ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.394.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 394/2016-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2016 v Brně dovolání obviněného M. K. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 61 To 453/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 126/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 1 T 126/2015, uznal obviněného M. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1, písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
celkem v 5 případech, v období od 2. 8. 2013 do 20. 8. 2014, v P. a P. , násilně vnikal do obytných domů a v jednom případě na ubytovnu, kdy po násilném překonání překážek zabraňujících vniknutí odcizoval z kočárkáren, sklepů a chodeb jízdní kola, čímž vlastníkům těchto kol způsobil škodu v celkové výši 112 200 Kč a škodu na poškození objektů ve výši 22 091 Kč, kdy všechna odcizená kola prodal v zastavárně ZASTAVÁRNA BAZAR Y & S, s. r. o., v N. P. a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 4 T 174/2012 ze dne 31. 12. 2012, který nabyl právní moci dnem 9. 6. 2013 odsouzen mimo jiné i pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zkušební dobou 48 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu l0 sp. zn. 2 T 129/2012 ze dne 12. 2. 2013, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, ve stádiu pokusu ve smyslu §21 odst. 1 trestního zákoníku, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozeným Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656/3, částku 12 812 Kč, V. J. částku 14 300 Kč, A. K. částku 36 800 Kč, J. L. částku 8 300 Kč a Ing. J. A. částku 5 900 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. L. , V. J. a Ing. J. A. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 61 To 453/2015, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. K. ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 61 To 453/2015, a obviněného uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Kulhavého včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl v něm, že skutková zjištění soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a že nebyla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty trestných činů, pro které byl odsouzen. Dále spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Obviněný nesouhlasí se závěry soudu o jeho vině, tvrdí, že kola získal legálně koupí od neznámých osob. Odvolacímu soudu vytkl, že nesplnil svou přezkumnou činnost a že se ztotožnil s nesprávnými závěry nalézacího soudu. Opakovaně namítl, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku odvolacího soudu byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek nalézacího soudu je založen na nesprávném právním posouzení skutku. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jen stručně uvedl, že je dán v alternativě, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu prvního stupně byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 61 To 453/2015, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného M. K. , že dovolání neobsahuje ani jednu námitku, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž napadá výlučně skutková zjištění učiněná soudy a domáhá se, aby na základě odlišného hodnocení důkazů, byly jiným způsobem posouzeny skutky, kterými byl uznán vinným a za které byl odsouzen. Nejvyšší státní zástupce neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudů.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.,
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu musí soudy nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto poté hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky, které se týkají skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Základní námitkou obviněného je námitka, že nespáchal trestnou činnost, příp., nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, pro které byl obviněný odsouzen. Obviněný v dovolání opakuje v podstatě všechny námitky, které uplatnil již v odvolání. Ze spisu je zřejmé, že s těmito námitkami se dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly soudy obou stupňů. Městský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění jeho usnesení, které obviněný napadl dovoláním, poukázal na to, že soud prvního stupně své rozhodnutí podrobně odůvodnil, pečlivě rozebral, jak hodnotil provedené důkazy a na základě jakých úvah dospěl k závěru o vině obviněného, přičemž se s jeho právními závěry ztotožnil.
Obviněný namítl také extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a poukázal na výpověď, kterou údajně neučinil. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je totiž třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce a neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud - ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Dovolání obviněného M. K. bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu