ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1007.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1007/2016 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2016 o dovoláních obviněných J. B. a J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 To 168/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 98/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a J. B. odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 4. 2015, sp. zn. 4 T 98/2014, byli obvinění J. B. a J. B. uznáni vinnými přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byli podle §181 odst. 1 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
2. Shora označený rozsudek napadli oba obvinění v celém rozsahu odvoláními. Z jejich podnětu byl rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 To 168/2015, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 písm. a), b), tr. ř. byli obvinění nově uznáni vinnými při dílčí modifikaci skutkových zjištění přečinem poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byli odsouzeni podle §181 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopustili tím, že v přesně nezjištěném období od 16. 5. 2013 do 10. 9. 2013 v úmyslu zmařit výkon práva myslivosti občanského sdružení, nyní spolku, Myslivecká jednota Bílovec-Bravinné a současně poškodit další práva Honebního společenstva Bílovec-Bravinné a jeho valné hromady, vyplývající především z ustanovení §21 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, vyhotovili upravený zápis z valné hromady Honebního společenstva Bílovec-Bravinné ze dne 23. 6. 2010, který neodpovídal skutečnosti, neboť v bodu označeném „ad 2-b)“ uvedli, že valná hromada přenesla svá práva, vyplývající z §21 odst. 1 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, na honební výbor, ačkoliv přenesení těchto práv na orgán honebního společenstva nebylo vůbec valnou hromadou Honebního společenstva Bílovec-Bravinné projednáno a schváleno, a následně dne 4. 8. 2013 neoprávněně vyhotovili „Výpověď smlouvy o nájmu honitby“ uzavřené dne 30. 6. 2008, kterážto výpověď byla podepsána obžalovaným J. B. a byla dne 6. 8. 2013 doručena občanskému sdružení, nyní spolku, Myslivecká jednota Bílovec-Bravinné, IČ: 48808687, jež tímto uvedli v omyl, stejně jako Honební společenstvo Bílovec-Bravinné, neboť předstírali, že právo rozhodovat o způsobu využití společenství honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby, bylo valnou hromadou Honebního společenstva Bílovec-Bravinné přeneseno na honební výbor a že tento honební výbor je k vypovězení smlouvy o nájmu honitby oprávněn, čímž způsobili vážnou újmu na právech Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné, kdy v důsledku jejich jednání došlo k neoprávněnému zásahu do výkonu práva myslivosti ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, a pouze díky tomu, že členové Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné včas podnikli odpovídající právní kroky, zejména uplatnili v občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 470/2013 žalobu na určení neplatnosti „Zápisu z valné hromady Honebního společenstva Bílovec-Bravinné ze dne 23. 6. 2010“ a „Výpovědi smlouvy o nájmu honitby ze dne 4. 8. 2013“, nezanikl v důsledku shora popsaného jednání obžalovaných ke dni 31. 12. 2013 v souladu s podanou výpovědí z nájmu výkon práva myslivosti této myslivecké jednotě v honitbě Honebního společenstva Bílovec-Bravinné.
4. Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že oba soudy v posuzované věci již rozhodovaly. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 4 T 98/2014, byla trestní věc obviněných stíhaných podle návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 5. 5. 2014, č. j. 1 Zk 174/2014-15, pro skutek, který byl konkretizován, podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupena Městskému úřadu v Bílovci, neboť zažalovaný skutek mohl být posouzen jako přestupek. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2014, sp. zn. 7 To 299/2014, bylo z podnětu stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně citované usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 7 To 168/2015, podali obvinění prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě shodně odůvodněná dovolání, v nichž odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle jejich názoru byli odsouzeni neprávem, soudy využily pouze důkazy svědčící v jejich neprospěch a dostatečně nepřihlédly k jejich návrhům. Jako diskriminační vnímají postup orgánů činných v trestním řízení, jež nezahájily trestní stíhání J. R., současného předsedy Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, který bez jakéhokoliv mandátu, aniž by k tomu byl zmocněn, uzavřel občanskoprávní spor ve věci výpovědi smlouvy o nájmu honitby rozsudkem pro uznání.
6. Zpochybnili právní kvalifikaci skutku jako přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Měli za to, že tento skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu. V řízení bylo prokázáno, že byli účastni v Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné i v Honebním společenstvu Bílovec-Bravinné. Bylo prokázáno, že Mysliveckou jednotu Bílovec-Bravinné zakládali a že jejich cílem bylo chránit přírodu, ke které mají oba kladný vztah. Vždy jednali v zájmu jiných, nikoliv za účelem dosažení vlastního zisku. V rámci své činnosti nebyli znalí práva a všechny úkony prováděli v dobré víře. Z dobré víry také přijali do Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné ostatní členy, jejichž cílem nebyla ochrana přírody, ale vlastní zisk, který si zajišťovali placeným odstřelem zvěře. Jednalo se o skupinu kolem svědka K. M.
7. Podotkli, že jejich účast v Honebním společenstvu Bílovec-Bravinné nesouvisí s jejich účastí v Myslivecké jednotě Bílovec – Bravinné. V některých částech soudního rozhodnutí přitom tyto funkce splývají. To, že na valné hromadě Honebního společenstva Bílovec-Bravinné dne 23. 6. 2010 došlo k přenesení působnosti na výbor Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, není v žádném případě trestné. Tento akt byl zcela v souladu se zákonem a se stanovami Honebního společenstva Bílovec-Bravinné. Kromě toho se jedná o akt soukromoprávního charakteru, který nemůže být stíhán právem veřejným. Pokud jde o samotné přenesení působnosti, lze odkázat na výpověď svědka H. K. Následné zrušení shora uvedeného bodu navíc nikdo nezpochybnil, čímž bylo potvrzeno, že k přenesení působnosti z valné hromady na výbor opravdu došlo. Žádným důkazem nadto nebylo prokázáno, kdy měli vyhotovit údajný upravený zápis z valné hromady. Domnívali se, že z hlediska zjištění skutečného stavu věci je třeba vyslechnout všechny účastníky valné hromady; teprve poté je možné uzavřít, zda byla výpověď z nájmu honitby dána po právu či nikoliv.
8. Podle jejich názoru nebylo prokázáno, jaká škoda Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné vznikla či jí mohla vzniknout. K naplnění znaků trestného činu poškození cizích práv je nutné nejen podvodné jednání, ale i způsobení vážné újmy na jednoznačně vymezených cizích nemajetkových právech. Členové Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné uvedli, že škoda jim nebyla způsobena, neboť právo lovu jim stále přináleželo, což prokázali svědeckými výpověďmi, ale i účetními doklady o příjmech, a případný náklad na právníka byl vyřešen v rámci občanskoprávního řízení. Pocitové omezení členů Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné nebylo soudem nikterak vymezeno ani vyčísleno. Obvinění připustili, že si počínali naivně, odmítli ale, že by jejich jednání bylo způsobilé k vyvolání jimi zamýšleného následku. Takový následek ani nehrozil, poněvadž výpověď z nájmu byla řešena v rámci občanskoprávního řízení, které již pravomocně skončilo, a odlov zvěře není vázán na nájemní vztah – je určován Honebním společenstvem Bílovec-Bravinné a schvalován správním orgánem. Podanou výpovědí nedošlo k narušení práva myslivosti. Toto právo stále trvalo. Zvěř byla chráněna, lovena, honební pozemky byly nadále užívány. Že členové Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné neměli chuť chodit do lesa, není otázkou trestněprávní. Spatřuje-li soud společenskou škodlivost stíhaného jednání v tom, že mohli ovlivnit činnost Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné, mýlí se. Oba obvinění byli v dané době jejími členy, sami sobě by si tedy přivodili zánik výkonu práva myslivosti. Myslivecká jednota Bílovec-Bravinné stále existuje a od Honebního společenstva Bílovec-Bravinné obdržela další výpověď. Je tudíž zřejmé, že vůlí Honebního společenstva Bílovec-Bravinné bylo ukončit nájemní vztah. Soud nezdůvodnil porušení práva ani neurčil závažnou újmu, která vznikla, popřípadě vzniknout mohla.
9. Závěrem vyjádřili přesvědčení, že jejich jednání nenese znaky úmyslného zavinění. Při vedení valné hromady Honebního společenstva Bílovec-Bravinné a při sestavování zápisu z ní si patrně počínali lehkomyslně, skutková podstata přečinu poškození cizích práv však vyžaduje, aby z hrubé nedbalosti porušili zákonem stanovenou povinnost, a tím jinému způsobili škodu (vážnou újmu). Navíc, jak výše uvedeno, hájili zájmy členů Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, nikoliv zájmy své. Stále jsou členy Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, nebyli vyřazeni a nebyla po nich vyžadována žádná náhrada škody. Ostatní členové Honebního společenstva Bílovec-Bravinné do dnešního dne ničeno nenamítali.
10. Navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že výtky obviněných, že nebylo prokázáno, že se trestného činu dopustili, že soudy nedostatečně zohlednily výpověď svědka H. K. a rozhodnutí valné hromady, že nevyslechly všechny účastníky valné hromady, neprokázaly, kdy mělo dojít ke změně zápisu coby prostředku spáchání trestného činu a jaká vznikla či mohla vzniknout škoda, že je nesprávný názor, že obvinění mohli ovlivnit činnost myslivecké jednoty, která dostala výpověď i bez jejich přispění, a že stejným způsobem jako oni jednal i současný předseda honebního společenstva J. R., jehož trestní stíhání nebylo zahájeno, nelze pod uplatněný ani pod žádný jiný dovolací důvod přiřadit. Jedná se o námitky mířící vůči skutkovým zjištěním či důkaznímu řízení, či dokonce o námitky, které se nijak netýkají skutečností významných z hlediska projednávané věci (státní zástupce v této souvislosti poznamenal, že materiální škoda není znakem přečinu poškození cizích práv a že jednání J. R. nebylo předmětem obžaloby).
12. Námitky podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod státní zástupce neshledal důvodnými. Podle něj ze skutkové věty výroku o vině a z navazujícího odůvodnění lze dovodit, že znaky přečinu poškození cizích práv byly naplněny. Pokud jde o uvádění v omyl, obvinění tak činili vůči Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné a vůči příslušnému orgánu státní správy, a sice odboru životního prostředí Městského úřadu v Bílovci (ne zcela přesné stanovisko krajského soudu o Honebním společenstvu Bílovec-Bravinné jako o dalším subjektu uváděném v omyl na trestní odpovědnosti obviněných ničeho nemění). Uvádění v omyl se přitom dělo s pomocí pozměněného zápisu z valné hromady honebního společenstva ze dne 23. 6. 2010 a na to navazující výpovědi z nájmu ze dne 4. 8. 2013. Cílem obviněných bylo protiprávně dosáhnout ukončení nájmu honitby mezi honebním společenstvem a mysliveckou jednotou. Následkem jejich jednání bylo, že myslivecká jednota musela svá práva hájit v civilním řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 470/2013. V důsledku protiprávního jednání obviněných byla myslivecká jednota vystavena právní nejistotě významně ovlivňující její činnost, neboť na základě hrozby ukončení nájmu honitby nemohli její členové adekvátně uskutečňovat svou spolkovou činnost, resp. právo myslivosti podle §2 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Reálně jim hrozilo, že bez podniknutí příslušných právních kroků dojde k ukončení práva nájmu honitby, a tím pádem k nemožnosti realizace práva myslivosti. Jednalo se o přímý a významný zásah do nemajetkové sféry myslivecké jednoty týkající se jejího „základního“ práva. Znak způsobení vážné újmy byl taktéž naplněn a přečin dokonán, ačkoliv samotná výpověď z nájmu díky obraně myslivecké jednoty realizována nebyla. Obvinění jednali v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, poněvadž povaha věci vylučuje, aby své jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině realizovali z nedbalosti, či dokonce nezaviněně; je patrné, že protiprávní výsledek přímo chtěli.
13. Státní zástupce poznamenal, že aplikace §12 odst. 2 tr. zákoníku nepřichází v úvahu. Jednání obviněných nevykazuje žádné specifické rysy, díky kterým by bylo možno dovodit, že nedosahuje ani spodní hranice trestnosti obvyklé u trestné činnosti tohoto typu. Naopak se jedná o zcela běžný, ničím nevynikající případ (k tomu srov. str. 9, 10 napadeného rozsudku).
14. Navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněná podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání jsou zjevně neopodstatněná.
IV. Důvodnost dovolání
16. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
17. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
18. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
19. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Ztotožňuje se s hodnotícími úvahami soudů obou stupňů, podle nichž jsou obvinění z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu usvědčováni výpověďmi svědků MVDr. J. J. (č. listu 183, 280-281, 382-387), R. Č. (č. listu 183-184), P. M. (č. listu 184), P. V. (č. listu 184, 277-280), J. P, (č. listu 184-185), J. N. (č. listu 185), M. B. (č. listu 185-186), K. M. (č. listu 186, 253-256, 388-395), M. K. (č. listu 395-398) a J. B. (č. listu 398-401) ve spojení s listinnými důkazy – zejména s pozvánkou na valnou hromadu konanou dne 23. 6. 2010 (č. listu 130), se zápisy z této valné hromady (č. listu 8 a 9), se zápisem ze schůze výboru konané dne 3. 8. 2013 (č. listu 344), s výpovědí smlouvy o nájmu honitby (č. listu 10) a s rozsudkem pro uznání ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 18 C 470/2013 (č. listu 275). K dílčím námitkám obviněných, jimiž rozporují správnost skutkových zjištění, lze jen pro úplnost dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 6 rozsudku nalézacího soudu, str. 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Jako zjevně nadbytečný pro zjištění skutkového stavu věci je třeba hodnotit požadavek na vyslechnutí všech účastníků valné hromady, aby se vyjádřili k otázce, zda k přenesení práv na honební výbor došlo, či nikoliv. Je evidentní, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelů, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Zcela irelevantní je v daných souvislostech úvaha o podobnosti věci s věcí současného předsedy J. R., který uzavřel občanskoprávní spor projednávající výpověď z nájmu honitby rozsudkem pro uznání, čímž podle dovolatelů překročil své pravomoci. V jeho věci však trestní stíhání zahájeno nebylo, což vnímali oba obvinění jako diskriminaci. Ať již je hodnotící úsudek obviněných jakýkoliv, nelze než upozornit, že soud je vázán obžalovací zásadou (§2 odst. 8 tr. ř.), jejíž podstatou je rozdělení procesních funkcí mezi obžalobu, obhajobu a soud. Je to obžaloba, kdo stanoví obsah a rozsah soudního rozhodování, protože vymezuje předmět soudního rozhodnutí, a to osobou obviněného a stíhaným skutkem, který mu je kladen za vinu (§220 odst. 1 tr. ř.). Jelikož obžaloba v této věci na jmenovanou osobu podána nebyla, nemohly se soudy posouzením její trestní odpovědnosti zabývat.
20. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadený rozsudek odvolacího soudu, obsah dovolání a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou otázkou, zda obvinění svým jednáním popsaným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu naplnili skutkovou podstatu přečinu poškození cizích práv podle §181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
21. Označeného přečinu se dopustí, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Ustanovením §181 tr. zákoníku jsou chráněna jiná než majetková práva jednotlivce v oblasti vztahů rodinných, pracovních, podnikatelských apod., ale i práva právnických osob (v podnikatelských i jiných vztazích), kolektivních orgánů apod., a také státu. Uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Zda jde o vážnou újmu na právech, je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména s přihlédnutím k tomu, o jaké právo a v jaké oblasti společenských vztahů šlo, jaká byla intenzita újmy na zasaženém právu či právech a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména zda šlo o škodlivý následek na právech lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný a jaká byla intenzita takového následku, a pokud měla újma na právech určité trvání, i jak dlouho trvala. Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl (§15 tr. zákoníku).
22. Obvinění J. B. a J. B. společným jednáním, jehož podstata spočívala v tom, že vyhotovili nepravdivý zápis z valné hromady Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, podle kterého se právo rozhodovat o způsobu využití honitby přenáší z valné hromady na honební výbor, a že na základě toho vyhotovili výpověď smlouvy o nájmu honitby, podle které dal honební výbor Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné výpověď, způsobili jinému vážnou újmu na právech tím, že uvedli někoho v omyl. Obvinění předstírali, že zápis z valné hromady, který účelově upravili, je zápisem, jenž zachycuje reálný průběh valné hromady konané dne 23. 6. 2010. Předstírali, že valná hromada přenesla své právo rozhodovat o způsobu využití honitby na honební výbor, a že honební výbor je tak nadán oprávněním dát Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné výpověď smlouvy o nájmu honitby. Tyto okolnosti, jež nebyly v souladu se skutečným stavem věci, předstírali jednak vůči Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné, jíž citovanou výpověď smlouvy doručili, jednak vůči Městskému úřadu Bílovec, Odboru životního prostředí a územního plánování, jemuž doručili nepravdivý zápis z valné hromady a jehož posléze informovali i o zmíněné výpovědi smlouvy. Jak Mysliveckou jednotu Bílovec-Bravinné, tak orgán státní správy proto uvedli v omyl. Nejvyšší soud se přiklání k názoru soudů nižších stupňů, že obvinění uvedli v omyl rovněž samotné Honební společenstvo Bílovec-Bravinné, resp. jeho členy. Tím, že předstírali, že došlo k přenosu dotčené pravomoci z valné hromady na honební výbor a že honební výbor je oprávněn rozhodovat o způsobu využití honitby, uvedli v omyl ty členy honebního společenstva, kteří honební výbor tvořili a kteří svým podpisem stvrdili, že na schůzi honebního výboru rozhodli o ukončení smlouvy o nájmu honitby (srov. č. listu 344), tj. o způsobu využití honitby.
23. Dovolací soud sdílí závěry soudů nižších stupňů, podle nichž obvinění svým podvodným jednáním způsobili Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné vážnou újmu na nemajetkových právech. Tím, že jí neoprávněně dali výpověď smlouvy o nájmu honitby, intenzívně zasáhli do jejího práva myslivosti ve smyslu §2 písm. h) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, tj. do souhrnu práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků, poněvadž myslivost lze provozovat jen v rámci uznané honitby (srov. §17 odst. 1 citovaného zákona). V důsledku jejich jednání se členové Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné ocitli ve stavu právní nejistoty, která významně ovlivnila spolkovou činnost (došlo k poklesu členské aktivity projevující se zejména v menší návštěvnosti honitby a neprováděl se odlov). Byli nuceni podniknout patřičné kroky, a to jak v linii správní (viz žádost o zjednání nápravy, č. listu 14), tak v linii soudní (viz žaloba na neplatnost výpovědi smlouvy). Reálně jim totiž hrozilo, že počínaje 1. 1. 2014 nebudou moci právo myslivosti v honitbě Honebního společenstva Bílovec-Bravinné vykonávat (že např. nebudou moci uskutečnit připravené plány lovu zvěře a zkvalitnění chovu srnčí, srov. výpověď svědka K. M. na č. listu 186), že tedy nebudou moci pokračovat ve své činnosti. Nepříznivý zásah do vyložených nemajetkových práv měl v konkrétním případě povahu vážné újmy, o čemž svědčí i to, že jej provázela nutnost řešit komplikovanou situaci dotýkající se samotné existence Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné. Dovolací soud akcentuje, že následkem předmětného trestného činu je vážná újma na nemajetkových, nikoliv jiných právech, proto je nevěcná i výhrada obviněných, že nebyla prokázána škoda (v materiálním smyslu).
24. Pokud jde o subjektivní stránku posuzovaného přečinu, skutková zjištění soudů poskytují oporu pro závěr, že obvinění jednali v úmyslu přímém. Tím, že záměrně vyhotovili zápis z valné hromady neodpovídající skutečnosti a na základě něj dali jménem honebního výboru, který řídil obviněný J. B., Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné neoprávněnou výpověď smlouvy o nájmu honitby, jednali prokazatelně s vědomím, že porušují zájem na ochraně nemajetkových práv Myslivecké jednoty Bílovec-Bravinné. Věděli-li, že tím, že Myslivecké jednotě Bílovec-Bravinné dají výpověď, zasáhnou do jejího práva myslivosti, ohrozí její existenci a vystaví ji právním problémům, a přesto tak učinili zejména za situace, kdy oba působili v Mysliveckém sdružení Bílovec Haná a usilovali o nájem honitby Honebního společenstva Bílovec-Bravinné, chtěli uvedený zájem zcela evidentně porušit [srov. §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku].
25. Přisvědčit nelze ani těm námitkám obviněných, jejichž prostřednictvím implicitně zpochybnili dosažení potřebného stupně či míry společenské škodlivosti jejich jednání vyžadovaného pro trestný čin. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován uplatněním zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (v podrobnostech viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. aj.). Posuzované jednání obviněných je evidentně případem společensky škodlivým do té míry, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a vyvození trestní odpovědnosti obviněných a trestněprávních důsledků s ní spojených je zcela namístě. Jinými slovy, zásada subsidiarity trestní represe vyjádřená v ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku zde nemá uplatnění.
26. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněných byla dílem podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. Napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tudíž Nejvyšší soud dovolání obviněných jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu