ECLI:CZ:NS:2016:7.TZ.48.2016.1
sp. zn. 7 Tz 48/2016-27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 5. 10. 2016 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného A. Ď. proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 21. 10. 1955, sp. zn. T 34/55, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 21. 10. 1955, sp. zn. T 34/55,
byl porušen zákon
v ustanovení §265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) v neprospěch obviněného.
Tento rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný
A. Ď. ,
zprošťuje se
podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon), jehož se měl dopustit tím,
že dne 5. 9. 1955 nenastoupil, jak byl povinen podle povolávacího rozkazu, který před tím dne 16. 8. 1955 odepřel převzít, na vojenské cvičení a neučinil tak ani do 24 hodin po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je Svědek Jehovův,
tedy
že v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.
Odůvodnění:
Rozsudkem býv. Nižšího vojenského soudu v Brně, PSP-47, ze dne 21. 10. 1955, sp. zn. T 34/55, byl obviněný A. Ď. (v rozsudku je uvedeno „O. Ď.“) uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon) a odsouzen podle §265 odst. 1 tr. zák., §30 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden týden nepodmíněně s tím, že podle §68 odst. 1 písm. a) zákona č. 87/1950 Sb., zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), je povinen nahradit náklady trestního řízení zálohované státem.
Podle zjištění býv. Nižšího vojenského soudu v Brně spáchal obviněný trestný čin tím, že dne 5. 9. 1955 nenastoupil, jak byl povinen podle povolávacího rozkazu, který před tím dne 16. 8. 1955 odepřel převzít, na vojenské cvičení a neučinil tak ani do 24 hodin po lhůtě v povolávacím rozkaze stanovené, přičemž se odvolával na svoje náboženské přesvědčení, že je Svědek Jehovův.
Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 21. 10. 1955.
Ministr spravedlnosti podal dne 18. 8. 2016 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti rozsudku býv. Nižšího vojenského soudu v Brně. S odkazem na to, že ve věci nebyl podán návrh na rehabilitační řízení podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ministr spravedlnosti namítl, že obviněný svým jednáním uplatňoval právo na svobodu svědomí, které bylo zaručené i tehdejší Ústavou 9. května. Z toho ministr spravedlnosti vyvodil, že jednání obviněného nelze považovat za trestný čin. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §1 odst. 1, §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve vztahu k ustanovení §265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 tr. zák. se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupil službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze.
Základním pochybením býv. Nižšího vojenského soudu v Brně bylo to, že nevyvodil odpovídající právní závěry ze zjištění, podle kterého obviněný odepřel nastoupit na vojenské cvičení z důvodu svého náboženského přesvědčení. Tehdejší Ústava 9. května (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.) v ustanovení §15 odst. 1 prohlašovala svobodu svědomí s tím, že podle §16 odst. 1 měl každý právo vyznávat soukromě i veřejně jakoukoli náboženskou víru nebo být bez vyznání. Těmto právům ale samotná Ústava 9. května neposkytovala reálné záruky a naopak tato práva nepřípustně omezovala, zejména ustanoveními §15 odst. 2, §34 odst. 2. V ustanovení §15 odst. 2 Ústavy 9. května bylo mimo jiné stanoveno, že víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odmítal plnit občanskou povinnost stanovenou zákonem. V ustanovení §34 odst. 2 Ústavy 9. května bylo stanoveno, že každý občan je povinen konat vojenskou službu. Faktické popření svobody svědomí, která byla formálně deklarována v §15 odst. 1 Ústavy 9. května, spočívalo v tom, že ústava sama nestanovila žádnou alternativu vojenské služby pro osoby, kterým náboženské přesvědčení bránilo v jejím výkonu, a ani nezmocnila zákonodárce k tomu, aby takovou alternativu stanovil zákonem. Tehdejší československé zákonodárství nestanovilo žádnou alternativu vojenské služby např. v podobě pozdější civilní služby podle zákona č. 18/1992 Sb. a výkon vojenské služby byl na osobách, které ho odmítaly z důvodu náboženského přesvědčení, vynucován prostředky trestní represe.
Za tohoto stavu byl výrok o vině obviněného trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 tr. zák. č. 86/1950 Sb. v rozporu s ustanoveními čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv, §15 odst. 1 Ústavy 9. května.
Obviněný byl ve skutečnosti odsouzen za čin, který v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavou a vyjádřené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestný. Čin obviněného, který směřoval k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech, byl tehdejším československým trestním zákonem prohlášen za trestný v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jeho trestní stíhání a potrestání. Tato hlediska, která jsou stanovena v §1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, mají v posuzované věci interpretační význam ve vztahu k ustanovení §265 tr. zák. č. 86/1950 Sb. o trestném činu nenastoupení služby v branné moci a staví výrok o vině obviněného do pozice, v které tento výrok nemůže obstát. Tento závěr je v souladu s nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02, a ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 674/01, na které právem odkázal ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.
Tím, že skutek posoudil jako trestný čin, býv. Nižší vojenský soud v Brně porušil zákon v ustanovení §265 odst. 1 tr. zák. č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona, zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, tj. z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Namítané porušení zákona v ustanoveních §1 odst. 1, §2 odst. 3 zákona č. 87/1950 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nepovažoval Nejvyšší soud za nutné vyslovit. Tato ustanovení, která obecně upravovala účel trestního řádu a úkoly soudů v trestním řízení, nemají přímý vztah k tomu, že podstatou posuzované věci bylo vadné právní posouzení skutku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu