ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1388.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1388/2016 -39
USNESENÍ
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2016 rozhodl o dovolání, které podal obviněný R. J. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 12 To 316/2015, jenž rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 55/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 3 T 55/2015, byl obviněný R. J. pod body 1) a 2) uznán vinným pokračujícím přečinem vydírání dle §175 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými tak, že
1) dne 3. 7. 2014 v N. nejdříve poškozenému R. K., nabídl, aby si v prodejně T-Mobile v N., ulici K. vzal na splátky tablet, který on poté někde prodá a o získané peníze se spolu rozdělí, s čímž poškozený nejdříve souhlasil, ale před vstupem do prodejny T-Mobile tuto nabídku odmítl s tím, že si to rozmyslel, načež obviněný poškozeného pod pohrůžkou násilí, „že dostane přes píču“, během které jej chytil za oděv, což v poškozeném vzbudilo důvodnou obavu o jeho zdraví, přinutil, aby bezprostředně poté v partnerské prodejně T-Mobile v N., K., uzavřel účastnickou smlouvu, v tarifním programu Mobilní internet 3G, ke které byl pořízen tablet zn. Prestigio MultiPad 4 ULTRAQUAD8.03G v hodnotě 4.601 Kč, který se poškozený zavázal formou splátek uhradit a který po odchodu z prodejny předal obviněnému v domnění, že obviněný tablet někde prodá a o získané finanční prostředky se s ním následně rozdělí, jak mu v úvodu svého jednání sliboval, k čemuž ale nikdy nedošlo, čímž poškozenému R. K., způsobil škodu ve výši nejméně 4.601 Kč,
2) dne 3. 7. 2014 na parkovišti u prodejny OKAY v N., U S. L. obviněný R. J. pod pohrůžkou, aby "nedělal kraviny", která v poškozeném R. K., umocnila strach pramenící z předchozích zkušeností v obdobných jednání obviněného R. J. vůči jeho osobě, čehož si byl obviněný R. J. vědom, kdy mu bylo známo, že k vynucení spolupráce poškozeného stačí pohrůžka menší intenzity, a to poté, co jej poškozený na místo následoval z D. n. p. c. v N., ulice M., kde v té době bydlel, a kde jej obviněný R. J. předtím vyzval, aby jej následoval do venku stojícího vozidla, řízeného obviněným J. J., s tím, že má pro něj kšeft, který se již nedá odmítnout, jej přinutil, aby se v prodejně OKAY v N., ulice P. pokusil uzavřít úvěrovou smlouvu na televizor v hodnotě 32.999 Kč, který si zde obviněný R. J. vybral, kdy za tímto účelem poškozený od obviněného R. J., převzal veškeré instrukce k žádosti o úvěr, včetně na papírku tužkou napsaného zaměstnavatele, kterého má při žádosti o úvěr uvést, ačkoliv u tohoto zaměstnavatele nepracoval, čemuž poškozený R. K. ze strachu vyhověl a o úvěr na televizor v uvedené prodejně, za neustálé přítomnosti obviněného R. J., požádal, přičemž ke schválení úvěrové smlouvy ze strany poskytovatele úvěru nedošlo, načež byl poškozený, po odchodu z prodejny, obviněným R. J. instruován, aby šel do prodejny znovu a pokusil se vzít si úvěr na televizor opětovně, s tím, že má uvést další zaměstnání, kdy za tímto účelem od něj poškozený převzal další lísteček s nadepsanou firmou, kterou má uvést jako svého dalšího zaměstnavatele, čemuž poškozený ze strachu vyhověl a společně s obviněným R. J. se vrátil zpět do prodejny OKAY, kde opětovně požádal o úvěr na obviněným R. J. vybraný televizor, kdy i v tomto případě nebyla úvěrová smlouva ze strany poskytovatele úvěru schválena a uzavřena, načež z prodejny odešli,
3) dne 9. 12. 2014 okolo 20.00 hodin v blízkosti železničního přejezdu u autobusového a vlakového nádraží v N., ulice K. se pod pohrůžkou násilí, zejména ve smyslu, že poškozeného po návratu z basy zabije, pokud nestáhne své obvinění, že ví kam chodí do školy a kde bydlí, snažil poškozeného R. K., přimět ke stažení jeho oznámení v trestní věci vedené policejním orgánem Oddělení obecné kriminality Územního odboru Policie České republiky Náchod pod č. j. KRPH-75362/TČ-2014-050571, pod kterým bylo proti němu usnesením ze dne 20. 11. 2014 podle §160 odst. 1 tr. ř. dne 26. 11. 2014 zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku o tom, jak ho R. J. pod nátlakem donutil k uzavření smlouvy u T-Mobile a k žádostem o uzavření úvěrových smluv, a kde poškozený R. K. vypovídal jako svědek o tom, co je mu známo o trestném činu, jeho pachateli a o dalších okolnostech důležitých pro trestní řízení, čímž v poškozeném vzbudil důvodnou obavu o své zdraví.
2. Za tyto trestné činy a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 3 T 242/2014, byl obviněný R. J. odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 3 T 242/2014, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Soud prvního stupně rovněž rozhodl o náhradě škody.
3. Obviněný J. J. byl týmž rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 2), ve kterém byl spatřován přečin vydírání podle §175 odst. 1) tr. zákoníku, protože nebylo prokázáno, že skutek J. J. spáchal.
4. Krajský soud v Hradci Králové jako odvolací soud usnesením ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 12 To 316/2015, o odvoláních podaných obviněným R. J. a státní zástupkyní v neprospěch obviněného J. J. proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 3 T 55/2015, rozhodl tak, že I. odvolání obviněného R. J. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, II. z podnětu odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve zprošťujícím výroku týkajícím se obviněného J. J. a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil Okresnímu soudu v Náchodě.
II. Dovolání obviněného
5. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. J. prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. dovolání, v němž především namítal, že v dané věci byl nesprávně zjištěn skutkový stav věci, resp. že byly nesprávně hodnoceny jednotlivé důkazy, zejména výpověď poškozeného R. K., a že ve vztahu k dovolateli byla porušena zásada „in dubio pro reo“, čímž skutkový stav neodpovídá provedeným důkazům. Výrok o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr.ř. napadal v celém jeho rozsahu.
6. K dílčímu útoku pod bodem 1) dovolatel předestřel obsahy jednotlivých výpovědí poškozeného R. K., a ve vztahu k nim uvedl, že z nich vyplývá poškozeným opakovaně měněná výpověď, jíž soud i přesto zcela nepochopitelně uvěřil, přestože je tato výpověď nekonzistentní nejen o průběhu dohody o nákupu tabletu, ale i o jiných skutečnostech. Obviněný zpochybnil i okolnosti, za nichž poškozený oznámil jeho trestnou činnost, protože se tak stalo až po intervenci matky (pěstounky) poškozeného poté, co mu domů začaly chodit složenky. Obviněný poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, zpracovaného PhDr. Květoslavou Dostálovou, k nimž uvedl, že skutečnost, že poškozený nemá sklony k fabulacím a nepravdivým motivům, neznamená neschopnost poškozeného lhát, jen jeho lži v kvalitě odpovídají jeho lehké mentální retardaci. Proto obviněný tvrdil, že je důvodná pochybnost o tom, zda se skutek stal, tak jak jej popsal poškozený a jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť on poškozenému nevyhrožoval, ale jen mu ukázal prodejnu.
7. Obviněný R. J. vytýkal soudu prvního stupně, že tím, že neodstranil rozpory ve výpovědích poškozeného a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil, je skutkové zjištění nesprávné. I pokud by byla skutková věta pravdivá, popisovala by spíše přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ze skutkové věty by se mělo podle stavu dokazování při hlavním líčení vypustit pohrůžku násilí i to, že poškozeného obviněný chytil za ruku) spáchaného ve spolupachatelství, obviněný však i takový popis skutku odmítal. Vzhledem k výši škody by se podle dovolatele mohlo jednat o přestupek, a to s ohledem na dohodu, že se s poškozeným po prodeji tabletu o získané peníze rozdělí.
8. Výhrady proti dílčímu útoku pod bodem 2) obviněný směřoval také proti učiněným skutkovým zjištěním, předestřel obsahy výpovědí poškozeného, které jsou rozporné, přičemž soud takové rozpory neodstranil, ale zohlednil je u obviněného J. J., zatímco u dovolatele tak neučinil. Obviněný tento skutek zcela popřel s tím, že si ho poškozený musel s někým splést, když ani nikdo z prodavačů si ho v prodejně s poškozeným nepamatoval a skutková věta proto neodpovídá provedenému dokazování. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že odmítl provést doplnění dokazování, které obviněný navrhoval.
9. K použité právní kvalifikaci obviněný poukázal na to, že ve skutkové větě uvedená výhrůžka „nedělej kraviny“, není rozhodně pohrůžkou ve smyslu §175 odst. 1 tr. zákoníku, a proto, i kdyby se skutek stal tak, jak je popsán ve skutkové větě, nebylo možné v něm spatřovat uvedený trestný čin, protože rozhodující je to, co obviněný uvedenou větou zamýšlel, a nikoliv to, co u poškozeného vyvolala.
10. Skutek pod bodem 3) obviněný rovněž uvedl výčtem a obsahem k němu provedených důkazů, z nichž dovodil, že jediný, kdo tvrdil, že obviněný R. J. poškozenému vyhrožoval, byl sám poškozený, protože svědci J. H. a M. R. skutková zjištění soudu buď nepotvrdili, nebo je vyloučili. Tyto důkazy podle obviněného soud prvního stupně nesprávně hodnotil, neboť nepřihlédl ke všem obsahovým nedostatkům mezi nimi, což činí závěr soudů o tom, že obviněný poškozenému vyhrožoval, velmi rozporným, a proto soudy obou instancí porušily zásadu in dubio pro reo, když nepřihlédly řádně ke všemu, co z rozporných výpovědí poškozeného vyplynulo. Obviněný proto uzavřel, že s ohledem na výpovědi nevěrohodného poškozeného R. K., který si v důsledku braní drog své výpovědi měnil, upravoval nebo přibarvoval, jeho strach vyplýval z toho, že si líčené okolnosti výrazně upravil, aby shodil celou situaci na obviněné, a to proto, aby zakryl, že se dopustil trestného činu podvodu, popř. úvěrového podvodu.
11. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek prvostupňového soudu zrušil a rozhodl, že se obviněný obžaloby zprošťuje v plném rozsahu, nebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který nepovažoval podstatnou část námitek obviněného za podřaditelnou pod uplatněný „hmotněprávní“ dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože obviněný jimi zásadně brojil proti tomu, že výpověď poškozeného je nevěrohodná a rozporuplná a soudy pochybily při jejím hodnocení. Takto zaměřené námitky však směřují pouze do oblasti skutkových zjištění, kdy oproti logicky odůvodněným závěrům soudů obviněný staví vlastní odlišnou a pro něj příznivější skutkovou verzi, přičemž teprve na základě těchto alternativních skutkových zjištění dovozuje nenaplnění skutkové podstaty přisouzené trestné činnosti. Přitom provedené dokazování vytýkanými vadami netrpí.
13. Za jedinou námitku obsahově relevantní ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce považoval konstatování u dílčího útoku pod bodem 2), že čin, jak byl popsán, nenaplňuje zjištěná výhrůžka „nedělej kraviny“ znak pohrůžky násilím podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. K tomu státní zástupce uvedl, že se s uvedeným tvrzením obviněného neztotožňuje, jelikož jednání pod bodem 2) se obviněný dopustil krátce poté, co zcela explicitně pohrozil poškozenému v rámci svého jednání pod bodem 1). Obviněný tak jednal s vědomím, že vůči poškozenému postačí pohrůžka nižší intenzity, resp. s ohledem na bezprostředně předcházející zkušenost poškozenému (i vzhledem k jeho osobním dispozicím, jež byly obviněnému známé) postačí v podstatě pouze „připomenout“, jaké následky mu hrozí, pokud by obviněnému nevyhověl. Právě zjevná bezprostřední návaznost obou dílčích útoků činí z jinak obsahově v podstatě indiferentní formulace „nedělej kraviny“ naznačenou pohrůžku zjevně odkazující na již dříve formulované hrozící násilí, které by se v případě nevyhovění vůči poškozenému obviněný dopustil, a proto státní zástupce dovodil, že uvedený znak pohrůžky násilím byl naplněn.
14. Když státní zástupce shledal, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil v jeho druhé alternativě, u níž dovolání může být úspěšné toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající jiný důvod dovolání, který však, jak rozvedl, neshledal, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného R. J. je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které naplňují jím označený dovolací důvod a zda je opodstatněné.
16. Podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též i vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
17. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), aj.].
IV. K námitkám proti nedostatkům ve skutkových zjištěních
19. Z obsahu přezkoumávaného dovolání je zřejmé, že obviněný R. J. brojil proti všem výrokům o vině, s nimiž se neztotožnil proto, že nebyl správně zjištěn skutkový stav věci, jelikož soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, zejména výpověď poškozeného. U všech skutkových zjištění pokračujícího skutku v bodech 1), 2) nebo u skutku pod bodem 3), brojil proti tomu, jak byly zjištěny a proti jejich popisu ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, protože podle něj dokazování nebylo provedeno správně, jestliže soudy svá skutková zjištění opřely o výpověď poškozeného, jehož obviněný považoval za nevěrohodného a jeho sdělení za lživá a vymyšlená. Přitom obviněný prosazoval vlastní verze posuzovaných skutků, a vytýkal, že zejména odvolací soud nevyhověl jeho požadavku na provedení důkazů, které by měly jeho odlišnou verzi, spočívající v zásadě na tom, že poškozeného k ničemu nenutil, ale ten jednal dobrovolně ve snaze podvést poškozené společnosti sám. V těchto nedostatcích obviněný spatřoval též porušení zásady „in dubio pro reo“. Pouze ve vztahu k dílčímu útoku v bodě 2) vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace podle §175 odst. 1 tr. zákoníku pro nenaplnění znaku pohrůžky násilí, jíž se domáhal nikoliv na podkladě své vlastní obhajoby založené na negaci skutkových zjištění, ale na tom skutkovém základě, jak byl soudy zjištěn a u tohoto útoku popsán.
20. Nejvyšší soud podle tohoto obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný R. J. uplatňoval jen v části dovolání v souladu s jím označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že v převážné části tak činil mimo tento uvedený důvod. Nejprve je třeba k výhradám směřujícím proti nedostatkům ve skutkových zjištěních, zejména ve vztahu k předkládané nevěrohodnosti poškozeného R. K., uvést, že obviněný uvedené výhrady činil na podkladě vlastního posuzování věrohodnosti výpovědí poškozeného, které interpretoval bez vzájemných dalších okolností při dokazování zjištěných, což činil účelově tak, aby doložil svou vlastní, od skutkového stavu věci soudy zjištěného, odlišnou verzi, která nekoresponduje se skutkovými zjištěními, jež soudy učinily. Tvrzení, že poškozeného jen doprovázel, nekoresponduje s tím, co soudy na podkladě učiněného dokazování ve věci prokázaly. Z uvedené obhajoby, jakožto i z uplatněných námitek je patrné, že obviněný své závěry o nesprávně učiněných skutkových zjištěních vystavěl na zcela jiných skutkových okolnostech, než jsou ty, které jsou uvedeny v popise jednotlivých útoků v bodech 1), 2) a 3) rozsudku soudu prvního stupně.
21. Na podkladě obsahu spisu a uplatněných dovolacích námitek Nejvyšší soud shledal, že ve vztahu k výroku o vině obviněný v uvedené části nevytýkal vady právní v souladu se zákonnými požadavky vymezenými §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým nedostál, neboť žádné z jím v této pasáži uváděných pochybení netkví v hmotněprávní problematice, jak zmíněný důvod požaduje. Vzhledem k tomu, že obviněný namítal jiné skutečnosti, než které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, Nejvyšší soud nemohl na jejich podkladě správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat.
22. Nejvyšší soud však i přesto nad rámec těchto výhrad, které nedopadají na žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., toliko pro úplnost konstatuje, že soudy obou stupňů v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily důvody, které je k učiněným skutkovým i právním závěrům vedly, zejména rozepsaly, o jaké důkazy své závěry opřely a jak tyto důkazy hodnotily. Lze poukázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který posuzoval výpověď právě poškozeného R. K., ve vztahu k níž uvedl, se kterými dalšími důkazy tuto výpověď posuzoval, a o které další zjištěné skutečnosti své závěry opřel i to, jak všechny ve věci provedené výpovědi, včetně výpovědí obviněných hodnotil. Soud zejména při hodnocení výpovědi poškozeného, který vlivem své mentálně retardované osobnosti, jakož i strachu z obviněných, výpovědi postupně skládané uváděl s dílčími nedostatky v přesnosti uváděných okolností, si byl vědom této nejednoznačnosti, a proto se o to pečlivěji soustředil na uvážení všech rozhodných skutečností, které zasazoval do logického řetězce poznatků vážících se k důvodům nekompaktnosti poškozených průběžně sdělovaných okolností. Vycházel však z toho, že základ výpovědi poškozeného a podstatné a rozhodné dějové linie se neliší, což dovozoval i ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, který zpracovala PhDr. Květoslava Dostálová, popisujícího osobnost poškozeného včetně jeho reakcí na prožívané události. Přičemž soud prvního stupně vycházel i z dalších důkazů dosvědčujících podstatné souvislosti, např. uzavírání účastnické a úvěrové smlouvy. Soud hodnocením důkazů dospěl k závěru, že výpověď poškozeného je věrohodná. Naopak obhajobu obviněného považoval za vyvrácenou svědeckými výpověďmi, které tvoří ucelený důkaz k tomu, že v případech popsaných pod bodem 1) i 2) byl s poškozeným v prodejnách a nutil jej, aby sepsal příslušné smlouvy (srov. strany 4 až 6 rozsudku soudu prvního stupně). U skutku pod bodem 3) soud prvního stupně považoval obhajobu obviněného za vyvrácenou nejen výpovědí poškozeného, se kterým shodně vypovídal i svědek M. R., ale též výpovědí svědka J. H.
23. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a uvedl, že provedl dokazování v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy hodnotil způsobem stanoveným v §2 odst. 6 tr. ř., a proto, že skutkový stav byl náležitě objasněn, další provádění dokazování nepovažoval za nutné, neboť v postupu soudu prvního stupně nezjistil žádné nesprávnosti, např. že by některý důkaz nebo významnou skutečnost pominul, hodnotil nesprávně nebo z ní vyvodil nesprávné závěry, a to včetně závěru o věrohodnosti výpovědí poškozeného (viz strany 5 až 7 přezkoumávaného usnesení). Po komplexním vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný R. J. spáchal činy tak, jak jsou v bodech 1) až 3) popsány.
24. Nejvyšší soud uvedené postupy soudů nižších stupňů posoudil jako dostatečně odůvodněné, neboť reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. Neshledal žádné známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud považuje učiněná skutková zjištění za správná, a proto mu nebránilo, aby na jejich základě posuzoval ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 2) naplnění znaku výhrůžky násilí ve smyslu §175 odst. 1 tr. zákoníku.
V. K námitce proti použité právní kvalifikaci
25. Obviněný se domáhal nesprávnosti použité právní kvalifikace, neboť pohrůžka „nedělej kraviny“, jíž měl uvést na adresu poškozeného u bodu 2), nesplňuje podmínky pro tento znak stanovené u trestného přečinu vydírání §175 odst. 1 tr. zákoníku.
26. K této námitce obviněného je třeba uvést, že především odvolací soud se zabýval touto námitkou obviněného, když uvedl, že i výrok „nedělej kraviny“ je třeba v kontextu s předchozím jednáním obviněného považovat za pohrůžku násilím. Odvolací soud též posuzoval, že poškozený ve své výpovědi zdůraznil, že právě ze strachu z obviněného se podvolil jeho výhružkám a pořídil si na splátky tablet a pokusil se uzavřít úvěrovou smlouvu na televizor. Soud prvního stupně tak podle závěrů odvolacího soudu nepochybil, pokud útoky pod bodem 1) a 2) kvalifikoval jako pokračující přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný jiného pohrůžkou násilím nutil, aby něco konal (srov. stranu 6 usnesení odvolacího soudu).
27. K těmto jinak správným závěrům Nejvyšší soud doplňuje, že přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Objektivní stránka tohoto trestného činu tedy spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby se podrobil jeho vůli a konal, opominul nebo něco trpěl, a to za použití násilí, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, přičemž se nevyžaduje, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Pohrůžkou násilí se rozumí u tohoto trestného činu pohrůžka jakéhokoliv násilí, a může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Násilím se přitom rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu (přiměřeně srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 1751).
28. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli poškozeného. Jestliže násilím lze rozumět použití fyzické síly, v případě pohrůžky násilím pachatelem oběti hrozí tím, že proti němu násilí použije, jde o slovní nebo jinak najevo dávané hrozby užití násilí, které může být vyjádřeno různými způsoby a je nutné vždy s ohledem na konkrétní okolnosti zkoumat, jestli pronesená pohrůžka v sobě obsahu násilí, neboť násilí nemusí být výslovně vyřčeno, ale může v něm být obsahově skryto v různé symbolice, náznacích nebo jiných formách slovesných projevů. Vždy je však nutné, aby vycházelo z obsahu takové pohrůžky. Tu je třeba zkoumat s ohledem na konkrétní souvislosti a situaci, jakož i poměry pachatele i poškozeného, a posuzovat, zda jde o naplnění tohoto pojmu tak, jak je §175 odst. 1 tr. zákoníku vymezuje.
29. V posuzované věci v bodě 2), jakožto dílčího útoku pokračujícího trestného činu ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 1) jde o posouzení pohrůžky násilí spočívající ve sdělení „nedělej kraviny“, která sama o sobě násilí, bez celého kontextu souvislostí, za nichž k ní došlo, výslovně nezahrnuje, ale hrozba násilím z tohoto sdělení vyplývá v rámci zjištěných širších souvislostí, jak je oba soudy správně zdůraznily. Je proto na tuto pohrůžku nutno pohlížet nikoli izolovaně, ale komplexně a v časových souvislostech s událostmi, které probíhaly v daném období mezi obviněným a poškozeným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 956/2015). V posuzované věci jsou těmito dalšími rozhodnými okolnostmi skutečnosti plynoucí z celého pokračujícího skutku obviněným spáchaného v bodech 1), 2), které se odehrály téměř v bezprostřední časové návaznosti dne 3. 7. 2014. Nelze rovněž pominout, že poškozený byl chlapec ve věku 18 let, mentálně na úrovni dítěte školní docházky, a tedy díky tomuto svému postižení lépe ovladatelný, než jeho obvykle vyspělý vrstevník. Před obviněným R. J. se netajil svým strachem z něho, což obviněnému dodávalo sebejistoty a možnosti použití k donucení i mírnějších prostředků. Ze skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů je zřejmé, že dílčí útoky pod body 1) a 2) se odehrály nejen v týž den, ale rozhodnou roli sehrálo i to, že obviněný uvedený čin spáchal ve spolupachatelství s obviněným J. J., který byl nikoliv jen v roli řidiče vozidla, v němž se obvinění i poškozený do místa činu v bodě 2) přepravovali, ale byl přímo tím, kdo zčásti vůči poškozenému svou muskulaturou i nátlakovou podobu projevu násilí zdůrazňoval, což vyplynulo zejména z výpovědi poškozeného pořízené v přípravném řízení dne 16. 1. 2015, uvedl, že byl „nabušenej“, „plešatej, měl úzkou kozí bradku, taky cikán“, říkal mu „ať tam normálně jdu, ať nedělám žádný píčoviny“ a předal mu první i druhý lísteček s instrukcemi k uzavření úvěrů (srov. č. l. 139 až 142). Je tedy zřejmé, že výhrůžky násilí nespočívaly v daných souvislostech jen ve slovním projevu samotném, ale plynuly z celé nátlakové situace utvářející atmosféru hrozby [jen obecně lze naznačit, že okolnost, že se činu vůči poškozenému v bodě 2) dopustili oba obvinění jako spolupachatelé, obvykle zakládá okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §175 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, která zde použita nebyla a napravit ji v důsledku zásady zákazu reformace in peius nelze], jež na poškozeného působila tak, že z obviněného R. J. měl strach, který neskrýval v dalších svých výpovědích, jež postupně uváděl.
30. Pokud tedy soudy obviněného R. J. uznaly vinným dílčím útokem pod bodem 2) činem, jak je ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popsán, nepochybily, jestliže rozhodly, že obviněný v bodech 1) a 2) naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
V. Závěr
31. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání posouzené jako celek bylo nedůvodné, protože napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Jelikož tento závěr mohl učinit toliko na podkladě napadeného rozhodnutí a obsahu spisu, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 10. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu