ECLI:CZ:NS:2017:11.TCU.23.2017.1
sp. zn. 11 Tcu 23/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2017 o podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 11 Tcu 237/2012, v trestní věci O. K. , takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 11 Tcu 237/2012, jímž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky O. K. , rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 11. 2009, sp. zn. Ls 4 Js 5468/09, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 11. 2009, sp. zn. Ls 4 Js 5468/09, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2009, byl O. K. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině ve dvou případech, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 11 Tcu 237/2012, tak, že se na odsouzení občana České republiky O. K., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 12. 10. 2017, ve věci sp. zn. 57 T 3/2012 podal Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně odsouzení občana České republiky O. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 1 zákona platilo, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 4 zákona platilo, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu (§452 tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o tomto odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle §4 odst. 1 zákona. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Podle §4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 57 T 3/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 14 To 48/2013, který nabyl právní moci téhož dne, bylo rozhodnuto, že se podle §452 odst. 2 tehdy platného a účinného trestního řádu (dále jen tr. ř.), a na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob, publ. pod č. 553/1992 Sb. a čl. 3 odst. 1, 2 jejího Dodatkového protokolu, publ. pod č. 26/2003 Sb.m.s., se na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 11. 2009, sp. zn. Ls 4 Js 5468/09, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2009, jímž byl O. K. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině ve dvou případech, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, přičemž tento skutek by mohl být podle českého práva posouzen jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku. Podle §451 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto, že se ve výkonu uvedeného trestu bude pokračovat bez jeho přeměny.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 57 T 3/2012, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 14 To 48/2013 byl tedy výše uvedený rozsudek Obvodového soudu Deggendorf, Spolková republika Německo, ze dne 17. 11. 2009, sp. zn. Ls 4 Js 5468/09, který nabyl právní moci dne 25. 11. 2009, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v §453 tr. ř.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 18. 10. 2017 přitom vyplývá, že u odsouzeného O. K., je pod body 6) a 7) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 11 Tcu 237/2012, jímž rozhodl, že se na odsouzení O. K. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu