ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1274.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1274/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 14 To 415/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 96/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 2 T 96/2015, byl obviněný M. S. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi v podstatě v tom, že obviněný nejméně od poloviny roku 2012 do 4. 10. 2014 nejprve v karavanu stojícím na zahradě domu č. … v obci Z., okr. Ch., a později v bytě domu č. … v obci R., okr. Ch., a na dalších místech týral svou družku a od 22. 12. 2012 manželku R. S. tak, že vyvolával slovní konflikty, bezdůvodně na ni žárlil a křičel, ničil její věci, jednou ji ve večerních hodinách spoře oděnou vykázal z bytu, takže požádala o poskytnutí noclehu u jiné osoby, opakovaně ji s četností i několikrát měsíčně fyzicky napadal a způsobil jí rovněž zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření, přičemž poškozená pociťovala toto jednání jako těžké příkoří, opakovaně se obrátila se žádostmi o pomoc na státní orgány, opakovaně uprchla ze společného obydlí k rodičům a jednání obviněného u ní vzbuzovalo obavy o život a zdraví.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 14 To 415/2015. Podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Chrudimi zrušen a věc byla podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Městskému úřadu Slatiňany. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích odůvodnil toto rozhodnutí změnou skutkových zjištění Okresního soudu v Chrudimi a tím, že z důkazů, které sám provedl ve veřejném zasedání, nelze dovodit rozsah jednání obviněného, jak byl vymezen v obžalobě a následně v rozsudku. Podle Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích byly provedenými důkazy prokázány jen ojedinělé excesy v chování obviněného, které nestačí k závěru, že šlo o trestný čin, a které by mohly být posouzeny nanejvýš jako přestupek.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Z obsahu a smyslu dovolání je patrno, že toto usnesení napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Namítl, že pro postup, který zvolil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, nebyly splněny podmínky stanovené v §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu za předpokladu, že postoupit věc měl již soud prvního stupně. Vytkl, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nepřípustně změnil skutková zjištění uvedená v rozsudku. Vyjádřil názor, že výrok o vině měl náležitý podklad v důkazech provedených v hlavním líčení. Nejvyšší státní zástupce se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obhájce obviněného ve vyjádření označil dovolání za nedůvodné a navrhl, aby bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud shledal, že z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
V posuzované věci bylo napadeným usnesením rozhodnuto znovu poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 307/2016, z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil předcházející usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 12. 2015 s tím, že mu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Také předcházejícím usnesením ze dne 14. 12. 2015 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi a postoupil věc Městskému úřadu Slatiňany. Nejvyšší soud zrušil usnesení ze dne 14. 12. 2015 z toho důvodu, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl na podkladě změny skutkového stavu, ke které přikročil proto, že důkazy provedené v hlavním líčení hodnotil jinak než Okresní soud v Chrudimi, přičemž sám ve veřejném zasedání žádné důkazy neprovedl. Z toho Nejvyšší soud vyvodil, že nepřípustně změněná skutková zjištění, která zkonstruoval Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, nemohla být podkladem změny právního posouzení skutku.
Ohledně dovolání jako mimořádného opravného prostředku musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je možné podat jen z důvodů, které jsou v zákoně taxativně vymezeny v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Z toho vyplývá, že dovolání se nemůže zakládat na námitkách zaměřených proti skutkovému základu rozhodnutí a že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž obviněný nebyl uznán vinným z důvodu, že skutek, tak jak ho zjistil soud, není trestným činem, pak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají jen námitky, v nichž se tvrdí, že skutek zjištěný soudem vykazuje znaky trestného činu. Podstatné ovšem je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, proti jehož rozhodnutí směřuje dovolání.
Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by odpovídaly pouze námitky, v nichž by nejvyšší státní zástupce tvrdil, že skutkový stav, který zjistil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, vykazuje znaky trestného činu. Takové námitky nejvyšší státní zástupce neuplatnil a podané dovolání založil na tom, že nesouhlasil se skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a že za správná označoval skutková zjištění Okresního soudu v Chrudimi. V napadeném usnesení ovšem nebyl předmětem právního posouzení skutkový stav zjištěný Okresním soudem v Chrudimi, nýbrž jiný skutkový stav, jak ho sám zjistil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Námitky nejvyššího státního zástupce proti skutkovým zjištěním Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak v souvislosti s ním uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Vadu vytknutou usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 307/2016, odstranil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích tím, že ve veřejném zasedání provedl důkazy, které předtím provedl i Okresní soud v Chrudimi v hlavním líčení. Tento postup umožnil Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích hodnotit důkazy jinak, než jak je hodnotil Okresní soud v Chrudimi, a vyvodit z nich jiná skutková zjištění, než jaká učinil Okresní soud v Chrudimi.
Skutkovým námitkám nejvyššího státního zástupce nemohla dodat povahu dovolacího důvodu ani jeho úvaha „o extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci …, který nastal v důsledku toho, že odvolací soud nesprávně vyvodil z identických důkazů odlišné skutkové závěry“. Znovu je třeba zdůraznit, že o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvažovat tak, že předmětem právního posouzení je skutek zjištěný soudem, proti jehož rozhodnutí směřuje dovolání. Pak ovšem je nutné konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a právním posouzením věci v tom smyslu, že skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek, není žádný nesoulad, natož nesoulad extrémní. To, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích vyvodil z identických důkazů odlišné skutkové závěry než Okresní soud v Chrudimi, neznamená, že skutkové závěry Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jsou nesprávné.
Hodnocení důkazů přísluší primárně tomu soudu, který je provedl. Důkazy, které sám provedl ve veřejném zasedání, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích hodnotil ve shodě s jejich obsahem, a i když z nich vyvodil jiná skutková zjištění než předtím Okresní soud v Chrudimi, nedopustil se tím žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Navíc své hodnotící úvahy v odůvodnění napadeného usnesení jasně, srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlil.
Základním důkazním problémem posuzované kauzy bylo to, že obviněný popíral spáchání skutku a že poškozená a další osoby z okruhu rodinných příslušníků odepřely svědeckou výpověď. Za tohoto stavu tu byly jen nepřímé důkazy, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích zhodnotil tak, že spolehlivě prokazují jednání obviněného jen v rozsahu omezeném na několik excesů. Tento závěr Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích není nijak nepřijatelný. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Celkově vyznívá souhrn nepřímých důkazů v dané věci tak, že je možné vyvozovat z nich obě verze skutkového stavu se srovnatelnou mírou přesvědčivosti. Jestliže se za tohoto stavu Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přiklonil ke skutkové verzi, která je pro obviněného příznivější, nelze tomu nic vytknout. Pokud s tím nejvyšší státní zástupce nesouhlasí, není to dovolacím důvodem. Nic na tom nemění úvahy nejvyššího státního zástupce ohledně tzv. nespolupracující oběti, ohledně soukromé půdy či jiného ústraní, kde je pácháno tzv. domácí násilí, apod. Tyto úvahy jsou obecně vzato správné, ale nelze jimi kompenzovat nedostatek jednoznačných byť jen nepřímých důkazů v konkrétním individuálním případě. Ani namítaná překvapivost rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (míněna patrně překvapivost pro státního zástupce) nemůže být považována za dovolací důvod, nehledě na to, že možnost změny skutkového stavu se dala předpokládat již z toho, jak bylo v předcházejícím řízení rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 14 To 415/2015, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 3.2016, sp. zn. 7 Tdo 307/2016, a také z toho, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v řízení konaném na podkladě odvolání obviněného, který se domáhal zrušení rozsudku a zproštění obžaloby, přikročil k provádění důkazů ve veřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud zruší rozsudek nebo jeho část a v rozsahu zrušení věc postoupí jinému orgánu, měl-li tak učinit již soud prvního stupně (§222 odst. 2 tr. ř.).
Podle §222 odst. 2 tr. ř. soud postoupí věc jinému orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. nejsou skutkové námitky nejvyššího státního zástupce, tj. námitky, které vyústily v jeho názor, že skutková zjištění Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jsou nesprávná. Za dovolací důvod podle citovaného ustanovení je možné pokládat pouze námitky, v nichž nejvyšší státní zástupce uvedl, že pro rozhodnutí podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyla splněna podmínka spočívající v tom, že tak měl učinit již soud prvního stupně. S těmito námitkami se Nejvyšší soud neztotožnil.
Jestliže konečným skutkovým závěrem celého trestního stíhání bylo to, co zjistil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, pak tento skutkový závěr odůvodňoval postoupení věci již Okresním soudem v Chrudimi bez ohledu na to, že při těch skutkových zjištěních, která učinil Okresní soud v Chrudimi, nebylo postoupení věci na místě. Jinak řečeno, jestliže by ke zjištěním, která učinil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, dospěl Okresní soud v Chrudimi, měl věc postoupit již Okresní soud v Chrudimi. Pokud Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 307/2016, konstatoval, že pro postoupení věci Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích nebyly podmínky, vyvozoval to z toho, že Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích takto rozhodl na podkladě skutkového stavu, který sám zkonstruoval v rozporu s ustanovením §263 odst. 7 tr. ř.
Přijmout názor prezentovaný nejvyšším státním zástupcem v podaném dovolání by znamenalo odepřít odvolacímu soudu možnost postoupit věc jinému orgánu za situace, kdy odvolací soud změní skutková zjištění soudu prvního stupně a kdy z této změny vyplývá, že skutek není trestným činem, ale mohl by být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění. Přitom celkový koncept trestního řízení, jak se promítá zejména do ustanovení §259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 7 tr. ř., s výhradou zákazu reformace in peius podle §259 odst. 4 tr. ř. a limitů stanovených v §259 odst. 5 tr. ř. připouští, aby odvolací soud změnil skutková zjištění soudu prvního stupně za předpokladu, že sám provede důkazy bez zřetele na to, zda jde o důkazy nové nebo důkazy předtím provedené již soudem prvního stupně. Ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., které připouští změnu nebo doplnění skutkových zjištění soudu prvního stupně, má obecnou povahu pro řízení u odvolacího soudu, takže je nutné vztáhnout ho ke všem typům rozhodnutí, která mohou z odvolacího řízení vzejít. Součástí naznačeného konceptu je také to, že odvolací soud může při změně skutkových zjištění přikročit i k jinému právnímu posouzení skutku. Bylo by očividně v rozporu s logikou, aby odvolací soud mohl měnit skutková zjištění soudu prvního stupně, ale nemohl by tuto změnu promítnout do svých právních závěrů. Ostatně odvolací soud v případě, že při splnění předepsaných podmínek změní skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v jeho odsuzujícím rozsudku, může tuto změnu vyjádřit tím, že sám rozhodne rozsudkem, jímž obviněného uzná vinným jiným trestným činem nebo ho zprostí obžaloby. Možnost odvolacího soudu vyvozovat příslušné právní závěry ze změny skutkového stavu se uplatní také při postupu odvolacího soudu podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. Podle tohoto ustanovení odvolací soud zruší rozsudek a zastaví trestní stíhání např. tehdy, učiní-li na podkladě vlastního dokazování jiné zjištění o době spáchání činu a vyplývá-li z této změny závěr, že trestní odpovědnost je promlčena a trestní stíhání je nepřípustné Z tohoto kontextu logicky vyplývá, že odvolací soud musí mít možnost sám postoupit věc jinému orgánu, jestliže to opodstatňuje právní posouzení skutkového stavu, který odvolací soud zjistil při změně skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených v odsuzujícím rozsudku. Nejvyšší soud nenachází žádný přesvědčivý důvod k tomu, aby odvolací soud nemohl takto postupovat, a nespatřuje takový důvod v doslovném znění ustanovení §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud jde o dikci „měl-li tak učinit již soud prvního stupně“. Vyloučit naznačenou možnost by nutně bylo spojeno s obtížně řešitelnými situacemi, kdy odvolací soud jako soud instančně nadřízený by nemohl efektivně dosáhnout toho, aby jeho skutková zjištění nalezla odpovídající právní reflexi v podobě rozhodnutí soudu prvního stupně o postoupení věci jinému orgánu. Odvolací soud totiž nemůže zavázat soud prvního stupně svými skutkovými zjištěními, ale jen právním názorem. Jestliže by soud prvního stupně setrval na svých skutkových zjištěních odůvodňujících závěr, že jde o trestný čin, a jestliže by odvolací soud neměl možnost promítnout změnu skutkových zjištění do takového právního posouzení skutku, které odůvodňuje postoupení věci jinému orgánu, pak by tím bylo řízení prakticky zablokováno. Nejvyšší soud si je vědom toho, že podobná situace může nastat v případech, kdy soud prvního stupně zprostí obviněného obžaloby a odvolací soud se s tím neztotožní, ale v tomto ohledu zákon v ustanovení §259 odst. 5 písm. a) tr. ř. vyjadřuje prioritu zájmu na tom, aby obviněnému, který byl soudem prvního stupně zproštěn obžaloby, byla v řízení před odvolacím soudem poskytnuta zvláštní ochrana. Tento zájem chybí, když tu je odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a když změna skutkových zjištění, ke které dojde v řízení před odvolacím soudem, odůvodňuje postoupení věci jinému orgánu.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že napadené usnesení nevykazuje žádnou vadu v tom směru, že by pro rozhodnutí o postoupení věci nebyly splněny podmínky.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu