i zprostředkovaně sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů trestního řízení a stalo se podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby. Lživé obvinění se musí týkat jen trestného činu, tedy činu, který má znaky přečinu nebo zločinu. Z hlediska naplnění znaků této skutkové podstaty je bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem trestního řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Stačí, že pachatel jiného lživě obvinil v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Podle §345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku se za vážné poškození v zaměstnání považuje např. přeřazení na nižší funkci, možnost citelného snížení výdělku, možnost výpovědi apod. Příslušník bezpečnostního sboru je úřední osobou podle §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.
Obviněný vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, zejména poukázal na to, že v řízení neexistoval jediný věrohodný důkaz o jeho vině a že soud neprovedl jeho důkazní návrhy, které podle jeho přesvědčení mají zásadní význam pro správnost skutkových zjištění. Obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se jimi nezabýval.
Obviněný namítl, že navrhoval vypracování znaleckého posudku, kde měla být zodpovězena otázka, zda z důvodu nedostatku rozumové a mravní vyspělosti byl schopen si uvědomit následky svého jednání ve smyslu iniciování případného trestního stíhání poškozeného nprap. J. P. a namítl, že znění skutkové věty, tak jak je formulováno v rozhodnutí nalézacího soudu, vyjadřuje úmysl přímý. Porovnáním námitek obviněného uplatněných před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje v podstatě takové námitky, s nimiž se již nalézací soud a také odvolací soud v souladu se zákonem vypořádaly. Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud se již s touto námitkou vypořádal, a to v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 5. Obviněný zjevně zaměňuje dovolání za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. ř.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a že dovolání obviněného P. F. bylo podáno z jiného důvodu, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu