ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.695.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 695/2016-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. září 2016 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný J. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 1 To 89/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 81 T 7/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 81 T 7/2015, byl obviněný J. K. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, a to na skutkovém základě, že (zkráceně uvedeno) „dne 28. 2. 2014 kolem 19:40 hod. před obchodním domem Kaufland ve V. M., po předchozím požívání alkoholických nápojů bezdůvodně fyzicky napadl poškozeného J. K., kterého nejprve udeřil pěstí do hlavy a následně ho při vzniklé potyčce dvakrát bodl zavíracím nožem s délkou čepele 10 cm do oblasti zad a levého stehna, čímž mu způsobil bodnořeznou ránu na levé polovině hrudníku pod dolním úhlem levé lopatky, kdy bodný kanál vedl při dolním okraji 8. žebra do dutiny hrudní a končil v levém plicním laloku, a poškozený přitom utrpěl zlomeninu 8. žebra, trhlinu levé plíce a došlo u něj k traumatickému pneumothoraxu a haemothoraxu, dále bodnořeznou ránu na přední ploše levého stehna o délce 3 cm, přičemž bodný kanál pokračoval podkožím přední strany stehna, přerušil část čtyřhlavého svalu a pokračoval výbodem asi 10 cm od vbodu, kdy v důsledku utrpěných zranění byl poškozený hospitalizován do 7. 3. 2014, přičemž v důsledku útoku obviněného mu bezprostředně hrozilo závažnější poranění plíce a poranění dalších životně důležitých orgánů, a to především srdce a srdečnice, která by měla za následek smrt poškozeného v důsledku vykrvácení, a obviněný si vzhledem k použité zbrani a vysoké razanci útoku směřovaného proti hrudníku, kde jsou uloženy životně důležité orgány, musel být vědom toho, že takto může poškozenému reálně způsobit zranění, která by měla za následek smrt“. Za to byl podle §140 odst. 1 a §43 odst. 1 zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní ambulantní léčení. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil také povinnost zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně MV ČR náhradu škody ve výši 39 234 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 1 To 89/2015, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a ve věci bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Jeho konkrétní námitky pak směřují toliko proti právnímu posouzení jeho jednání jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, když podle jeho názoru toto právní posouzení neodráží komplexní rozbor subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu, který musí být založen na objektivních faktech a nikoli na pravděpodobnosti. Jednoznačně vylučuje své srozumění s následkem, jádrem skutkového stavu byla okolnost, zda mezi ním a poškozeným došlo nejprve k tahanici za oděv a poté k pádu na zem, což odpovídalo provedeným důkazům i popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, věc byla také původně právně kvalifikována jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, ale tento skutkový stav byl změněn soudem I. stupně na základě znaleckého posudku MUDr. I. Fargaše, jakoby k přetahování a válení na zemi mezi ním a poškozeným vůbec nedošlo. Obviněný pak namítá, že bez ohledu na tuto změnu, právní posouzení nevyplývá logicky ze všech provedených důkazů, ale pouze z jednoho znaleckého posudku, kterému soudy přikládají nadřazený význam ve vztahu k ostatním důkazům, přičemž uvedený znalecký posudek je navíc zpochybněn názorem jiného znalce. Nekompletnost v posouzení všech důkazů, v návaznosti na nesprávný popis skutku, tak podle obviněného vedla k nesprávnému právnímu posouzení věci, kde navíc v souvislosti s vyhodnocením naplnění všech znaků skutkové podstaty podle něj také chybí okolnosti, které mu svědčí, především závěr znaleckého posudku z oboru psychiatrie, že nemá sklon k násilí, také se doznal a omluvil se všem, koho se svým jednáním dotknul. Ze skutkových zjištění soudu tak podle obviněného nevyplývá jeho zavinění ve formě nepřímého úmyslu, neboť jeho vůle a vědomost neobsahovala srozumění s následkem smrti u poškozeného, s kterým jsou i nadále ve velmi přátelském vztahu.
S ohledem na shora uvedené důvody v závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek krajského soudu, a buď sám ve věci rozhodl rozsudkem, nebo soudu I. stupně přikázal věc k novému projednání.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že obviněný stejné námitky uplatnil již v řízení před soudy obou stupňů, které se s nimi náležitě vypořádaly. Tyto námitky jsou založeny především na vlastní skutkové verzi obviněného a na polemice s hodnocením důkazů soudy, které ale důkazy hodnotily pečlivě a dospěly ke skutkovému stavu bez důvodných pochybností. Státní zástupce nesouhlasí s tím, že by bylo hodnocení důkazů založeno pouze na jediném izolovaném závěru znalce z oboru soudního lékařství MUDr. I. Fargaše, když soudy naopak jeho závěry pečlivě konfrontovaly i se závěry dalších znalců. Zejména s ohledem na skutkově podložený závěr, že obviněný vědomě silou velké intenzity útočil na oblast hrudníku poškozeného nožem s délkou čepele 10 cm, považuje státní zástupce za zřejmé, že v daném momentu byl minimálně srozuměn s tím, že poškozeného usmrtí a považuje posouzení subjektivní stránky proto za správné. Navrhl proto, aby bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný v replice k vyjádření státního zástupce uvedl, že se s ním neztotožňuje a trvá na dovolání, když pouze komplexně provedená analýza subjektivní stránky trestného činu může vést k objektivnímu posouzení a vyhovovat spravedlivému procesu.
III.
Nejvyšší soud přes skutkové námitky ohledně nesprávně zjištěného průběhu konfliktu obviněného s poškozeným, a nesprávného hodnocení zejména znaleckých posudků, které žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají, dospěl k závěru, že pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku proti závěru soudů o jednání obviněného v nepřímém úmyslu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Těžiště dokazování je v řízení před soudem I. stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky obviněného, v jejichž rámci sám hodnotí obsah provedeného dokazování, resp. zpochybňuje skutková zjištění soudů, pokud jde o průběh skutkového děje. Námitku o absenci nedbalostní formy zavinění přitom založil zejména na vlastní skutkové verzi, podle níž mezi ním a poškozeným došlo nejprve k tahanici za oděv a poté k pádu na zem, což podle něj odpovídalo provedeným důkazům a pouze nešťastnou náhodou přitom došlo k bodnutí poškozeného do hrudi. Takové námitky se ovšem primárně týkají procesní stránky věci (hodnocení důkazů) a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soudy při hmotně právním posouzení skutku vycházely. Obviněný tak svůj mimořádný opravný prostředek zčásti založil na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) a domáhá se revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů. Tuto část jeho námitek proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Soud I. stupně se otázkou způsobu bodnutí velmi důsledně zabýval, k tomu měl k dispozici tři znalecké posudky, řádně se vypořádal také s jejich určitými rozdíly (viz str. 13 až 14 rozsudku) a ve věci tak nelze shledat rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu I. stupně. Rozhodnutí soudu by bylo možné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces pouze v případě, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
K námitce o absenci nedbalostní formy zavinění lze uvést, že zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, který jiného úmyslně usmrtí. K závěru o vražedném úmyslu obecně nestačí pouhé zjištění, že pachatel úmyslně vykonal něco, co způsobilo nebo mohlo jiné osobě přivodit smrt. Je totiž zásadně třeba, aby jeho úmysl, ať už přímý či nepřímý směřoval k usmrcení jiného. Pro obě formy úmyslného zavinění je společné to, že vůle ve formě chtění nebo srozumění vyjadřuje aktivní vztah pachatele ke způsobenému následku (zde smrti). Představová složka úmyslu zahrnuje představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, volní složka vůli je vyvolat vlastním jednáním. Vůlí je v tomto smyslu třeba rozumět i srozumění pachatele s následkem, jak tomu je v tomto případě, neboť srozumění je vlastně formou chtění. To znamená, že rovněž eventuální úmysl vždy musí obsahovat prvek vůle. Přitom je vždy nutno vycházet z posouzení všech okolností, za kterých k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito a zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou uloženy orgány důležité pro život apod. (k tomu v judikatuře přiměřeně srov. např. R 19/1969 Sb. rozh. tr.).
Pokud obviněný namítá, že s poškozeným byli a jsou nadále přátele, přičemž soud I. stupně motiv jeho jednání shledal patrně v žárlivé reakci, při správném posouzení zavinění se zpravidla nelze obejít bez spolehlivého zjištění, jakou pohnutkou byl pachatel ke svému jednání veden. Ani v případech, kdy se nepodaří z dostupných důkazů spolehlivě zjistit, jakou pohnutkou byl pachatel ke svému činu veden, nelze z toho mechanicky usuzovat na chybějící úmysl způsobit postiženému smrtelný následek, jestliže je tento úmysl dostatečně zřejmý z okolností a intenzity vykonaného útoku, zejména použije-li pachatel zbraň způsobilou jiného usmrtit a útok záměrně vede proti těm částem těla, kde jsou uloženy orgány důležité pro život.
Skutkový stav věci, který měly soudy při hmotně právním posouzení jednání obviněného J. Kamenského k dispozici, lze stručně shrnout tak, že obviněný kritického dne pod vlivem alkoholu, bezdůvodně napadl poškozeného nejprve úderem pěstí do hlavy a při následné potyčce jej dvakrát bodnul s vysokou razancí nožem o délce čepele 10 cm do oblasti zad a levého stehna , čímž mu způsobil zranění uvedená ve výroku o vině, zejména pak bodnořeznou ránu na levé polovině hrudníku pod dolním úhlem levé lopatky, kdy bodný kanál vedl při dolním okraji 8. žebra do dutiny hrudní a končil v levém plicním laloku, a poškozený přitom utrpěl zlomeninu 8. žebra, trhlinu levé plíce a došlo u něj k traumatickému pneumothoraxu a haemothoraxu. V rozsudku soudu I. stupně popsané okolnosti útoku obviněného na poškozeného právní kvalifikaci jeho jednání jako pokus zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku plně odůvodňují. Ostrý nůž s 10 cm dlouhou čepelí je nepochybně zbraní nebezpečnou a při bodnutí takovým předmětem s vysokou razancí do hrudníku, kde jsou uloženy životně důležité orgány (plíce a zejména srdce), může u takto napadené osoby snadno způsobit velmi závažná poranění až smrt, kdy k tomuto nezvratnému následku v nyní projednávaném případě nedošlo jen náhodou. Vzhledem k zjištěné hloubce bodného kanálu a rozsahu zranění poškozeného nelze pochyboval o tom, že útok musel být veden skutečně velkou intenzitou, když došlo i ke zlomení 8. žebra a vylomení jeho fragmentu a k trhlině plíce, což vylučuje možnost náhodného bodnutí např. nalehnutím na nůž. Obviněný přitom jednal se znalostí všech rozhodných skutkových okolností . Musel především vědět, že s razancí, jakou poškozeného cíleně na krátkou vzdálenost bodl do zad, a to v místě kde jsou životně důležité orgány, mu s vysokou pravděpodobností může způsobit smrtelné zranění. Musel tedy počítat i s eventualitou, že poškozený v důsledku jeho útoku zemře. V celkovém kontextu spáchaného skutku není bez významu ani bezprostředně navazující jednání dovolatele, který se nepokoušel poškozenému nijak pomoci, odešel z místa činu a o další osud poškozeného se již nezajímal. Protože se jedná o opakované námitky obviněného, kterými se zabývaly soudy obou stupňů, v podrobnostech, i ohledně zhodnocení závěrů a odlišností znaleckých posudků, přitom Nejvyšší soud zcela odkazuje na podrobné a správné úvahy soudu I. stupně, který se velmi pečlivě věcí zabýval, řádně své závěry odůvodnil a bylo by proto nadbytečné je opakovat.
Z výše uvedených důvodů soudům nelze vytknout, jestliže dovodily, že obviněný byl s usmrcením poškozeného srozuměn (§15 odst. 1 písm. b/ tr. zákoníku), a nelze tak přisvědčit jeho námitce, že ze skutkových zjištění soudu I. stupně nevyplývá naplnění této formy zavinění u pokusu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku.
Protože z části bylo dovolání obviněného opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., podřadit nelze, přičemž hmotněprávní námitku o absenci úmyslné formy zavinění shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Proto dovolání nemá opodstatnění ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu