ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1291.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1291/2016-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného J. W. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 9 To 92/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 58/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 26 T 58/2014, byl obviněný J. W. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen za tento trestný čin a dále za přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. 26 T 58/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 9 To 50/2015, podle §199 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Kladně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný nejméně od dubna 2012 do 1. 1. 2013 ve společném bydlišti v rodinném domě v K., ul. V. Z., svou manželku Z. W. slovně nebo prostřednictvím zpráv SMS urážel v souvislosti s její vizáží po operačním zákroku výroky, že je hnusná a že se mu chce zvracet, nadával jí vulgárními výrazy jako piča, kunda, kurva, flundra, kráva, blbka, mrdka, zasraná, zamrdaná, blbá, a to opakovaně i před jejich společným synem A. W., před synem poškozené V. Š. a před návštěvami, přičemž ve výroku o vině byly dále specifikovány čtyři případy, kdy obviněný přesně nezjištěného dne v dubnu 2012, přesně nezjištěného dne v červnu 2012, dva dny před Silvestrem 2012 a dne 1. 1. 2013 poškozenou kromě slovních útoků napadl také fyzicky.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 9 To 92/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. b), d), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl podjatost předsedy senátu a přísedících Okresního soudu v Kladně, kterou vyvozoval ze způsobu protokolace průběhu hlavního líčení a z toho, že nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, podle nichž byl v rozporu s ustanovením §204 odst. 2 tr. ř. vykázán z jednací síně za to, že při vyhlášení rozsudku komentoval jeho odůvodnění. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby Krajskému soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. b), d) tr. ř. Ve vztahu k ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že námitky obviněného nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Soudy ve věci obviněného J. W. rozhodly znovu poté, co jejich předcházející rozhodnutí byla zčásti zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1295/2015, s tím, že Okresnímu soudu v Kladně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ke zrušení části předcházejících rozhodnutí došlo z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce a z důvodu vadného právního posouzení skutku, který soudy kvalifikovaly jako přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1 tr. zákoníku a který měl být správně posouzen jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. V novém řízení, v němž nedošlo k žádné změně skutkového stavu věci, soudy odstranily vadu vytknutou citovaným usnesením Nejvyššího soudu a rozhodly v souladu s právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod již v dovolání podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 9 To 50/2015, ale jeho dovolání bylo zjevně neopodstatněné a bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Obviněný v předcházejícím dovolání namítal vyloučení předsedy senátu a přísedících Okresního soudu v Kladně kvůli tomu, jak rozhodli a jak zdůvodnili rozhodnutí.
Obviněný sice mohl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. i proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 3.2016, sp. zn. 9 To 92/2016, avšak pouze za předpokladu, že by ho opřel o jiné skutečnosti, než které uplatnil v předcházejícím dovolání, a že by tyto skutečnosti, pokud mu byly v původním řízení známy, namítl před tím, než Krajský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením, tj. usnesením ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 9 To 92/2016.
Z obsahu spisu je patrno, že před tím, než Krajský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením, obviněný nenamítl vyloučení předsedy senátu a přísedících Okresního soudu v Kladně z důvodu okolností vztahujících se k protokolaci a k nevyhovění jeho důkazním návrhům, ačkoli evidentně šlo o okolnosti, které byly obviněnému v původním řízení známy. Za tohoto stavu obviněný nemohl zmíněné okolnosti uplatnit jako dovolací důvod.
Námitka vyloučení soudce nebo přísedícího, která se opírá o skutkové okolnosti známé dovolateli již v původním řízení, nabývá povahy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jen tehdy, byla-li uplatněna před rozhodnutím soudu druhého stupně. Jestliže dovolatel v podaném dovolání namítl okolnosti, které mu byly v původním řízení známy a které neuplatnil před rozhodnutím soudu druhého stupně, pak jeho námitky vycházející z těchto okolností nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dovolání obviněného dovoláním, které bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný namítl porušení uvedených ustanovení ve vztahu k hlavnímu líčení, v němž byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 1. 2016. Obviněný vytkl, že při odůvodnění rozsudku byl vykázán z jednací síně bez splnění podmínek uvedených v §204 odst. 2 tr. ř.
Hlavní líčení, v němž byl vyhlášen rozsudek, se konalo za přítomnosti obviněného. Po vyhlášení výroku rozsudku byl obviněný vykázán z jednací síně v reakci na to, že rušil průběh odůvodnění rozsudku.
Podle §204 odst. 1 tr. ř. osoby, které ruší pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat. Podle §204 odst. 2 tr. ř. obviněný může být vykázán jen usnesením senátu po předchozí výstraze, a to jen na dobu nezbytně nutnou, přičemž jakmile mu byl povolen znovu přístup do jednací síně, sdělí mu předseda senátu podstatný obsah jednání konaného v jeho nepřítomnosti, aby se k němu mohl vyjádřit.
Z protokolu o hlavním líčení není zřejmé, že by k vykázání obviněného došlo usnesením senátu, tj. nikoli jen opatřením předsedy senátu, a že by vykázání předcházela výstraha ve smyslu výslovného upozornění na možnost vykázání, i když jinak byl obviněný v průběhu hlavního líčení několikrát napomínán. Není ovšem pochyb o tom, že obviněný svými slovními projevy vstupoval předsedovi senátu do odůvodňování rozsudku a že tím rušil pořádek v jednací síni. Byl tu tedy věcný důvod k jeho vykázání z jednací síně.
Nedodržení formálních podmínek vykázání, jak jsou stanoveny v §204 odst. 2 tr. ř., je třeba hodnotit v souvislosti s tím, že k vykázání došlo ve stadiu, kdy výrok rozsudku již byl vyhlášen a nemohl být meritorně jakkoli ovlivněn dalším průběhem hlavního líčení. Po vyhlášení výroku rozsudku totiž následovalo jen jeho slovní zdůvodnění předsedou senátu, poučení procesních stran o právu odvolání, zjištění, zda některá přítomná osoba z okruhu oprávněných osob podává odvolání, a ukončení hlavního líčení. Obviněný byl z jednací síně vykázán jen na dobu potřebnou k tomu, aby předseda senátu nerušeně dokončil odůvodňování rozsudku, a poté byl obviněný v jednací síni opět přítomen. Po celou dobu odůvodňování rozsudku byl přítomen obhájce obviněného. Za nepřítomnosti obviněného nebyly prováděny žádné úkony, které by byly podkladem rozsudku, neboť ten již byl co do výroku vyhlášen. Nebyly tedy prováděny žádné úkony, které by svou povahou vyžadovaly, aby obviněnému bylo umožněno se k nim vyjádřit a případným vyjádřením ovlivnit následné rozhodnutí.
Za popsaných okolností je nedostatek části podmínek vykázání obviněného jen dílčí nepodstatnou vadou, která nijak významně neovlivnila celkový charakter procesu jako procesu spravedlivého a která zejména zůstala bez vlivu na rozsudek, jímž bylo ve věci rozhodnuto.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1294/2015, vyložil, že v případě odsuzujícího rozhodnutí jsou dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a že dovolacím důvodem nejsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem rozhodnutí. Na tomto výkladu nemá Nejvyšší soud co měnit a setrvává na něm.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutek, tak jak byl zjištěn Okresním soudem v Kladně, nevykazoval znaky zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V části, v níž odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný založil dovolání na námitkách, kterými projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kladně a s tím, že tato zjištění akceptoval v napadeném usnesení také Krajský soud v Praze. Jde o námitky, které se odvíjely od obhajoby obviněného založené na tvrzení, že se vůči poškozené „nedopustil žádného jednání uvedeného v rozsudku“. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1294/2015, také vyložil, za jakých předpokladů může zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně s ohledem na svou povinnost poskytnout ochranu základnímu ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Jasně uvedl, že jeho zásah přichází v úvahu jen tehdy, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Zároveň ovšem konstatoval, že v posuzované věci se o nic takového nejedná, protože skutková zjištění soudů mají odpovídající podklad v provedených důkazech a jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, při kterém soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Oproti stavu, za jakého rozhodl Nejvyšší soud citovaným usnesením, nedošlo v dalším řízení k žádné důkazní změně ani ke změně ve skutkových zjištěních soudů. Nadále tedy platí, že mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy není žádný extrémní rozpor a že nebylo nijak dotčeno ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného dovoláním, které bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu