ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.581.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 581/2016-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2016 o dovolání obviněného P. V. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 14 To 277/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 97/2015 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 1 T 97/2015, byl obviněný P. V. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 1. 5. 2015 kolem 3.12 hodin v Táboře poté, co požil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a kdy koncentrace alkoholu v jeho krvi činila podle dechové zkoušky provedené přístrojem „Dräger“ nejméně 1,66 g/kg, řídil od restaurace Pintovka po silnici II. tř. č. ... osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW X5, RZ …, ačkoliv nebyl schopen řízení ovládat zcela bezpečně. Za tento přečin mu byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 8 měsíců. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců.
Odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 14 To 277/2015, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že nebylo provedeno laboratorní vyšetření jeho krve, na základě kterého by bylo možné jednoznačně určit hladinu alkoholu „v jeho těle“. Z obsahu dovolání pak vyplývá, že podstata námitek obviněného spočívá v tvrzení, že pouze výsledek dechové zkoušky nepostačuje k jednoznačnému závěru, že řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k této činnosti, a soudy učily tento závěr na základě skutečností, které k tomuto závěru nemohou vést. Konkrétně namítá nedodržení postupu podle metodiky Českého metrologického institutu (pozn. na č. l. 18 a násl. tr. spisu) při provádění dechové zkoušky, podle které při rozdílu výsledků dechových zkoušek větším než 10% muselo být měření ovlivněno vnějším faktorem, což v daném případě byl alkohol v ústní dutině z krátce před měřením obviněným vypitého panáka slivovice nebo i alkohol např. ze žaludku. Dechový analyzátor, že je pak podle uvedené metodiky schopen měřit nejprve 15 minut po svém zapnutí, což policista provádějící měření nedodržel. Namítá také, že odvolací soud nezohlednil znalecký posudek z odvětví toxikologie, podle kterého pouze na základě provedených dechových zkoušek nelze jednoznačně dovodit množství alkoholu v krvi řidiče v době řízení, a pokud chtěl soud překlenout tento závěr vlastní úvahou, bylo podle obviněného jeho povinností znalce vyslechnout. Proto ve věci shledává porušení svého práva na spravedlivý proces, vyplývajícího z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá také nesprávný procesní postup soudu I. stupně, který „úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy“ o který, při absenci jiných důkazů svědčících o stavu vylučujícím způsobilost, soud opřel své rozhodnutí, přečetl jako listinný důkaz podle §213 odst. 1 tr. ř. Podle obviněného ale tento úřední záznam slouží pouze stranám trestního řízení k tomu, zda budou trvat na výslechu policisty, který tento úřední záznam sepsal, a protože se jedná o úřední záznam ve smyslu §158 odst. 3 a 6 tr. ř. o provedení úkonu, lze jej provést jako důkaz pouze podle §211 odst. 6 tr. ř. Souhlas k tomuto postupu ale nebyl státním zástupcem ani obviněným dán a absenci tohoto souhlasu nelze obcházet postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. V závěru dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, a krajskému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky tzv. extrémního nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, jakož i námitky o porušení práva na spravedlivý proces, neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, a pouze v případě jejich zjištění je možný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Námitky obviněného proti nedodržení metodiky jsou podle něj pouze polemikou se závěry soudů, že výsledek měření alkoholu v dechu je relevantní a jedná se tak o skutkové námitky. Za podstatné v této souvislosti považuje, že se obviněný sám doznal k vypití tří až čtyř piv v průběhu večera, a odlivky slivovice před jízdou, a pokud argumentuje možným ovlivněním výsledků měření bezprostřední předchozí konzumací slivovice, státní zástupce odkázal na závěr odvolacího soudu, že mezi touto konzumací a provedeným měřením byla časová prodleva téměř půl hodiny. Státní zástupce vyjádřil nesouhlas také s námitkou, že se odvolací soud nezabýval obviněným předloženým znaleckým posudkem, protože z odůvodnění rozhodnutí je patrné, že se s jeho závěry vypořádal, a výsledek měření nebyl také jediným důkazem svědčícím o jeho stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla, když v záznamu o kontrole byly popsány obvyklé projevy jednání takto ovlivněných osob. Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou obviněného, že daný úřední záznam nebylo možno provést jako důkaz listinou podle §213 odst. 1 tr. ř., když tento záznam nezachycuje úkon trestního řízení nemá povahu záznamu o úkonu podle §211 odst. 6 tr. ř., a to již proto, že nezachycuje úkon trestního řízení. Jedná se tak o listinu, kterou soud I. stupně správně provedl jako důkaz podle §213 tr. ř. a odpovídá to běžné praxi. Protože námitky obviněného považuje státní zástupce za pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů, což neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání, navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1. písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud především zjistil, že dovolání v dané věci je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas. Konkrétní důvody, které obviněný uvedl v dovolání, z podstatné části mají skutkovou povahu, když směřují proti hodnocení provedených důkazů soudem a proti údajným procesním vadám. Pod uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale lze podřadit obecnou hmotně právní námitku obviněného, že zjištěný skutkový stav nelze kvalifikovat jako stav vylučující způsobilost, a na základě zjištěného skutkového stavu, že nelze dospět k závěru o naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku (pozn. předtím do 31. 12. 2009 §201 odst. 1 tr. zákona) se dopustí pachatel, který vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Zároveň je třeba připomenout, že podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile).
Podstata dovolacích námitek obviněného spočívá v běžně se vyskytující námitce řady řidičů, kteří s poukazem na skutečnost, kdy z různých důvodů nebylo provedeno exaktní zjištění hladiny alkoholu v krvi metodou plynové chromatografie, zpochybňují hladinu alkoholu v krvi zjištěné pouze výsledkem orientační dechové zkoušky, a tím i hmotně právní závěr, že řídili motorové vozidlo ve stavu vylučujícím jejich způsobilost k této činnosti, ve smyslu skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Lze připomenout, i když to není rozhodující pro posouzení věci, že obviněný P. V. tak činí za situace, kdy zjištění hladiny alkoholu v krvi metodou plynové chromatografie sice nebylo provedeno, ale nikoliv proto, že by pochybil policejní orgán, ale proto, že obviněný sám odběr krve za účelem přesného zjištění jeho ovlivnění požitými alkoholickými nápoji odmítl, ač výsledek orientační dechové zkoušky na místě prováděné kontroly zpochybňoval. V tomto směru postačí odkázat na správné a jednoznačné závěry soudu I. stupně na str. 3 odůvodnění rozsudku. Námitka nedostatečně zjištěné hladiny alkoholu v krvi za této situace tedy není nijak nová a byla již také řešena v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu.
K otázce použitelnosti výsledků dechové zkoušky Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1215/2007, uvedl, že „samotná skutečnost, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ještě – bez dalšího – nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin podle §201 odst. 1 tr. zákona (pozn. nyní §274 odst. 1 tr. zákoníku). Ta je totiž podmíněna stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu řidičské činnosti. Tento stav lze v rámci souhrnu provedených důkazů (např. svědeckých výpovědí či znaleckého posudku) prokázat mj. též výsledkem orientační dechové zkoušky, zvláště pokud byla provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu“. V uvedené souvislosti Nejvyšší soud zdůraznil, že výsledek dechové zkoušky, pokud jinak odpovídá dalším důkazům, nelze odmítnout jen proto, že je zatížen určitou nepřesností. V uvedené jiné trestní věci, a při nedostatku přesného zjištění hladiny alkoholu v krvi metodou plynové chromatografie, Nejvyšší soud také uvedl, že „testovací přístroj Dräger může, na rozdíl od uvedené metody, vykazovat určité nepřesnosti a odchylky. Taková skutečnost nepochybně může mít význam především tam, kde naměřené hodnoty činí kolem 1 g/kg.“
Citované závěry v uvedené jiné trestní věci přitom Nejvyšší soud učinil na základě předchozí dlouholeté judikatury, kdy odkázal na závěry uvedené již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99, když již v tomto rozhodnutí bylo konstatováno, že trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zákona není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v jeho krvi v době jízdy, protože toto ustanovení podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale pokud není tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých řidičem před jízdou, z doby kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče, přičemž jedním ze souhrnu důkazů, byť nikoliv jediným, jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle §201 tr. zákona, může být též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Již v tomto rozhodnutí bylo také uvedeno, že výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z toho důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům.
V souladu s výše uvedenými rozhodnutími Nejvyšší soud i v této obdobné trestní věci obviněného P. V. neshledal pochybení soudů nižších stupňů, které na základě řádně provedených důkazů dospěly ke spolehlivému závěru, že obviněný řídil předmětný automobil ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k této činnosti, přičemž z hlediska důvodů lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Jak již bylo výše uvedeno, podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). V tomto případě obviněný doznal požití alkoholických nápojů v průběhu večera poté, co kolem půl desáté večer předchozího dne přišel do restaurace, tedy 3 až 4 piv (resp. v průběhu večera „upíjel“), a podle jeho tvrzení krátce před jízdou ve tři čtvrtě na tři ráno následujícího dne vypil „panáka slivovice“. Provedenou dechovou zkouškou byla u něj naměřena téměř po půl hodině od posledního požití alkoholu v 03.12 hodin, hodnota 1,66 g/kg alkoholu v dechu, a druhou dechovou zkouškou provedenou téměř po 15 minutách v 03,26 hodin, hodnota 1,97 g/kg (promile) alkoholu v dechu. Nejednalo se tedy o vypití uvedeného množství slivovice krátce nebo těsně před silniční kontrolou, jak namítá obviněný, a nelze proto přisvědčit ani jeho námitce o ovlivnění výsledku dechové zkoušky alkoholem ve vydechovaném vzduchu z jiných zdrojů (z ústní dutiny, žaludku). Naměřené hodnoty alkoholu v dechu obviněného tak, vzhledem k výši těchto hodnot, i přes orientační charakter dechové zkoušky umožňují učinit spolehlivý závěr o podstatné skutečnosti pro právní posouzení věci, že hladina alkoholu v jeho krvi v době řízení vozidla přesahovala hranici 1 promile, nebyl tak schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, a tuto činnost tak vykonával ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Lze také připomenout, že obviněný hodlal jet autem domů, ale po spatření policejní hlídky se vrátil z křižovatky zpět k restauraci na parkoviště. Nebýt policejní kontroly, kdy mu bylo následně zabráněno v další jízdě, vykonával by tak ještě po určitou dobu další jízdu. Vzhledem k provedení následné dechové zkoušky je pak zjevně neopodstatněná také námitka obviněného o ovlivnění výsledku provedené dechové zkoušky nesprávným postupem policisty, kdy měl provést dechovou zkoušku bezprostředně po zapnutí dechového analyzátoru, který ještě nebyl teplotně stabilizovaný a nemohl tak správně změřit hladinu alkoholu ve vydechovaném vzduchu. Takovýto postup mohl ovlivnit výsledek první dechové zkoušky, ale v době druhé dechové zkoušky již byl přístroj teplotně stabilizován, přičemž byla zjištěna ještě vyšší hodnota hladiny alkoholu v dechu obviněného.
Za určité konkrétní situace nelze vyloučit, že o přesnosti výsledků dechové zkoušky s použitím přístroje Dräger budou takové pochybnosti, vzhledem k rozdílu hodnot naměřených v rámci velmi krátkého časového úseku, že odsuzující rozhodnutí s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“ nemůže obstát. Tak tomu bylo např. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 687/2015 (usnesení ze dne 17. 6. 2015), kdy bylo řidiči naměřeno 1,04 g/kg, po pěti minutách 1,28 g/kg a po dalších pěti minutách 1,02 g/kg, a odchylka naměřených hodnot tak zpochybňovala přesnost provedeného měření. Tato nepřesnost se však oproti případu obviněného P. V. pohybovala těsně nad hranicí 1 promile a při zohlednění uvedené odchylky by se hodnota dostala až pod tuto hranici. Navíc v této jiné trestní věci, podle úředního záznamu policejní hlídky o provedené silniční kontrole, se obviněný policistům i při podezření na požití alkoholu jevil jako „přiměřeně oblečený, chování měl ovládané, náladu nenápadnou, pohyby koordinované, orientaci, postoj, chůzi a paměť normální, oči zarudlé“, tedy nejevil známky podnapilosti. Na obdobný případ, kdy se výsledek opakovaných dechových zkoušek pohyboval těsně kolem 1 g/kg, také obhájce obviněného P. V. poukazoval již ve svém návrhu „na odevzdání věci“ ze dne 30. 6. 2015.
Nejvyšší soud na základě uvedených důvodů shledal zjevně neopodstatněnou námitku obviněného, že zjištěný skutkový stav nelze kvalifikovat jako stav vylučující způsobilost, a na základě zjištěného skutkového stavu, že nelze dospět k závěru o naplnění skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněný mimo rámec uplatněného důvodu dovolání uplatnil také procesní námitky, ve kterých spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces. Protože se jedná o procesní námitky neodpovídající uplatněnému důvodu dovolání, Nejvyšší soud se jimi zabýval z hlediska dodržení zásad spravedlivého procesu, když porušení svého práva na spravedlivý proces obviněný také namítá. Konkrétně předně namítá nesprávný procesní postup soudu I. stupně, který „úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy“ přečetl jako listinný důkaz podle §213 odst. 1 tr. ř. Podle obviněného ale tento úřední záznam slouží pouze stranám trestního řízení k tomu, zda budou trvat na výslechu policisty, který tento úřední záznam sepsal, a protože se jedná o úřední záznam ve smyslu §158 odst. 3 a 6 tr. ř. o provedení úkonu, lze jej provést jako důkaz pouze podle §211 odst. 6 tr. ř., ale souhlas k tomuto postupu nebyl státním zástupcem ani obviněným dán a absenci tohoto souhlasu nelze obcházet postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. Z uvedené námitky je zřejmé, že obviněný zaměňuje „úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy“, který je důkazem listinným, za úřední záznam o obsahu vysvětlení sepsaný podle §158 odst. 6 tr. ř., když podle tohoto ustanovení právě tento úřední záznam o obsahu vysvětlení slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Tento „úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy“ (na č. l. 9 až 11 tr. spisu), byl tak správně proveden jako listinný důkaz, a to v hlavním líčení dne 19. 8. 2015 (viz č. l. 66 p. v. tr. spisu). Může tak být jedním z podkladů pro zjištění stupně ovlivnění obviněného požitým alkoholem. Odkázat pak lze i na obsah vyjádření státního zástupce k této dovolací námitce obviněného, s kterým se Nejvyšší soud ztotožnil. Současně je také neopodstatněná s tím související námitka obviněného, kdy s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1215/2007, namítá nemožnost prokázání stavu vylučujícího způsobilost pouze na základě dechové zkoušky, resp. tohoto jediného důkazu. O takovou důkazní situaci se v této věci nejednalo, jak to také uvedl již odvolací soud na str. 5 odůvodnění napadeného usnesení.
Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že odvolací soud nijak nezohlednil znalecký posudek z odvětví toxikologie (pozn. obor zdravotnictví) a v odůvodnění napadeného usnesení se nevypořádal s jeho závěry. Je sice skutečností, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně neuvedl, že se neztotožnil se závěry uvedeného znaleckého posudku. Podrobně ale uvedl obsah i závěry tohoto znaleckého posudku, a v další části odůvodnění se s nimi fakticky vypořádal, když vyvrátil obhajobu obviněného o požití alkoholického nápoje krátce před provedením dechové zkoušky, a tím i možnost ovlivnění výsledku dechové zkoušky, což bylo jedním z podstatných argumentů závěru znalce, který uvedl, že pokud dechová zkouška následovala krátce po dopití panáka slivovice, nelze předpokládat způsobení významnější hladiny alkoholu v krvi, protože alkohol v ústní dutině způsobuje falešnou pozitivitu dechové zkoušky. Závěry znaleckého posudku tak, i s ohledem na odvolacím soudem popsané chování obviněného při provádění dechové zkoušky, nemohou obstát. Namítá-li pak obviněný, že pokud chtěl soud překlenout závěr znalce vlastní úvahou, bylo jeho povinností znalce vyslechnout, podstatné je, že v souladu s návrhem obhájce byl znalecký posudek za souhlasu stran odvolacím soudem přečten. Ani v tomto směru nelze proto shledat ve věci porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu