ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.331.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 331/2016-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání obviněného L. F. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 To 181/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 84/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. F. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný L. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 4 T 84/2014, uznán vinným, že
v období od 1. 1. 2013 do 5. 5. 2014, v P. ani nikde jinde, žádným způsobem nepřispíval na výživu své nezaopatřené dcery, i když mu tato povinnost vyplývala do 31. 12. 2013 z ustanovení §85 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a od 1. 1. 2014 z ustanovení §910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a výše vyživovací povinnosti mu pak byla stanovena rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 10. 2007 pod sp. zn. 99 P 555/2006-44, jenž nabyl právní moci dne 4. 12. 2007, na částku ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky M. F., roz. S., přitom výživné byl schopen hradit v plné výši.
2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení mu uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců, když mu zároveň podle §82 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §48 odst. 4 tr. zákoníku uložil, aby ve zkušební době podle svých sil hradil běžné výživné na svoji dceru a uhradil stávající dluh na výživném.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 To 181/2015, tak, že je podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opožděně podané.
4. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Hájka proti němu podal dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr . ř.
5. Dovolatel, aniž by uvedl, který z citovaných dovolacích důvodů a v jaké jeho alternativě mají jeho námitky konkrétně naplňovat, připustil, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (jež podal z toho důvodu, že se domníval, že mu uložený trest byl vzhledem ke krizi ve stavebnictví, kterou nemohl ovlivnit, příliš přísný a mohl jej poškodit v budoucích výběrových řízeních) sice podal opožděně, avšak proto, že jeho dcera v období, kdy běžela lhůta pro jeho podání, utrpěla vážný úraz a on se o ni musel neustále starat; v důsledku stresu s tím spojeného pak zapomněl odvolání včas podat. Vyjádřil svou vědomost o tom, že se jednalo o jeho pochybení a že dovolací soud není oprávněn se jím zabývat, současně však vyslovil přesvědčení, že důvody na jeho straně, pro které podal odvolání opožděně, jsou natolik důvodné, že soud by se měl jeho odvoláním zabývat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud „uvedené nedostatky rozhodnutí odvolacího soudu konstatoval a vyslovil postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. … a aby … podle §265 l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby projednal odvolání a rozhodl“.
6. K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněným uplatněné námitky lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho prvé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku soudu prvého stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Současně však výhrady obviněného považoval za zjevně neopodstatněné. Zdůraznil, že na podkladě spisového materiálu není sporu o tom, že odvolání obviněného bylo podáno opožděně a v tomto směru jsou závěry odvolacího soudu stran zmeškání odvolací lhůty obviněným zcela správné. Pokud obviněný v nyní podaném dovolání namítl, že mu ve včasném podání odvolání bránily vážné důvody, vyslovil názor, že takové výhrady nelze akceptovat. Poukázal přitom na to, že jednak tvrzený stres z úrazu dcery obviněný nově uplatnil až v podaném dovolání, když v odvolání se o této okolnosti vůbec nezmínil, a dále, že ze spisového materiálu nelze ani dovodit, že by požádal o navrácení lhůty ve smyslu §61 tr. ř.; v této souvislosti uvedl, že navrácení lhůty by v daném případě ani nebylo namístě, neboť jak vyplývá z připojené lékařské zprávy, stav dcery obviněného zraněné po pádu z kola nebyl do té míry vážný, aby obviněnému znemožňoval uplatnění jeho procesních práv. Odvolací soud proto nepochybil, pokud rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podaného opožděně. Ve vztahu k rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. měl státní zástupce za to, že obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky, jež by tomuto důvodu dovolání odpovídaly; uvedení tohoto dovolacího důvodu tak lze patrně považovat pouze za chybu v psaní, neboť hmotněprávního posouzení se dovolání obviněného vůbec nedotýká.
7. Z těchto důvodů státní zástupce dospěl k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr . ř. lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
10. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa) .
11. Ačkoliv obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neuvedl v tomto směru žádné výhrady, tj. nenamítal ani nesprávné právní posouzení skutku, ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení v dané věci. Lze se proto ve shodě s názorem státního zástupce domnívat, že k uvedení citovaného dovolacího důvodu došlo nedopatřením. Dovolací argumentaci obviněného však nelze podřadit ani pod žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a tudíž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. přichází v úvahu pouze v jeho prvé alternativě , tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
12. Přestože dovolatel nekonkretizoval, že jeho námitky mají naplňovat právě citovaný dovolací důvod v této variantě, s jistou mírou tolerance a vzhledem k obsahu dovolání je lze pod tento důvod podřadit. Nejvyšší soud však současně shledal (ve shodě s výstižným vyjádřením státního zástupce), že uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné.
13. Jak vyplývá z rozhodnutí soudu druhého stupně a obsahu spisu, obviněný převzal opis rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 4 T 84/2014, dne 23. 3. 2015 (příslušná doručenka je připevněna k č. l. 104 spisu). Ode dne následujícího, tj. od 24. 3. 2015 mu počala běžet lhůta osmi dnů pro podání odvolání, která skončila v úterý dne 31. 3. 2015. Obviněný podal odvolání proti citovanému rozsudku dne 3. 4. 2015, a to prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Hájka osobně u Okresního soudu Plzeň-město (č. l. 105 spisu). Učinil tak tudíž opožděně, a proto Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně je usnesením ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 8 To 181/2015, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Navíc je třeba uvést, že soud prvního stupně strany řízení řádně poučil o možnosti podat proti jeho rozsudku odvolání, když mimo jiné v textu poučení výslovně uvedl, že „ proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 8 dnů od doručení opisu písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného … odvolání musí být ve lhůtě k jeho podání nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvého stupně odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo“.
14. V posuzovaném případě proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soud druhého stupně nepochybil, jestliže odvolání obviněného podle výše uvedeného zákonného ustanovení zamítl. Současně považuje za vhodné doplnit, že obviněný, pokud by mu ve včasném podání odvolání bránily důležité důvody, mohl ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. požádat o navrácení lhůty k jeho podání; z obsahu spisu však nelze dovodit, že by obviněný tuto žádost u Krajského soudu v Plzni jakožto orgánu, jemuž příslušelo o opravném prostředku rozhodovat, podal. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že důvody, jež obviněný v tomto směru rozvedl v rámci své dovolací argumentace, by zřejmě s ohledem na lékařskou zprávu Fakultní nemocnice P. ze dne 24. 3. 2015 ohledně zranění jeho dcery založené na č. l. 121 až 122 spisu nebyly natolik významnými, aby soud rozhodl o povolení navrácení lhůty k podání odvolání. Ve zprávě se totiž uvádí, že dcera obviněného byla po pádu z kola dne 20. 3. 2015 propuštěna do domácí péče dne 24. 3. 2015 v celkově dobrém stavu s doporučením klidového režimu a kontroly do 3 dnů u praktického pediatra.
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu