ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.937.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 937/2016-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2016 o dovolání obviněného D. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 2 To 125/2015, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 9/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 3 T 9/2015, byl obviněný D. S. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
v obci D. P., okr. D. v ul. V. v bytě umístěném ve 3. patře domu, který v té době obýval společně s družkou L. K. a dětmi
§v přesněji nezjištěné době od měsíce listopadu 2014 do 24. 12. 2014 v odpoledních hodinách, v prostorách obývacího pokoje, přisedl na rohovou sedačku k poškozené nezletilé „KOPRETINĚ“ *), tuto uchopil rukama za její paže, položil ji na břicho, ruce poškozené zasunul pod její břišní krajinu, nasedl na její tělo ze zadní části jejích stehen, rukou tlačil trup poškozené do sedací soupravy, a přesto, že jej poškozená kopala nohama do zad a brečela, druhou rukou jí stáhnul legíny a spodní kalhotky a po svém obnažení na poškozenou ze zadu nalehl, do jejího análního otvoru zasunul svůj penis a činil kopulační pohyby, k žádosti poškozené, že potřebuje na toaletu toto jednání ukončil, přičemž po vyjmutí penisu ejakuloval na koberec,
§v přesněji nezjištěné době na přelomu roku 2014 a 2015, v pozdních večerních hodinách, v prostorách dětského pokoje, kde spala poškozená nezletilá „KOPRETINA“, nejméně ve dvou případech přistoupil a přisedl ke spící poškozené, uchopil její pravou ruku, kterou si přiložil ke svému odhalenému pohlavnímu údu, a ruku jí vedl tak, aby stimulovala jeho penis do ejakulace,
§v přesněji nezjištěné době od 24. 12. 2014 do 4. 3. 2015 opakovaně podal poškozené nezletilé „KOPRETINĚ“, dosud nezjištěná léčiva, o nichž tvrdil, že jde o léky na kašel, po požití tablet se poškozená cítila nadměrně unavená, malátná, ospalá a bolela ji hlava, přičemž v nočních hodinách v prostorách dětského pokoje nejméně v pěti případech využil kombinace spánku a shora popsaných stavů poškozené k tomu, aby na ni nalehl, třel se svým penisem o zevní pohlavní orgán poškozené, a v době, kdy měla poškozená menstruaci, zasouval svůj penis do jejího análního otvoru, přičemž poškozená nebyla schopna registrovat, zda došlo k ejakulaci obžalovaného,
a tohoto jednání se dopouštěl s vědomím toho, že mu poškozená byla svěřena k dozoru, neboť byl partnerem její matky, byl si rovněž vědom té skutečnosti, že dosud nedovršila věku patnáct let, kdy zneužil jejího nízkého věku, nedostatečné rozumové vyspělosti a sexuální nezkušenosti, přičemž poškozená nebyla plně schopna posoudit význam odporu proti vynucovaným sexuálním praktikám.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a uložil mu podle §185 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2016, sp. zn. 2 To 125/2015, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil . Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným skutkem popsaným již ve výroku soudu prvního stupně, který právně posoudil jako zvlášť závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (odvolací soud v podstatě jen upřesnil znění tzv. právní věty rozsudku), a ve shodě se soudem nalézacím mu podle §185 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Horáka, proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Své podání dovolatel rozdělil do čtyř tematických okruhů, ve všech se ale shodně zabýval především otázkou hodnocení provedených důkazů. Podotkl, že soudům nižších instancí se nepodařilo bez důvodných pochybností prokázat jednání, za které byl odsouzen. Jeho vinu dovodily pouze z výpovědi poškozené „KOPRETINY“ (dále jen „poškozená“) a znaleckého posudku z oboru školství, kultura, odvětví psychologie (k nimž měl sám vážné výhrady), přičemž z dalších provedených důkazů již závěr o jeho trestné činnosti učinit nelze. Zdůraznil, že hymen poškozené nebyl narušen, její konečník nebyl vyšetřen, znaleckým zkoumáním nebylo nijak prokázáno ovlivnění poškozené utlumujícími léky a nejinak tomu bylo i stran doby a okolností vzniku stop po spermatu. K tomu navíc soudy bez přiměřených důvodů odmítly řadu jeho důkazních návrhů, zejména na vypracování revizního znaleckého posudku klinickým psychologem. Právě zmíněná pochybení měla ve svém důsledku vést k nezákonnosti napadených rozhodnutí ve smyslu porušení jeho práva na spravedlivý proces.
6. Následně se dovolatel podrobněji vyjádřil ke klíčovému důkazu – výpovědi poškozené. Podle jeho názoru soudy toto svědectví neposuzovaly objektivně a námitky obhajoby nebraly v úvahu. Poté poukázal na několik konkrétních rozporů. Rovněž zpochybnil výpověď matky poškozené – svědkyně L. K. Upozornil na to, že i soudy považovaly její svědectví za věrohodné pouze v některých aspektech, zatímco v jiných nikoliv. Podle něj samotného měla jmenovaná fabulovat ve prospěch své dcery.
7. S hodnocením výpovědi poškozené úzce souvisí i znalecký posudek z oboru školství, kultura, odvětví psychologie, s nímž obviněný vyslovil zásadní nesouhlas, a to hned v několika ohledech. Znalec PaeDr. Ing. Michal Slavík, PhD., byl vůči němu údajně podjatý a vycházel z presumpce viny. Dále se negativně vymezil k odborné kvalifikaci tohoto znalce, který je pedagogem a nikoliv klinickým psychologem, a není tedy v žádném případě kompetentní k vypracování znaleckého posudku tohoto druhu. Následně ostře zkritizoval samotné výsledky znaleckého zkoumání. Uvedl, že znalec nepracoval s obsahem spisu, průběh a výsledky vyšetřovacích metod jsou nedostatečně konkretizované a odůvodněné, jeho závěry jsou popsány příliš zevrubně, osobnost poškozené příliš jednoduše s velkým množstvím spekulativních prvků (jejichž výčet pak v sedmi bodech podrobně rozvedl). Rovněž připomněl, že osobnostní charakteristika poškozené vycházející z předmětného posudku se výrazně odlišuje od hodnocení ze strany OSPODu a ZŠ a MŠ D. P. Ze všech těchto důvodů považoval obviněný za nezbytné vypracovat revizní znalecký posudek odborně způsobilým znalcem, klinickým psychologem.
8. Dovolatel se neztotožnil ani se skutkovými zjištěními soudů ohledně podávání blíže neurčených léků poškozené. Vyzdvihl zejména ten fakt, že znalecký posudek z oboru toxikologie nepotvrdil ve vzorcích její krve a moči přítomnost látek, které by mohly negativně ovlivnit její rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Dále i to, že léky, o nichž hovořila, nebyly v průběhu řízení identifikovány a žádné jiné přípravky než Stilnox a Xanax nebyly v jejich domácnosti nalezeny. Závěry soudu týkající se možného užívání dalších léků proto označil za pouhou spekulaci. Obdobné stanovisko zaujal i k úvahám o stavech poškozené, na jejichž podporu by bylo potřebné vypracovat odborné stanovisko farmakologa.
9. Dovolatel se nesmířil ani s postupem soudů při hodnocení nalezených stop jeho spermatu na ložním prádle v posteli poškozené, které prý nic nevypovídají o datu či místu jejich vzniku, ani o přítomnosti poškozené u toho. K tomu doporučil podrobně zkoumat vnitřní život rodiny (četnost úklidu atd.) a určit dobu užívání deky zn. Larisa.
10. Na základě namítaných pochybení, jimiž mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces, dovolatel v závěru svého podání (bez uvedení konkrétních zákonných ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby. Zároveň navrhl, aby mu byly uhrazeny náklady řízení.
11. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém písemném vyjádření plně ztotožnila s rozhodnutími obou soudů nižších instancí, zejména soudu odvolacího, když obsáhle citovala část odůvodnění jeho rozhodnutí a na zbylé části pak bez dalšího odkázala. Připomněla, že totožné námitky dovolatel uplatnil již v předchozích fázích řízení a soud druhého stupně se s nimi dostatečným a správným způsobem vypořádal. Nadto tyto výhrady jsou výlučně skutkového charakteru, a tudíž pod uplatněný dovolací důvod nespadají. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně udělila souhlas s rozhodnutím za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
12. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 10. 7. 2016). Jeho případnou repliku již dovolací soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či jiných právních odvětví) nikoliv však procesních . Proto v jeho rámci v zásadě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění , která soudy obou stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. V opačném by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02 aj.). Zásah do zjištěného skutkového stavu lze připustit pouze výjimečně , a to z důvodu ochrany ústavně garantovaných práv a svobod , zejména ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu . Nejvyšší soud je na základě čl. 4, 90 a 95 Ústavy povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení základní práva dovolatele porušena a pokud se tak stane, je tato skutečnost vždy podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu publikované pod č. 40/2014 Sb.).
16. Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný neuplatnil žádné námitky hmotně právní povahy. Brojil výhradně proti jednotlivým provedeným důkazům, způsobu jejich hodnocení (či naopak proti neprovedení některých důkazů jím navrhovaných) a na základě toho se domáhal změny konečných skutkových zjištění, které by vyznělo v jeho prospěch v tom smyslu, že se posuzovaného jednání nedopustil. Soudům vytýkal, že jejich postupem byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Proto se Nejvyšší soud na otázku dodržení tohoto ústavně garantovaného práva zaměřil, žádné pochybení však v tomto ohledu neshledal.
17. Nejvyšší soud nemá žádných výhrad k tomu, že oba soudy nižších instancí vystavěly svůj závěr o vině dovolatele zejména na výpovědi poškozené, kterou považovaly za věrohodnou. Nelze přehlédnout, že toto klíčové svědectví je podporováno téměř všemi dalšími provedenými důkazy, přičemž žádný z nich (pochopitelně s výjimkou výpovědi obviněného) její tvrzení nijak nevyvrací. Křivé obvinění z její strany soudy s vysokou mírou pravděpodobnosti vyloučily i proto, že její matka neměla z ekonomických důvodů zájem na ukončení soužití s dovolatelem, takže nelze učinit závěr, že by svou dceru proti němu jakkoliv naváděla. Ani to, že poškozená neměla popis rozhodných skutečností „dopracovaný do nejmenších detailů“ a na některé otázky odpovídala, že neví, nesvědčí pro předem připravenou naučenou výpověď.
18. Věrohodnost poškozené potvrdil i již zmiňovaný znalecký posudek z oboru školství, kultura, odvětví psychologie, proti jehož závěrům dovolatel vehementně brojil v průběhu celého soudního řízení. Oba soudy nižších stupňů se s jeho námitkami v odůvodnění svých rozhodnutí uspokojivě a dostatečně podrobně vypořádaly (srov. zejména strany 11 až 16 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a strany 5 a 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a jelikož Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožnil, z hlediska procesní ekonomie zcela postačuje na uvedené pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí pouze odkázat. Lze jen stručně připomenout i další důkazy dokreslující tu verzi skutkového děje, o němž hovořila poškozená, a to výpovědi všech slyšených svědků, facebookovou komunikaci poškozené nebo již zmíněné nálezy skvrn po spermatu a prázdného plata léku Stilnox, v jehož příbalovém letáku byly popsány nežádoucí účinky tohoto přípravku, které se téměř shodovaly se stavy poškozené, jak o nich hovořila ona sama i její matka. Jejich výpovědní hodnotu sice obviněný taktéž zpochybňoval, jeho konkrétní argumenty ke každému jednotlivému důkazu ale přesvědčivě vyvracely důkazy další, jejichž síla tkví zejména v jejich vzájemném souladu.
19. Nejvyšší soud proto uzavírá, že postup hodnocení důkazů nižšími soudy byl naprosto logický a správný, souladný s požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Význam nemá ani dovolatelova námitka proti zamítnutí jeho návrhů na provedení některých dalších důkazů, neboť povinností soudů i jiných orgánů činných v trestním řízení není provést veškeré stranami navrhované důkazy, ale zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Tomuto úkolu, uvedenému v §2 odst. 5 tr. ř., soud nalézací i odvolací zcela jistě dostály. Je proto mimo jakoukoliv pochybnost, že v posuzovaném případě nebyly základní principy spravedlivého procesu dotčeny.
20. Nejvyšší soud připomíná, že zásah do ustáleného skutkového stavu z důvodu porušení základních práv a svobod obviněného je postupem výjimečným , nespadajícím přímo do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Není-li proto takto významné pochybení v dovolacím řízení shledáno a dovolatel zároveň neuplatní žádné námitky hmotněprávního charakteru (jak tomu bylo v daném případě), není tento dovolací důvod naplněn, a proto Nejvyššímu soudu nevzniká povinnost se podaným dovoláním nadále věcně zabývat.
21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 8. 2016
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.