ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1085.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1085/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2016 o dovolání obviněného T. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 To 153/2016-9397, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 76/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9201, byl obviněný T. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), a trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním blíže popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.
2. Za tyto trestné činy a za sbíhající se pomoc k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele [§10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona] a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti [§252a odst. 1 písm. a) tr. zákona] z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. 2 T 180/2012-470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 5 To 273/2013-500, mu soud prvního stupně uložil podle §158 odst. 2 tr. zákona a §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest:
§odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice ostrahou,
§podle §53 odst. 1 tr. zákona peněžitý trest ve výši 115 000 Kč, přičemž pro případ, že by tento trest ve stanovené lhůtě nevykonal, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců,
§podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce zkušebního komisaře v trvání 10 let.
Současně soud podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 3. 2013, č. j. 2 T 180/2012-470, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 5 To 273/2013-500, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Výrok v tzv. skutkové větě uvedeného rozsudku tentýž soud usnesením ze dne 12. 6. 2015, č. j. 2 T 76/2012-9348, podle §131 odst. 1 tr. ř. opravil , a to, tak že jej doplnil o jednání obviněného v bodech 80., 81. a 128., které následně podrobně popsal.
4. S takovým postupem nalézacího soudu obviněný nesouhlasil a podal proti tomuto opravnému usnesení stížnost. Z jeho podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2015, č. j. 7 To 312/2015-9370, napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
5. Soud prvního stupně proto dne 15. 1. 2016, vydal další opravné usnesení, č. j. 2 T 76/2012-9375, v němž výrok o vině v tzv. skutkové větě výše zmiňovaného rozsudku opět doplnil o jednání ad 80., 81. a 128. Navíc ještě upravil znění skutkové věty v bodě h) rozsudku.
Proti tomuto usnesení podal obviněný znovu stížnost, o níž Krajský soud v Brně rozhodl tak, že ji usnesením ze dne 24. 3. 2016, č. j. 7 To 153/2016-9397, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
7. Ani s tímto naposledy uvedeným rozhodnutím stížnostního soudu se obviněný neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Lukáše Prudila, Ph.D., dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. , neboť měl za to, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
8. Ve svém podání dovolatel nejprve shrnul nejen výše popsanou chronologii dosavadních rozhodnutí okresního i krajského soudu, ale i konkrétní námitky, jimiž brojil proti opravným usnesením soudu prvního stupně. I ve svém mimořádném opravném prostředku upozorňoval na skutečnost, že opravné usnesení podle §131 odst. 1 tr. ř. je určeno pouze k opravě písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností, a namítl, že v daném případě bylo podstatně upraveno znění výroku rozsudku v jeho bodě h) a navíc byl zmíněný výrok doplněn o tři další body. Obviněný tedy trval na svém, již dříve vysloveném názoru, že se v žádném případě nejednalo o pouhou písařskou chybu či jinou zjevnou nesprávnost, a proto soud prvního stupně nemohl výrok trestního rozsudku takto měnit cestou podle §131 tr. ř. Podotkl, že nebyla splněna zákonná podmínka naprosté shody mezi písemným vyhotovením rozsudku a jeho obsahem tak, jak byl vyhlášen ve smyslu §129 odst. 1. tr. ř. Za správné a zákonné řešení tudíž považoval vydání nového písemného rozsudku, jenž by byl v souladu s jeho vyhlášením.
9. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 7 To 153/2016, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, a aby zrušil též rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 7. 2014, č. j. 2 T 76/2012-9280, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření uvedla, že s odkazem na §265a odst. 1 tr. ř. (jehož znění následně citovala) není dovolání přípustné, neboť napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl . Dále navrhla, aby tak dovolací soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
11. Ve svém vyjádření se státní zástupkyně zabývala výhradně otázkou (ne)přípustnosti podání obviněného a uplatněným námitkám již žádnou pozornost nevěnovala. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud nepovažoval za nutné zasílat je obhájci obviněného k replice. (Ne)učinil tak ovšem hlavně proto, že (ve shodě s názorem státní zástupkyně) shledal, že podané dovolání skutečně není přípustné .
12. Ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. uvádí: Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Odstavec 2 tohoto ustanovení pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, kterými se rozumí rozhodnutí ve věci samé:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání,
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
13. Jak je z předchozího textu zřejmé, dovolatel svým mimořádným opravným prostředkem napadl usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti opravnému usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Tím sice splnil první podmínku uvedenou v §265a odst. 1 tr. ř., tedy že jeho dovolání směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoliv však již druhou, a to, že tímto způsobem lze brojit pouze proti rozhodnutí ve věci samé. Z dikce ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. je totiž zcela zřejmé, že napadené usnesení stížnostního soudu takovým rozhodnutím ve věci samé není. To znamená, že podané dovolání proti citovanému usnesení stížnostního soudu není v tomto stadiu řízení přípustné, a Nejvyšším soudu tudíž nevznikla zákonná povinnost se jím nadále věcně zabývat.
14. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že není přípustné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu