ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.382.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 382/2016-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 3. 2016 o dovolání obviněného G. R. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 6 To 453/2015 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 186/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. 10 T 186/2014, byl obviněný G. R. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst.1 tr. zákoníku a odsouzen podle §173 odst.1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky a osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Trestné činy spáchal obviněný skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné spočíval v podstatě v tom, že dne 10. 9. 2014 kolem 23:30 hodin v K. – N. M. , H. , zezadu přistoupil ke zjevně opilému poškozenému J. V. , a když byl v jeho těsné blízkosti a poškozený upadl na zem, začal po něm požadovat peněženku se slovy „Dej tu peněženku“, sklonil se k němu, sáhl mu do pravé zadní kapsy kalhot, přes odpor poškozeného, který přitiskl rukou peněženku v kapse, se mu napoprvé nepodařilo peněženku vzít, strčil tam ruku i podruhé a až potřetí se mu po natržení kapsy kalhot podařilo vytrhnout peněženku s částkou 2 EURO, platební kartou České spořitelny, dvěma pozlacenými přívěsky a různými doklady a ihned z místa utekl.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 6 To 453/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako zločin loupeže podle §173 odst.1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že slova „Dej tu peněženku“ nelze považovat za násilí ani za pohrůžku násilím. Vyjádřil názor, že vytržení peněženky z kapsy rovněž není násilím. Zdůraznil, že poškozeného nijak fyzicky nenapadl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil námitky obviněného za nepodložené. Konstatoval, že násilím ve smyslu §173 odst.1 tr. zákoníku je jakékoli použití fyzické síly k zamezení kladeného nebo očekávaného odporu, že může jít o násilí v jakékoli intenzitě a že proto ani výjimečně malá intenzita násilí (např. proto, že poškozený vzhledem k podnapilosti není schopen důraznějšího odporu) není důvodem k tomu, aby jednání pachatele bylo posouzeno jen jako trestný čin krádeže. Ve vztahu k posuzované věci uvedl, že poškozený projevil svou vůli nevydat peněženku, neboť na ni přitiskl ruku, a že obviněný tím jak se „dobýval“ do kapsy poškozeného, použil násilí ve smyslu §173 odst.1 tr. zákoníku. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Toto vyjádření bylo předloženo obhájkyni obviněného k případné replice. Obhájkyně setrvala na uplatněných námitkách i na původním závěrečném návrhu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Z tzv. právní věty výroku o vině vyplývá, že soudy považovaly znaky uvedeného zločinu za naplněné ve variantě, podle které pachatel „proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“. Bezpředmětné tudíž jsou námitky obviněného ohledně toho, že slovní výrok pronesený na adresu poškozeného neměl povahu pohrůžky násilím. S obviněným lze souhlasit v tom, že uvedený výrok není ani násilím, avšak zároveň je nutné připomenout, že soudy považovaly za násilí nikoli pronesený slovní výrok, ale způsob jednání, jímž si obviněný fakticky zajistil dispozici s peněženkou poškozeného.
Pomine-li se při výkladu zákonného znaku „násilí“ rozšiřující výkladové ustanovení §119 tr. zákoníku, pak násilím ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku je třeba rozumět vynaložení fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného či očekávaného odporu. Z ničeho nevyplývá, že by podmínkou naplnění uvedeného znaku bylo dosažení nebo překročení nějaké minimální intenzity vynaložené fyzické síly. Podstatná je nikoli intenzita síly, ale to, že její vynaložení bylo prostředkem k tomu, aby byl překonán či jinak eliminován odpor poškozeného. Proto ani výjimečně malá intenzita násilí není důvodem, aby skutek nebyl posouzen jako trestný čin loupeže, pokud je takové násilí neseno úmyslem pachatele zmocnit se cizí věci (viz č. 60/1967 Sb. rozh. tr.). Násilím není neočekávané vytržení věci, kdy poškozený ani nestačí klást odpor, avšak za násilí již je třeba považovat jednání, při kterém pachatel překonává odpor poškozeného např. tím, že věcí cloumá (viz č. 19/1972, č.1/1980 Sb. rozh. tr.).
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je jasné, že jednání, jímž se obviněný zmocnil peněženky poškozeného, bylo násilím ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. Jakmile se stalo poškozenému zřejmým, že obviněný se chce zmocnit jeho peněženky, poškozený přitiskl ruku na peněženku, kterou měl v kapse a na kterou se snažil dosáhnout obviněný. Tím se poškozený zřetelně postavil obviněnému na odpor. Reakcí obviněného pak bylo další dvojí strčení ruky do kapsy poškozeného, až se mu nakonec podařilo peněženku vytrhnout. K vytržení peněženky sice postačovala síla, jejíž intenzita nebyla nijak výrazná, nicméně již vzhledem k opilosti poškozeného byla dostatečná k tomu, aby překonala jeho odpor. O tom, že vynaložená síla byla prostředkem k překonání odporu poškozeného, svědčí také zjištění, že obviněnému se podařilo zmocnit se peněženky až na třetí pokus, při kterém došlo k natržení kapsy kalhot poškozeného. Jestliže se obviněný nakonec peněženky zmocnil, bylo to výsledkem střetu fyzické síly obviněného s odporem poškozeného, který si peněženku chránil přitisknutou rukou.
Pokud Okresní soud v Karviné posoudil skutek mimo jiné jako zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, je to v souladu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byl výrok o vině ponechán beze změny a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu