ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.916.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 916/2016-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 5. října 2016 v Brně dovolání obviněného R. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 To 346/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 18/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 1 T 18/2014, uznal obviněného R. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným v bodě I./1 – I./6 přečinem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, v bodě II./1 – II./2 přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem III., IV. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákon, pod bodem V. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákon, pod bodem VI. přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem VII. zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pod bodem VIII. pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1.
dne 16. 11. 2007 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, uzavřel obž. R. K. společně s již pravomocně odsouzenou M. D., po jejich vzájemné dohodě učiněné s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, smlouvu o úvěru č. ... se společností CETELEM ČR, a. s., IČO: 25085689, na částku 319.200 Kč určenou na financování vozidla Škoda Octavia Diesel 2.0 TDI Elegance, VIN: ..., která měla být splacena 60-ti měsíčními splátkami ve výši 8.644 Kč, přičemž do smlouvy uvedli nepravdivé údaje o zaměstnavateli M. D. a zároveň si museli být vědomi, že vzhledem k jejich finanční situaci takovému závazku nemohou dlouhodobě dostát a poté, kdy byl úvěr, včetně provize za sjednání úvěru ve výši 46.683 Kč, vyplacen na účet č. ... vedený na Z. K., IČO: ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a uhradili necelých 25 splátek v celkové výši 214.950 Kč a tímto jednání způsobili obž. R. K. společně s M. D. do dnešního dne poškozené CETELEM ČR, a. s., IČO: 25085689, se sídlem K. Engliše 5, Praha 5, škodu v celkové výši 303.690 Kč,
2.
dne 25. 2. 2008 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, obž. R. K. po dohodě s již pravomocně odsouzeným P. R., s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím Globus Car Praha uzavření úvěrové smlouvy č. ... se společností S-autoleasing, a. s., IČO: 27089444, na částku 299.250 Kč určenou na financování vozidla Škoda Octavia Elegance, VIN: ..., s výší měsíční splátky 8.453 Kč po dobu 72 měsíců, kterou P. R. za svou osobu osobně podepsal, byť předmětné vozidlo neměl v úmyslu koupit a užívat a splátky úvěru měl podle jejich dohody hradit obž. R. K., který věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci takovému závazku nemůže dlouhodobě dostát a poté, kdy byl úvěr, včetně provize ve výši 97.103,92 Kč, vyplacen na účet č. ... vedený na Z. K., IČO: ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a následně dne 13. 10. 2011 bylo předmětné vozidlo z důvodu neplnění smluvního závazku vráceno spol. S-autoleasing, a. s., přičemž úvěrové splátky jsou aktuálně hrazeny, čímž spol. S-autoleasing, a. s., IČO: 27089444, se sídlem Budějovická 1518/13B, Praha 4, do dnešního dne nevznikla žádná škoda,
3.
dne 26. 3. 2008 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, obž. R. K., po dohodě s Š. R., jejíž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím Globus Car Praha uzavření úvěrové smlouvy č. ... se společností GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, na částku 375.200 Kč určenou na financování vozidla Renault Grand Espace Diesel IV 2.2, VIN: ..., s výší měsíční splátky 13.634 Kč po dobu 72 měsíců, kterou Š. R. za svou osobu osobně podepsala, byť předmětné vozidlo neměla v úmyslu koupit a užívat a splátky úvěru měl podle jejich dohody hradit obž. R. K., který věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci takovému závazku nemůže dlouhodobě dostát a poté, kdy byl úvěr, včetně provize ve výši 142.677 Kč, vyplacen na účet č. ..., vedený na Z. K., IČO: ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a následně byla na měsíčních splátkách uhrazena jen částka ve výši 87.581 Kč, čímž obž. R. K. způsobil poškozené GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, do dnešního dne škodu v celkové výši 200.413 Kč,
4.
dne 7. 5. 2008 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, obž. R. K., po dohodě s již pravomocně odsouzeným P. R., s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím Globus Car Praha uzavření smlouvy o úvěru č. ... se společností CETELEM ČR, a. s., IČO: 25085689, na částku ve výši 299.400 Kč určenou na financování vozidla Volkswagen Passat 3C, VIN: ..., s výší měsíční splátky 5.372 Kč po dobu 84 měsíců, kterou P. R. za svou osobu osobně podepsal, byť předmětné vozidlo neměl v úmyslu koupit a užívat a splátky úvěru měl podle jejich dohody hradit obž. R. K., který věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci takovému závazku nemůže dlouhodobě dostát a poté, kdy byl úvěr, včetně provize ve výši 16.168 Kč, vyplacen na účet Globus Car č. ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a následně bylo uhrazeno necelých 44 splátek v celkové výši 235.871 Kč, čímž obž. R. K. společně s P. R. způsobili do dnešního dne poškozené CETELEM ČR, a. s., IČO: 25085689, se sídlem K. Engliše 5, Praha 5, škodu ve výši 215.377 Kč,
5.
dne 12. 6. 2008 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, obž. R. K. po dohodě s již pravomocně odsouzeným P. R., s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím Globus Car Praha uzavření úvěrové smlouvy č. ... se společností GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, na částku 277.600 Kč určenou na financování vozidla Peugeot 207, VIN: ... s výší měsíční splátky 8.215 Kč po dobu 72 měsíců, kterou P. R. za svou osobu osobně podepsal, byť předmětné vozidlo neměl v úmyslu koupit a užívat a splátky úvěru měl dle jejich dohody hradit obž. R. K., který věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci takovému závazku nemůže dlouhodobě dostát a poté, kdy byl úvěr, včetně provize ve výši 70.384 Kč, vyplacen na účet č. ... vedený na Z. K., IČO: ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a následně byla na měsíčních splátkách uhrazena jen částka ve výši 52.584 Kč, čímž obž. R. K. společně s P. R. způsobili poškozené GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, škodu ve výši 185.363 Kč,
6.
dne 16. 12. 2008 v P., ulici K. ..., v prostorách autobazaru Globus Car Praha, obž. R. K., po dohodě s N. Š., jejíž trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím Globus Car Praha uzavření úvěrové smlouvy č. ... se společností GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, na částku 494.500 Kč určenou k financování vozidla Mercedes Benz CLS, VIN: ... s výší měsíční splátky 17.924 Kč po dobu 72 měsíců, kterou N. Š. za svou osobu osobně podepsala, byť předmětné vozidlo neměla v úmyslu koupit a užívat a splátky úvěru měl podle jejich dohody hradit obž. R. K., který věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci takovému závazku nemůže dlouhodobě dostát, a poté, kdy byl úvěr, včetně provize ve výši 176.108 Kč, vyplacen na účet č. ... vedený na Z. K., IČO: ..., finanční prostředky použili pro vlastní potřebu a následně bylo uhrazeno jen 19 splátek, čímž obž. R. K. způsobil poškozené GE Money Auto, a. s., IČO: 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, škodu ve výši 385.702 Kč.
Za tyto trestné činy byl podle §206 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému R. K. uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti BNP PARIBAS, Personal Finance SA, odštěpný závod, IČ 03814742, se sídlem Karla Engliše 3208/5, 150 00 Praha 5 (dříve CETELEM ČR, a.s., IČ: 25085689, se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5), částku 519 067 Kč, poškozené společnosti GE Money Auto, s. r. o., IČ 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422, Praha 4 (nyní MONETA Auto, s. r. o., IČ 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4) částku 957 813, 30 Kč, poškozenému J. D., částku 62 500 Kč, poškozené M. P., částku 97 000 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. P., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. N., K. R., a J. H., odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 byl rovněž podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby Obvodního státního zástupce pro Prahu 9, sp. zn. 2 ZT 310/2012, ze dne 22. 1. 2014, původně právně kvalifikované jako dílčí útoky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona, respektive zločinu podvodu podle §211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost S-leasing, a. s., IČO 27089444, se sídlem Budějovická 1518, Praha 4, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost GE Money Auto, s. r. o., IČO 60112743, se sídlem Vyskočilova 1422, Praha 4, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 To 346/2015, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti výrokům o vině, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Dětka dovolání směřující do výroku o vině a trestu, opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku, protože nemohlo dojít k naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestných činů, pro které byl odsouzen. Vytýká odvolacímu soudu, že nehodnotil provedené důkazy nestranně, nedoplnil dokazování podle pokynů městského soudu. Odůvodnění rozhodnutí neodpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř., zejména v bodech III. – VIII., výroku o vině, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. Vytýká soudům, že dokazování neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a že v řízení před soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Pokud šlo o jednání popsaná v bodech III. – VIII. výroku o vině, namítl, že se jednalo o občanskoprávní spory, které neměly být řešeny v trestním řízení. Uvedl, že z bodů I. – II. výroku o vině není zřejmé, jaké konkrétní údaje měl uvést nepravdivě, zkreslit a zamlčet. Jednalo se o podnikatelský záměr, proto soud měl postupovat v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Ohledně bodů I./1, 2, 4, 5 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítá, že v případě společnosti Cetelem ČR, a. s., se jednalo o spotřebitelský úvěr, proto mohl volně disponovat s vozidly. K bodu II. výroku o vině rozsudku namítl, že v odůvodnění není uveden konkrétní nepravdivý údaj, kterým měl osnovat a řídit svědkyni Š. K bodu III. výroku o vině uvedl, že poškozenému byla větší část finanční částky uhrazena, nevznikla tedy škoda a trestný čin se nestal. K bodu VI. výroku o vině namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu, neboť obviněný podepsal smlouvu o uznání dluhu a směnky a svůj dluh částečně uhradil, jedná se tedy o občanskoprávní spor. K bodu VII. výroku o vině uvedl, že výpověď svědka je nevěrohodná, nejedná se o trestný čin. K bodu VIII. výroku o vině obviněný vytýká, že se jedná o občanskoprávní spory týkající se zaplacení pohledávky a nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 To 346/2015, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že s argumentací obviněného nesouhlasí. Nalézací soud v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., provedl ve věci úplné dokazování a zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, a následně hodnotil důkazy zcela v souladu s §2 odst. 6 tr. ř., čímž řádně zjistil skutkový stav. Skutková zjištění nalézacího soudu mají obsahovou vazbu na provedené důkazy a jednoznačně z nich vyplývají při logickém způsobu jejich hodnocení. Toto je zřejmé z přesvědčivého odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (viz str. 12-37), na které z valné části odkazuje i soud odvolací ve svém usnesení. Z obsahu spisu a napadených rozhodnutí tak plyne, že veškeré pro věc podstatné důkazy byly provedeny, a to i ty, jejichž doplnění požadoval soud druhého stupně, přičemž nalézací soud hodnotil důkazy objektivně s přihlédnutím ke všem souvisejícím relevantním skutečnostem. Nejvyšší státní zástupce odmítl i námitky obviněného ohledně nedostatečného odůvodnění napadených rozhodnutí a shledal nadbytečným, aby soud druhého stupně opakoval to, co bylo vyčerpávajícím způsobem vyloženo v odůvodnění citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9. Nemůže obstát ani tvrzení obviněného, že z výroků a odůvodnění napadených rozhodnutí není ohledně bodů I. a II. výroků o vině zřejmé, jaké konkrétní údaje měl uvést nepravdivě, hrubě zkreslit nebo zamlčet. Z popisu jednotlivých skutků a z navazujícího odůvodnění je zřejmé, že se jednalo o uzavírání fingovaných úvěrových smluv k financování nákupu vozidel z autobazaru, přičemž žadatelé o úvěr o žádná vozidla ve skutečnosti zájem neměli, zlákala je úplata, kterou jim nabídl obviněný za uzavření smlouvy s tím, že úvěr bude hradit on sám, ačkoli v úvěrové smlouvě se k jeho splácení zavázal konkrétní žadatel. Nepravdivé tak bylo již to, že žadatel projevil zájem o poskytnutí financí na nákup vozidla a v některých případech i falešný údaj o výši příjmu a zaměstnání dlužníka. Uzavření všech smluv zosnoval a řídil obviněný, který připravoval veškeré podklady, měl faktickou kontrolu nad všemi s tím souvisejícími finančními toky a takto vylákané peníze použil z větší části pro svou potřebu.
Nemůže obstát ani námitka obviněného, že ohledně uzavíraných úvěrových smluv pod body I. a II. výroku o vině šlo o podnikatelský záměr, který nevyšel proto, že svědek, odsouzený Z. K., vytuneloval autobazar Globus Car Praha. Z provedeného dokazování je totiž zřejmé, že odsouzený Z. K. představoval v uvedeném autobazaru pouze nastrčenou figurku kryjící nelegální aktivity obviněného, který byl faktickým šéfem tohoto autobazaru. To, že se obviněný dopustil obdobné trestné činnosti i v dalším autobazaru (Autopraga), patřící jeho otci A. K., svědčí mimo jiné i o tom, že ze strany obviněného šlo o plánovanou, předem promyšlenou systematicky páchanou trestnou činnost, která byla motivována čistě jeho vlastním obohacením a nikoliv realizací určitého podnikatelského záměru. Nelze akceptovat ani tvrzení obviněného, že v případě skutků, za které byl odsouzen, se jedná pouze o občanskoprávní spory a že soudy dříve činné ve věci, ač měly, neaplikovaly zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku s ohledem na ryze soukromoprávní charakter celého případu. Užití zásady subsidiarity trestního práva nebylo na místě.
Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že jednání obviněného vykazuje všechny znaky trestných činů podvodu, úvěrového podvodu a zpronevěry a navíc naplňuje s ohledem na výši způsobené škody (celkem téměř 5.000.000 Kč) i znaky kvalifikovaných skutkových podstat uvedených trestných činů, u některých s trestní sazbou odnětí svobody 2 roky až 8 let. Nejedná se tak o méně závažnou či bagatelní trestnou činnost, kde by bylo možné uvažovat o subsidiaritě trestní represe. Současně zde nejsou dány jakékoli specifické okolnosti, jež by snad mohly odůvodnit výjimečně nižší hranici trestnosti. Jednání obviněného je společensky škodlivé a závažné natolik, že uplatnění trestní odpovědnosti je za účelem ochrany zájmů chráněných trestním zákoníkem zcela nezbytné. Jde zejména o celkovou výši způsobené škody, větší počet útoků, delší dobu páchání trestné činnosti, její systematičnost, sofistikovanost, v některých případech i o její organizování, včetně umělého navozování dojmu, že se jedná o čistě civilní spory, a dále o trestní minulost obviněného, který projevuje výrazné sklony k páchání majetkové trestné činnosti. Lze se tak ztotožnit s argumentací nalézacího soudu, který s námitkou obviněného ohledně použití principu subsidiarity represe řádně vypořádal a uzavřel, že jednání obviněného zcela nepochybně naplňuje pojem společensky škodlivého jednání ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dodatečné uznání dluhu, podepsání směnky či následná částečná úhrada škody. V tomto směru lze navíc souhlasit s nalézacím soudem v tom, že obviněný tyto kroky činil účelově v úmyslu zastřít trestnou činnost a podpořit svou verzi o to, že se jedná o občanskoprávní spory.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku o vině. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v dovolacím řízení nahrazovat činnost nalézacího soudu, a je takto zjištěným skutkovým stavem zásadně vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování nebo se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku nalézacího soudu. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, č. 408, Nakladatelství C. H. Beck).
Porovnáním námitek obviněného uplatněných před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje v podstatě takové námitky, s nimiž se již nalézací soud a také odvolací soud v souladu se zákonem vypořádaly. Obviněný zjevně zaměňuje dovolání za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. ř. Obviněný uplatnil v dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Obviněný namítl nesprávné právní posouzení skutků, protože nebyly naplněny subjektivní a objektivní stránky trestných činů, za které byl odsouzen.
Podle §250b odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, (dále jen: „tr. zák.“) kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Podle §250b odst. 3 tr. zák., odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu nikoliv malou.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného a poukazuje na to, že objektem trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., je podobně jako u podvodu podle §250 tr. zák cizí majetek, ale trestněprávní ochrana se zde poskytuje majetkovým právům a vztahům v užším rozsahu sjednávání úvěrových smluv, jakož i jejich účelovému určení, a proto v konečném důsledku chrání cizí majetek v oblasti úvěrování.
Objektivní stránka trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zákona spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru. Za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání úvěrové smlouvy provázejí (srov. rozh. č. 6/2004-I. Sb. rozh. tr.). Sjednávání úvěrové smlouvy nelze totiž chápat zúženě a považovat za ně jen vlastní uzavření úvěrové smlouvy, neboť za její sjednávání je třeba považovat i jednání, které uzavření takové smlouvy předchází. Z hlediska subjektivní stránky se jedná o úmyslný trestný čin.
Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření úvěrové smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření úvěrové smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření úvěrové smlouvy. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede při sjednávání úvěrové smlouvy jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že úvěrová smlouva by nebyla uzavřena, anebo sice byla úvěrová smlouva uzavřena, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny.
K trestní odpovědnosti podle §250b odst. 1 tr. zákona není třeba vznik škody, a to majetkové, případně nemajetkové povahy. Trestné je i jednání pachatele, který uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který pak řádně splácí.
Nejvyšší soud proto zdůrazňuje, že trestněprávní ochrana je poskytována majetkovým právům a vztahům pouze v souvislosti se sjednáváním úvěrových smluv, resp. čerpání úvěru. Nejvyšší soud dodává, že podle §2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „tr. zák.“). Této námitce však dovolací soud nepřisvědčil.
Podle §250 odst. 1 tr. zák. trestný čin podvodu spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Podle §250 odst. 2 tr. zák. bude odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem potrestán pachatel, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoliv malou.
Uvedení v omyl, jehož se obviněný dopustil, je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podvodné jednání , tj. uvedení v omyl nebo využití omylu, popř. zamlčení podstatných skutečností, může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné osobě. Omyl je rozpor mezi představou a skutečností. O omyl půjde i tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Má-li být trestný čin podvodu spáchán uvedením v omyl, s využitím omylu (nebo neznalosti všech podstatných skutečností) právnické osoby, musí jednat v omylu (resp. s uvedenou neznalostí) fyzická osoba, která je nebo by byla v dané věci oprávněna učinit příslušný právní úkon spojený s majetkovou dispozicí jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení (srov. č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr.).
K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky jednal v úmyslu vypůjčené věci určené podle druhu, zejména peníze, buď vůbec nevrátit, nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že věci určené podle druhu, zejména peníze, ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit a že tím uvádí poškozené v omyl, aby se ke škodě jejich majetku obohatil. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy.
Obviněný namítl, že z bodů I. a II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu není zřejmé, jaké konkrétní údaje měl uvést nepravdivě, zkreslit a zamlčet. Jednalo se podle něj o podnikatelský záměr, když vozidla byla půjčována za vyšší částku, než byla splátka leasingu, proto mělo být postupováno v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe.
S námitkami obviněného nelze souhlasit. Z postavení obviněného jako zaměstnance společnosti Globus car, s. r. o., formálně nevyplývalo, že by obviněný byl oprávněn za společnost jednat. Ze skutkových zjištění však vyplývá, že to byl právě obviněný, který podstatným způsobem ovlivňoval činnost právnické osoby a fakticky za tuto právnickou osobu jednal. Stejně pak vystupoval v případě autobazaru Autopraga, který patřil jeho otci A. K. Obviněný se vydával za majitele, fakticky jednal za uvedený autobazar, sjednával úvěrové a zprostředkovatelské smlouvy, uváděl nepravdivé či zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel a vyplacené finanční prostředky včetně provize použil pro svou potřebu. Svědek (a odsouzený) Z. K. byl pouze nastrčenou osobou, i když formálně vedl společnost Globus car, s. r. o. Obviněný výhradně jednal s osobami, na jejichž jména byly uzavřeny úvěrové a zprostředkovatelské smlouvy, většinou z okruhu jeho přátel a známých a přesvědčil je ke koupi auta prostřednictví autobazaru, přestože sami o koupi auta zájem neměli, s příslibem, že za ně bude platit splátky, což se nestalo. Námitky obviněného ohledně neuvedení konkrétních nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, nebo zamlčení podstatných údajů v odůvodnění rozhodnutí jsou neopodstatněné, neboť Obvodní soud pro Prahu 9 se k nim podrobně vyjádřil v odůvodnění rozsudku na str. 28 – 31. Neobstojí ani námitka obviněného, že se jednalo o podnikatelský záměr.
Nejvyšší soud nepřisvědčil ani námitce nerespektování zásady ultima ratio. Zásadně totiž platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (srov. rozh. č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Tak tomu však v tomto případě není. Jakékoliv úvahy o subsidiární úloze trestní represe nejsou v tomto případě vůbec namístě.
Obviněný namítl, že v řízení před soudy došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce, neboť nezjistil žádné porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
Podle §248 odst. 1 tr. zák. kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv patrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel podle §248 odst. 2 tr. zák. potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.
Obviněný namítl, že ohledně bodů I./1, 2, 4, 5 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu v případě společnosti Cetelem ČR, a. s., se jednalo o spotřebitelský úvěr, a že není pravdivý závěr soudu, že by dlužník nemohl disponovat s vozidly a dále je převádět.
Obsah smlouvy je rozhodující i pro řešení otázky, zda uživatel (nájemce) skutečně nesmí pronajatou věc převést na třetí osobu bez souhlasu leasingové společnosti nebo zda tak může učinit se souhlasem leasingové společnosti. Dokud se nájemce nestal vlastníkem takové věci, může spáchat trestný čin zpronevěry. O tento trestný čin by šlo zejména v případě, že by nájemce v rozporu se smlouvou a bez vědomí, resp. souhlasu pronajímatele, takovou věc neoprávněně prodal, získané peníze použil pro svoji potřebu a pronajímateli tím způsobil škodu nikoli nepatrnou. Obviněný měl od počátku úmysl získanou věc si přisvojit a úvěrová smlouva byla jen prostředkem k realizaci tohoto úmyslu. Z formálního hlediska je trestný čin zpronevěry dokonán okamžikem prodeje a tímto momentem vzniká škoda vlastníkovi věci. Skutečnost, že obviněný řádně platil leasingové splátky a pokračoval v nich, resp. měl v úmyslu v nich pokračovat i po neoprávněném prodeji věci, má nepochybně vliv na společenskou škodlivost činu a lze ji považovat jen za náhradu způsobené škody. Trestného činu zpronevěry podle §248 se může dopustit pachatel i v případě, jestliže byla věc na podkladě leasingové smlouvy předána do nájmu právnické osobě, neboť ani tato skutečnost nevylučuje trestní odpovědnost fyzické osoby, která si přisvojí najatou věc.
Obviněný namítl, že nedošlo k naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu v případě bodu VI. výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s usnesením odvolacího soudu, protože svůj dluh částečně uhradil a podepsal smlouvu o uznání dluhu a směnku a podle jeho názoru se jedná tedy o občanskoprávní spor.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin podvodu spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že nedošlo k naplnění subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu. Obviněný učinil dodatečné uznání dluhu, podepsání směnky a následnou úhradu škody zcela účelově, pouze v úmyslu zakrýt svou trestnou činnost. Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný R. K. jako zaměstnanec společnosti Globus car, s. r. o., uváděl nepravdivé údaje související s nákupem a prodejem vozidel s úmyslem neoprávněně získat finanční prostředky a obohatit se o úvěr a provizi za sjednání úvěru, zprostředkoval prostřednictvím různých právnických společností uzavření úvěrové smlouvy na různé částky určené na financování vozidla, ačkoliv věděl, že vzhledem k jeho finanční situaci peníze nebude moci ve smluvené době vrátit.
Obviněný poškozeným nabízel investice a obstarání nákupu motorových vozidel za výhodné ceny, avšak po převzetí peněz z půjček nebo od zájemců o vozidla tato plnění nezhodnotil a vozidla nedodal, čímž způsobil značnou škodu. Obviněný nemohl dostát svým závazkům, které převzal. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný R. K. uvedeným jednáním naplnil nejen subjektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ale i všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Skutek spáchaný obviněným byl správně právně posouzen. Není tedy možné přisvědčit názoru obviněného, že skutek, který spáchal, měly soudy posoudit jako spor občanskoprávní. Nejvyšší soud jen pro úplnost dodává, že je naprosto nemístná námitka obviněného, že jde o občanskoprávní vztah. Jednání obviněného vykazuje všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a nepřichází vůbec v úvahu aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku.
S dalšími námitkami obviněného týkající se hodnocení důkazů a hodnocení výpovědí svědků se vypořádaly již soudy obou stupňů. Tyto námitky nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi proto nezabýval.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ani v první ani ve druhé alternativě.
Výrok soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, která vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. K. netrpí vytýkanými vadami, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu