ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1339.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1339/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. října 2016 v Brně dovolání obviněného L. S. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 54/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 2/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Šumperku rozsudkem ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 1 T 2/2015, uznal obviněného L. S. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 18. 8. 2013 v době kolem 15.00 hod. řídil na pozemní komunikaci mezi rozhlednou P. a chatou O., v blízkosti odbočky ke K. chatě, v katastru obce L. n. D., okres Š., vlastní jízdní kolo značky Giant, když při sjíždění komunikace v klesání ve směru k chatě O. nepřizpůsobil způsob jízdy a její rychlost situaci v silničním provozu, neboť po komunikaci se po obou stranách pohybovalo velké množství chodců, přičemž levou částí řidítek jízdního kola narazil do hlavy chodce, nezletilého poškozeného tulipána *) , který vstoupil do jízdní dráhy obviněného od levého kraje komunikace ve směru jízdy a nezletilý poškozený tulipán *) v důsledku nehody utrpěl zlomeninu lebeční kosti v oblasti záhlaví vlevo s otevřeným poraněním hlavy, otřes mozku a poranění kůže hlavy, což si vyžádalo okamžitou hospitalizaci v nemocničním zařízení s nutností operace, přičemž byl dne 29. 8. 2013 propuštěn do domácí péče a byl nucen po dobu tří měsíců zachovat klidový režim, když dechovou zkouškou provedenou u obviněného téhož dne v 16.06 hod. byla zjištěna hladina alkoholu v dechu ve výši 0,25 g/kg.
Za tento přečin byl odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, IČ 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4 škodu 127.550 Kč a poškozenému nezletilému tulipánovi *) , bytem D., Ch., zastoupenému zmocněnkyní JUDr. Marií Cilínkovou škodu 16.200 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna, IČ 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 2020/4, a poškozený nezletilý tulipán *) , bytem D., Ch., zastoupený zmocněnkyní JUDr. Marií Cilínkovou, odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 54/2016, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného L. S., které podal proti výrokům o vině a trestu.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Viktora Kvíčaly včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku. Vytkl soudům, že v předchozích řízeních nebylo prokázáno, že se skutek stal tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tedy že nepřizpůsobil způsob jízdy a její rychlost situaci v silničním provozu a před jízdou požil alkohol. Obviněný vytkl soudům, že nesprávně hodnotily důkazy, zejména je přesvědčen, že údajné požití alkoholu nebylo nijak prokázáno a polemizuje s výsledky dechové zkoušky. Obviněný namítl, že navrhoval vypracování třetího revizního znaleckého posudku znalcem z oboru silniční dopravy, neboť znalecký posudek znalce Ing. Ivana Krejsy považuje za neobjektivní. Obviněný je přesvědčen, že soud dospěl k chybnému závěru o jeho vině, neboť nenese žádnou vinu na střetu, protože nehodě nemohl zabránit. Poškozený pro něj vytvořil překážku náhlou a neočekávanou, na kterou neměl možnost již reagovat, protože poškozený nezletilý jako chodec nerespektoval §53 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a nepohyboval se co nejblíže při levém okraji vozovky a ve vzdálenosti 1,5 m od levého okraje vozovky.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 68 To 54/2016, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání, že obviněný podal dovolání „proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku… ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci…“. Pokud obviněný podal dovolání proti rozsudku nalézacího soudu, je v této části nepřípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí soudu druhého stupně podle §265a odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného je formálně založeno na obou variantách důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu dovolání je patrno, že důvod podle písm. g) citovaného ustanovení se vztahuje ke zmíněnému odsuzujícímu rozsudku soudu nalézacího, a že usnesení odvolacího soudu chtěl patrně obviněný napadnout podle písm. l) citovaného ustanovení. Nejvyšší státní zástupce poukazuje na to, že text dovolání od slov v bodu IV. dovolání „…nebylo prokázáno, že se stal skutek, tak…“ je téměř totožný s textem odvolání obviněného ze dne 10. 2. 2016. Je zřejmé, že oba soudy se veškerými námitkami velmi podrobně a pečlivě zabývaly, zejména odvolací soud na str. 7 až 9 napadeného rozsudku. Nejvyšší státní zástupce se ztotožnil s odvolacím soudem v tom, že je bezpředmětné polemizovat s výsledkem dechové zkoušky, když porušení důležité povinnosti obviněného bylo dovozeno z rychlosti jeho jízdy a nikoliv z požití alkoholu. Dovolání neodpovídá tvrzenému dovolacímu důvodu, neboť obsahuje pouze námitky proti učiněným skutkovým zjištěním, které by mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen výjimečně v případě námitky porušení spravedlivého procesu. Takovému porušení však v předmětné věci nic nenasvědčuje. Pokud se obviněný domáhal vypracování revizního znaleckého posudku, pak odvolací soud na str. 7 a 8 citovaného odůvodnění napadeného usnesení podrobně a pečlivě vysvětlil, proč považuje závěry znalce Ing. Ivana Krejsy za „zcela odborně fundované, logické a odpovídající provedeným důkazům“. Podrobně vyložil, proč považuje posudek znalce Ing. Josefa Vávry opatřený obhajobou a zpracovaný bez obsahu spisu za nelogický. Toto odůvodnění považuje nejvyšší státní zástupce za zcela dostatečné pro neprovedení revizního znaleckého posudku. Pro úplnost připomenul, že rozhodnou příčinou dopravní nehody byl hazardní pokus obviněného projet na jízdním kole nepřehlédnutelným shlukem chodců na velmi zatížené turistické trase vedené po silnici, když rychlost jízdy obviněného byla nejméně 28 km/h. Tuto rychlost považuje za zcela nepřiměřenou dopravní situaci a vlastnostem jízdního kola. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že pokud obviněný napadl rozhodnutí nalézacího soudu, je dovolání nepřípustné. V ostatních částech konkrétní důvody uvedené obviněným zjevně neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolatel nenamítl nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Poté posuzoval, zda uplatněné námitky obsahově korespondují s označeným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jen na základě dovolání, relevantně opřeného o některý ze zákonem v §265b tr. ř. taxativně vymezených dovolacích důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodněních svých rozhodnutí. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 – T 408). Obviněný zjevně zaměňuje dovolání za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. ř.
Základní námitkou obviněného je námitka nesprávného posouzení skutku, že nespáchal trestnou činnost, příp. že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného. Trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 tr. zákoníku lze spáchat z hlediska jednání jako znaku objektivní stránky této skutkové podstaty jak konáním, tak i opomenutím. Z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje nedbalost ve smyslu §16 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Rozhodným je, zda pachatel věděl nebo vědět mohl a měl, že porušením některého předpisu bude jednat za takových okolností, že tím může způsobit následek uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku . Spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 tr. zákoníku v souvislosti s dopravní nehodou předpokládá, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s havárií (srov. č. 7/1965 Sb. rozh. tr.). Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu (srov. č. 21/1981 Sb. rozh. tr.). Při nedbalosti je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto příčinný vztah může rozvinout. Řidič je však zároveň povinen zachovávat patřičnou opatrnost (srov. č. I/1966 Sb. rozh. tr.), přičemž je též třeba zkoumat jeho zavinění ve formě nesprávné reakce na vzniklou situaci (tzv. sekundární nedbalost). V této souvislosti je však třeba vždy zvážit, že správnou reakci na vzniklou situaci nelze zpravidla přímo vyvodit z pravidel silničního provozu, popř. jiných dopravních předpisů.
Obviněný namítl, že v předchozích řízeních u soudů nebylo prokázáno, že se skutek stal tak, jak je popsán ve výroku soudu prvního stupně, tedy že nepřizpůsobil způsob jízdy a její rychlost situaci v silničním provozu a před jízdou požil alkohol a polemizuje s výsledky dechové zkoušky. Tuto námitku uplatnil obviněný již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto těmito námitkami nezabýval.
Obviněný vytkl, že navrhoval vypracování třetího revizního znaleckého posudku znalcem z oboru silniční dopravy, protože znalecký posudek Ing. Ivana Krejsy považuje za neobjektivní. Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že znalecký posudek Ing. Ivana Krejsy se jeví jako logický, fundovaný a znalec pečlivě popsal své závěry, jakož i úvahy, které jej k těmto závěrům vedly, proto odvolací soud nemá pochybnosti o správnosti těchto závěrů. Nejvyšší soud nepřisvědčit této námitce.
Obviněný namítl, že nenese žádnou vinu na střetu s poškozeným, že nemohl nehodě zabránit, neboť poškozený pro něj vytvořil překážku neočekávanou a náhlou, na kterou neměl možnost reagovat. Nejvyšší soud odkazuje na to, že s touto námitkou se již vypořádaly soudy ve svých rozhodnutích. Jen pro úplnost dodává, že skutečnost, že nezletilý poškozený tulipán *) skočil do silnice z místa ležícího vedle této silnice, nelze posuzovat jako překážku neočekávanou a náhlou, protože vzhledem k velkému pohybu chodců měl obviněný přizpůsobit rychlost jízdy svým schopnostem a okolnostem a měl a mohl předvídat, že může porušit právem chráněný zájem v §147 tr. zákoníku, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Přitom sám obviněný ve své výpovědi uvedl, že „proti němu šly po obou stranách vozovky hloučky turistů, které musel objíždět“, z čehož je zcela zřejmé, že musel předvídat, že některý z turistů může vybočit ze směru chůze při krajnici silnice. Ze znaleckého posudku Ing. Ivana Krejsy vyplývá, že pokud by se obviněný věnoval plně řízení a věnoval i náležitou pozornost situaci na silnici a pohyboval se přiměřenou rychlostí, tzn. rychlostí do 20 km/h, mohl by nehodě předejít a zabránit střetu s nezletilým poškozeným. Podle znaleckého posudku jel obviněný nepřiměřeně vysokou rychlostí, tzn. mezi 28 – 34 km/h, proto nemohl nehodě zabránit zastavením nebo bezpečným objetím překážky.
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, protože bylo prokázáno, že obviněný jako cyklista na jízdním kole nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a okolnostem a měl a mohl být si vědom skutečnosti, že na komunikaci se v uvedeném úseku pohybuje velké množství chodců, kteří se pohybují neorganizovaně, a že v důsledku toho může způsobem uvedeným v trestním zákoníku porušit zájem chráněný jeho §147, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Obviněný se neřídil pravidly silničního provozu, nevěnoval se plně řízení jízdního kola a nepřizpůsobil rychlost jízdního kola tak, aby se mohl bezpečně skupině chodcům vyhnout, a kvůli nepřiměřeně vysoké rychlosti nestačil reagovat na náhle vzniklou překážku v podobě poškozeného nezletilého na silnici a v důsledku toho z nedbalosti ublížil na zdraví poškozenému nezletilému tulipánovi *) , kterému způsobil zlomeninu lebeční kosti v oblasti záhlaví vlevo s otevřeným poraněním hlavy, otřes mozku, poranění kůže hlavy, tedy zranění, které si vyžádalo okamžitou hospitalizaci v nemocničním zařízením s nutností operace, tedy lékařské ošetření, které lze ze soudně lékařského hlediska posuzovat jako těžké ublížení na zdraví.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, která vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je proto zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.