ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1298.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1298/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2016 o dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 11 To 203/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 30 / 2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 1 T 30/2016, byl obviněný M. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
- v přesněji nezjištěné době od 13.30 hodin dne 22. 12. 2015 do 02.00 hodin dne 23. 12. 2015 v M. B., části Č., ulici Ch., odcizil na volně přístupném místě před firmou BENET AUTOMOTIVE, s. r. o., zde zaparkované a řádně uzamčené osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia combi, v hodnotě 28 000 Kč ke škodě majitele R. O., přičemž následně při řízení tohoto vozidla v M. B., Č., u domu v ul. N., havaroval a poškozené vozidlo zde zanechal,
- v době od 10.00 hodin do 10.15 hodin dne 23. 12. 2015 v M. B., části Č., ulici N., vnikl po rozbití skleněné výplně okna do objektu firmy BENET AUTOMOTIVE, s. r. o., kde bez užití násilí odcizil zde zaparkované, nově vyrobené osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia III combi Style v hodnotě 580 438 Kč v majetku firmy Škoda, a. s., Mladá Boleslav, společně se dvěma kusy klíčů od zapalování, s tímto odcizeným vozidlem dojel na čerpací stanici pohonných hmot OMV v M. B., ul. H., kde kolem 11.20 hodin ze stojanu natankoval 48,62 litrů benzinu Natural (MaxxMotion 95) v hodnotě 1 429 Kč a bez zaplacení z místa ujel směrem na J., přičemž v 11.45 hodin byl na silnici, v úseku, na odpočívadle za obcí S. v M. lese, zadržen hlídkou Policie ČR, čímž firmě BENET AUTOMOTIVE, s. r. o., se sídlem Ch., M. B. způsobil škodu poškozením výplně okna ve výši 2 213 Kč, firmě Škoda Auto, a. s., Mladá Boleslav, odcizením motorového vozidla škodu ve výši 580 438 Kč a firmě OMV Česká republika, s. r. o., se sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4 odcizením pohonných hmot škodu ve výši 1 429 Kč,
přičemž shora popsaného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 62/2010 ze dne 20. 7. 2010, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice sp. zn. 13 To 413/2010 ze dne 9. 9. 2010, byl odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, který vykonal dne 11. 8. 2015,
a výše uvedená motorová vozidla řídil bez řidičského oprávnění, a přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 22 T 4/2016 ze dne 12. 12. 2016, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2007, mu byl uložen vedle souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu 5 let, a rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 6 T 148/2007 ze dne 24. 7. 2007, s právní mocí ode dne 9. 10. 2007, další trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a jako pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu stanovil povinnost nahradit poškozenému R. O., bytem S., V., škodu ve výši 6 768 Kč a poškozené společnosti OMV ČR, s. r. o., IČO 480 38 687, se sídlem Štětkova 1638/18, Nusle, 140 00 Praha 4, škodu ve výši 1 429 Kč. Se zbytkem jeho nároku na náhradu škody pak podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi odvolání. Z podnětu odvolání státního zástupce, které směřovalo do výroku o trestu , Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 11 To 203/2016, napadený rozsudek soudu prvního stupně v této části jeho výroku podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil . Nově podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnému uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl .
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Bažanta dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel zopakoval svou obhajobu z předchozích stadií tohoto trestního řízení, tedy že jeho jednání bylo soudy nesprávně kvalifikováno jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv ve skutečnosti naplňovalo pouze skutkovou podstatu pokračujícího přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku . Nijak přitom nezpochybnil svou vinu přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
6. Konkrétně obviněný v rámci dovolací argumentace namítl, že jeho úmysl směřoval pouze k přechodnému užití věcí – automobilů. Připomněl, že nedostal výplatu, od zaměstnavatele měl pokyn vyklidit ubytovnu, neměl dostatek prostředků na cestu na Vánoce k rodičům, přičemž vozidlo chtěl využít jen k této jedné cestě. Byl přitom rozhodnut je po Novém roce, po návratu do zaměstnání někde poblíž místa jeho zmocnění odstavit a opustit.
7. Dovolatel dále tvrdil, že jeho úmysl nesměřoval k trvalé dispozici s věcí, a zdůraznil, že doba, po kterou chtěl věc neoprávněně užít (období vánočních svátků), není nikterak dlouhá, a nevybočuje proto z podmínky přechodnosti užívání věci. Rovněž ujetá vzdálenost 200 km není vzdáleností, během níž by mělo či mohlo dojít ke značnému či podstatnému opotřebení motorového vozidla jako movité věci. V této souvislosti podotkl, že soudy hodnotily důkazy ve vztahu k prokázání jeho úmyslu jen jednostranně, v jeho neprospěch, přičemž závěr o jeho úmyslu trvale si automobil přisvojit dovodily, aniž by pro to byly shromážděny důkazy nevzbuzující důvodné pochybnosti. V návaznosti na to soudům vytkl nesprávný postup i při zjišťování škody na cizím majetku, neboť škodou vzniklou neoprávněným užíváním cizí věci není hodnota této věci, ale pouze to, oč se cizí majetek v důsledku neoprávněného užívání zmenšil.
8. Závěrem dovolání proto obviněný (bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 11 To 203/2016, zrušil a věc mu přikázal k novému projednání .
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) shledal námitky dovolatele s jistou mírou tolerance podřaditelné pod jím zvolený dovolací důvod, nikoliv ovšem opodstatněné. Nejprve se v teoretické rovině věnoval zákonným znakům trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku a hlavním rozdílům mezi ním a trestným činem krádeže §205 tr. zákoníku; poté se již zaměřil na konkrétní okolnosti posuzovaného případu.
10. Státní zástupce připomněl, že obě vozidla byla nalezena velmi rychle, neboť s prvním z nich obviněný havaroval nedaleko místa odcizení a ve druhém případě byl zadržen hlídkou Policie ČR, které se jevil způsob jeho jízdy nestandardním, protože při něm ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu (následně u něj skutečně byla zjištěna přítomnost látky amfetamin, metamfetamin). Přestože obviněný s vozidly fakticky disponoval pouze po krátkou dobu, podle názoru státního zástupce lze jeho úmysl směřující k trvalému, resp. dlouhodobému přisvojení automobilů dovodit z okolností dalších. Ačkoli žádná z nich by sama o sobě o úmyslu získat trvalou či dlouhodobou dispozici s automobilem svědčit nemusela (neboť např. to, že obviněný vozidla při jízdě poškodil, samo o sobě ničemu nasvědčuje), tento záměr obviněného lze dovodit – byť nepřímo – z jejich souhrnu, jak to koneckonců po provedeném dokazování dovodily oba soudy.
11. I když státní zástupce odhlédl od trestní minulosti obviněného, pro nějž páchání trestné činnosti mj. majetkového charakteru není ničím výjimečným, považoval za potřebné poukázat na způsob zmocnění se vozidel, tedy to, že obviněný se automobilů zmocnil vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku. V prvním případě využil nalezených klíčů, v případě druhém musel, aby se k vozidlu dostal, rozbít skleněnou výplň okna a vniknout do objektu firmy BENET AUTOMOTIVE, s. r. o. Oba automobily přitom v průběhu jízdy poškodil. Vozidla, jak uvádí ve své výpovědi, údajně hodlal užívat „jen“ přes vánoční svátky a po Novém roce je zamýšlel vrátit. Ačkoli jde o časový úsek „pouze“ několika dní (vezme-li se v potaz jeho tvrzení, že údajně se chtěl dne 4. 1. 2016 do Mladé Boleslavi vrátit), státní zástupce se nedomníval, že jde o natolik krátkou dobu, aby bylo možno – při současném zohlednění dalších okolností – dovodit pouze přechodnou dispozici s nimi.
12. Státní zástupce připomněl výpověď obviněného, jehož záměrem údajně bylo vozidlo po Vánocích zavézt zpět do M. B. a někde ho odstavit, přičemž by doufal , že se vozidlo najde. Nicméně takto prezentovaný záměr, na jehož podkladě mělo být případné nalezení vozidla postaveno na pouhé náhodě, nesvědčí o tom, že vlastníku vozidla zůstala reálná a zejména snadná možnost dispozici s automobilem obnovit. Pouze nad rámec uvedeného – a to ve vztahu k jeho vyjádření, že s vozidly chtěl odjet pouze k rodičům do T. – poukázal státní zástupce na skutečnost, že dovolatel byl zadržen za obcí S., tedy na cestě M. B. – J. – H., nikoli tedy na přímé a nejkratší cestě M. B. – T.
13. Z těchto důvodů státní zástupce vyslovil přesvědčení, že jednání obviněného soudy důvodně posoudily [vedle pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku] i jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Opodstatnění nemají ani výtky obviněného uvedené v závěru dovolání, jejichž prostřednictvím zpochybnil zjištěnou výši škody. Škodou v případě krádeží vozidel je jejich hodnota, která byla v posuzované věci zjištěna řádným odborným vyjádřením a v souladu s §137 tr. zákoníku.
14. V závěru svého vyjádření státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako neopodstatněné odmítl . Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 11. 10. 2016). Jeho případnou repliku již dovolací soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v dané věci podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posoudil otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu publikované pod č. 40/2014 Sb.).
19. Stěžejní námitka podaného dovolání ohledně právní kvalifikace předmětného jednání je sice otázkou právního posouzení skutku, nelze ovšem pominout, že dovolatel jejím prostřednictvím brojil spíše proti způsobu, jakým nižší soudy hodnotily provedené důkazy. Vymezil se tedy proti jejich úvahám, kterými dospěly ke skutkovému závěru o jeho úmyslu motorová vozidla si přisvojit, a nikoliv jen přechodně užívat. Proto Nejvyšší soud hodnotil vznesené výhrady (v kontextu zvoleného dovolacího důvodu) jako relevantně uplatněné pouze s nemalou mírou tolerance. Opodstatněnými je přesto neshledal.
20. Úmysl přechodně užívat cizí motorové vozidlo , tj. disponovat s ním pouze dočasně a po relativně krátkou dobu, v sobě musí zahrnovat rovněž záměr pachatele motorové vozidlo jeho vlastníku nebo oprávněnému držiteli vrátit , přičemž významnou roli hraje i způsob, jakým bude dané vozidlo oprávněné osobě navráceno. Jde jinými slovy o to, zda má tato osoba možnost snadno obnovit svou moc nad vozidlem či nikoliv. V této souvislosti je (ve shodě se státním zástupcem) vhodné poukázat na tvrzení dovolatele, podle něhož zamýšlel předmětný osobní automobil dovézt zpět do M. B. a někde jej odstavit, s tím že by doufal, že jej jeho vlastník najde . Ani takový jeho (údajný) záměr ovšem snadnou možnost obnovení moci vlastníka, resp. oprávněného držitele nad vozidlem nenaznačuje, naopak jej nechává na pouhé náhodě, přičemž zde zůstává vysoká pravděpodobnost toho, že automobil oprávněnou osobou nalezen nikdy nebude a její moc (dispoziční právo) nad ním se již tedy neobnoví. V takovém případě již nelze hovořit o úmyslu pachatele věc vrátit, a tudíž není možné uvažovat o podřazení jednání obviněného pod skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, nýbrž pod skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku (k tomu srov. například rozhodnutí č. 42/2001 Sb. rozh. tr.).
21. Oba soudy nižších instancí při hodnocení dovolatelova úmyslu velmi správně poukazovaly i na způsob zmocnění se daných motorových vozidel (v obou případech se tak stalo vloupáním) a zejména na následný způsob nakládání s nimi. S prvním automobilem obviněný téměř okamžitě havaroval a druhý poškodil v důsledku riskantního způsobu jízdy. Především tato skutečnost má pro právní posouzení věci zásadní význam, neboť úmysl užívat vozidlo sice kratší dobu, ale za cenu jeho podstatnějšího opotřebení , již nezakládá trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, nýbrž opět trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku (k tomu srov. například rozhodnutí č. 17/1974 Sb. rozh. tr.). Tak tomu bylo právě v posuzovaném případě, když obviněný byl s možností podstatnějšího opotřebení zmíněných automobilů z důvodu nebezpečného způsobu nakládání s nimi, zcela nepochybně srozuměn.
22. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že oba soudy nižších stupňů správně posoudily skutek obviněného mimo jiné jako trestný čin krádeže . V tomto případě už nemá opodstatnění ani jeho námitka stran nesprávného postupu při zjišťování výše způsobené škody. Tou je totiž u trestného činu krádeže právě celková hodnota odcizených věcí (motorových vozidel) v době činu, a nikoliv pouze rozdíl, o který se jejich hodnota zmenšila v důsledku „neoprávněného užívání“. Lze proto uzavřít, že užitá právní kvalifikace jednání dovolatele jako pokračujícího zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla zcela namístě.
23. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 10. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu