ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.273.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 273/2016-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 3. 2016 o dovolání obviněného R. K. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 7 To 313/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 1 T 29/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 1 T 29/2015, byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
jako bývalý řidič stavebních strojů a držitel řidičského oprávnění skupiny C na základě údajné dohody s neznámou osobou o převezení kolového rypadla značky Liebherr A 900 C do N. po komunikacích, kde není kamerový systém, a to nejpozději do 06 hod. dne 21. 12. 2013 za odměnu nejméně 5 000 Kč,
dne 21. 12. 2013 po 04:30 hod. v D. v T. ulici odháčkoval drátěné pletivo zajišťující pozemek a hrubou stavbu rodinného domu a za pomoci předem získaného klíče vnikl do kabiny tohoto kolového rypadla majitele spol. OZ Trading s. r. o., se sídlem Dobřany, Studniční 520, jehož hodnota činila 1 781 200 Kč a s ním jel dle shora uvedené dohody do N., přičemž po zjištění, že za ním jede policejní hlídka, kolové rypadlo odstavil na poli mezi obcí Ch. a H. L. a z místa utekl.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 11. 2013, č. j. 1 T 160/2013-60, který byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 7 To 313/2015, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a podal proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Moniky Preslové dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť měl za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení, které mu předcházelo, byl dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozsudek soudu nalézacího spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Zprvu dovolatel namítl, že napadené rozhodnutí je nedostatečným způsobem odůvodněno. Odvolací soud podle něj pouze převzal závěry soudu prvního stupně a rovněž nijak blíže nezdůvodnil, z jakého důvodu shledal jeho důkazní návrhy za nadbytečné.
6. Obviněný však zejména nesouhlasil s právním posouzením jeho jednání jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Měl totiž za to, že v otázce naplnění subjektivní stránky u něj nelze (ve vztahu ke zmíněné kvalifikaci) dovodit ani úmysl nepřímý podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Svůj názor odůvodnil tím, že kolové rypadlo odcizit nechtěl, měl v úmyslu jej pouze převézt, a to na základě dohody s neznámým mužem, který mu za to slíbil finanční odměnu, již vzhledem ke své životní situaci nutně potřeboval. Usuzoval, že tento muž je v nějakém spojení s vlastníkem stroje, jelikož mu jej dvakrát ukázal, sdělil, kde se nachází potřebné dokumenty, a předal mu klíče. Proto předpokládal, že neznámý muž převoz kolového rypadla pro vlastníka zajišťoval. Skutečnost, že předmětné vozidlo nakonec odstavil v poli, pak nebyla důsledkem jeho snahy utéci před policejní hlídkou, ale jeho domněnky, že došla nafta.
7. Dovolatel dále uvedl, že pokud si myslel, že neznámý muž zajišťoval převoz rypadla pro jeho vlastníka, nemohl naplnit subjektivní stránku posuzovaného trestného činu. Takový závěr pak nelze učinit ani ze způsobu odcizení stroje (jak jej popsal soud prvního stupně), neboť pouze postupoval v souladu s pokyny této osoby. Jeho jednání, konkretizované ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, tedy mělo být posouzeno jako přečin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedená skutková podstata předpokládá, že pachatel má v úmyslu užívat cizí motorové vozidlo pouze přechodně, t. j. disponovat s ním jen relativně krátkou dobu, aniž by tím vyčerpal jeho podstatu nebo jej podstatně opotřeboval (odkázal tu na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 285/2014). Právě úmysl užívat zmíněný stroj pouze přechodně lze z jeho jednání jednoznačně dovodit. Ze skutkových zjištění soudů naopak nevyplývá jeho úmysl užívat rypadlo trvale či jinak s ním naložit způsobem, který by vyloučil obnovení dispozičního práva poškozeného (tady odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 46/1994). Jedině na základě takto zjištěného úmyslu by jeho jednání mohlo být soudem kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
8. S ohledem na shora uvedené obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání za použití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2015, č. j. 7 To 313/2015-430, a podle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání označil námitky obviněného za poněkud rozporné až zmatečné. Ten totiž na jedné straně tvrdil, že skutek vymezený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je pouze přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku, současně však předložil vlastní skutkovou verzi, podle které by vytýkané jednání nebylo vůbec trestným činem. Dovolatel navíc své námitky směřoval i proti kvalitě odůvodnění rozhodnutí, což je s ohledem na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Jeho výhrady tedy lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit jen s dosti značnou dávkou tolerance, a to pouze v části, v níž soudům vytýká, že předmětný skutek vykazuje toliko znaky přečinu neoprávněného užívání věci cizí podle §207 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
10. Státní zástupce dále uvedl, že podstata trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel si přisvojí věc cizí tím, že se jí zmocní. Naproti tomu podstata trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel se zmocní cizí věci v úmyslu přechodně ji užívat. Obviněný namítal absenci subjektivní stránky trestného činu krádeže. Úmysl pachatele musí směřovat k přisvojení si cizí věci, t.j. k trvalému vyloučení poškozeného z dispozice s odcizenou věcí. O takovéto vyloučení se ovšem jedná i v případě, že pachatel jedná v úmyslu věc předat do dispozice dalších osob nebo ji opustit či zničit. U trestného činu neoprávněného užívání cizí věci směřuje úmysl pachatele pouze k jejímu přechodnému užívání, t.j. disponovat s ní jen relativně krátkou dobu, aniž by tím vyčerpal její podstatu nebo ji podstatně opotřeboval. Takovýto úmysl ovšem musí zahrnovat i záměr věc vrátit po přechodném užití osobě, které byla odňata, nebo této osobě jiným způsobem umožnit, aby obnovila své dispoziční právo s věcí.
11. Podle státního zástupce v předmětné trestní věci ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný jednal v úmyslu provést přepravu rypadla z D. do N. podle pokynů neznámé osoby, přičemž vzhledem k okolnostem této přepravy (překonání oplocení za účelem získání přístupu ke stroji, jízda po silnicích nemonitorovaných kamerami, jeho útěk před hlídkou Policie ČR, příslib vysoké odměny naprosto neodpovídající rozsahu provedené „práce“) mu muselo být zřejmé, že nejedná podle pokynů vlastníka nebo jiné osoby oprávněné s vozidlem disponovat. Lze tedy připustit, že jednal s úmyslem sám věc protiprávně užívat pouze po relativně krátkou dobu, nikoli však s úmyslem ji poté vrátit vlastníkovi nebo mu jinak umožnit obnovení dispozičního práva s ní. Obviněný jednal s úmyslem předat věc do dispozice další osobě, o které (podle vlastní výpovědi) nic bližšího nevěděl a která evidentně nebyla vlastníkem ani oprávněným uživatelem předmětného stroje, s tím, že další osud vozidla již nemohl nijak ovlivnit. Z těchto okolností musel být přinejmenším srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], že svým jednáním trvale odnímá rypadlo z dispozice jeho vlastníka. Kvalifikace skutku jako trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku proto byla správná.
12. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S tímto postupem souhlasil i pro případ jiného než-li navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r. odst. 1 písm. c) tr. ř.].
13. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (ta je obdržela dne 25. 2. 2016). Její případnou repliku dovolací soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
16. Z logiky věci se Nejvyšší soud zabýval nejprve dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
17. Oním dalším uplatněným dovolacím důvodem byl ten podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
18. Z tohoto pohledu Nejvyšší soud musel přisvědčit názoru státního zástupce, jenž označil námitky obviněného za poněkud rozporné až zmatečné, když ten na jedné straně tvrdil, že skutek vymezený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně je pouze přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku, současně však předložil vlastní skutkovou verzi, podle které by vytýkané jednání nebylo vůbec trestným činem. Pokud obviněný navíc své dovolací námitky směřoval též proti kvalitě odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, je třeba odkázat na ustanovení §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
19. Pod zvolený dovolací důvod je ale již podřaditelná dovolatelova námitka vůči (z jeho pohledu) nesprávné kvalifikaci skutku, jímž byl uznán vinným, jako zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ačkoliv jeho jednání vykazuje pouze zákonné znaky přečinu neoprávněného užívání věci cizí podle §207 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se proto v další části svého rozhodnutí věcně zabýval touto otázkou.
20. Ve shodě s oběma soudy nižších stupňů (srov. strany 3 a 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a stranu 3 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) i státním zástupcem (srov. shora bod 11.) ani Nejvyšší soud nepovažoval za přesvědčivá tvrzení obviněného o tom, že se domníval, že převoz kolového rypadla měl být z pokynu výše opakovaně zmiňovaného neznámého muže organizován pro jeho vlastníka. Naopak ze všech okolností této „akce“ (kdy obviněný s vidinou několikatisícové peněžní odměny, v časných ranních hodinách odháčkoval plot, vnikl na cizí pozemek, nasedl do předmětného stroje, s nímž jel po komunikacích, jež nejsou monitorovány kamerovým systémem, k tomu ještě požádal svého známého, aby jej doprovázel a varoval před případným výskytem policejní hlídky, a když ten tak učinil, odstavil rypadlo v poli a před policejní hlídkou utekl) je více než zřejmé, že se vše odehrálo bez vědomí vlastníka stroje, takže obviněný tak musel být s protiprávností svého činu minimálně srozuměn [srov. §15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku]. Jako mnohem pravděpodobnější by se dokonce mohla jevit varianta, že porušil zájem chráněný trestním zákonem (na nedotknutelnosti a ochraně majetku fyzických a právnických osob) zcela záměrně, tedy že jednal v úmyslu přímém ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tato otázka však nemá pro rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího zásadní význam, stejně jako další v úvahu přicházející otázka, zda obviněný se zjištěného jednání dopustil jako jediný pachatel, nebo jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku.
21. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani dovolatelově argumentaci směřující ke snaze podřadit zjištěné jednání pod skutkovou podstatu přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Jak již přiléhavě uvedl ve svém vyjádření státní zástupce, do subjektivní stránky tohoto přečinu musí být zahrnut i záměr cizí věc jejímu oprávněnému vlastníkovi vrátit nebo mu alespoň umožnit, aby obnovil své dispoziční právo k ní. Tak tomu ovšem v dané kauze nebylo, naopak ze všech výše zdůrazněných okolností posuzovaného případu dovolatel musel být srozuměn (spíše však velmi dobře věděl), že onen záhadný muž není vlastníkem kolového rypadla a že ani nejedná jménem jeho vlastníka. Mohl tedy zcela důvodně předpokládat, že předáním stroje do užívání této osoby by mohl být skutečný vlastník stroje trvale vyloučen z dispozice s ním.
22. Lze tedy shrnout, že úmysl obviněného se vztahoval ke snaze zmocnit se předmětného kolového rypadla a následně jej předat k dispozici další osobě odlišné od vlastníka, aniž mohl další osud stroje jakkoliv ovlivnit. Tím naplnil skutkovou podstatu zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, která po subjektivní stránce vyžaduje úmysl zmocnit se cizí věci a trvale tím vyloučit původního vlastníka z jejího užívání, a to bez ohledu na dobu, po kterou s touto věcí disponuje pachatel. Takový závěr je zcela v souladu i s konstantní judikaturou (srov. například rozhodnutí č. 42/2001 Sb. rozh. tr.), podle něhož „ Nejde o trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku, nýbrž o trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, jestliže pachatel s cizím motorovým vozidlem, jehož se zmocnil v úmyslu užívat je jen přechodně, naloží tak, že poškozenému natrvalo odejme či znemožní obnovení dispozičního práva, případně toto výrazně ztíží (např. odstaví vozidlo na odlehlém místě, kdy jeho navrácení poškozenému je závislé na náhodě) .“.
23. Nejvyšší soud proto nemá naprosto žádných pochyb o tom, že zjištěným jednáním obviněný naplnil skutkovou podstatu zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to přinejmenším v eventuálním úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k jeho základní i kvalifikované skutkové podstatě.
24. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 3. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu