ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.1403.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 1403/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2016 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 233/2016, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 25/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 39 T 25/2016, byl obviněný V. P. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 6 měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle §81 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na 36 měsíců. Výrokem podle §229 odst.1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 8. 2015 v P., D. h. ..., v budově N. g. při čištění stropních svítidel v prostoru za vjezdovými vraty v rozporu s ustanovením §106 odst. 4 zák. práce, kdy s ohledem na délku své praxe měl základní znalosti zásad bezpečnosti práce a manipulace se žebříky, umístil s odsouzeným P. H. výsuvný žebřík s pojezdem na nerovný ocelový rošt, v němž byly mezery mezi jednotlivými žebry roštu v šířce až 87 mm, nevhodně tak, že nebylo možné zabezpečit ho vyklopením obou podpěr, a to v době, kdy se na výsuvné plošině žebříku nacházel poškozený Z. Ž., v důsledku uvedeného umístění žebříku jedno z koleček pojezdu žebříku propadlo do mezery mezi mřížemi roštu, tím se změnilo těžiště žebříku, došlo ke zřícení žebříku a k pádu poškozeného se žebříkem na zem, přičemž poškozený utrpěl vážná zranění, která byla specifikovaná ve výroku o vině a která ho omezovala v obvyklém způsobu života po dobu nejméně 6 měsíců.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 To 233/2016, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami zpochybnil jednak příčinnou souvislost mezi svým jednáním a následkem, jednak naplnění subjektivní stránky trestného činu. Zdůraznil i to, že postupem popsaným ve výroku o vině plnil pokyn poškozeného jako svého přímého nadřízeného. Uvedl, že poškozený souhlasil s rizikem, které sám přijal, pokud nesestoupil z plošiny při manipulaci se žebříkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby zastavil jeho trestní stíhání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státního zástupce bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající mimo jiné z jeho zaměstnání.
Z hlediska vztahu napadeného rozhodnutí a podaného dovolání jsou spornými právními otázkami příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a zraněním poškozeného, zavinění obviněného a vyloučení protiprávnosti činu vzhledem k přípustnému riziku.
K posuzovanému skutku došlo v situaci, kdy obviněný V. P. byl v rámci výkonu zaměstnání u obchodní společnosti KLIMA-CLASSIC, s.r.o., začleněn do pracovní skupiny, která byla pověřena čištěním stropních svítidel v prostoru za vjezdovými vraty v budově N. g. v P. Dalším členem pracovní skupiny byl odsouzený P. H. a jejím vedoucím (parťákem) byl poškozený Z. Ž. Na pokyn poškozeného byl k uvedené práci použit vertikálně posuvný žebřík s výsuvnou plošinou, ačkoli správně mělo být použito lešení. Vzhledem k výšce, v jaké byla čištěná svítidla, byl žebřík nastaven na délku 4,20 metru. Na plošině žebříku se nacházel poškozený, který po očištění svítidla, na které dosáhl, vyzval obviněného V. P. a odsouzeného P. H., aby žebřík přemístili pod další svítidlo, aniž sám sestoupil z plošiny. Z tohoto podnětu obviněný V. P. a odsouzený P. H. přemístili žebřík na místo nacházející se na nerovném ocelovém roštu, u něhož mezery mezi jednotlivými mřížemi byly tak velké, že nebránily propadnutí koleček žebříku, a navíc tak přemístili žebřík na místo, jehož bezprostřední okolí neumožňovalo vyklopit obě podpěry žebříku. Za tohoto stavu došlo k tomu, že jedno z koleček žebříku propadlo mezi mřížemi roštu, což při změně těžiště žebříku a při obézní tělesné konstituci poškozeného vedlo ke zřícení žebříku včetně pádu a zranění poškozeného.
O příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného V. P. a následkem spočívajícím ve zranění poškozeného nemůže být pochyb. Obviněný se podílel na přemístění žebříku do naprosto nevhodné pozice, ve které žebřík ztratil stabilitu a zřítil se na zem i s poškozeným, který byl na plošině žebříku a který při nárazu na zem utrpěl vážná zranění. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a uvedeným následkem jasně vyplývá z toho, že následek by nenastal, pokud by obviněný V. P. a odsouzený P. H. nepřemístili žebřík, na jehož plošině byl poškozený.
Příčinnou souvislost mezi svým jednáním a následkem se obviněný V. P. snažil zpochybnit námitkami v tom smyslu, že soudy neprovedly jím navržený důkaz, kterým mělo být objasněno, zda žebřík s výsuvnou plošinou prošel příslušnou revizí. Obviněný tím ve skutečnosti namítal, že příčinou zřícení žebříku byl nebo mohl být jeho špatný technický stav. Touto otázkou se soudy zabývaly s jednoznačným závěrem, že k pádu žebříku nedošlo z důvodu jeho technického stavu. Podkladem tohoto závěru bylo zjištění, že i po zřícení žebříku byla jeho konstrukce neporušená, výsuvná plošina byla pevně spojena se stojnami, konstrukce a její uchycení nebyly nijak porušeny. Při zřícení žebříku byla podle těchto zjištění pouze uražena příčná vzpěra zábradlí pracovního koše, která ale neměla na stabilitu žebříku žádný vliv. Závěr soudů, podle něhož byla vyloučena technická závada jako příčina zřícení žebříku a podle něhož příčinou zřícení žebříku bylo jeho nevhodné umístění, je plně přijatelný a nevyžaduje žádné dokazování nad rámec důkazů, které již byly provedeny.
Další námitky, které obviněný V. P. uplatnil ve vztahu k otázce příčinné souvislosti mezi svým jednáním a následkem, se týkaly okolnosti, na kterém místě stál při manipulaci s žebříkem. Obviněný totiž namítal, že k zapadnutí pojezdového kolečka žebříku do mezery mezi mřížemi roštu došlo na opačné straně žebříku, než stál. Z toho obviněný vyvozoval, že nemohl nehodový děj nijak ovlivnit. Těmto námitkám nebylo možné přisvědčit, protože konkrétní postavení obviněného na určitém místě nemá vliv na tu nejpodstatnější okolnost, totiž že jednání obviněného bylo participací na přesunu žebříku do místa, kde došlo k jeho zřícení. Ostatně sám obviněný ve své výpovědi podrobně popsal svou účast na úkonech směřujících k přemístění žebříku, aniž by se jakkoli distancoval od toho, že jeho úkony spolu s úkony odsouzeného P. H. byly součástí postupu, jehož cílem bylo přemístění žebříku. Z toho je zřejmé, že i jednání obviněného bylo příčinou následku.
Celkově lze konstatovat, že jednání obviněného V. P. bylo jednou z příčin následku, což je z hlediska jeho trestní odpovědnosti postačující. Dalšími příčinami bylo jednání odsouzeného P. H. a také nesprávný postup poškozeného. Tím ale není dotčen příčinný význam, který mělo jednání obviněného V. P. a který byl dán v dostatečné míře potřebné k trestní odpovědnosti.
Námitky týkající se nedostatku zavinění obviněný V. P. zakládal na tom, že s posuvným žebříkem vybaveným výsuvnou plošinou pracoval poprvé, že neprodělal žádné školení o práci s takovým žebříkem, že byl vůči poškozenému v postavení podřízeného a že plnil jeho pokyny. Tyto námitky postrádají jakékoli opodstatnění.
Umístění žebříku na nerovný kovový rošt, navíc bez možnosti jeho náležitého zajištění vyklopením obou podpěr a za situace, kdy poškozený stál na výsuvné plošině ve výšce potřebné pro čištění stropních svítidel, bylo tak zjevným porušením těch nejzákladnějších zásad bezpečného používání žebříku, že bylo bez jakýchkoli obtíží seznatelné, aniž k tomu bylo třeba nějakého zvláštního školení a praxe při práci právě s daným typem žebříku. Pokyn poškozeného k přemístění žebříku nebyl za daných okolností očividně ničím jiným než projevem jeho pohodlnosti, neochoty slézt z plošiny, snahy ulehčit si práci a vyhnout se pro něho obtěžujícím úkonům, které ovšem byly nezbytně nutné i v zájmu ochrany jeho zdraví při práci. Obviněný měl za sebou třicetiletou praxi jako elektrikář, přičemž v rámci dřívější praxe pracoval ve výškách, používal různé žebříky a jiná zařízení umožňující práci ve výškách a měl tedy dostatek zkušeností na to, aby mu bylo v posuzovaném případě jasné, že postupuje v rozporu s elementárními zásadami bezpečného používání žebříku.
Podřízené postavení ve vztahu k poškozenému rozhodně není okolností, která by vylučovala zavinění obviněného. Obviněný se především měl řídit ustanovením §106 odst. 4 zák. práce, podle něhož každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně týká jeho jednání, případně opomenutí při práci. To, že obviněný měl dbát tohoto ustanovení i vůči poškozenému jako svému nadřízenému, evidentně vyplývá také z ustanovení §106 odst. 2 zák. práce, podle něhož zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob, přičemž takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance. Vztah podřízenosti vůči poškozenému nebránil obviněnému v tom, aby odmítl vykonat jeho pokyn k provedení takového pracovního úkonu, který zjevně ohrožoval zdraví samotného poškozeného.
Závěr soudů o nedbalostním zavinění obviněného ve formě tzv. nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku odpovídá zjištěným okolnostem posuzované věci i osobním poměrům obviněného.
Obviněný dále namítal, že poškozený při manipulaci se žebříkem souhlasil s rizikem, které podstupuje tím, že nesestoupil z plošiny. Jestliže by tyto námitky měly být považovány za vyjádření názoru, že šlo o přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost činu obviněného V. P., pak nelze takový názor akceptovat.
Přípustné riziko jako okolnost vylučující protiprávnost činu je v ustanovení §31 odst. 1 tr. zákoníku vymezeno tak, že trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.
Čištění stropních svítidel v budově N. g. jistě bylo společensky prospěšnou činností, avšak z okruhu případů, na které se vztahuje citované ustanovení, vylučuje posuzovanou kauzu způsob, jímž byla tato činnost vykonávána. Kritériem přípustného rizika podle §31 odst. 1 tr. zákoníku jsou dosažený stav poznání a informace, které měl obviněný v době svého rozhodování o dalším postupu. Dosažený stav poznání byl ve vztahu k uvedené činnosti takový, že k ní neměl být použit žebřík, nýbrž lešení (které ostatně bylo k dispozici, ale nebylo postaveno). Byl-li použit žebřík, pak dosažený stav poznání i informace, jimiž na podkladě své dlouholeté praxe disponoval obviněný, evidentně vyžadovaly jeho umístění na rovný pevný podklad a náležité zajištění oběma vzpěrami. Protiprávnost jednání obviněného, který postupoval v jasném rozporu s touto triviální zásadou, byť z podnětu pokynu poškozeného jako svého nadřízeného, nemůže být vyloučena z důvodu přípustného rizika podle §31 odst. 1 tr. zákoníku. Riziko, které svým pokynem vyvolal a následně i podstoupil poškozený, bylo naopak rizikem nepřípustným, protože bylo založeno na porušení zásad bezpečnosti při práci a mělo reálnou alternativu v postupu, kterým by tyto zásady byly dodrženy a kterým by zároveň bylo eliminováno riziko vzniku pracovního úrazu ve formě zranění poškozeného.
Výrok o vině obviněného V. P. přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Napadené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen a jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného V. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu