ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.437.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 437/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2016 o dovolání obviněného D. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 2 To 239/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 133/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 2 T 133/2015, byl obviněný D. S. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §325 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců s tím, že výkon trestu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na jeden rok a čtyři měsíce a obviněnému bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, částku 10 752 Kč.
Podle zjištění Okresního soudu v Olomouci spáchal obviněný uvedené trestné činy skutkem, který spočíval v tom, že dne 19. 1. 2015 v době od 14,00 hod. do 14,17 hod. v O., K. ul., před domem č. … v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a narušit občanské soužití fyzicky napadl strážníka Městské policie O. poškozeného J. Š., který po něm požadoval prokázání totožnosti a součinnost při řešení situace jeho matky uzamčené v bytě, tak, že do poškozeného vrazil tělem a udeřil ho pěstí do břicha, přičemž poté, co mu J. Š. s dalším strážníkem M. N. přiložil pouta a posadil ho na zadní sedadlo služebního vozidla zn. Škoda Octavia, poškozenému vyhrožoval, že ho zabije a že si to s ním vyřídí, a následně kopl oběma nohama do okénka pravých zadních dveří vozidla, které rozbil, čímž na vozidle způsobil škodu ve výši 11 752 Kč.
O odvolání, které podal obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 2 To 239/2015. Podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci zrušen ve výroku, kterým bylo obviněnému uloženo omezení, podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému se podle §82 odst. 2 tr. zákoníku ukládá povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem, a jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Olomouci nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jeho jednání nevykazuje znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, neboť postup strážníků proti němu byl neadekvátní. Tuto námitku vyvozoval z toho, že strážníci po něm z důvodů pro něho nepochopitelných požadovali občanský průkaz. Popřel úmysl působit na výkon pravomoci strážníků i to, že by vůči některému z nich použil násilí nebo mu vyhrožoval. Uvedl, že okénko vozidla vykopl, protože se dusil zubní protézou, která se mu při zákroku strážníků uvolnila. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádné podstatné argumenty nad rámec odůvodnění rozsudků obou soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné proti odsuzujícímu rozhodnutí namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Mimo meze dovolacího důvodu jsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Takové námitky se týkají ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy aplikace procesního práva, a obsahově neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který záleží v porušení hmotného práva. Je-li dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku, míní se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani pokud se jedná o zjištění, že obviněný tělem vrazil do poškozeného J. Š. a udeřil ho pěstí do břicha. Toto zjištění má odpovídající podklad v důkazech, jimiž byly usvědčující svědecké výpovědi obou strážníků. Soudy hodnotily výpovědi obou svědků v souladu s jejich obsahem a považovaly je za věrohodné, neboť vyloučily jakýkoli důvod svědků k nepravdivým tvrzením ovlivněným snahou uškodit obviněnému. Tomuto hodnocení nelze z hlediska ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. nic vytknout. Soudy nijak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů, nedopustily se žádné deformace důkazů ani nějaké svévole při jejich interpretaci. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl v dané věci uplatnitelný ve variantě spojené s dalším dovolacím důvodem.
Z obsahu a smyslu námitek, které lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., vyplývá, že obviněný jimi zpochybnil postup strážníků, kteří po něm požadovali občanský průkaz. Obviněný tím v podstatě nastolil otázku, zda strážníci řádně vykonávali svou pravomoc a zda požívali ochrany úředních osob.
K incidentu došlo za okolností, kdy strážníci městské policie byli přivoláni na místo z toho důvodu, že matka obviněného byla v uzamčeném bytě, od kterého neměla klíče, pohybovala se po balkoně, nakláněla se z něho a volala o pomoc. Obviněný se v té době zdržoval v restauraci, požíval alkoholické nápoje a na dveřích bytu, který uzamkl, zanechal list papíru se svým telefonním číslem. Na toto číslo strážníci zavolali a z tohoto podnětu se obviněný vrátil z restaurace ve stavu, kdy byl pod vlivem alkoholu (sám uvedl, že vypil 7 až 8 malých piv). Strážníci chtěli vstoupit do bytu a vyzvali obviněného k předložení občanského průkazu. Obviněný nejprve odmítal občanský průkaz předložit. Posléze ho předložil, a když z něho strážník M. N. opisoval údaje a strážník J. Š. stál proti obviněnému, obviněný do poškozeného J. Š. prudce strčil břichem a udeřil ho pěstí do břicha. Toto jednání obviněný provázel slovními výroky v tom smyslu, že se s městskou policií nebude bavit.
Soudy důvodně považovaly postup strážníků městské policie za řádný výkon pravomoci úředních osob v mezích zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Lze jen dodat, že podle §2 písm. a) cit. zákona obecní policie při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a plnění dalších úkolů podle tohoto nebo zvláštního zákona přispívá k ochraně a bezpečnosti osob a majetku. Strážníci byli na místo přivoláni za situace, která se objektivně jevila tak, že může být ohrožena bezpečnost osoby uzamčené v bytě a volající z balkonu o pomoc. Podle §16 odst. 1 cit. zákona je-li důvodná mimo jiné obava, že je ohrožen život nebo zdraví osoby, je strážník oprávněn otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor, vstoupit do něho a provést v souladu s tímto zákonem zákroky, úkony nebo jiná opatření k odvrácení bezprostředního nebezpečí. Za dané situace byly tyto podmínky evidentně splněny. Podle §12 odst. 2 písm. a) cit. zákona je strážník oprávněn vyzvat osobu, aby prokázala svoji totožnost, jde-li o osobu, vůči které provádí úkon k plnění úkolů obecní policie. Jestliže obviněný měl být osobou, která zanechala své telefonní číslo na dveřích bytu, a jestliže strážníci mohli vstup do bytu uskutečnit v součinnosti s touto osobou, pak bylo jen logické a naprosto důvodné, že chtěli mít jasno ohledně totožnosti této osoby. Výzva strážníků, aby obviněný předložil občanský průkaz, tedy byla oprávněná. Postup strážníků směřující ke zjištění totožnosti obviněného byl v rámci řádného výkonu jejich pravomoci, a pokud byl poškozený J. Š. jako jeden z nich fyzicky napaden útokem obviněného, stalo se tak za okolností, kdy požíval ochrany úřední osoby podle §127 odst. 2 tr. zákoníku.
Jednání obviněného proti poškozenému J. Š., které spočívalo v jeho fyzickém napadení, bylo užitím násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby ve smyslu znaků přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Úmysl obviněného působit na výkon pravomoci strážníka městské policie je zřejmý z toho, že obviněný užil násilí, když se nechtěl podrobit výzvě k předložení občanského průkazu a odmítal ho předložit, což provázel slovním vyjádřením, že s městskou policií se nebude bavit.
Vykopnutí okénka u dveří služebního vozidla městské policie bylo vzhledem ke způsobu tohoto jednání svévolným úmyslným poškozením cizí věci ve smyslu znaků přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Námitky obviněného, že okénko vykopl, protože se dusil, nelze akceptovat. Pokud obviněný tvrdil, že se dusil zubní protézou, která se mu uvolnila a dostala se mu do krku, pak je jasné, že příčinou namítaného dušení nebyl nedostatek vzduchu v uzavřeném prostoru, který by bylo nutné uvolnit, ale přítomnost předmětu v krku obviněného. Vykopnutí okénka očividně nebylo jednáním směřujícím k odstranění příčiny namítaného dušení.
Ve vztahu k právnímu posouzení skutku jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku obviněný neuvedl nic bližšího, zejména ne v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků tohoto trestného činu nebyly podle jeho názoru naplněny. V dovolání tudíž nebyl žádný podklad k tomu, aby Nejvyšší soud na uvedené právní kvalifikaci skutku cokoli měnil.
Rozsudek Okresního soudu v Olomouci není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jímž byl výrok o vině ponechán nedotčen, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu