ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.71.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 71/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. března 2016 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 12 To 358/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 36/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 2 T 36/2015, byl obviněný uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle tohoto ustanovení tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o odkázání poškozených s uplatněnými nároky na náhrady škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný se podle rozsudku soudu I. stupně uvedeného přečinu dopustil tím, že dne 27. 7. 2014 v době kolem 16.15 hodin v obci N., kde prováděl jako dobrovolný hasič čištění požární nádrže, která se užívala jako místní koupaliště, otevřel naplno šoupátko stavidla potrubí výpustě, která se nacházela na dně nádrže, a poté z místa odešel, přičemž na tuto skutečnost neupozornil nikoho z osob, které se v tu dobu koupaly v blízkosti stavidla, ani neučinil jiné opatření nutné k bezpečnému vypuštění nádrže a přispěl tak k poškození zdraví Š. M., neboť došlo odtékajícím proudem vody k jejímu vtažení do odtokové otevřené výpustě a k jejímu zaklínění ve výpusti po dobu nejméně 15 minut, po kterou se nacházela celým tělem pod hladinou, přičemž následkem tonutí došlo u poškozené k zástavě srdeční a dechové činnosti obnovené úspěšnou resuscitací, přesto poškozená utrpěla hypoxické poškození mozku s masivním vdechování vody do plic, v důsledku čehož došlo k trvající poruše vědomí, k psychomotorickému postižení – obrně všech končetin a zánětu plic, tedy byla citelně omezena v běžném způsobu života nejméně do současné doby.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný, který namítal zejména nedostatek zavinění a příčinné souvislosti, jakož i proti výroku podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a další poškození. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 12 To 358/2015, k odvolání poškozených podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o náhradě škody a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost k náhradě škody jednotlivým poškozeným. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že ze skutkového stavu nelze dovodit příčinný vztah mezi jeho jednáním a vzniklým následkem v podobě těžké újmy na zdraví poškozené. Za jednoznačnou příčinu považuje skočení poškozené jako neplavce do vody hluboké 180 až 190 cm bez jakéhokoliv zajištění, kdy neuposlechla svého otce a začala se topit. Až v době, kdy její tělo bylo již bezvládné, došlo podle obviněného k tomu, že se dostalo do trubky výpustě. K tomu poukázal na vyjádření znalce MUDr. P. Ťoupalíka, že odumírání mozkových buněk závisí na tom, do jaké míry je voda vdechována, jak masívně a kdy vdechování začne, kdy se začne topit. Vzniklé následky že lze z lékařského hlediska vysvětlit tím, že poškozená byla v první fázi topení pod vodou, několikrát se jí podařilo vynořit a zase se vrátila pod vodu. V souladu se závěrem soudu I. stupně obviněný uvedl, že svým jednáním přispěl k poškození na zdraví nezletilé, ale namítá, že jeho jednání bylo až tím poslední článkem, poslední příčinou následku. Na prvním místě, že byla obec, která umožnila používání požární nádrže ke koupání, a prostřednictvím dobrovolných hasičů vše zajišťovala, aniž k tomu vytvořila právní rámec. Dalším článkem, že byl na místě přítomný otec poškozené, který dovolil dětem koupat se v požární nádrži a vědomě riskoval, když dovolil, aby poškozená jako neplavec skočila do vody hluboké nejméně 180 cm, aniž by byla vybavena kruhem, nebo něčím co by jí jako neplavci mohlo pomoci. Při spolupůsobení těchto více příčin, že je třeba hodnotit každou příčinu zvlášť co do jejího významu, a určit její důležitost pro následek, který nastal. Z tohoto hlediska důležitosti tak podle jeho názoru není příčinou následku jeho jednání, ale porušení povinností obcí, otcem poškozené nebo dobrovolnými hasiči. Obviněný proto navrhl, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušen.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky uvedené v dovolání obviněný v rámci své obhajoby uplatňoval od počátku řízení, zabývaly se tak jimi soudy obou stupňů, které dospěly k závěru, že k těžkému následku přispělo jednání obviněného, ale také shledaly podíl na vzniklém následku u sboru dobrovolných hasičů i u obce. Obviněný ale prováděl rutinní činnost, mohl znát riziko při vypouštění nádrže, a pokud neupozornil nikoho na hrozící nebezpečí, bylo to nepřípustné riziko. Meritorní rozhodnutí soudu proto považuje za správné a navrhla, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
II.
Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud shledal, že námitka obviněného o nedostatku příčinné souvislosti odpovídá uplatněnému dovolacímu důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť je částečně založena i na námitkách neodpovídajících soudy zjištěnému skutkovému stavu. Obviněný totiž nedostatek příčinné souvislosti, ve vztahu k jeho jednání, namítá s odkazem na vyjádření znalce (z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství) v hlavním líčení dne 27. 4. 2015, který uvedl v souvislosti s délkou pobytu poškozené pod vodou a odumíráním mozkových buněk, že z lékařského hlediska lze vzniklý následek vysvětlit i tím, že poškozená byla v první fázi topení pod vodou, několikrát se jí podařilo vynořit a zase se tam vrátila. To je ale nejen v rozporu s výpovědí svědků, zejména otce poškozené, který byl bezprostředně přítomen rovněž ve vodě, ale zejména se skutkovým zjištěním soudu I. stupně uvedeným v tzv. skutkové větě, že došlo ke vtažení poškozené odtékající vodou do výpustě u dna nádrže, kde se po celou dobu nacházela celým tělem pod hladinou. Žádné zjištění o předchozím tonutí tedy soud neučinil, a nesvědčí pro to ani výpověď žádného svědka, přičemž zmíněné vyjádření znalce je pouze jedním z možných vysvětlení, které soud neakceptoval. Tuto námitku přitom obviněný uvedl také v odvolání s argumentací, že se poškozená topila již v době, kdy se jí podařilo několikrát vynořit, a odtékající voda způsobila jen to, že se dostala do kritického místa (k výpusti). Odvolací soud pak na str. 6 odůvodnění rozsudku k tomu uvedl, s odkazem na výpovědi svědků, že poškozená „skočila do vody a zmizela“. Uvedené vyjádření znalce odvolací soud také odmítl jako hypotetické, přičemž vyloučil její vtažení do výpustě výlučně proto, že neuměla plavat.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou právního posouzení skutku, a to z hlediska namítané příčinné souvislosti, ale ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil již soud prvního stupně. Výjimečný zásah do skutkových zjištění soudů v řízení o dovolání může odůvodnit pouze existence tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Takový nesoulad ale obviněný nenamítá.
Objektivní stránka trestného činu je dána svými obligatorními znaky, kterými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Příčinný vztah (souvislost) tak spojuje jednání s následkem, a to i s těžším následkem. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev buď nenastal vůbec, nebo by nenastal způsobem, jakým nastal. Jednání pachatele přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost přitom není dána v případě (přerušuje se), že do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. Příčinný vztah se ale nepřerušuje v případě, kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, ale jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo. Taková situace je i v této trestní věci, kdy by bez jednání obviněného ke vtažení poškozené do otevřené výpustě požární nádrže a k následku na jejím zdraví nedošlo.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou vadou právního posouzení skutku, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. března 2016
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu