ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1394.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1394/2016 -55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2016 o dovolání obviněného R. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 159/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Obviněný R. R. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 67 T 159/2013, uznán vinným účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k pokračujícímu zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s účastenstvím ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v době od prosince 2012 do dubna 2013 v devíti případech (devíti dílčími útoky) předem vytipoval objekty (prodejny, trafiky, zlatnictví), vyvíjel nátlak na spoluobviněného A. N., aby se daného jednání dopustil, připravil mu nástroje, dovezl jej (vydal se s ním) na místo, kde mu ten který objekt označil, a sdělil, co a kde má z daného objektu odcizit, poté se z místa vzdálil, jmenovaný spoluobviněný se pak do jednotlivých objektů vloupal a věci odcizil, poté zařídil odvoz z místa činu a následný prodej odcizených věcí.
2. Za tyto trestné činy mu soud uložil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud uložil tomuto obviněnému a obviněnému A. N. povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili jednotlivým poškozeným škodu v částkách v rozsudku uvedených, přičemž tři zde jmenovaní poškození byli odkázáni se zbytkem jejich nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Pro úplnost lze dodat, že citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným rovněž obviněný A. N. a byl mu uložen trest, který v současné době vykonává.
4. Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný R. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
5. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Daniela Maška proti němu podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. s tím, že jednak byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, a jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel spatřoval v postupu odvolacího soudu, jenž podle ustanovení §224 odst. 3 tr. ř. per analogiam pokračoval v odvolacím řízení a konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti i přes námitky jeho obhájce, který poukazoval na jeho (obviněného) zdravotní indispozici a nesouhlas s projednáním odvolání v jeho nepřítomnosti, čímž byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání a současně bylo zasaženo do jeho ústavního práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom setrvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému brání zúčastnit se veřejného zasedání (v této souvislosti odkázal na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu k této problematice).
7. Po této obecné argumentaci obviněný poukázal na svůj vážný zdravotní stav s tím, že trpí závažnou chorobou s nepříznivou zdravotní a životní předpovědí, a z lékařských zpráv, jež byly postupně odvolacímu soudu předkládány, jednoznačně vyplynulo, že prodělal chirurgický zákrok, má vývod z břišní stěny a byla zahájena onkologická léčba. Vytkl soudu druhého stupně, že jednak pochybil, pokud při svém rozhodnutí o pokračování v odvolacím řízení a konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti vycházel z neaktuálních závěrů znaleckého posudku vypracovaného dne 3. 12. 2015 znalcem MUDr. Janem Boháčem, který jej navíc ani nevyšetřil, a dále, že učinil nepřesné závěry o jeho léčbě v Nemocnici Na Bulovce, Ústavu radiační onkologie, když z vyjádření tohoto ústavu zohlednil pouze to, že dne 9. 3. 2016 odmítl další léčbu ve jmenovaném centru a rozhodl se pro pokračování na jiném pracovišti, jež tomuto centru nebylo známo, a přitom přehlédl anebo záměrně ignoroval závěry zpráv z Nemocnice Na Bulovce, a to z Ústavu radiační onkologie ze dne 27. 4. 2016 a z oddělení RTG ze dne 21. 4. 2016, jež připojil ke svému návrhu na přerušení trestního stíhání ze dne 18. 5. 2016 (k tomuto přiložil rovněž vyjádření svého praktického lékaře MUDr. V. E., že není schopen zúčastnit se soudního jednání dne 19. 5. 2016, a dále lékařské zprávy z neurologie).
8. Následně dovolatel zdůraznil, že tedy není pravdou, že by od března 2016 léčbu v Nemocnici Na Bulovce přerušil či ukončil, neléčil se a nesdělil, na jaké pracoviště přechází; ostatně ze zprávy z Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce ze dne 27. 4. 2016 vyplývá, že se jedná o epikrízu pro RTO kliniku FNKV, tj. o lékařskou závěrečnou, souhrnnou zprávu o pacientovi pro Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, a ze zprávy pracoviště RTG Nemocnice Na Bulovce je zřejmé, že ještě dne 21. 4. 2016 zde podstoupil RTG vyšetření. Současně akcentoval, že i nadále v onkologické léčbě, zejména chemoterapii, biologické léčbě a cytostatické léčbě pokračuje a není schopen účasti na jakémkoliv soudním jednání, což dokladoval aktuální lékařskou zprávou z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 25. 5. 2016 a kopiemi potvrzenek o vykonané léčbě.
9. Prostřednictvím druhého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že v předchozích fázích řízení byla porušena základní práva obviněného včetně jeho práva na spravedlivý proces, a to v důsledku extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Vyslovil přesvědčení, že byl odsouzen na základě lživé výpovědi A. N., který ji opakovaně měnil, což je podpořeno i obsahem dopisu jmenovaného spoluobviněného, který od něj obdržel a v němž je sdělení o tom, že tento doposud vypovídal pod nátlakem a na základě pokynů Policie ČR, a to tak, že nevypovídal reálné skutečnosti, ale naopak pouze takové, které byly v rozporu s reálným průběhem skutkového děje, čímž si měl u policejního orgánu zajistit lepší zacházení a mírnější trest; v okamžiku, kdy se očekávání tohoto spoluobviněného nenaplnila, tj. orgány činné v trestním řízení nesplnily slib odměny za službu záměrného „potopení“ obviněného R. R. spočívající ve zkreslování jeho výpovědi a v účelovém lhaní, rozhodl se uvést vše na pravou míru a říci, „jak to všechno opravdu bylo“. Dovolatel se domníval, že skutečnosti vyplývající přímo i nepřímo z tohoto přípisu jsou závažného charakteru a naznačují, že jmenovaný spoluobviněný byl pravděpodobně policejním orgánem manipulován a instruován k výpovědi ve snaze získat na něj usvědčující přímý důkaz. Vyjádřil proto názor, že odvolací soud měl za účelem vyjádření se k uvedenému přípisu znovu provést důkaz výpovědí tohoto spoluobviněného, a namítl, že soudy se nevypořádaly dostatečně se všemi skutečnostmi důležitými pro jejich rozhodnutí, přičemž zásadním nedostatkem odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je nesprávné hodnocení výpovědi spoluobviněného A. N., jíž tento soud přisuzuje zásadní význam. Její nevěrohodnost dokresluje také tvrzení tohoto spoluobviněného, že na místo činu se měli přesouvat vozidlem obviněného R. R. značky Fiat UNO; on takové vozidlo nevlastní, ani neužívá, a v případě, že se mělo jednat o vozidlo Fiat PUNTO, bylo v hlavním líčení výpovědí svědka Z. Č. potvrzeno, že toto vozidlo bylo v době činu dlouhodobě nepojízdné a v době od 14. 12. 2012 až do konce ledna 2013 bylo umístěno v autobazaru a servisu. To však soudy nezohlednily, naopak nelogicky a nepochopitelně uvedly, že nebylo možné vyloučit, že dne 18. 1. 2013 toto nepojízdné vozidlo mohlo být již v jeho užívání.
10. V závěru svého podání dovolatel tvrdil, co již uváděl v přípravném řízení i v hlavním líčení, že na místě činu, ani v jeho bezprostředním okolí v době spáchání útoků nebyl, a z toho důvodu nemohl zosnovat a řídit vloupání do jednotlivých objektů; soudy se přitom nezabývaly skutečností, že ode dne 16. 12. 2012 vůbec nebyl v Praze, dokonce se ani nenacházel v České republice, a pobýval u svých sester v SRN. Vyjádřil proto přesvědčení, že skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s provedenými důkazy a nevyplývají z nich při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení.
11. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze v plném rozsahu, a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 14. 7. 2016 sdělil, že nepovažuje za nezbytné zaujímat k němu stanovisko ani se k němu vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje (přes jisté nepřesnosti v závěrečném návrhu) i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
17. V případě konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je situace poněkud složitější a méně jednoznačná, protože trestní řád nemá – pokud jde o přítomnost obviněného u veřejného zasedání – obdobné ustanovení jako pro hlavní líčení v §202 odst. 2 až 5 tr. ř. Proto vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jak bylo zmíněno výše, může k jeho naplnění (v obecné rovině) dojít především porušením §263 odst. 4 a §314q odst. 1 věty čtvrté tr. ř. a §64 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.
18. Provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného v obecné rovině brání rovněž zásada vyjádřená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „Listina základních práv a svobod“), podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednána … v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
19. Podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Citované ustanovení vymezuje ohledně účasti obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu jen odchylku v tom směru, že stanoví, kdy je možné konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Veřejné zasedání lze konat v nepřítomnosti obviněného zásadně pouze za předpokladu, že obviněný byl k němu včas a řádně předvolán nebo o něm včas vyrozuměn. V případě, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, musí být při veřejném zasedání odvolacího soudu zásadně osobně přítomen; výjimkou je situace, když obviněný výslovně prohlásí, že se své účasti u veřejného zasedání vzdává. V jiných případech neuvedených v §263 odst. 4 tr. ř. (a nejde-li o mladistvého) postupuje předseda senátu podle obecných ustanovení §233 odst. 1, 2 tr. ř.
20. Obecně platí, že podle §233 odst. 1 tr. ř. se obviněný předvolává k veřejnému zasedání o odvolání tehdy, jestliže jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání je nutná, zejména v případech, když odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání.
21. Pokud byl obviněný podle §233 odst. 1 tr. ř. pouze vyrozuměn o veřejném zasedání, avšak zaslal soudu řádnou omluvu se žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že trvá na své účasti u něj a nesouhlasí s jednáním v jeho nepřítomnosti, je třeba umožnit obviněnému účast na veřejném zasedání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2152/2008, uveřejněný pod č. 156, ve sv. 54 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve Svazku 26/2004 pod č. T 621, dále Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2914 a s. 3116 až 3117, s. 3160 až 3161).
22. Před aplikací těchto zákonných a judikaturních východisek na přezkoumávaný případ je třeba zmínit, že podle obsahu spisového materiálu předseda senátu odvolacího soudu nařídil veřejné zasedání v dané věci na den 19. 5. 2016 (viz referát ze dne 25. 4. 2016 založený na č. l. 1994 spisu). V tomto referátu je současně obsažen pokyn sdělit obhájci obviněného, že „dle zprávy Nemocnice Na Bulovce, Ústav radiační onkologie obžalovaný R. R. odmítl v této nemocnici další léčbu dne 9. 3. 2016. Je tedy zřejmé, že jeho zdravotní stav je natolik uspokojivý, že je schopen účasti při veřejném zasedání. V případě jeho nedostavení se, bude jednáno v jeho nepřítomnosti“ . Obviněný byl o tomto veřejném zasedání vyrozuměn a soud pro doručení vyrozumění použil vzor „7a“ skupiny „tr. ř.“ – „vyrozumění o veřejném zasedání“ (jak je uvedeno na doručence této písemnosti adresované obviněnému, jež je připojena k již zmíněnému č. l. 1994 spisu); seznam schválených vzorů je součástí sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení.
23. Z obsahu spisu (č. l. 1999 až 2019) dále vyplývá, že obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal jak prostřednictvím elektronické pošty, tak datové schránky odvolacímu soudu návrh na přerušení trestního stíhání, v němž uvedl, že „se veřejného zasedání nemůže ze zdravotních důvodů zúčastnit, i přesto, že na své osobní účasti trvá“ a současně, že „v nastolené léčbě nádorového onemocnění trávicí soustavy pokračuje … dále se … léčí v ambulanci centra bolesti a v psychiatrické ambulanci pro těžkou poruchu – těžká depresivní fáze … stav je dále velmi vážný, trpí bolestmi … zdravotní stav se nezlepšuje …“, k němuž přiložil lékařské zprávy dokládající uvedené skutečnosti, zejména zprávu praktického lékaře MUDr. V. E. ze dne 17. 5. 2016, podle níž (vedle jím zde uvedené konkretizace onemocnění a druhů léčby) obviněný „není schopen se zúčastnit soudního jednání dne 19. 5. 2016“, zprávu MUDr. L. V. z Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce ze dne 27. 4. 2016 (tzv. epikrízu pro Radioterapeutickou a onkologickou kliniku Fakultní nemocnice Královské Vinohrady), zprávu MUDr. V. B. z RTG oddělení Nemocnice Na Bulovce ze dne 21. 4. 2016 a zprávy MUDr. R. B. z neurologické ambulance Nemocnice Na Bulovce. Obě uvedená podání Městský soud v Praze obdržel dne 18. 5. 2016, tj. v den přede dnem, na který bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání .
24. Na č. l. 2020 spisu je pak založen protokol o neveřejném zasedání konaném dne 19. 5. 2016 od 10:35 hod. do 10:45 hod., kdy předmětem jednání bylo rozhodnutí o pokračování v odvolacím řízení [zde je namístě připomenout, že Městský soud v Praze cca 18 měsíců předtím usnesením ze dne 20. 11. 2014 podle §255 odst. 1 tr. ř. z důvodu podle §173 odst. 1 písm. b) tr. ř. přerušil trestní stíhání obviněného]. Podle zmíněného protokolu byl přečten „podstatný obsah spisu“ a vyhlášeno usnesení, že podle §224 odst. 3 tr. ř. per analogiam se v odvolacím řízení v dané trestní věci pokračuje. V odůvodnění uvedeného usnesení (č. l. 2022 až 2023 spisu) soud poukázal na to, že ze zprávy Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce ze dne 3. 8. 2015 sice vyplynulo, že „… obviněný je schopen absolvovat ambulantní formu paliativní chemoterapie a k datu 24. 7. 2015 je schopen osobní účasti před soudem, aniž by byl ohrožen jeho život nebo zdraví …“ , avšak tento „… opět doložil lékařskou zprávu, že se nemůže zúčastnit veřejného zasedání …“ , a proto byl ve věci přibrán znalec MUDr. Jan Boháč, z jehož znaleckého posudku zjistil, že „… účastí u soudního jednání nedojde k ohrožení života nebo zdraví obviněného…“ ; vzhledem k tomu, že obviněný „… předložil zprávu neurologické ambulance, z které vyplynulo, že má těžkou depresivní fázi bez psychotických příznaků …“ , vyžádal soud stanovisko Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce, z jehož zprávy vyplynulo, že obviněný „… dne 9. 3. 2016 odmítl další léčbu v centru Nemocnice Na Bulovce a rozhodl se pro další pokračování léčby na jiném pracovišti, nesdělil však, o jaké pracoviště se má jednat. Na základě toho proto bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání, kdy těsně před jeho konáním … opět předložil zprávu praktického lékaře, že není schopen účasti, a v podstatě potvrzení o odborných vyšetřeních, nikoli však ve vztahu k léčbě, kterou absolvoval v Nemocnici Na Bulovce … soud proto rozhodl o dalším pokračování v odvolacím řízení, kdy z lékařských zpráv je zřejmé, že obviněný je schopen účasti u veřejného zasedání bez ohrožení života nebo zdraví“ .
25. V protokole o veřejném zasedání (č. l. 2024 až 2026 spisu), jež bylo zahájeno shodného dne v 10:45 hod., se uvádí, že „obhájce omlouvá obv. R. s tím, že má lékařské zprávy, které včerejšího dne zasílali soudu, předkládá je také u dnešního veřejného zasedání, kdy obviněný není schopen účasti u jednání vzhledem k svému zdravotnímu stavu, a trvá na své přítomnosti u veř. zasedání“ . Odvolací soud před zahájením veřejného zasedání vyhlásil z neveřejného zasedání konaného shodného dne shora citované usnesení o pokračování v odvolacím řízení a vzhledem k řádnému doručení (vyrozumění o veřejném zasedání) obviněnému vyhlásil vzápětí usnesení, že „bude jednáno v nepřítomnosti obviněného, i vzhledem k zprávě FN Bulovka“ .
26. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, pokud veřejné zasedání konal uvedeného dne v nepřítomnosti obviněného, neboť tím porušil jeho ústavní právo vyplývající z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Obviněný sice byl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn, zaslal však odvolacímu soudu den před jeho konáním jednak prostřednictvím elektronické pošty, jednak datové schránky návrh na přerušení trestního stíhání, v němž uvedl, že se veřejného zasedání nemůže ze zdravotních důvodů zúčastnit, a současně sdělil, že na své osobní účasti u něj trvá, přičemž aktuálními lékařskými zprávami svůj zdravotní stav a průběh léčby řádně doložil. Obhájce obviněného pak následující den při veřejném zasedání jeho nepřítomnost omluvil, opětovně soudu předložil zmíněné lékařské zprávy a sdělil mu, že obviněný na své přítomnosti u veřejného zasedání trvá. Takovou jeho opakovanou žádost (jak v písemné, tak ústní formě) je pak třeba označit za zcela důvodnou, takže odvolací soud ji měl zohlednit a měl jí vyhovět.
27. K uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že již způsob, jakým odvolací soud při nařízení daného veřejného zasedání postupoval, vzbuzuje značné pochybnosti a nesvědčí o tom, že by se objektivně zjištěnými okolnostmi spojenými se zdravotním stavem obviněného a jeho přístupem k léčbě důsledně zabýval. To je patrné již z výše citovaného referátu ze dne 25. 4. 2016 (č. l. 1994 spisu), v němž předseda senátu shrnul, že dle zprávy Nemocnice Na Bulovce, Ústavu radiační onkologie obviněný odmítl v této nemocnici další léčbu dne 9. 3. 2016, z čehož učinil závěr, že jeho zdravotní stav je natolik uspokojivý, že je schopen účasti při veřejném zasedání; nepřihlédl však vůbec k dalším skutečnostem v této zprávě obsaženým, totiž že obviněný avizoval dvě možná lékařská pracoviště, kde se hodlá dále léčit. Jak je z obsahu spisu zřejmé, v jednom z nich, a to na Radioterapeutické a onkologické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, skutečně ode dne 14. 3. 2016 v léčbě pokračoval, přičemž v dubnu 2016 absolvoval vyšetření ještě též v Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce (srov. zprávu MUDr. L. V. z tohoto pracoviště ze dne 27. 4. 2016), dále i na RTG oddělení v téže nemocnici (srov. zprávu MUDr. V. B. z tohoto oddělení ze dne 21. 4. 2016) a opakovaně v neurologické ambulanci u MUDr. R. B.
28. Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 67 T 159/2013, vyhověl žádosti obviněného a podle §322 odst. 1 tr. ř. mu odložil výkon uloženého trestu odnětí svobody na jeden rok. Při svém rozhodnutí vycházel ze zprávy MUDr. PharmDr. J. D., primáře Radioterapeutické a onkologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, ze dne 27. 6. 2016, z níž vyplývá, že obviněný je v léčebném procesu pro velmi závažnou diagnózu a t. č. není schopen výkonu trestu odnětí svobody, aniž by tento výkon trestu neohrozil jeho život a zdraví.
29. Nejvyšší soud již na základě shora rozvedených skutečností a z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, sp. zn. 67 To 192/2014. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
30. Jestliže obviněný ve svém dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho prostřednictvím namítl, že byl odsouzen na základě lživé výpovědi spoluobviněného A. N., který měl vypovídat pod nátlakem a na základě pokynů Policie ČR, a jejího nesprávného hodnocení soudy obou stupňů, v důsledku čehož je v posuzované věci dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, pak Nejvyšší soud připomíná, že citovaný důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
31. Vzhledem k tomu, že po zrušení usnesení Městského soudu v Praze se daná trestní věc vrací do stadia řízení před soudem druhého stupně, na němž bude, aby se zabýval nejen všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení, ale i argumentací obviněného obsaženou již v jeho odvolání, je za této situace bezpředmětné, aby se Nejvyšší soud shora uvedenou dovolacími výhradami obviněného, jež podřadil pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v řízení o dovolání jakkoli dále zabýval.
32. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. §265s odst. 1 tr. ř.).
33. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu