ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.137.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 137/2017-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. března 2017 dovolání, které podal obviněný N. B. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 12 To 105/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 12/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. B. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 2 T 12/2013, byl N. B. H. uznán vinným pomocí k pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c), §21 odst. 1 a §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dále mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částek 20 €, 1 861 Kč a 4 000 Kč vždy s příslušenstvím na účtech v ČNB, a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Bylo také rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných a o zabrání věci.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 12 To 105/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve vztahu k němu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jeden a půl roku, jenž podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 12 To 105/2014, zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1188/2015.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil společně s již odsouzenými T. H. V., V. T. L., V. H. T. a T. B. G. V. tím, že T. H. V., V. T. L. a V. H. T. ve vzájemné součinnosti poté, co od počátku května 2013 T. H. V. s K. Z., osobou vystupující ve smyslu §102a tr. ř., telefonicky domlouval další prodej cca 15 kg marihuany a v následujících dnech s ním upřesňoval množství, způsob a místo předání drogy a za účelem zajištění celého požadovaného množství marihuany kontaktoval T. B. G. V. i další osoby, včetně V. H. T., dne 15. května 2013 kolem 16:20 hod. vyzvedl V. T. L. z bytu v T., N. H. č. p. …, který měl pronajatý obviněný N. B. H., celkem 11 550,7 g sušené drti rostliny konopí obsahující 907,31 g THC uložené do dvou velkých vakuových pytlů a jedné tašky, v nichž byla sušená drť zabalena do několika dalších sáčků, přičemž na zabalení drogy se podílel i V. H. T., V. T. L. poté uložil pytle a tašky do vozidla zn. VW Sharan, r. z. …, stojícího před domem, řízeného T. H. V., společně odjeli a zaparkovali na parkovišti v T., v Č. u. naproti domu č. p. …, odešli do herny Sport Best Game, kde T. H. V. nabídl K. Z. cenu 72 000 Kč za 1 kg marihuany, přepočítali finanční hotovost a kolem 17:00 hod. na parkovišti proti domu č. p. … v Č. u. z vozidla veškerou zabalenou sušenou drť rostliny konopí vyndali a poté, co T. H. V. převzal od K. Z. finanční hotovost ve výši 864 000 Kč, byli T. H. V. a V. T. L. zadrženi Policií České republiky, a v bytě obviněného N. B. H. bylo při následné domovní prohlídce v ulici N. H. … v T. zajištěno v plastových sáčcích a pytlích celkem 4 961,5 g sušené drti rostliny konopí o obsahu celkem 417,03 g THC, přičemž N. B. H. byl srozuměn s tím, že v bytě, který obývá, je přechovávána marihuana, se kterou další osoby, včetně T. H. V., V. T. L. a V. H. T. obchodují, a bez přijatelného důvodu neučinil nic, aby této trestné činnosti zabránil, ač tak učinit mohl, neboť mu v tom nebránila žádná překážka a jemu ani osobám jemu blízkým nehrozilo pro případ překažení trestné činnosti nebezpečí jakékoli újmy.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2016 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Vratislava Polky dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že soud prvního stupně i soud odvolací se opomněly dostatečně zabývat naplněním subjektivní stránky trestného činu. Odůvodnění rozsudku neobsahuje odkaz na skutečně prokazatelná skutková zjištění (důkazy), které by přesvědčivě vyvracely po celé řízení konstantní obhajobu obviněného. Obviněný od počátku řízení tvrdí, že v bytě de facto jen přespával, odcházel brzy ráno do práce a vracel se večer. Nebyl ani zadržen při samotné prohlídce bytu, ale až dodatečně. Přitom se do bytu vrátil, ačkoli věděl, že zde zasahuje policie, což by v případě, že by byl vinen, těžko učinil. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak dlouho byly drogy v bytě přechovávány a zda byly v bytě cítit. O zápachu marihuany se nezmiňuje ani protokol o domovní prohlídce. Marihuana navíc byla nalezena ve vakuových pytlích. Obviněnému se přitom klade za vinu i to, že věděl, že je s marihuanou obchodováno. Takový závěr nemá v provedeném dokazování žádnou oporu. Skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí podle obviněného pouze vznášejí pochybnost ohledně jeho obhajoby, v žádném případě ji však nevyvracejí.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Je sice pravda, že náležité posouzení subjektivní stránky jednání pachatele je otázkou právní, obviněný však její naplnění zpochybňuje z pozic skutkových, neboť tvrdí, že mu úmysl nepřekazit zjištěný zločin nebyl prokázán. Tím však podle názoru státního zástupce vykročil z mezí jím zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukaz obviněného na jinak nezpochybnitelnou zásadu in dubio pro reo, jež je procesním odrazem ústavně chráněného principu presumpce neviny, stejně jako na zásady spravedlivého procesu, pak sám o sobě uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pouze v případě, že by takové vady byly skutečně zjištěny, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu připouští průlom do skutkových zjištění soudů v dovolacím řízení. Dle názoru státního zástupce však nyní namítané rozhodnutí vrchního soudu takovými vadami netrpí.
Státní zástupce nepřehlédl, že Nejvyšší soud ve svém předchozím kasačním rozhodnutí ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1188/2015, vyjádřil pochybnosti nad skutkovými závěry vrchního soudu a vytkl mu, že se nevypořádal přesvědčivě se všemi okolnostmi podstatnými pro rozhodnutí (srov. str. 10 citovaného usnesení Nejvyššího soudu), má však za to, že při novém projednání odvolání uvedené vytýkané vady vrchní soud odstranil, dokazování v potřebném rozsahu doplnil a jeho skutkové závěry tak lze již nyní považovat za správné a úplné.
Vrchní soud v Praze se zejména podle státního zástupce velmi pečlivě zabýval konkrétní povahou daného prostoru, jehož uživatelem byl obviněný, a konkrétními okolnostmi nálezu skladované marihuany, přičemž se i relativně detailně zabýval konkrétní dispozicí, vybavením a přehledností předmětného bytu. Důvodně též poukázal i na to, že dveře mezi místností užívanou obviněným a místností, v níž byla marihuana skladována, nebyly nijak uzamčeny. Dle vlastního hodnocení provedených důkazů pak přiléhavě poukázal i na skutečnost, že i z místnosti obviněného lze snadno spatřit předměty umístěné ve vedlejším pokoji, v němž byla marihuana uskladněna. Stejně tak důvodně poukázal i na skutečnost, že rovněž v prostoru, který i dle svého vyjádření užíval obviněný, byla marihuana nalezena. Dovodil tak, že jím nyní podrobněji rozvedené skutečnosti tvoří ucelený řetězec nepřímých důkazů, z nichž je možno učinit logický závěr, že obviněný měl vědomost o uskladnění velkého objemu marihuany určeného pro další distribuci v bytě, jehož byl jediným oprávněným uživatelem. Zároveň s tím vrchní soud i napravil nedostatky v náležitém vyjádření všech znaků přisouzeného přečinu, tj. včetně negativních znaků trestnosti ve smyslu §367 odst. 2 tr. zákoníku. Na podkladě provedeného dokazování přitom nezjistil žádnou okolnost, jež by obviněnému bránila v kvalifikovaném překažení takto probíhající trestné činnosti. Poukázal přitom přiléhavě, že obviněný mohl dalším osobám zamezit přístupu do bytu, jehož byl jediným oprávněným uživatelem, či mohl drogu sám odnést na policii, stejně jako jeho osobní poměry, z nichž vyplývá, že nemohl ohrozit ani žádnou z osob blízkých.
Za těchto okolností má státní zástupce za to, že nyní podané dovolání obviněného představuje prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Závěrem proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, konkrétně skutková zjištění vztahující se k jeho vědomostní složce zavinění. Nad rámec dovolacího řízení však lze konstatovat, že odvolací soud tentokrát přehledně a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil, jak dospěl k závěru, že obviněný o přechovávání marihuany v bytě věděl, a jeho zdůvodnění nebudí pochybnosti. Stejně tak beze zbytku splnil i další pokyny uložené mu v předchozím zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze tedy v podrobnostech odkázat.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný N. B. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. března 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu