ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.554.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 554/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 5. 2016 o dovolání obviněného D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 11 To 532/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 29/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 10. 2015, sp. zn. 2 T 29/2015, byl obviněný D. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 72 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 1 T 201/2014, a další obsahově navazující rozhodnutí. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit České pojišťovně, a.s., částku 66 189 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla Česká pojišťovna, a.s., se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Příbrami v podstatě v tom, že obviněný v době od 18,00 hodin dne 5. 7. 2014 do 05,52 hodin dne 6. 7. 2014 v M., okr. P., násilně vnikl do areálu obchodní společnosti Autopark Milín, s.r.o., prohledal kancelář, odcizil odtud několik sad klíčů od různých automobilů spolu s příslušnými technickými průkazy a osvědčeními o technickém průkazu, fotoaparát, notebook, plechovou pokladničku s peněžní hotovostí a vozidlo zn. Škoda Superb registrační značky …, které s použitím odcizených klíčů odemkl a se kterým z místa odjel, další dvě vozidla poškodil a způsobil tak odcizením vozidla zn. Škoda Superb a dalších věcí celkovou škodu ve výši 574 225 Kč a poškozením objektu a vozidel celkovou škodu ve výši 66 189 Kč.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 11 To 532/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitky v tom smyslu, že vozidlo zn. Škoda Superb neodcizil, ale pouze přechodně užíval poté, co ho převzal od jiné osoby. Z toho vyvozoval, že jeho jednání ve vztahu ke zmíněnému vozidlu mohlo být posouzeno jen jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku. Další námitky zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem vloupání do objektu poškozené obchodní společnosti. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zahrnul námitky, podle nichž ve výroku o náhradě škody chybí doba splatnosti. Bez bližší argumentace uvedl, že nesouhlasí s výrokem o náhradě škody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžným opravným prostředkem a neplní funkci nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Na rozdíl od odvolání, v němž lze vytýkat jakékoli vady, dovolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Je-li dovolání podáno proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají tomuto dovolacímu důvodu pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, nejsou dovolacím důvodem.
Dovolání je v souladu s těmito zásadami v části, v níž obviněný namítl, že skutek měl být ve vztahu k jeho nakládání s vozidlem zn. Škoda Superb posouzen jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci. Tomuto posouzení však brání zjištěné okolnosti, které vylučují, že by ze strany obviněného šlo jen o „přechodné užívání“ vozidla ve smyslu §207 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný se spolu s vozidlem zmocnil i dvou klíčů, technického průkazu a osvědčení o technickém průkazu k tomuto vozidlu, které odcizil v kanceláři poškozené obchodní společnosti, s vozidlem odjel a nakládal s ním, aniž učinil jakékoli kroky, které by směřovaly k reálnému obnovení dispozice poškozené obchodní společnosti s vozidlem. Ze strany obviněného se nejednalo o to, že by s vozidlem vykonal např. nějakou konkrétní jízdu, že by tím dosáhl účelu, pro který se vozidla zmocnil, a že by podnikl cokoli pro to, aby se vozidlo dostalo zpět do dispozice poškozené obchodní společnosti. Obviněný byl nakonec s vozidlem zadržen policií až dne 10. 7. 2014, a to po dramatickém pokusu policii uniknout. Souhrn uvedených skutečností jasně ukazuje na to, že úmyslem obviněného bylo vozidlo si přisvojit, a nikoli jen přechodně užívat. Jednání obviněného ve vztahu k vozidlu zn. Škoda Superb soudy správně posoudily jako součást zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
Povšechně formulovaný nesouhlas obviněného s výrokem o náhradě škody lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud jím je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Obviněný ale neuvedl nic bližšího v tom smyslu, které nebo která ustanovení hmotného práva byla výrokem o náhradě škody podle jeho názoru porušena. Nejvyšší soud se nemohl s touto částí dovolání vypořádat jinak než obecným konstatováním, že výrok o náhradě škody žádnou hmotně právní vadu nevykazuje. Tento výrok má odpovídající návaznost na tu část výroku o vině, v níž byl obviněný uznán vinným tím, že způsobil na zařízení objektu a na vozidlech poškozené obchodní společnosti škodu ve výši 66 189 Kč. Dále má výrok o náhradě škody podklad ve zjištění, že Česká pojišťovna, a.s., ve výši přesahující tuto částku nahradila škodu poškozené obchodní společnosti Autopark Milín, s.r.o., takže na ni přešlo právo na náhradu škody. Jestliže Okresní soud v Příbrami přiznal České pojišťovně, a.s., nárok na náhradu škody ve výši 66 189 Kč a odkázal ji se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, žádné ustanovení hmotného práva tím nebylo porušeno. Námitky obviněného proti výroku o náhradě škody jsou evidentně bez opodstatnění.
Skutkové námitky, které obviněný zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem vloupání do objektu poškozené obchodní společnosti, stojí mimo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají v důkazech odpovídající obsahový podklad, a to i v otázce totožnosti obviněného s pachatelem vloupání.
Obviněný se hájil tvrzením, že se do objektu poškozené obchodní společnosti nevloupal, že v něm nebyl a že v něm žádné věci neodcizil a nepoškodil. Okolnost, že byl zadržen ve vozidle pocházejícím z objektu poškozené obchodní společnosti a že ve vozidle byly nalezeny i věci odcizené v tomto objektu, se obviněný snažil vysvětlit tím, že vozidlo mu předal jistý M. P. Pátrání po této osobě podle údajů sdělených obviněným však bylo bezvýsledné, což soudy vyhodnotily tak, že se jedná o smyšlenou osobu. Jinak soudy založily zjištění, že obviněný je pachatelem vloupání, na shodě otisku pachové stopy nalezené v místě činu na šuplíku v kanceláři poškozené obchodní společnosti s pachovým vzorkem obviněného, na shodě profilu DNA obviněného s profilem DNA nalezeným na svítilně v místě činu a na tom, že trasologická stopa obuvi nalezená v místě činu typově odpovídala obuvi obviněného, kterou měl na sobě v době zadržení. Jestliže soudy pokládaly za vyloučené, aby se na místě činu objevily všechny uvedené stopy náhodně bez toho, že by se obviněný na místě skutečně nacházel, a jestliže za daných okolností usoudily, že obviněný je pachatelem vloupání, pak je tento závěr plně přijatelný a nelze mu nic vytknout. To, že obviněný nesouhlasí se zjištěním soudů, podle něhož je pachatelem, a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Námitky obviněného, podle nichž je neúplný výrok o náhradě škody, protože v něm není uvedena doba splatnosti náhrady škody, jsou evidentně nepodložené.
Podle §228 odst. 2 tr. ř. výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody musí přesně označovat osobu oprávněného a nárok, který mu byl přisouzen. Citované ustanovení dále stanoví jen to, že v odůvodněných případech může soud vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti zároveň určí.
Stanovení doby splatnosti závazku, který vyplývá z povinnosti obviněného k náhradě škody, není náležitostí výroku o náhradě škody. Soud proto dobu splatnosti ve výroku neuvádí (k tomu viz č. II/1962 Sb. rozh. tr. – str. 41). Podle §139 odst. 1 tr. ř. je rozsudek vykonatelný již tím, že nabyl právní moci. Vykonatelnost výroku o náhradě škody tudíž není vázána na uplynutí nějaké lhůty k plnění. Rozsudek vydaný v trestním řízení se tak liší od rozsudku vydaného v občanském soudním řízení, neboť uložil-li soud rozsudkem vydaným v občanském soudním řízení povinnost k peněžitému plnění, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž soud může určit lhůtu delší, a rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění (§160 odst. 1 o. s. ř., §161 odst. 1 o. s. ř.).
To, že v posuzované věci nebyla ve výroku o náhradě uvedena doba splatnosti závazku obviněného, nepředstavuje žádnou neúplnost rozsudku.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce (obviněný nesouhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu