ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1328.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1328/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 10. 2016 o dovolání obviněného mladistvého „X“ *) , proti usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 4 Tmo 24/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, pod sp. zn. 21 Tm 12/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého „X“ odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi, soudu pro mládež, ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 21 Tm 12/2015, byli obvinění ml. „X“ a ml. „Y“ *) uznáni vinnými, že
mladistvý „Y“
1) mladistvý „Y“ v přesně nezjištěné době od 4. 4. 2015 do 5. 4. 2015 v obci N. po překonání oplocení vnikl na dvůr rodinného domu, cihlou rozbil skleněnou výplň okna domu, kterým vnikl dovnitř a z pokoje odcizil televizor zn. Hyundai, typ LLH24914DVDCR, úhlopříčka 59 cm, v hodnotě 2 000 Kč, televizor zn. Samsung, model UE40ES6710S, smart TV, v hodnotě 4 000 Kč a 125 anglických liber (tj. 4 684 Kč), čímž způsobil P. Š., škodu odcizením ve výši 10 684 Kč a škodu poškozením ve výši 3 343,05 Kč,
mladistvý „X“
2) začátkem dubna 2015 mladistvý „Y“ televizory zn. Hyundai, typ LLH24914DVDCR a zn. Samsung, model UE40ES6710S, které odcizil v obci N. v domě, předal mladistvému „X“, kterému sdělil, že jde o odcizené televizory, které potřebuje prodat, „X“ následně televizor zn. Samsung prodal dne 10. 4. 2015 v zastavárně V. P., v B. na ulici S. nábřeží, za částku 4 000 Kč, a televizor zn. Hyundai prodal M. S., za částku 2 000 Kč, přičemž veškeré získané finanční částky použil „X“ pro svoji potřebu,
3) dne 24. 6. 2015 v cca 13.20 hod. v obci V. na ulici řídil osobní motorové vozidlo Alfa Romeo, přestože mu byl Městským úřadem v Břeclavi, pod č. j. MUBR 16249/2014/DK, s nabytím právní moci dne 24. 10. 2014, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, tj. ode dne 24. 10. 2014 do 24. 10. 2015,
4) dne 10. 7. 2014 v době od 11.10 hod do 11.17 hod. řídil v obci B. ze sídliště N. V. po pozemní komunikaci vedoucí do obce V. a u hájenky odbočil na místní komunikaci vedoucí do lesa, osobní motorové vozidlo tovární značky Audi A6, které týden před incidentem zakoupil od L. B., a na které v přední části vozidla umístil registrační značku, která byla odcizena v obci V. za Léčebnou dlouhodobě nemocných z vozidla Audi A4 majitele Z. N., přičemž při následném pronásledování ze strany hlídky Policie ČR, Obvodního oddělení Policie ČR Břeclav, nezvládl řízení a v lese, ve směru z obce B. na obec V., nedaleko hájenky, s vozidlem narazil do stromu, přičemž uvedené vozidlo řídil přestože mu byl Městským úřadem v Břeclavi, pod č. j. MUBR 16249/2014/DK, s nabytím právní moci dne 24. 10. 2014, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku, tj. ode dne 24. 10. 2014 do 24. 10. 2015.
2. Takto popsané jednání obviněného ml. „X“ soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 2) rozsudku jako provinění podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a v bodech 3) a 4) rozsudku jako dvojnásobné provinění maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tato provinění a sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 1 T 150/2015, mu uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 2 let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 1 T 150/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Pro úplnost je třeba uvést, že skutek obviněného ml. „Y“ v bodě 1) rozsudku soud první instance právně posoudil jako provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a jako provinění porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což mu uložil jednak podle §178 odst. 2 tr. zákoníku a §31 odst. 1 zákona č. 218/2013 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“) trestní opatření odnětí svobody v trvání 3 měsíců, které podle §31 odst. 4 zák. č. 218/2013 Sb. vykoná odděleně od ostatních odsouzených ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé, jednak podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření, a to zabrání věci (2,953 g sušené rostlinné hmoty – konopí). Soud mu též podle §228 odst. 1 tr. ř. stanovil povinnost nahradit poškozenému P. Š., bytem N., škodu ve výši 14 027 Kč; se zbytkem nároku na náhradu škody soud podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku podal obviněný ml. „X“ (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) odvolání, které Krajský soud v Brně, soud pro mládež, usnesením ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 4 Tmo 24/2016, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl .
5. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Jiřího Košíčka proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. , neboť měl za to, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a dále dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve svém velmi stručném a jen kuse odůvodněném podání dovolatel konstatoval, že skutek, pro který bylo v dané věci vedeno trestní stíhání, není trestným činem. Podstatu dovolání přitom spatřoval ve skutku popsaném v bodě 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku, jenž soud právně kvalifikoval jako provinění podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K tomu uvedl, že je zde dáno tvrzení proti tvrzení, přičemž soud postupoval na základě domněnek, že obviněný ml. „Y“ nemohl televizory vlastnit a že mu sdělil, že se jich chce zbavit, a pouze tímto odůvodnil jeho trestní postih. To ovšem vyvolává pochybnosti, které je nutno vyložit v jeho prospěch.
6. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265k odst. 1 tr. ř. a dále podle §265l odst. 1 tr. ř. ,
- z důvodu §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, protože skutek není trestným činem,
- z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Soud prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupkyně zde činná Nejvyššímu soudu písemně sdělila, že se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude . Současně vyslovila souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v dané věci podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. S jistou mírou tolerance lze konstatovat, že též splňuje všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné . Tak je tomu pouze tehdy, existuje-li ve věci některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 2, 5 tr. ř. a §11a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolatel k uplatnění citovaného dovolacího důvodu toliko poznamenal, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, protože skutek, kterého se měl dopustit, není trestným činem. Taková obecně formulovaná skutečnost ovšem nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu §11 a §11a tr. ř. sama o sobě nezakládá, a proto první jím zvolený dovolací důvod nebyl naplněn.
11. Otázka, zda skutek je či není trestným činem, se týká právního posouzení skutku, a lze jej tedy namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak ale již bylo zmíněno, obviněný předmětnou výhradu formuloval pouze obecně bez jakéhokoliv konkrétního odůvodnění, a proto se jí Nejvyšší soud nadále blíže nezabýval; mohl pouze konstatovat, že ve výroku definované jednání obviněného veškeré znaky skutkových podstat přisouzených provinění naplňuje.
12. Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
13. Dovolatel ve svém podání žádné porušení jeho práva na spravedlivý proces v řízení proti němu vedeném nenamítal a ani Nejvyšší soud po seznámení se s předmětným trestním spisem jakékoliv pochybení tohoto druhu neshledal. To ve svém důsledku znamená, že Nejvyšší soud není v tomto dovolacím řízení povinen a ani oprávněn zasahovat do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů a zabývat se námitkami skutkového či procesního charakteru. Z toho vyplývá, že výhrady obviněného stran jeho povědomosti o tom, zda jsou předmětné televizory kradené, nenaplňují ani jím zvolený ani žádný jiný dovolací důvod, a nezakládají tudíž povinnost věcného přezkumu napadených rozhodnutí a řízení jim předcházejícího ze strany dovolacího soudu.
14. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a sp. zn. I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 10. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.