ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.383.2016.2
sp. zn. 8 Tdo 383/2016 -124
USNESENÍ
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu rozhodla dne 11. 10. 2016 v řízení o dovoláních obviněných M. Š. , I. K. , R. M. , A.R. S. a J. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 44/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 1/2014, takto:
Podle §265o odst. 1 tr. ř. se na dobu, než bude rozhodnuto o podaných dovoláních, odkládá výkon trestu propadnutí majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku uloženého rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 44/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2015, sp. zn. 45 T 1/2014 obviněnému M. Š., a to nemovitostí parcela – orná půda o výměře 2116 m 2 , parcela – orná půda o výměře 6367 m 2 , parcela – orná půda o výměře 319 m 2 , parcela – orná půda o výměře 3850 m 2 , parcela – vodní plocha o výměře 243 m 2 , vše v obci H.n.B., katastrální území H.n.B., zapsané na LV , obviněnému I.K., nemovitostí bytová jednotka v bytovém domě, podíl o velikosti 2804/1198872 na společných částech domu, vše v obci B.– katastrální území L., zapsáno na LV, podíl o velikosti 1402/598569 na budově – bytový dům na parcele , LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, v obci B.– katastrální území L., zapsáno na LV, podíl o velikosti 2804/1197138 na jednotce P 577/25 – jiný nebytový prostor – prodejna v bytovém domě L., zapsáno na LV, na parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV, parcele, LV a jejího podílu na společných částech domu v obci B.- katastrální území L., zapsáno na LV, podíl o velikosti 1402/598569 na parcele o velikosti 11 m 2 – ostatní plocha, podíl o velikosti 1402/598569 na parcele o velikosti 8 m 2 – ostatní plocha, podíl o velikosti 1402/598569 na parcele o velikosti 7 m 2 – ostatní plocha, podíl o velikosti 1402/598569 na parcele o velikosti 25 m 2 – ostatní plocha, vše v obci B.- katastrální území L., zapsáno na LV , obviněnému R. M., nemovitostí 1/3 podíl na parcele – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 478 m 2 , 1/3 podíl na parcele – zahrada o výměře 1474 m 2 , 1/3 podíl na parcele – ostatní plocha o výměře 145 m 2 , 1/3 podíl na budově – rodinný dům na parcele, vše v obci Č.T.– katastrální území H. Ž., zapsané na LV a obviněné A. R. S., nemovitostí parcela – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 107 m 2 , parcela – zahrada o výměře 626 m 2 , parcela – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 49 m 2 , rodinný dům na parcele, garáž bez č. p. na parcele , vše v obci Č.T.- katastrální území M.u Č.T., zapsáno na LV .
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla předložena dovolání obviněných M. Š., I. K., R. M.a A. R.. S.(společně s dovoláním obviněného J. M., jehož se toto rozhodnutí netýká), jež podali proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 To 44/2015, který rozhodl o jejich odvoláních podaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2015, sp. zn. 45 T 1/2014, jímž byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a odsouzeni k trestům odnětí svobody, zákazu činnosti.
Tato dovolání obviněných M. Š., I. K., R. M.a A. R. S. směřující proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jenž z podnětu jejich odvolání, ale zejména z podnětu odvolání státního zástupce uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil tak, že jej v bodě I. podle §258 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výrocích o trestech uložených všem obviněným.
V bodě II. podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. ohledně zrušené části rozsudku soudu prvního stupně při nezměněném výroku o vině rozhodl tak, že obviněné znovu podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil tak, že obviněnému M. Š. uložil trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu čtyř roků. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku parcelním číslem, výměrou, katastrálním územím a listem vlastnictví. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v celkové výši 500.000 Kč a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené době nebyl vykonán, mu uložil náhradní trest odnětí svobody na jeden rok. Obviněnému I. K. uložil trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu čtyř roků. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku parcelním číslem, výměrou, katastrálním územím a listem vlastnictví. Obviněnému R. M. za trestnou činnost, pro niž byl nyní uznán vinným, jakož i za další sbíhající se trestný čin podle §148 odst. 2, 3 písm. a), c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 72 T 113/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 4 To 371/2014, uložil podle §43 odst. 2 souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu osmi roků. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku parcelním číslem, výměrou, katastrálním územím a listem vlastnictví. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 72 T 113/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 4 To 371/2014, jakož i další rozhodnutí na toto rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnou A. R. S. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních korporací na dobu čtyř roků. Podle §66 odst. 1 tr. zákoníku jí uložil trest propadnutí majetku, a to nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku parcelním číslem, výměrou, katastrálním územím a listem vlastnictví. Obdobně rozhodl rovněž ohledně obviněného J. M.
V bodě III. odvolání obviněných M. Š., I. K., R. M., A. R. S.a J. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. Š. podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., obviněný I. K. podle §265b odst. 1 písm. d), h), g), l) tr. ř. a obvinění R. M. a A. R. S. podle §265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř. dovolání. Všichni tito obvinění ve svých dovoláních napadají výrok o uložených trestech propadnutí majetku zásadně proto, že tvrdí, že jim byl tento uložen odvolacím soudem v rozporu se zákonným vymezením tohoto trestu v §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že pro jeho uložení nebyly z důvodů, které v dovoláních podrobně rozvedli, v jejich majetkových poměrech dostatečné podklady s tím, že navíc odvolací soud ani tyto poměry nezjišťoval. Za zásadní pochybení přitom považovali, že je soud při veřejném zasedání nevyslechl, a tudíž nemohl mít podklad pro své rozhodnutí ve smyslu §66 odst. 3 tr. zákoníku. Odvolací soud proto nemohl zjistit s ohledem na charakter tohoto trestu jeho dopad do jejich majetkové sféry, popř. i do sféry jejich rodin a dalších osob, neboť bylo nutné zvlášť pečlivě posuzovat majetkové a rodinné poměry pachatele ve vztahu k trestu propadnutí majetku, jeho závazky a oprávněné zájmy poškozeného, jak ukládá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 14. 8. 1961, sp. zn. 7 Tz 20/61 (uveřejněné pod č. 46/1961 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poté, co se předsedkyně senátu Nejvyššího soudu seznámila s obsahem spisu a důvody, pro které obvinění na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání podali, dříve než bude ve věci meritorně rozhodováno, přihlédla předběžně k povaze vytýkaných vad a připustila možnost, že jsou v této trestní věci splněny podmínky pro to, aby byl obviněným M. Š., I. K., R. M. a A. R. S. odložen výkon uloženého trestu propadnutí majetku podle §265o odst. 1 tr. ř., podle něhož před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Podle tohoto ustanovení se postupuje zpravidla tehdy, jsou-li dány takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, pro které – zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení – není vhodné uskutečnit výkon rozhodnutí napadeného dovoláním.
Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu Nejvyššího soudu v přezkoumávané věci shledala naplněná hlediska §265o odst. 1 tr. ř., a též za situace, kdy nebyl předsedou senátu soudu prvního stupně učiněn návrh na odložení či přerušení výkonu dovoláními napadeného rozhodnutí podle §265h odst. 3 tr. ř., výkon trestu propadnutí majetku uložený jmenovaným obviněným podle §66 odst. 1 tr. zákoníku odložila bez toho, aby předjímala výsledek meritorního rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovoláních obviněných, avšak v současném stadiu trestního řízení nelze spolehlivě vyloučit, že by dovolání mohla být shledána v části týkající se nesprávnosti uložených trestů propadnutí majetku důvodnými, a pro takový případ by započetí s jejich výkonem mohlo mít pro obviněné nepříznivé důsledky, které by se dodatečně jen obtížně odstraňovaly.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je v tomto výroku výše uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 10. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu