ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.408.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 408/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2016 dovolání obviněného A. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 227/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 6 T 227/2014, ohledně obviněného A. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc obviněného A. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 6 T 227/2014, byli uznáni vinnými obviněný J. N. přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněný A. K. pomocí k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Odsouzeni byli podle §206 odst. 3 tr. zákoníku každý z obviněných k trestu odnětí svobody na dvě léta s tím, že u obviněného J. N. byl výkon trestu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři léta a obviněnému bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem, a u obviněného A. K. byl trest uložen nepodmíněně a obviněný byl pro jeho výkon podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obvinění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., Praha 10, Počernická 168, částku 190 000 Kč, a výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Skutek spočíval podle výroku o vině v tom, že v přesně nezjištěné době od 25. 3. do 8. 4. 2014 v blízkosti obce Ř., okr. P., obviněný J. N. bez vědomí a souhlasu obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., jako vlastníka vozidla zn. Ford Transit registrační značky …, na kterém měl zajistit opravu a které měl vrátit, toto vozidlo prodal za částku 30 000 Kč nezjištěné osobě, kterou pro tento účel zajistil obviněný A. K., přičemž o výtěžek prodeje se rozdělili, oba takto jednali přesto, že jim bylo známo, že skutečný vlastník o prodeji vozidla není informován a nedal k němu souhlas, a tím způsobili obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., škodu ve výši 190 000 Kč.
Ohledně obviněného J. N. nabyl rozsudek právní moci v řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem jako soudem prvního stupně. Odvolání, které podal obviněný A. K. proti jeho se týkajícímu výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 6 To 490/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný A. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), e), g) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil námitky odvíjející se od okolnosti, že v hlavním líčení nebyl přítomen výslechu obviněného J. N. a nemohl mu proto klást otázky. Tím bylo podle jeho názoru porušeno jeho právo na spravedlivý proces. S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spojil námitky proti tomu, že ve věci se konalo zkrácené přípravné řízení, aniž pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul námitky v tom smyslu, že skutek byl u něho nesprávně posouzen jako pomoc k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že toto právní posouzení bylo vyloučeno vzhledem k tomu, že jeho jednání spadalo do stádia, kdy trestný čin zpronevěry již byl jednáním obviněného J. N. dokonán. Obviněný A. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem nové projednání a rozhodnutí věci, případně aby zrušil rozhodnutí obou soudů a vrátil věc státnímu zástupci k došetření.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za důvodné v části namítající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedla, že v době jednání obviněného A. K. byl přečin zpronevěry, spáchaný obviněným J. N., dokonán. Vyjádřila názor, že za tohoto stavu nebylo možné posoudit jednání obviněného A. G. jako pomoc k přečinu zpronevěry a že přicházelo v úvahu posoudit je jako přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S ohledem na obsah vyjádření státní zástupkyně, které se v podstatném směru ztotožňovalo s dovoláním, nepokládal Nejvyšší soud za nutné předkládat vyjádření obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení v části týkající se obviněného A. K. a shledal, že dovolání je důvodné, pokud se opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Hlavní líčení, v němž byl vyslechnut obviněný J. N., se konalo dne 3. 6. 2015 za přítomnosti obviněného A. K. V průběhu hlavního líčení učinil Okresní soud v Ústí nad Labem podle §208 tr. ř. opatření, které vedlo k tomu, že obviněný A. K. nebyl přítomen v jednací síni po dobu výslechu obviněného J. N., přičemž poté byl dalšímu průběhu hlavního líčení opět přítomen a byl seznámen s obsahem výpovědi obviněného J. N. Na rozpory ve výpovědích obou obviněných reagoval Okresní soud v Ústí nad Labem tím, že mezi nimi provedl konfrontaci (§104a tr. ř.). V rámci tohoto postupu bylo obviněnému A. K. umožněno, aby se vyjádřil k tvrzením obviněného J. N. a aby mu kladl otázky. Nepřítomnost obviněného A. K. té části hlavního líčení, kdy byl vyslýchán obviněný J. N., neměla žádný vliv na kontradiktornost dokazování a nijak neovlivnila celkový charakter řízení z hlediska zásad spravedlivého procesu.
Žádné ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebylo postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem porušeno. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 tr. ř. znamená, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno.
Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §11 odst. 1 písm. a) až k), odst. 2 písm. a), b) tr. ř., §11a písm. a), b) tr. ř. Mezi důvody nepřípustnosti trestního stíhání není uvedeno konání zkráceného přípravného řízení bez splnění zákonných podmínek.
Koncepce zkráceného přípravného řízení (§179a odst. 1 tr. ř. a násl.) je založena na tom, že na něj navazuje návrh na potrestání, který podává státní zástupce, že doručením návrhu na potrestání soudu se zahajuje trestní stíhání (§314b odst. 1 tr. ř.) a že hlavní líčení koná samosoudce ve zjednodušeném řízení (§314d odst. 2 tr. ř.). Předpokladem konání hlavního líčení ve zjednodušeném řízení je to, že zkrácené přípravné řízení bylo provedeno v souladu s ustanovením §179a odst. 1 tr. ř. To znamená, že podmínky uvedené v §179a odst. 1 tr. ř. jsou zároveň podmínkami pro konání hlavního líčení ve zjednodušeném řízení. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v §179a odst. 1 tr. ř. pro konání zjednodušeného řízení, je to důvodem k tomu, aby samosoudce podle §314c odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl návrh na potrestání. Pokud samosoudce pravomocně odmítne návrh na potrestání, věc se podle §314c odst. 6 tr. ř. vrací do přípravného řízení a státní zástupce nařídí konat vyšetřování. To se pak koná na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.
Z citovaných ustanovení jasně vyplývá, že případná nezákonnost zkráceného přípravného řízení, pro jehož konání nebyly podmínky uvedené v §179a odst. 1 tr. ř., nemůže být považována za důvod nepřípustnosti trestního stíhání.
Trestní stíhání obviněného nebylo podle zákona nepřípustné. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí-li uvedeným činem větší škodu. Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se větší škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč.
Pomoc k trestnému činu je jednou z forem účastenství. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).
Jednou ze zásad, jimiž je ovládán institut účastenství, je to, že z hlediska časové souvislosti s hlavním trestným činem přichází v úvahu pouze před činem nebo při činu. Za účastenství ve smyslu §24 odst. 1 tr. zákoníku nemůže být považována taková součinnost s pachatelem hlavního trestného činu, ke které došlo až po dokonání, resp. dokončení trestného činu. Tento závěr je logickým důsledkem povahy účastenství, která se projevuje tím, že jednání samotného účastníka sice nenaplňuje znaky hlavního trestného činu, ale bezprostředně přispívá k jejich naplnění jinou osobou. Mezi jednáním účastníka a spáchaným hlavním trestným činem musí být příčinná souvislost. Ta není dána, jestliže k součinnosti s pachatelem hlavního trestného činu došlo až po spáchání hlavního trestného činu.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že právní posouzení skutku jako pomoci k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku nemůže obstát právě proto, že nebyla zjištěna odpovídající časová korelace mezi jednáním obviněného A. K. a trestným činem zpronevěry, který spáchal obviněný J. N.
Z okolností skutku vyplývá, že obviněný J. N. měl vozidlo obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., svěřené za účelem zajištění jeho opravy, že uvedená společnost mu poskytla peněžní prostředky na zaplacení ceny opravy a že byl povinen vozidlo této společnosti vrátit po provedení opravy. Oprava byla provedena v autoservisu v obci L., okr. Ú. n. L. Z účelu svěření lze vyvozovat, že obviněný byl povinen vozidlo vrátit ihned po provedení opravy. Pro obchodní společnost Personální agentura, s.r.o., obviněný J. N. pracoval, činil si bezvýsledně vůči ní z dřívější doby nároky z titulu nezaplacené odměny za práci a proto se rozhodl, že vozidlo prodá a výtěžkem z tohoto prodeje uspokojí své nároky.
Pro správné právní posouzení součinnosti, kterou za tohoto stavu obviněnému J. N. poskytl obviněný A. K., bylo významné zjištění, kdy byl trestný čin zpronevěry dokonán. Úkony trestního řízení, které prováděl policejní orgán před sdělením podezření a po sdělení podezření, ani důkazy prováděné v hlavním líčení nebyly důsledně zaměřeny na tuto otázku a soustředily se zejména na objasnění toho, zda obviněný A. K. věděl, že obviněný J. N. není vlastníkem vozidla a že není oprávněn ho prodat. Podle úředního záznamu (č. l. 38 spisu), který pořídil policejní orgán o podaném vysvětlení, uvedl J. N. toto: „Jelikož jsem byl na pana K., majitele vozidla Ford Transit, naštvaný, … tak jsem se rozhodl, že vozidlo prodám“ (jmenovanou osobou byl Ing. M. K., který vystupoval za obchodní společnost Personální agentura, s.r.o.). Teprve poté podle tohoto vysvětlení J. N. následoval jeho kontakt s A. K., který vyústil v prodej vozidla. Protokol o výslechu podezřelého (č. l. 6 spisu) neobsahuje žádné bližší vyjádření J. N. ke skutkovým okolnostem, z nichž by se dalo zjistit, kdy byl trestný čin zpronevěry dokonán. Z protokolu o hlavním líčení (č. l. 112 spisu) vyplývá, že obviněný J. N. v rámci své výpovědi uvedl: „ … když se mi vrátilo (vozidlo) opravené, napadlo mě, že bych ho mohl prodat“. Z dalšího obsahového kontextu jeho výpovědi lze usuzovat, že teprve poté došlo ke kontaktu s obviněným A. K., v součinnosti s nímž byl prodej vozidla realizován.
Zmíněné okolnosti nasvědčují tomu, že trestný čin zpronevěry byl dokonán a zároveň i dokončen již tím, že obviněný J. N. opravené vozidlo nevrátil obchodní společnosti Personální agentura, s.r.o., jako oprávněnému vlastníku a že si ho ponechal ve své dispozici, a nikoli až tím, že vozidlo prodal. Prodej vozidla se jeví jen jako zpeněžení věci získané trestným činem zpronevěry. I když ze zjištění soudů není patrna délka časového odstupu mezi převzetím opraveného vozidla a jeho prodejem, lze soudit, že obviněný J. N. inicioval jednání obviněného A. K., které směřovalo k zajištění kupujícího a k následnému prodeji vozidla, za situace, kdy obviněný J. N. měl opravené vozidlo ve své moci s úmyslem ho nevrátit, neinformoval vlastníka o provedení opravy ani o převzetí vozidla po opravě a vytvořil si tím reálnou možnost sám s vozidlem volně nakládat. Za této situace neměla součinnost obviněného A. K. povahu pomoci k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného A. K. pomocí k přečinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem. Napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byl tento výrok ponechán nedotčen, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
S ohledem na důvodnost dovolání z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a ohledně obviněného A. K. i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení.
Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a zrušenou část rozsudku obsahově navazují a která jejich zrušením ztratila podklad.
Pokud jde o další postup, Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc obviněného A. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodne ve věci obviněného A. K. poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že nemohl vyhovět návrhu obviněného A. K., aby jeho věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Tento návrh by byl opodstatněný, pokud by se zkrácené přípravné řízení konalo bez splnění podmínek uvedených v §179a odst. 1 tr. ř. a pokud by tím pádem nebyly splněny ani podmínky pro konání hlavního líčení ve zjednodušeném řízení podle §314d odst. 2 tr. ř.
Podle §179a odst. 1 tr. ř. se zkrácené přípravné řízení koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže
a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo
b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v §179b odst. 4 tr. ř. postavit před soud.
Podle §179b odst. 4 tr. ř. zkrácené přípravné řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán sdělil podezřelému, ze spáchání jakého skutku je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován (§179b odst. 3 tr. ř.).
V dané věci nebyl obviněný A. K. přistižen při činu ani bezprostředně poté. Zkrácené přípravné řízení tedy nebylo odůvodněno podmínkami uvedenými v §179a odst. 1 písm. a) tr. ř., avšak pro jeho konání byly podmínky uvedené v §179a odst. 1 písm. b) tr. ř. Trestní oznámení bylo podáno dne 10. 4. 2014, úkony trestního řízení byly podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeny dne 11. 4. 2014, podezření bylo podle §179b odst. 3 tr. ř. sděleno obviněnému A. K. dne 31. 7. 2014 a návrh na potrestání podle §179d odst. 1 tr. ř. byl podán dne 5. 8. 2014. Lhůta dvou týdnů, která se počítá od sdělení podezření (31. 7. 2014) do podání návrhu na potrestání (5. 8. 2014), evidentně nebyla překročena.
Pokud obviněný A. K. namítal, že tu byly rozpory mezi tvrzeními obou obviněných, pak je nutno poznamenat, že tím nebylo konání zkráceného přípravného řízení vyloučeno. Při rozporech mezi tvrzeními obou obviněných, které se týkaly především otázky, zda obviněný A. K. věděl o neoprávněnosti prodeje vozidla, šlo o to, jaká zjištění bude moci soud následně vyvodit z důkazů, a nikoli o nesplnění podmínek zkráceného přípravného řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu