ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.893.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 893/2016-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2016 o dovolání obviněného T. F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 To 415/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 156/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. F. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 T 156/2013, byl obviněný T. F. uznán vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 4 T 62/2013, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2013, byl podle §157 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozsahu konkretizovaném ve výroku rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 4 T 62/2013, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 4/2020, IČO: 411 97 518, částku 266.669,50 Kč a poškozenému Ing. P. S., bytem S. M., S., částku 13.896 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit poškozenému Ing. P. S., zastoupenému zmocněncem Mgr. Karlem Klimešem, nemajetkovou újmu v penězích ve výši 120.000 Kč, poškozenému Ing. P. S., bytem S. M., S., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 120.000 Kč, poškozenému J. S., bytem O., G. P., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 87.500 Kč a poškozené B. H., bytem F.-M., H., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 87.500 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Ing. P. S., Ing. P. S., J. S. a B. H. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Označený rozsudek napadli odvoláními obviněný, státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku a poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Ing. P. S., Ing. P. S., J. S. a B. H. Obviněný svůj řádný opravný prostředek zaměřil proti výrokům o vině a trestu, státní zástupkyně brojila v neprospěch obviněného taktéž proti výrokům o vině a trestu a poškození svá odvolání směřovali proti výrokům o náhradě škody a nemajetkové újmy. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 To 415/2015, byl rozsudek nalézacího soudu k odvolání státní zástupkyně a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. 4 T 62/2013, který mu byl doručen dne 8. 4. 2013, byl odsouzen podle §156 odst. 3 tr. zákoníku. §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozsahu konkretizovaném ve výroku tohoto rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku vydaného dne 3. 4. 2013, sp. zn. 4 T 62/2013, který byl obviněnému doručen dne 8. 4. 2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Orlická 4/2020, IČO: 411 97 518, částku 266.669,50 Kč a poškozenému Ing. P. S., bytem S. M., S., částku 13.896 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu dále byla uložena povinnost zaplatit poškozenému Ing. P. S., zastoupenému zmocněncem Mgr. Karlem Klimešem, nemajetkovou újmu v penězích ve výši 120.000 Kč, poškozenému Ing. P. S., bytem S. M., S., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 120.000 Kč, poškozenému J. S., bytem O., G. P., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 87.500 Kč a poškozené B. H., bytem F.-M., H., nemajetkovou újmu v penězích ve výši 87.500 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Ing. P. S., Ing. P. S., J. S. a B. H. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněného a poškozených Ing. P. S., Ing. P. S., J. S. a B. H. zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v době od 5. 10. 2012 do 10. 10. 2012 22:45 hodin ve S. M., okres F.-M., v rozporu s §10 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v rozporu s §44a odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v rozporu s §415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, prodal Z. S. 2 kusy 1,5 litrových plastových lahví, opatřených etiketami SAGUARO - jemně perlivá, zcela naplněných kapalinou odpovídající v jedné láhvi lihovině s 40 % objemovými alkoholu a v druhé láhvi odpovídající lihovině s cca 40 % objemovými alkoholu, kdy alkoholový podíl v první lahvi byl tvořen směsí methanolu a ethanolu v poměru cca 1:1 a v druhé lahvi lihovina obsahovala 18,7 % objemových alkoholu a 18 % objemových methanolu, přičemž předtím tento alkohol skladoval v barelu ve své garáži v místě trvalého bydliště a nikoli ve stánku umístěném na S. ve F.-M. poblíž autobusové zastávky, kde jako osoba podnikající v režimu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, prodával mj. tabák a lihoviny, a tyto lihoviny v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 110/2008 ze dne 15. 1. 2008, o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) číslo 1576/89, obsahovaly methanol, což je vysoce toxická látka ve smyslu §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon), neboť požití methanolu přímo ohrožuje lidské zdraví a život, a bylo obecně známou skutečností, prezentovanou opakovaně sdělovacími prostředky, že v důsledku požití methanolu již došlo na území České republiky, a to zejména na území Moravskoslezského kraje, k úmrtí několika osob, a takto jednal v době platnosti mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví České republiky č. j. MZDR 33888/2012 ze dne 27. 9. 2012 o zákazu nabízení k prodeji, prodeji a jiných formách nabízení ke spotřebě lihovin o obsahu ethanolu nejméně 20 % objemových a více, včetně tuzemáku a konzumního lihu, které byly vyrobeny po 31. 12. 2011, pokud nejsou ve všech fázích uvádění do oběhu provázeny dokladem o původu podle nařízení vlády č. 317/2012 Sb., kterým se stanoví formulář dokladu o původu některých druhů lihu, destilátu a některých druhů lihovin, kdy obsah tohoto mimořádného opatření stejně jako jemu předcházejících mimořádných opatření téhož orgánu č. j. MZDR 32764/2012 ze dne 20. 9. 2012, č. j. MZDR 32317/2012 ze dne 14. 9. 2012 a č. j. MZDR 32037/2012 ze dne 12. 9. 2012 byl opakovaně vyhlášen v celoplošném televizním a rozhlasovém vysílání, přičemž Z. S. byl v důsledku požití těchto lihovin ode dne 10. 10. 2012 hospitalizován v Nemocnici Frýdek-Místek, kde následně dne 11. 11. 2012 zemřel, kdy bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku při otravě methanolem.
4. Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že oba soudy v posuzované věci již rozhodovaly. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 4 T 156/2013, byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku pro skutek, jímž měl spáchat zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 5 To 93/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 To 415/2015, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti všem jeho výrokům, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, poněvadž skutková zjištění postrádají oporu v provedeném dokazování a je dán tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Podle něj nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že je tím, kdo jednal v rozporu s jiným právním předpisem a způsobil smrt poškozeného, a prokázán nebyl ani úmysl.
6. Rozsudky nalézacího a odvolacího soudu shledal nepřezkoumatelnými. Úvahy v nich obsažené označil za vnitřně rozporné a vzbuzující pochybnosti o jejich správnosti. Okresní soud jej nejprve zprostil obžaloby, aby jej poté za stejné, ne-li pro něj dokonce příznivější důkazní situace (bylo zjištěno, že na lahvích, v nichž se nacházel závadný alkohol, nebylo nalezeno jeho DNA), uznal vinným. Odsuzující rozsudek byl založen prakticky pouze na jeho výpovědi z přípravného řízení, která byla ve zprošťujícím rozsudku shledána procesně nepoužitelnou. Jak soud nalézací, tak soud odvolací přehlédly důkazy, které hovořily v jeho prospěch, a svá rozhodnutí postavily na vybraných důkazech, které nejsou s ostatními v souladu. Bylo prokázáno, že poškozený Z. S. pravidelně a nadměrně požíval alkohol, jenž si opatřoval od různých osob. Jeho synové Ing. P. S. a Ing. P. S. s ním v inkriminované době nebyli a ani nemohli být 24 hodin denně a nemohli provádět kontrolu obsahu každé jím vypité lahve. Na lahvích, v nichž se nacházel závadný alkohol, nebyly nalezeny otisky prstů obviněného a ani jeho DNA; nebyly na nich nalezeny ani otisky prstů poškozeného. Z rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že na jedné z lahví byl nalezen otisk neznámé osoby, po jejíž totožnosti však soudy nepátraly. Předmětné lahve byly od minerální vody Saguaro, obviněný však v přípravném řízení hovořil o lahvích „zřejmě od nějaké minerálky“ a v hlavním líčení vypověděl, že vodku nalil do lahve od Poděbradky Prolinie, což je zcela v souladu se skutkovým zjištěním, podle kterého byly v jeho domě a v přilehlých objektech zajištěny lahve od Poděbradky Prolinie, Matonni a Dobré vody. Dne 12. 9. 2012 provedli pracovníci Státní zemědělské a potravinářské inspekce kontrolu alkoholu v jeho prodejním stánku a zjistili, že obsah zkoumaných barelů je vyhovující ke konzumaci. Dne 11. 10. 2012 provedli v tomto stánku kontrolu i pracovníci Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje ve spolupráci s pracovníky Celního úřadu ve Frýdku-Místku a dospěli k závěru, že v souvislosti s dodržováním prohibice nebyly zjištěny závady. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemická expertíza, se podává, že ani v jednom z předmětů zajištěných v jeho domě, stánku, garáži a osobních automobilech nebyla zjištěna přítomnost methanolu. Soudy navzdory všem těmto skutečnostem dospěly k závěru, že závadný alkohol, v důsledku jehož požití poškozený zemřel, pocházel právě od obviněného. Dovodily, že obviněný je usvědčován výpověďmi synů poškozeného, kteří uvedli, že čtyři lahve zajištěné v domě poškozeného byly jediné v úvahu připadající lahve, ze kterých mohl poškozený lihovinu požít. Obviněný nepopírá, že byl jednou z osob, od nichž poškozený získával alkohol, brojí ovšem proti tomu, že závadný alkohol, v důsledku jehož požití poškozený zemřel, pocházel od něj.
7. Dále odmítl, že porušil prohibici. Měl za to, že alkohol poškozenému prodal až po jejím skončení. Tzv. velká prohibice, která na celém území České republiky zakazovala prodej lihovin s obsahem alkoholu od 20 %, byla zrušena dne 27. 9. 2012, a na trh se tak mohly vrátit lihoviny vyrobené před rokem 2012 a rovněž ty, u nichž bylo možné prokázat původ lihu. Pro nově vyrobený alkohol stát zavedl nové kolky a také „rodný list“, kterým se prokazovala zdravotní nezávadnost alkoholu. Obviněný prodal poškozenému alkohol vyrobený před rokem 2012 – datum bylo natištěno na originálním balení dodaném společností AB Style, s. r. o., jež bylo opatřeno kolkem. Daňové doklady prokazující, že mu uvedená společnost dodávala v letech 2010 a 2011 vodku, předložil v hlavním líčení. Předložil rovněž i příslušný „rodný list“, tedy doklad prokazující původ lihu. S ohledem na výše naznačené se domnívá, že nejednal v rozporu s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 27. 9. 2012, č. j. MZDR 33888/2012.
8. Obviněný měl za to, že i skutková zjištění odvolacího soudu jsou založena na vybraných důkazech, které nejsou v souladu s důkazy dalšími. Tyto další důkazy jsou upozaďovány, což je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Odvolací soud podle jeho mínění víceméně přebírá odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, navíc akcentuje vylití zbytku alkoholu obviněným poté, co byl kontaktován policií, z čehož vyvozuje jeho úmysl. Dovolatel připustil, že jednal nikoli racionálně, ale emocionálně za situace, kdy byl vystaven stresujícím zjištěním značného rozsahu, ale není jej možné trestat za to, že jeho chování v určité situaci neneslo znaky racionality.
9. Nesouhlasil ani s právním posouzením skutku učiněným soudy. Jak v případě přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tak i v případě zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku zcela absentuje nejen objektivní, ale i subjektivní stránka. Jelikož, jak výše naznačeno, neporušil prohibici, v rozporu s jiným právním předpisem jinému neopatřil z nedbalosti potraviny a jiné předměty, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví, čin nespáchal za události vážně ohrožující život a zdraví lidí a takovým činem neporušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že závadný alkohol pocházel právě od něj, odmítl, že činem způsobil smrt. S ohledem na výsledky kontrol, jež u něj probíhaly, a závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemická expertíza, je vyloučeno zavinění formou vědomé nedbalosti. Odvolací soud, který zpřísnil právní kvalifikaci, své úvahy opřel o informace získané z článku uveřejněného na Wikipedii a rovněž o to, že alkoholický nápoj, který obviněný poškozenému prodal, byl pochybného původu. Obviněný měl za to, že soudy neučinily dostatečný skutkový podklad pro objasnění všech zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, proto jejich rozhodnutí nemůže obstát.
10. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 5 To 415/2015, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. 4 T 156/2013, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby sám rozhodl a zprostil jej obžaloby.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že s odkazem na uplatněný dovolací důvod (ani na žádný jiný) se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění soudů, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, do něhož může zasáhnout pouze v případě tzv. extrémního rozporu, který nebyl v posuzované věci shledán. Dokazování bylo provedeno v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř. a důkazy byly hodnoceny tak, jak stanoví §2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř.; odvolací soud se náležitým způsobem vypořádal s klíčovými argumenty obviněného, ze kterých je existence extrémního rozporu dovozována (viz např. str. 20 až 23 napadeného rozsudku). Dotčené rozhodnutí není projevem svévole a k porušení zásad spravedlivého procesu a principu in dubio pro reo nedošlo. Obviněný na základě výhrady, že nijak neporušil jím zmíněné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR, prosazuje vlastní verzi skutkového děje.
12. Podle státního zástupce soud jednání obviněného správně kvalifikoval jako zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku. Poněkud obecná námitka stran nedostatku objektivní stránky nemůže obstát. Ze skutkových zjištění bezpečně vyplývá, že obviněný jednal v rozporu s jinými právními předpisy (citovány v tzv. skutkové větě), když jinému (tj. poškozenému) opatřil potraviny, jejichž požití bylo nebezpečné lidskému zdraví (prodej toxického nápoje), čin spáchal za události vážně ohrožující život a zdraví lidí (plně probíhající tzv. methanolová aféra, v jejímž důsledku zemřelo téměř padesát osob a další desítky lidí musely být hospitalizovány), takovým činem porušil důležité povinnosti vyplývající mu ze zákona (citovány v tzv. skutkové větě) a způsobil tím jinému (tj. poškozenému) smrt. Neobstojí ani výtka, že nedošlo k naplnění subjektivní stránky stíhaného zločinu. Státní zástupce se ztotožnil s odvolacím soudem, že se obviněný zločinu dopustil ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Odkázal zejména na str. 22 a 23 napadeného rozsudku, kde je podle jeho názoru subjektivní stránka dostatečným způsobem řešena. Nad rámec toho ale uvedl, že závěr krajského soudu ohledně úmyslného zavinění plně koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 642/2015, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014 či sp. zn. 6 Tdo 449/2015), ze které vyplývá, že z hlediska subjektivní stránky jednání pachatelů typově shodné trestné činnosti je významné mj. to, kdy k jejich jednání došlo. V projednávané věci došlo k jednání po 6. 9. 2012, kdy vešlo ve všeobecnou známost, že se v oběhu nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech. V takovém případě bývá na straně pachatele úmysl zpravidla dán.
13. Státní zástupce uzavřel, že dovolání je zjevně neopodstatněné, a jako takové je proto navrhl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
17. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz př. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
18. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení dovolatele, že nebylo prokázáno, že se skutku dopustil. Je třeba zdůraznit, že v řízení nedošlo k žádnému, natožpak extrémnímu rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a v řízení provedenými důkazy. O vině obviněného bylo rozhodnuto na podkladě nejen jeho výpovědí z přípravného řízení ze dne 27. 3. 2013 (srov. č. listu 291 až 293), ale i z hlavního líčení (č. listu 429 a 430, 433, 516), přičemž relevantní skutečnosti popisoval v podstatě shodně, ale usvědčován je taktéž výpověďmi svědků Ing. P. S. (č. listu 430 a 431, 492 až 495) a Ing. P. S. (č. listu 449 a 450, 496 až 501), podporovanými výpověďmi svědků M. M. (č. listu 432), K. M. (č. listu 432, 518) a P. M. (č. listu 451, 519), ve spojení s listinnými důkazy – s protokolem o vydání věci (č. listu 8), s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie (č. listu 157), s protokolem o zkoušce celně technické laboratoře (č. listu 282 až 285) a s pitevním protokolem, resp. se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a toxikologie (č. listu 234 až 248). Všechny tyto důkazy spolu korespondují a obhajobu obviněného uplatněnou před soudem prvního stupně, zopakovanou před odvolacím soudem a taktéž v mimořádném opravném prostředku spolehlivě vyvracejí.
19. K dílčím námitkám obviněného, jimiž rozporuje správnost skutkových zjištění, lze poznamenat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 20 až 22 rozsudku nalézacího soudu, str. 21 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
20. Nejvyšší soud nicméně pro úplnost dodává, že z provedených důkazů bezpečně vyplývá, že závadný alkohol, v důsledku jehož požití poškozený Z. S. zemřel, pocházel právě od obviněného T. F. a nikoliv z jiného zdroje. Primárně nutno akcentovat výpověď samotného obviněného, který připustil, že v sobotu 6. 10. 2012 přivezl poškozenému vodku. Přivezl mu ji až domů, a to ve dvou jeden a půllitrových lahvích od minerálky. Dále je nezbytné poukázat na výpověď svědka Ing. P. S., syna poškozeného, který spolu se svým bratrem Ing. P. S. s poškozeným bydlel. Svědek sdělil, že dne 6. 10. 2012 se k večeru vrátil z chalupy a že s ohledem na aktuální stav v domě – absence alkoholového oparu, neumytého nádobí, nedopalků od cigaret – poznal, že jeho otec toho dne neměl návštěvu. Svědek vypověděl, že jeho otec neměl návštěvu ani později po jeho návratu (svědek spal při otevřeném okně, a tudíž měl o případných návštěvách, které vždy bývaly poněkud hlučnější, přehled), ani v následujících dnech. Dne 7. 10. 2012 sice nebyl doma, měl službu (pracoval jako hasič), jeho bratr však přítomnost návštěvy vyloučil. V následujících dnech, od 8. do 10. 10. 2012, pak doma byl, a to po celou dobu, poněvadž měl chřipku. Byť obýval vrchní patro, návštěvy v domě registroval. Vnímal zvuk zvonku a pohyb na schodech, navíc si chodil dolů vařit čaj. Svědek odmítl, že jeho otec dne 6. 10. 2012 po jeho návratu někam odešel; slyšel jej, jak chodí před dům kouřit. Dne 8. 10. 2012 jel jeho otec k lékaři. Jel na kole a zanedlouho se vrátil. Svědek Ing. P. S. výpověď svého bratra potvrdil. Dodal, že v sobotu 6. 10. 2012 pracoval až do setmění na uskladnění zahradního bazénu a že jeho otec mu s tím pomáhal. Vyloučil, že by měl otec toho dne nějakou delší návštěvu, neustále totiž pendloval mezi domem, garáží a zahradou. Svědek zaznamenal, že k domu někdo přijel, blíže se o to ale nezajímal. V době prohibice poškozeného úzký okruh jeho známých prakticky nenavštěvoval. Naposledy jej navštívil svědek P. M.; bylo tomu tak dva nebo tři týdny před událostí.
21. Z výpovědí obou svědků se podává, že poškozený konzumoval ve větší míře alkohol. Jeho hlavním zdrojem byl kiosek u Billy; výhradně tam si obstarával čepovaný alkohol. Alkohol mu přinášeli i přátelé, s nimiž jej pak popíjel; jednalo se opět o čepovaný alkohol z kiosku u Billy. Rovněž si nechával pálit domácí alkohol, a to z ovocných stromů. Někdy také dostal lahev od synů k narozeninám, popřípadě si ji sám koupil v kamenné prodejně. Poškozený si alkohol nehromadil, vyjma domácí pálenky si nevytvářel zásoby, už vůbec ne tajné. Alkohol kupoval, až když jiný neměl. Ten v PET lahvích pocházel z kiosku u Billy. Poškozený nedisponoval řidičským oprávněním, jezdil na kole a dál, než k předmětnému kiosku, nedojel. Navíc i tehdy, když jel se synem autem a mohl si alkohol nakoupit v kiosku, který se zrovna nacházel na trase jejich cesty, zvolil si stejně „svůj“ kiosek u Billy, přestože pro ně v danou chvíli znamenal zajížďku. Poškozený ani jeho synové si nekupovali minerálky, poněvadž měli doma sifonovač. Alkohol, který si poškozený v minulosti z kiosku přinesl, byl načepován v PET lahvích od nejrůznějších značek minerálek, Saguaro nevyjímaje. Oba synové svého otce, pokud jde o alkohol, pravidelně kontrolovali. Měli přehled o tom, co vypil, prázdné lahve od vypitého alkoholu nadto většinou zůstávaly na místě, kde ke konzumaci došlo. V období prohibice svou kontrolu zintenzívněli, nacházeli však prázdné lahve od vína, nikoliv od tvrdého alkoholu.
22. Svědek P. M. vypověděl, že s poškozeným byli kamarádi a že si spolu kupovali alkohol, a to buď v kiosku u Billy, v palírně v B. (tam jen calvados), nebo v kamenných obchodech. Uvedl, že v době prohibice tvrdý alkohol nepili a že poškozeného naposledy navštívil týden před nešťastnou událostí. Svědek K. M. vypověděl, že se s poškozeným několikrát potkali u obviněného, když šli koupit alkohol. On sám od obviněného odebíral alkohol i v době prohibice; v jednom případě mu obviněný přivezl alkohol až domů. Svědkyně M. M. potvrdila, že s manželem K. M. si alkohol u obviněného kupovali i v době prohibice.
23. Se zřetelem na výše naznačené skutečnosti je zjevné, že závadný alkohol, který poškozený požil a v důsledku jehož požití následně zemřel, mohl pocházet jedině od obviněného. Poškozený od obviněného, resp. z kiosku, který obviněný provozoval, pravidelně odebíral čepovaný alkohol. Jiné zdroje alkoholu čepovaného do PET lahví neměl. I jeho přátelé mu alkohol nosili ze stejného zdroje. Navíc, pokud už mu takový alkohol přinesli, pak jej s ním také vypili. Opačná situace – že by mu jej donesli za jiným účelem než za účelem společné konzumace – nenastala. Poškozený si nevytvářel zásobu alkoholu; ten, který si koupil, ihned vypil. Synové poškozeného měli o svém otci, s nímž sdíleli společnou domácnost, velmi dobrý přehled, zejména co se týče frekvence návštěv a vypitého alkoholu. Pravidelně jej kontrolovali a v době prohibice v domě nacházeli pouze prázdné lahve od vína. V inkriminovaném období, resp. již min. týden před nešťastnou událostí, pak nezaznamenali ani žádnou z otcových běžných návštěv spojenou s konzumací alkoholu, ani to, že by si jejich otec jinak opatřil tvrdý alkohol. Jediná možnost, jak se mohl dostat k závadné vodce, byl obviněný, který mu ji, jak připustil, přivezl dne 6. 10. 2012 domů. Byla to evidentně právě „návštěva“ obviněného, kterou syn poškozeného při práci na zahradě letmo zaregistroval (někdo přijel k domu). V daných souvislostech nelze přehlédnout, že poškozený při převozu do nemocnice na dotaz, kdo mu závadný alkohol prodal, odpověděl, že „bachratý, tlustý chlap“. Jestliže se poškozený podle výpovědi svého syna nestýkal s žádnou výrazně otylou osobou a obviněného lze označit za člověka statnější postavy, je závěr o vině zcela namístě. Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Dovolací soud si je vědom, že pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11 aj.). Ani existence rozporů mezi důkazy sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo, tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného tak, jak se obviněný dovolává. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Pakliže obviněný v postupu soudů spatřoval porušení zásady in dubio pro reo, presumpce neviny a v širším kontextu zásad spravedlivého procesu, nelze mu z výše vyložených důvodů přisvědčit.
24. Co se týče výtky obviněného, že neporušil prohibici, neboť nejednal v rozporu s mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 27. 9. 2012, č. j. MZDR 33888/2012, které zakazovalo nabízení k prodeji, prodej a jiné formy nabízení ke spotřebě lihovin o obsahu ethanolu nejméně 20 % objemových nebo více, včetně tuzemáku a konzumního lihu, které byly vyrobeny po 31. 12. 2011, pokud nebyly ve všech fázích uvádění do oběhu provázeny dokladem o původu podle nařízení vlády č. 317/2012 Sb., Nejvyšší soud shodně s nalézacím soudem konstatuje (viz str. 21 rozsudku), že pokud by, jak obviněný tvrdí, byla vodka, kterou poškozenému prodal, vyrobena před rokem 2012, jistě by ji poté, co byl kontaktován Policií ČR, ihned nevylil. Navíc by ji nemusel skladovat ve své garáži – mohl by ji mít umístěnou v kiosku a tam by ji také mohl po 27. 9. 2012 legálně prodávat.
25. Z hlediska napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu dovolání je významnou otázkou, zda obviněný svým jednáním naplnil znaky zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku, především pak zda se činu dopustil úmyslně.
26. Označeného zločinu se dopustí, kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, takový čin spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, poruší takovým činem důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona a způsobí jím těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. Z tzv. právní věty výroku o vině z rozsudku odvolacího soudu se podává, že obviněný v rozporu s jiným právním předpisem jinému úmyslně opatřil potraviny, jejichž požití je nebezpečné lidskému zdraví, čin spáchal za události vážně ohrožující život a zdraví lidí, takovým činem porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a tímto činem způsobil smrt. Pojmem „jinému opatřil“ se rozumí obstarání závadné potraviny jinému. Nebezpečnost potravin nebo jiných předmětů pro lidské zdraví je třeba posuzovat vždy v souvislosti s obvyklým účelem jejich požívání nebo jiného užívání. Potravinami se rozumí veškeré poživatiny (jídla a nápoje), ať jsou zpracované nebo nezpracované (syrové), i přísady do poživatin (např. koření). Nebezpečnost může být v potravině samé nebo v nevhodnosti zpracování. Jde o úmyslný ohrožovací trestný čin. K ohrožení zde dochází již tím, že pachatel má na prodej, obstará potraviny či jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. Spáchání činu za události vážně ohrožující život a zdraví lidí charakterizuje okolnosti, za nichž byl čin spáchán a upřesňuje způsob jeho provedení z hlediska jeho povahy a závažnosti. Za porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona je třeba považovat porušení některé z mnoha možných důležitých povinností, které mají vztah k ochraně zdraví lidí. Aby bylo možné uznat, že jde o porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona, musí soud zjistit, že mezi porušením této povinnosti a následkem trestného činu je příčinná souvislost. Ve vztahu k těmto okolnostem podmiňující použití vyšší trestní sazby postačí ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku nedbalost. Čin, který má za následek smrt, může být posuzován jen podle tohoto ustanovení pouze tehdy, byla-li smrt způsobena ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku jen z nedbalosti.
27. Obviněný námitku stran absence objektivní stránky stíhaného zločinu založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým dospěly ve věci činné soudy po řádně provedeném dokazování. Žádnou konkrétní výtku proti naplnění některého ze zákonných znaků jeho objektivní stránky neuvedl. Nejvyšší soud proto pouze v krátkosti uvádí, že objektivní stránka je v posuzované věci zcela jednoznačně naplněna, poněvadž obviněný tím, že poškozenému v rozporu s právními předpisy specifikovanými ve skutkové větě výroku o vině v době tzv. methanolové aféry prodal závadnou vodku, čímž porušil povinnost uloženou mu živnostenským zákonem a zapříčinil smrt poškozeného, v rozporu s jiným právním předpisem jinému opatřil potraviny, jejichž požití bylo nebezpečné lidskému zdraví, čin spáchal za události vážně ohrožující život a zdraví lidí a takovým činem porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona a způsobil smrt.
28. Obviněný svým jednáním však naplnil i subjektivní stránku zločinu. Podle ustálené teorie i praxe zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Zavinění je podle §15 a §16 tr. zákoníku vybudováno a) na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, b) na složce vůle, zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce, ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah.
29. Z hlediska rozlišení úmyslu od nedbalosti je rozhodující volní složka, která u nedbalosti chybí. Volní složka zahrnuje aktivní kladný vztah k zamýšleným či vážně zvažovaným reálným skutečnostem na podkladě znalosti rozhodných okolností, aniž by bylo vyžadováno, aby pachatel pociťoval tyto skutečnosti jako pro sebe příjemné či nepříjemné (i nepříjemnou skutečnost pachatel může chtít nebo s ní být srozuměn, jestliže se chce vyhnout skutečnosti ještě nepříjemnější anebo jestliže podlehne své vášni nebo jiným citovým hnutím). Aktivní vztah k zamýšleným nebo uvažovaným skutečnostem musí tu být z toho důvodu, že vůle musí potencovat jednání pachatele, a proto nepostačuje jen jeho „pasívní přístup“, který se neprojeví v jednání pachatele (tzv. neprojevená vůle nebo i vůle projevená). Kladný pak tento vztah musí být z toho důvodu, že vůle směřuje k vyvolání rozhodných skutečností vlastním jednáním; pokud by byl záporný, nesměřovala by vůle pachatele k jejich vyvolání. Kladný vztah zde není jen u „chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale také u „srozumění“, které provází činnost směřující k následku (popř. k jiné skutečnosti vyžadující zavinění), třebaže vlastním objektem chtění tu je něco jiného, přičemž však srozumění musí pokrývat i následek relevantní z hlediska trestního práva (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1467/2015, přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1161/2005 aj.).
30. Pro posouzení toho, zda obviněný opatřil pro prodej předmětný alkohol, jehož požití se následně ukázalo jako nebezpečné lidskému zdraví, úmyslně nebo z nedbalosti, je rozhodné, zda jeho jednání zahrnovalo volní složku. Jak totiž vyplývá z výše uvedeného, nepřímý úmysl a vědomá nedbalost se jako formy zavinění ve složce vědění shodují, přitom ze způsobu, jakým obviněný prodal předmětný alkohol, kdy čerpal ze zdrojů alkoholu mimo prodejnu a prodával jej za nižší cenu, lze dojít k závěru, že mohl vědět, že se může jednat o zdravotně závadný alkohol nebezpečný pro lidské zdraví. To však k závěru o úmyslné formě zavinění nestačí, neboť úmysl mimo složky vědění (intelektuální), která je stejná jak u úmyslné skutkové podstaty trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, tak u nedbalostní skutkové podstaty tohoto trestného činu, vyžaduje volní složku alespoň ve formě srozumění. Aby bylo možno dospět k naplnění uvedené úmyslné skutkové podstatě trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby pachatel ve své mysli nejen věděl, ale z hlediska volní složky i vážně uvažoval o reálné možnosti ohrožení lidského zdraví a měl k tomuto následku aktivní kladný vztah ve smyslu, že může způsobem uvedeným v §156 tr. zákoníku ohrozit nebo porušit zájem na ochraně lidského zdraví před potravinami a jinými předměty nebezpečnými pro lidské zdraví. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem o úmyslném zavinění, k němuž dospěl odvolací soud (viz str. 22, 23 rozsudku).
31. Soud druhého stupně přiléhavě vyložil, že z hlediska úvahy, zda se obviněný jednání dopustil ve formě vědomé nedbalosti či nepřímého (eventuálního) úmyslu, je stěžejní zjištění, zda se mohl spoléhat na to, že vodka, kterou poškozenému prodal, neohrozí nebo neporuší jeho zdraví. V této souvislosti je nezbytné poukázat na to, že vodku poškozenému prodal dne 6. 10. 2012, tj. v období tzv. methanolové aféry. V této době docházelo k četným případům otravy methyalkoholem, jež mnohdy končily i smrtí. Veřejnost byla o nebezpečí souvisejícího s požitím ilegálně vyráběného alkoholu soustavně médii informována. Pro účely minimalizace zdravotních rizik spojených s konzumací alkoholu byla Ministerstvem zdravotnictví ČR vydána mimořádná opatření (dne 12. 9. 2012, 14. 9. 2012, 20. 9. 2012 a 27. 9. 2012), s čímž byla veřejnost taktéž seznámena. Je neoddiskutovatelným faktem, že obviněný jako osoba, která dlouhodobě obchodovala s lihovinami, a to i s těmi nelegálními, musel mít o vývoji methanolové aféry ještě větší přehled než běžný občan. Nemohl nevnímat medializované případy otravy methylalkoholem, nemohl si nevšimnout varování ze strany orgánů reprezentující stát, nemohl nepostřehnout opakovaná sdělení, že závadný alkohol se nadále nachází v oběhu. Methanolová aféra se jej ostatně dotkla i přímo jako provozovatele kiosku, neboť do 27. 9. 2012 v něm nemohl prodávat alkoholické nápoje s obsahem alkoholu větším než 30 %, resp. od 20 % (srov. mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 12. 9. 2012 a ze dne 14. 9. 2012, č. listu 395 a 396). Od 27. 9. 2012 bylo zakázáno nabízení k prodeji, prodej a jiné formy nabízení ke spotřebě konečnému spotřebiteli lihovin o obsahu ethanolu nejméně 20 % objemových, včetně tuzemáku a konzumního lihu, které byly vyrobeny po 31. 12. 2011, pokud nejsou ve všech fázích doprovázeny dokladem o původu. Jestliže za výše popsané situace prodal poškozenému vodku, lihovinu s obsahem alkoholu cca 40 %, v množství 3 litrů, o níž věděl, že ji bude poškozený konzumovat, je zjevné, že věděl, že svým jednáním může způsobit ohrožení zájmu na ochraně lidského života, a byl s tím pro ten případ také srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Musel být srozuměn s nebezpečím vodky, kterou měl uskladněnou nikoliv ve svém kiosku, nýbrž ve své garáži, kde byla prováděna nelegální výroba alkoholických nápojů (srov. výpověď obviněného na č. listu 429 ve spojení s úředním záznamem na č. listu 227 až 231 a se související fotodokumentací na č. listu 192 až 226). Musel být srozuměn s tím, že lihovina pochybného původu může být zrovna tou, která obsahuje toxické množství methylalkoholu.
32. Odvolací soud výstižně zdůraznil, že na základě provedeného dokazování nelze vyvodit žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že obviněný mohl spoléhat na to, že alkoholický nápoj pochybného původu prodaný poškozenému neohrozí lidské zdraví. Skutečnost, že alkoholické nápoje distribuované obviněným v dřívější době nevykazovaly žádná zdravotní rizika, je ve vztahu k popisovaným událostem, kdy již od 6. 9. 2012 bylo obecně známou skutečností, že v oběhu se nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo oběti na životech, skutečně nerozhodná. Správně proto uzavřel, že v době, kdy veřejnost byla prostřednictvím médií opakovaně informována o tzv. metanolové aféře a jejích důsledcích, obviněný již nemohl spoléhat na nezávadnost jím distribuovaného alkoholu pochybného původu. V této souvislosti je třeba přisvědčit poznámce státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že závěr odvolacího soudu o existenci úmyslného zavinění koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 3 Tdo 642/2015, ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 6 Tdo 449/2015, či ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1332/2014, uveřejněné pod č. 26/2015 Sb. rozh. tr.), ze které vyplývá, že z hlediska subjektivní stránky jednání pachatelů typově shodné trestné činnosti je významné mimo jiné to, kdy k jejich jednání došlo. V projednávané věci došlo k jednání po 6. 9. 2012, kdy vešlo ve všeobecnou známost, že se v oběhu nachází alkohol ohrožující lidské zdraví, jehož požití si vyžádalo i oběti na životech, což podporuje závěr o úmyslné formě zavinění.
33. Ačkoli lze konstatovat, že naplnění subjektivní stránky trestného činu dovolatelem (soudem zjišťovaný nepřímý úmysl obviněného) by v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu mohlo být při popisu skutku vyjádřeno výstižněji, není důvod k učinění závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zatíženo vadou, pro kterou nemůže obstát; v odůvodnění napadeného rozhodnutí se odvolací soud vyložení této otázky pečlivě věnoval a své úvahy přesvědčivě odůvodnil.
34. Právní posouzení skutku jako zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zákoníku je správné. Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 8. 2016
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu