ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.266.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 266/2016-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. března 2016 v Brně dovolání obviněného Ing. K. Š, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 18/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 5 T 18/2013, uznal obviněného Ing. K. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle §240 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zastupování v občanských sdruženích na dobu deseti let.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného Ing. K. Š. a státní zástupkyně proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, který obviněný podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že (zkráceně uvedeno)
v době od 26. 3. 2009 do 16. 6. 2010 jako zástupce občanského sdružení Brána- Kapura, o. s., se sídlem Laurinova 529, Mladá Boleslav, IČ: 26567245, jako disponent bankovního účtu tohoto občanského sdružení č. ú.: …, vedeného u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., a jako jediný disponent k internetovému bankovnictví uvedeného bankovního účtu, s úmyslem vylákat pod falešnou záminkou použití k veřejně prospěšným účelům finanční částky stanovené loterijním společnostem jako odvod z části výtěžku určený na veřejně prospěšné účely podle §2 písm. e), §4 odst. 2 zákona č. 202/90 Sb., o loterijních a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů:
1. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, dne 26. 3. 2009 uzavřel smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností Forbes Game, a. s., toho času se sídlem Žižkova 757, Roudnice nad Labem, nyní Letenské náměstí 157/4, Praha 7, IČ: 25150634, na jejímž základě od této společnosti vylákal celkovou částku 7 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro imigranty a azylanty žijící v České republice (dále zpravidla jen „ČR“), pořádání vzdělávacích a integračních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání rekvalifikačních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání kurzů českého jazyka pro imigranty a azylanty žijících v ČR, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra a pořízení vlastního školícího střediska, kterou společnost Forbes Game, a. s., zaslala ve dvou platbách na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., a to dne 27. 4. 2009 částku 3 500 000 Kč a dne 11. 5. 2009 částku 3 500 000 Kč , přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, které dne 20. 1. 2010 doložil společnosti Forbes Game, a. s., vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu),
další finanční prostředky tedy pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil a předmětné vylákané finanční prostředky ze společnosti Forbes Games, a. s., byly v období od 27. 4. 2009 do 30. 4. 2009 a v období od 11. 5. 2009 do 14. 5. 2009 odeslány bankovními příkazy v různých částkách ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána – Kapura, o. s., na bankovní účty č. ú.: … společnosti Bexley, s. r. o., IČ: 27864871, č. ú.: …, společnosti Bussiness Lights Trading, s. r. o., IČ: 25023195, č. ú.: …, společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, a č. ú.: …, společnosti ORIENTATION, s. r. o., IČ: 48289566, odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
2. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, dne 22. 4. 2009 uzavřel smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností Forbes Game, a. s., toho času se sídlem Žižkova 757, Roudnice nad Labem, nyní Letenské náměstí 157/4, Praha 7, IČ: 25150634, na jejímž základě od této společnosti vylákal celkovou částku 6 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání vzdělávacích a integračních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání rekvalifikačních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání kurzů českého jazyka pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra a zařízení vlastního střediska, kterou společnost Forbes Game, a. s., zaslala dne 31. 3. 2010 na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, které dne 20. 5. 2010 doložil společnosti Forbes Game, a. s., vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu) ,
tyto finanční prostředky tedy pro účely uvedené na daňových dokladech nepoužil a předmětné vylákané finanční prostředky ze společnosti Forbes Game, a. s., byly v období od 31. 3. 2010 do 8. 4. 2010 odeslány bankovními příkazy v různých částkách, ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., na bankovní účty č. ú.: …, č. ú: …, a č. ú.: … společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, bankovní účet č. ú.: … společnosti Safelight, s. r. o., IČ: 28313216, a na bankovní účet č. ú.: … společnosti North Screen Production, s. r. o., IČ: 27300544, odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
3. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, zde 7. 5. 2009 uzavřel dohodu o odvodech na veřejně prospěšnou činnost podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností Apex Play, a. s., se sídlem Strašnická 3165/1b, Praha 10, IČ: 28488741, na jejímž základě od této společnosti vylákal částku 350 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování prodejny pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání vzdělávacích a integračních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání rekvalifikačních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání kurzů českého jazyka pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra, a kterou společnost Apex Play, a. s., zaslala dne 15. 5. 2009 na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, které dne 18. 8. 2009 doložil společnosti Apex Play, a. s., vyúčtováním odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávu a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ) ;
4. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, dne 1. 9. 2009 uzavřel dohodu o odvodech na veřejně prospěšnou činnost podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností Apex Play, a. s., se sídlem Strašnická 3165/1b, Praha 10, IČ: 28488741, na jejímž základě od této společnosti vylákal částku 1 000 000 Kč , jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být ve smlouvě blíže nespecifikovaná veřejně prospěšná činnost a rozvoj a podpora občanského sdružení, kterou společnost Apex Play, a. s., zaslala dne 4. 9. 2009 na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, kdy dne 30. 12. 2009 doložil společnosti Apex Play, a. s., nepravdivé potvrzení o užití uvedené částky bez doložených daňových dokladů, v potvrzení uvedl, že celá částka 1 000 000 Kč byla použita na výuku cizích jazyků imigrantů, pronájem sálů k výuce a jiným aktivitám (školení, výroba propagačních plakátů), což se nikdy nestalo a vylákané finanční prostředky ze společnosti Apex Play, a. s., byly dne 4. 9. 2009 odeslány dvěma bankovními příkazy v různých částkách, ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., na bankovní účet č. ú.: … společnosti TERACORP INVEST, s. r. o., IČ: 28313071, kde byl navíc Ing. K. Š. jednatelem i jediným společníkem a na bankovní účet č. ú.: … společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, odkud byly obratem vybrány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
5. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, dne 7. 10. 2009 uzavřel smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností HELVET Group, a. s., toho času se sídlem Hněvkovská 1293/54, Praha 4, nyní Vodičkova 791/41 Praha 1, IČ: 27663361, na jejímž základě od této společnosti vylákal celkovou částku 30 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým mělo být provozování poradny pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání vzdělávacích a integračních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání rekvalifikačních kurzů pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pořádání kurzů českého jazyka pro imigranty a azylanty žijící v ČR, pronájem a vybavení školících středisek, vybudování multikulturního centra, kterou společnost HELVET Group, a. s., zaslala ve třiceti platbách na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, kdy dne 7. 6. 2010 doložil společnosti HELVET Group, a. s., vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu),
tyto finanční prostředky tedy pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil, a předmětné vylákané finanční prostředky ze společnosti HELVET Group, a. s., byly v obdobích od 26. 1. 2010 až 1. 2. 2010, od 2. 2. 2010 až 5. 2. 2010, od 9. 2. 2010 až 10. 2. 2010, od 16. 2. 2010 až 19. 2. 2010, od 23. 2. 2010 až 24. 2. 2010, dne 3. 3. 2010, dne 9. 3. 2010, dne 19. 3. 2010, od 23. 3. 2010 až 24. 3. 2010, a od 30. 3. 2010 až 31. 3. 2010 odeslány bankovními příkazy v různých částkách ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., na bankovní účty č. ú.: …, č. ú.: … a č. ú.: … společnosti Business Lights Trading, s. r. o., IČ: 25023195, bankovní účty č. ú.: …, č. ú.: … a č. ú.: … společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, bankovní účet č. ú.: … společnosti Screen Production, s. r. o., IČ: 27300544, odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
6. ačkoliv od počátku věděl, že smluvní podmínky nedodrží, dne 8. 2. 2010 uzavřel celkem pět smluv (označeny A, B, C, D, E) o poskytnutí části výtěžku z loterií nebo jiných podobných her podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností CAMPA-NET, a. s., se sídlem 28. října 892/11, Jeseník, IČ: 27663361, na jejímž základě od této společnosti vylákal celkovou částku 15 000 000 Kč (každá ze smluv na částku 3 000 000 Kč) jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být pomoc při adaptaci migrantů a azylantů žijících na území ČR (právnická poradna, výuka českého jazyka, atd.), kterou společnost CAMPA-NET, a. s., zaslala v pěti platbách na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečnění těchto veřejně prospěšných účelů, když dne 29. 6. 2010 doložil společnosti CAMPA-NET, a. s., vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu),
tyto finanční prostředky tedy pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil, a předmětné vylákané finanční prostředky ze společnosti CAMPA-NET, a. s., byly v obdobích od 10. 2. 2010 až 11. 2. 2010, od 16. 2. 2010 až 19. 2. 2010, a od 25. 2. 2010 až 1. 3. 2010 odeslány bankovními příkazy v různých částkách ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., na bankovní účty č. ú.: …, č. ú. …, č. ú.: …, a bankovní účet č. ú.: … společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, odkud byly obratem vybírány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
7. dne 31. 5. 2010 uzavřel darovací smlouvu podle §628 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a ve smyslu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, s obchodní společností NET & GAMES, a. s., se sídlem Bednářova 621/29, Brno, IČ: 28330633, na jejímž základě od této společnosti vylákal částku 5 000 000 Kč jako odvod na veřejně prospěšné účely, kterým měla být pomoc při adaptaci migrantů a azylantů žijících na území ČR (právnická poradna, výuka českého jazyka, atd.), kterou společnost NET & GAMES, a. s., zaslala dne 16. 6. 2010 na shora uvedený bankovní účet občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., přičemž předstíral odpovědným zástupcům této společnosti uskutečňování těchto veřejně prospěšných účelů, když dne 10. 3. 2011 doložil společnosti NET & GAMES, a. s., vyúčtování odvodu na veřejně prospěšné účely fiktivní souhrnnou zprávou a daňovými doklady (konkrétně uvedenými a blíže specifikovanými ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu),
tyto finanční prostředky tedy pro účely uvedené v daňových dokladech nepoužil, a předmětné vylákané finanční prostředky ze společnosti NET & GAMES, a. s., byly v obdobích od 17. 6. 2010 až 14. 7. 2010 odeslány, bankovními příkazy v různých částkách, ze shora uvedeného účtu občanského sdružení Brána-Kapura, o. s., na bankovní účty č. ú.: …, č. ú.: … a č. ú.: … společnosti WEDOWEE Trading, s. r. o., IČ: 27926591, a na bankovní účet č. ú.: … společností TERACORP INVEST, s. r. o., IČ: 28313071, kde byl navíc Ing. K. Š. jednatelem i jediným společníkem, a odkud byly obratem vybrány v hotovosti a použity na dosud nezjištěné účely;
takto svým jednáním způsobil, že na veřejně prospěšné účely nebyla odvedena část výtěžku podle §4 odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, společnostmi Forbes Game, a. s., ve výši 13 000 000 Kč, Apex Play, a. s., resp. nástupnické společnosti SLOT Group, a. s., ve výši 1 350 000 Kč, HELVET GROUP, a. s., ve výši 30 000 000 Kč, CAMPA-NET, a. s., ve výši 15 000 000 Kč a NET & GAMES, a. s., ve výši 5 000 000 Kč, celkem tak v důsledku tohoto jednání obviněný vylákal uvedením v omyl odpovědných zástupců těchto společností finanční prostředky, které měly být použity jako odvod na veřejně prospěšné účely podle §4 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 64 350 000 Kč .
Podle §209 odst. 5 tr. zákoníku obviněného odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce občanských sdružení a zástupce občanských sdružení na základě zmocnění na dobu deseti let.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Iva Fajmona včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Namítl, že jeho obhájce Mgr. Jan Švarc byl od srpna 2015 držen na neznámém místě v L., a to i v době, v níž bylo nařízeno veřejné zasedání v trestní věci obviněného u Vrchního soudu v Praze. Obviněný se o jeho konání dozvěděl prostřednictvím emailu, který mu zaslal jeho bývalý obhájce JUDr. Vladimír Řičica, který byl obhájcem obviněného předtím, než si obviněný zvolil obhájce Mgr. Jana Švarce, který vykonával koncipientskou praxi právě u JUDr. Vladimíra Řičici. Obviněný dále uvedl, že se chtěl zúčastnit nařízeného veřejného zasedání, žádal protokol o jeho odročení. Nadto sdělil, že plnou moc JUDr. Vladimíru Řičicovi a JUDr. Tomáši Rydvalovi (obhájci obviněného před obhájcem JUDr. Vladimírem Řičicou) vypověděl shodně v měsíci srpnu 2015. Obviněný namítl, že jeho obhájcem v době konání nařízeného veřejného zasedání byl Mgr. Jan Švarc, který se tehdy nacházel na neznámém místě v L. Vrchní soud v Praze přesto konal veřejné zasedání o jeho odvolání a o odvolání státní zástupkyně podaná proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. K veřejnému zasedání dne 21. 8. 2015 se dostavil JUDr. Vladimír Řičica pod pohrůžkou soudu o podání stížnosti na něj k České advokátní komoře. JUDr. Vladimír Řičica po zahájení veřejného zasedání do protokolu výslovně uvedl, že není jeho obhájcem, avšak veřejné zasedání přesto pokračovalo a byl v něm vyhlášen rozsudek napadený dovoláním.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, a aby podle §265 l odst. 3 tr. ř. nařídil, aby byla trestní věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Zároveň navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu odnětí svobody uložený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 3 To 47/2014.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že je nutné obviněnému přisvědčit, protože obhájce JUDr. Tomáš Rydval vypověděl plnou moc dne 11. 12. 2014. Obviněný vypověděl obhájci JUDr. Vladimíru Řičicovi plnou moc dne 17. 8. 2015. Dále uvedl, že ve spisu je též založen přípis obviněného ze dne 19. 8. 2015, adresovaný soudu, v němž upozorňuje na situaci týkající se Mgr. Jana Švarce, který měl být v měsíci červenci 2015 zadržen na území L. neznámými osobami. Z toho důvodu obviněný současně tímto přípisem požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání nařízeného na den 21. 8. 2015. Poukázal na to, že veřejné zasedání v trestní věci obviněného u Vrchního soudu v Praze bylo konáno jak v nepřítomnosti obviněného, tak i v nepřítomnosti obhájce Mgr. Jana Švarce. V den konání veřejného zasedání byl s odkazem na §37 odst. 2 tr. ř. telefonicky předvolán JUDr. Vladimír Řičica, který při veřejném zasedání uvedl do protokolu důvody, pro které se necítí oprávněn obviněného obhajovat. Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za důvodné, protože odvolacímu soudu nic nebránilo v tom, aby nařízené veřejné zasedání odročil, a současně obviněného vyzval k tomu, aby si zvolil nového obhájce, příp. aby mu obhájce sám ustanovil podle §38 odst. 1 tr. ř. Tyto závěry doplnil tím, že ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. nebylo možné aplikovat za zmíněných okolností.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, a aby mu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Neztotožnil se s návrhem obviněného, aby Nejvyšší soud zároveň nařídil podle §265 l odst. 1 tr. ř., aby soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou [§265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a přitom shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl. Toto ustanovení se vztahuje především na případy, v nichž byl dán důvod nutné obhajoby (§36 tr. ř.), avšak řízení se konalo bez obhájce v tom smyslu, že obviněný neměl vůbec obhájce, protože si ho sám nezvolil (§33 odst. 1 tr. ř.), nezvolila mu ho ani jiná oprávněná osoba (§37 odst. 1 tr. ř.) a nebyl mu ustanoven předsedou senátu či samosoudcem, resp. v přípravném řízení soudcem (§38 odst. 1 tr. ř., §39 odst. 1 tr. ř.). Citované ustanovení ovšem zahrnuje i případy nutné obhajoby, v nichž obviněný měl zvoleného nebo ustanoveného obhájce, a také případy, v nichž sice nebyl dán důvod nutné obhajoby, avšak obviněný si zvolil obhájce nebo mu ho zvolila jiná oprávněná osoba, a řízení v takových případech proběhlo bez obhájce v tom smyslu, že se v důsledku vadného postupu orgánů činných v trestním řízení nemohl zúčastnit úkonů, které se staly podkladem rozhodnutí. Typickou vadou je zejména to, že obhájce nebyl o těchto úkonech vyrozuměn příslušným orgánem činným v trestním řízení.
Podle §37 odst. 2 tr. ř. si obviněný může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
Podle §36 odst. 3 tr. ř. koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
Podle §38 odst. 1 tr. ř., jestliže obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a 36a tr. ř., tj. případy nutné obhajoby), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru Vrchního soudu v Praze v napadeném rozsudku, že řízení, které mu předcházelo, bylo provedeno v souladu se zákonem a nebyla v něm shledána procesní pochybení. Pro posouzení věci je rozhodující to, že obviněný spáchal zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, tj. trestný čin na který stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody v trvání pěti až deseti let. Obviněný proto podle §36 odst. 3 tr. ř. musel mít obhájce již v přípravném řízení resp. od doby, kdy vznikl důvod nutné obhajoby (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 2. 1979, sp. zn. Tpjf 81/78), tj. již od zahájení trestního stíhání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 7. 1977, sp. zn. 2 Tzf 3/77; stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 2. 1979, sp. zn. Tpjf 81/78), přičemž pokud obviněný neměl obhájce tehdy, kdy ho musel mít, určí se mu lhůta ke zvolení obhájce, případně pokud v této lhůtě obhájce nebude zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
Ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv má obviněný nejen právo na ustanovení obhájce, ale i na jeho pomoc, neboť pouhé ustanovení obhájce ještě samo o sobě nezaručuje a nezabezpečuje účinnou pomoc obhájce. Ustanovený (stejně jako zvolený) obhájce může zemřít, onemocnět, být trvale zaneprázdněný nebo se vyhýbat svým povinnostem. Jestliže jsou na to orgány činné v trestním řízení upozorněny, musí ustanovit jiného obhájce nebo učinit jiná opatření, aby obhájce plnil svoji úlohu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008. s. 292). Zjistí-li soud existenci některé skutečnosti bránící konání nebo pokračování hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 4 tr. ř., nesmí být hlavní líčení uskutečněno nebo v něm pokračováno, a to ani za splnění všech podmínek stanovených v §202 odst. 2 tr. ř. Překážku pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného představuje právní kvalifikace skutku, pro nějž se trestní stíhání vede, a spočívá v tom, že jde o trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Zde se promítá zájem na tom, aby soud nemohl vyloučit obviněného z účasti na projednávání typově závažnějších případů, v nichž obviněnému hrozí citelný trest (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008. s. 1616-1617), přičemž při nepřítomnosti obhájce obviněného u hlavního líčení, byť krátkodobé, v nejdůležitějším stadiu trestního stíhání by nebylo možné naplnit smysl nutné obhajoby podle §36 tr. ř., pokud je dán některý z důvodů nutné obhajoby, nelze tedy konat hlavní líčení v nepřítomnosti obhájce obviněného (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10. 5. 1976, sp. zn. 5 Tz 9/76), přičemž v souladu s ustanovením §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí mít obviněný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
Odvolací soud však musí samostatně zkoumat, zda důvody nutné obhajoby i nadále trvají, a to v rozsahu jejich vymezení. Rozhodná je situace v době, kdy se koná veřejné zasedání odvolacího soudu. Nestačí, že si obviněný obhájce zvolil, resp. mu byl ustanoven, nutná je též jeho osobní účast u veřejného zasedání, proto je třeba den veřejného zasedání stanovit a obhájce vyrozumět o jeho konání tak, aby mu zbývala od doručení alespoň pětidenní lhůta k přípravě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008. s. 2049).
Podle §37 odst. 2 věta první tr. ř. jakmile si obviněný zvolí nového obhájce namísto obhájce původního, zanikají oprávnění obhájce dřívějšího. V souladu s §37 odst. 2 věta třetí tr. ř., přestože zmocnění k obhajobě podle §37 odst. 2 věta první tr. ř. zaniklo, je obhájce původně zvolený povinen pokračovat ve výkonu obhajoby a provádět ve prospěch obviněného potřebné úkony obhajoby. Podle §37 odst. 2 tr. ř. a §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) je obhájce oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních předpisů ustanoven nebo Českou advokátní komorou k poskytnutí služeb podle §18 odst. 2 zákona o advokacii určen v případě, že se někdo nemůže domoci poskytnutí právních služeb, avšak ani v tomto případě není vyloučeno odmítnutí, jsou-li dány důvody podle §19 zákona o advokacii (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008. s. 469-471). V souladu s §20 odst. 4 zákona o advokacii je obviněný oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb uzavřenou mezi ním a obhájcem vypovědět z jakéhokoli důvodu, a to i bez jeho udání, přičemž nemusí nastat žádná ze situací uvedených v §19 odst. 1 nebo §20 odst. 2 a 3 zákona o advokacii (srov. Svejkovský, Jaroslav, a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 134-135).
V trestní věci obviněného šlo o případ nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., neboť obviněný byl stíhán pro trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby převyšuje pět let. Vrchní soud v Praze nařídil veřejné zasedání v trestní věci obviněného na den 21. 8. 2015. Do dne 17. 8. 2015 byl obhájcem obviněného JUDr. Vladimír Řičica. Ke dni 20. 8. 2015 obviněný odvolal plnou moc JUDr. Vladimíru Řičicovi a ke dni 21. 8. 2015 JUDr. Tomáši Rydvalovi (č. l. 3404-3406), a to i přesto, že JUDr. Tomáš Rydval plnou moc obviněnému vypověděl již dne 11. 2. 2014 s účinností ke dni 9. 12. 2014 (č. l. 3389). Obviněný dne 19. 8. 2015, poté co předchozího dne obdržel předvolání k předmětnému veřejnému zasedání, které mu do emailové schránky přeposlal JUDr. Vladimír Řičica, podal osobně u odvolacího soudu žádost o odročení veřejného zasedání (č. l. 3402-3403). Žádost odůvodnil tím, že jeho obhájce Mgr. Jan Švarc byl zadržen na území L. Sdělil také, že s ohledem na odvolání plných mocí obhájcům JUDr. Tomáši Rydvalovi i JUDr. Vladimíru Řičicovi, neměl ke dni konání veřejného zasedání žádného obhájce, který by byl obeznámen s jeho trestní věcí a mohl mu tak poskytnout dostatečně kvalifikovanou právní pomoc. O odročení veřejného zasedání požádal také proto, že se ho chtěl osobně zúčastnit, přičemž mu v účasti bránil nepříznivý zdravotní stav (doloženo obsáhlou zdravotní dokumentací). Navzdory tomu však Vrchní soud v Praze veřejné zasedání konal, přičemž také rozhodl rozsudkem ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, o odvolání obviněného. Přítomen veřejnému zasedání byl pouze JUDr. Vladimír Řičica, předtím soudem telefonicky předvolaný, a to pod pohrůžkou postihu Českou advokátní komorou (č. l. 3407). JUDr. Vladimír Řičica do protokolu o veřejném zasedání uvedl, že v souladu s výpovědí plné moci již není obhájcem obviněného a že si obviněný nepřál, aby jej v trestní věci dále obhajoval (č. l. 3408), tj. ke dni 20. 8. 2015 došlo k ukončení obhajoby obviněného.
Nejvyšší soud zjistil, že Mgr. Jan Švarc byl zapsán do seznamu advokátů České advokátní komory dne 10. 4. 2015 jako advokát se sídlem Praha 5, Košíře, Průchova 1045/41. JUDr. Ivo Fajmon, obhájce obviněného, jehož prostřednictvím obviněný podal dovolání, doplnil dovolání předložením kopie plné moci ze dne 27. 4. 2015, jíž obviněný Ing. K. Š. zmocnil advokáta Mgr. Jana Švarce, se sídlem Průchova 41, 150 00 Praha 5, aby jej zastupoval ve všech právních věcech a tuto plnou moc udělil mimo jiné v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu, trestního zákona a jiných právních předpisů upravujících rozhodování soudů, Policie České republiky i jiných správních a justičních orgánů a jako zvláštní plnou moc. Advokát Mgr. Jan Švarc toto zmocnění přijal. Tato plná moc není žurnalizována ve spisovém přehledu ve spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 18/2013. Ze spisu nelze zjistit, proč nebyla tato plná moc předložena soudu. Vrchnímu soudu v Praze za této situace nelze vytýkat, že nevyrozuměl zvoleného obhájce Mgr. Jana Švarce o nařízení veřejného zasedání, v němž měl projednávat odvolání obviněného a státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud však nemohl přisvědčit postupu odvolacího soudu a odůvodnění tohoto postupu na str. 12 až 13 rozsudku napadeného dovoláním obviněného. Odvolací soud v něm uvedl, že dne 20. 8. 2015, tedy jeden den před veřejným zasedáním mu byl doručen dopis obviněného Ing. K. Š., který obsahoval výpověď (správně má být „odvolání“) plné moci obhájci JUDr. Vladimíru Řičicovi. Protože ve spisu nebyla založena jiná plná moc, Vrchní soud v Praze shledal, že advokát JUDr. Vladimír Řičica je podle §37 odst. 2 věta třetí trestního řádu stále obhájcem obviněného Ing. K. Š. Proto považoval JUDr. Vladimír Řičicu za „legálního obhájce“, přestože ten měl jiný názor. Odvolací soud uvedl, že ze strany obviněného šlo o obstrukci.
Právo obviněného na obhajobu včetně práva zvolit si obhájce kdykoliv v průběhu řízení je obviněným zaručeno. V zájmu nerušeného průběhu trestního řízení a náležitého výkonu obhajoby se však v některých případech ukládá předchozímu obhájci provádět úkony obhajoby do té doby, než nově zvolený obhájce začne osobně vykonávat obhajobu obviněného, a to přesto, že zmocnění původního obhájce již zaniklo. Ve věci je rozhodné, že obhájce JUDr. Tomáš Rydval vypověděl obviněnému plnou moc dne 9. 12. 2014 a obviněný odvolal plnou moc obhájci JUDr. Vladimíru Řičicovi s účinností od 20. 8. 2015. Obviněný Ing. K. Š. proto od 20. 8. 2015 neměl žádného obhájce v trestní věci, v níž byl dán zákonný důvod nutné obhajoby. Pokud odvolací soud zmiňuje substituční plnou moc ze dne 2. 8. 2011, kterou zmocnil obhájce JUDr. Vladimír Řičica tehdejšího advokátního koncipienta Mgr. Jana Švarce k zastupování „ve všech věcech, ke kterým byl zmocněn plnou mocí udělenou mu klientem“ je třeba konstatovat, že se příčí obsahu ustanovení §35 odst. 1 tr. ř., které upravuje zastupování obhájce koncipientem (č. l. 3295 spisu).
Z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 21. 8. 2015 Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu zahájil veřejné zasedání v 9:55 hod, ačkoliv bylo nařízeno na 9:00 hod. Poté zaprotokoloval následující:
„Předseda senátu zahájil veřejné zasedání v 9.55 hodin a zjistil, že procesní náležitosti pro konání veřejného zasedání jsou splněny.
Předseda senátu konstatuje úřední záznam Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, který je založen ve spise a ve kterém se uvádí, že JUDr. Řičica včerejšího dne, tj. 20. 8. 2015, obdržel večer od obžalovaného výpověď plné moci, a proto se k nařízenému veřejnému zasedání nedostaví.
Předseda senátu nato uvedl, že účast obhájce JUDr. Řičici byla následně zajištěna telefonicky s tím, že Vrchní soud v Praze shledal, že jsou zde splněny zákonné podmínky §37 odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že obhájce je v tomto případě povinen pokračovat v obhajobě.“
Dále předseda senátu sdělil, že obžalovaný Ing. K. Š. poslal soudu dopis doručený dne 19. 8. 2015, v němž žádá o odročení veřejného zasedání s tím, že „jeho právní zástupce Mgr. Jan Švarc, který ho zastupuje, je v současné době držen na neznámém místě v L.“ a dále poukázal na svůj zdravotní stav.
Na výzvu předsedy senátu k přednesení odvolání uvedl JUDr. Vladimír Řičica, označený v protokolu jako obhájce obžalovaného, že zastává zcela odlišný názor než senát vrchního soudu pokud jde o obhajobu obviněného. Má za to, že již není jeho obhájcem a že je v obtížném postavení, pokud si obviněný nepřeje, aby ho obhajoval, když nemá důvěru obviněného k jeho obhajobě.
Vrchní soud nesprávně vyložil smysl ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. Zásadní pochybení spočívá v tom, že obviněný Ing. K. Š. si místo obhájce JUDr. Vladimíra Řičici nezvolil jiného obhájce (§37 odst. 2 věta první tr. ř.). V takovém případě je vyloučeno uplatnění §37 odst. 2 tr. ř. věty druhé a třetí tr. ř. Aplikace zmíněné třetí věty je totiž odvislá od toho, zda obviněný oznámí změnu obhájce tak, aby obhájce (rozumí se nově zvolený obhájce), mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě. Pouze v případě, že k tomu nedošlo, je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen vykonávat obhajobu do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Vrchní soud v Praze proto nesprávně postupoval dne 21. 8. 2015 před veřejným zasedáním i v jeho průběhu, když donutil JUDr. Vladimíra Řičicu, aby v případě nutné obhajoby „obhajoval“ obviněného Ing. K. Š., přestože JUDr. Vladimír Řičica s postupem odvolacího soudu nesouhlasil. Právo obviněného na obhajobu nebylo a ani nemohlo být realizováno, nehledě na nerespektování práv podle zákona o advokacii.
Ve veřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2015 Vrchní soud v Praze rozhodl napadeným rozsudkem tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného Ing. K. Š. a státní zástupkyně proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém jeho rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl. Napadený rozsudek vzešel z vadně provedeného řízení, v němž obviněný neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, sp. zn. 3 To 47/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením uvedeného rozsudku, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal. Tento soud opět rozhodne o odvolání obviněného, který musí mít obhájce, a státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle §265 l odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud nenařídil, aby trestní věc byla projednána v jiném složení senátu, neboť proto zatím neshledal důvody. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal před rozhodnutím o dovolání důvody pro odklad výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním podle §265o odst. 1 tr. ř. Lze jen dodat, že obviněný tento podnět neodůvodnil a dosud nenastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu