ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1499.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1499/2017-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání obviněných M. K. a J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 11 To 48/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 5/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. K. a J. K. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 9 T 5/2016, byli obvinění M. K. a J. K. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), tr. zákoníku zčásti dokonaným a zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin byl M. K. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku a §81 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci. Obviněná J. K. byla podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku a §81 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu trvání čtyř roků. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné J. K. uložen trest propadnutí věci. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil Krajský soud v Hradci Králové zabrání věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že
v přesně nezjištěné době až do zadržení policejním orgánem dne 9. 4. 2015 v prostorách rodinného domu a domu v obci K. n. O., P. k., zřídili velkopěstírny konopí setého indického, v nichž skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálně živných roztoků, zavlažovacích zařízení, předřadníků, výbojkových a LED svítidel a ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry pěstovali za takto uměle vytvořených podmínek rostliny konopí setého indického v úmyslu získat vysoce přešlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol, postupně provedli přesně nezjištěný počet sklizní, ke dni zadržení pěstovali celkem 545 kusů rostlin konopí setého indického v různých fázích vývoje o výšce 13 až 130 cm, ze kterých bylo možno získat celkem nejméně 28.885 gramů upotřebitelné sušiny, přičemž takto již sklidili, zpracovali nebo vyrobili nejméně 3.250,7 gramů konopné sušiny s obsahem čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu 242.41 gramů a další konopný materiál, který po dosušení vážil 1.548,7 gramů s obsahem čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu 33.31 gramů, vyrobenou drogu zčásti prodávali dalším osobám na polský trh, takto jednali v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR s vědomím, že konopí je zakázanou omamnou látkou zařazenou do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol, kterou marihuana obsahuje, je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, zároveň uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. Proti rozsudku podali oba obvinění i státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 11 To 48/2017, tak, že z jejich podnětu podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněného M. K. odsoudil za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na zkušení dobu v délce trvání pěti let s dohledem probačního úředníka, a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Obviněné J. K. pak za použití §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v délce trvání tří roků s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil zabrání věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku.
II.
Dovolání
4. Oba obvinění podali proti rozhodnutí soudu druhého stupně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pro nesprávnost právního posouzení skutku nebo pro jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
5. Obviněný M. K. s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu se dovolával existence tzv. extrémního nesouladu mezi právními závěry soudů, provedenými důkazy a z nich vyplývajícími skutkovými zjištěními. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle níž konopí pěstoval pouze pro vlastní potřebu a pro léčebné účely, a nebylo tak prokázáno, že obchodoval s konopím, když k takovému skutkovému zjištění nelze dospět jen ze zpráv SMS o prodeji konopí osobě polské národnosti vystupující pod jménem R. a z celkového množství vypěstovaného konopí. Upozorňuje na možnost, že nepsal všechny SMS zprávy s tím, že může jít o zprávy předchozího majitele telefonu. Dále nesouhlasí se závěrem soudů, že množství pěstovaného konopí svědčí o tom, že jej obvinění nemohli spotřebovat sami, a v této souvislosti zpochybňuje závěry provedeného odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin a považuje je za nepřezkoumatelné. Současně upozorňuje na konkrétní vady tohoto vyjádření, zejména na skutečnost, že výpočty se neopírají o důkazní materiál nalezený u obviněných, dále na fakt, že rostliny byly sušeny při neoptimálních podmínkách a také na nesoulad mezi výsledky ohledně množství upotřebitelné sušiny dle odborného vyjádření z OKTE, odbor chemie a odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin. Obviněný také namítá, že určité množství sušiny nelze započítávat, když u této části sušiny nelze dosáhnout psychotropních účinků, a některé rostliny bylo nutno dopěstovat, přičemž však úspěšnost dopěstování je nejistá. V této souvislosti odkázal obviněný na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III.ÚS 299/06, zdůrazňující požadavek na kritické hodnocení důkazů, včetně znaleckého posudku. Obviněný má tedy za to, že nebyla vyvrácena obhajoba, podle níž konopí bylo pěstováno toliko z léčebných důvodů pro vlastní potřebu obou obviněných. Proto se nejedná o trestný čin, přičemž též odkazuje na zásadu subsidiarity trestní represe.
6. Dále obviněný zdůrazňuje, že jejich jednání (tedy jednání obou obviněných) nenaplňuje znaky jim přisouzeného trestného činu, když nenakládali nedovoleně s omamnými nebo psychotropními látkami. V této souvislosti poukazuje na zákon č. 50/2013 Sb., kterým se změnil zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů, který zavedl legální režim pěstování konopí. Současně zdůrazňuje, že novela zákona o léčivech, popř. zákon o návykových látkách jsou technickým předpisem ve smyslu směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/34/ES, a také odkazuje na judikaturu Soudního dvora, konkrétně na rozsudek C 194/94 CIA Security International, bod 54. Obviněný je toho názoru, že jím citované vnitrostátní předpisy jsou nevymahatelné, když jakožto technické normy nebyly oznámeny Evropské komisi. Dále poukazuje na skutečnost, že právní úprava zákona o léčivech přijatá novelou č. 50/2013 Sb., ve svém důsledku ovlivňuje uvedení výrobku na trh, a to zcela nepřiměřeně, čímž porušuje svobodu volného pohybu zboží. Skutečnost, že konopí je výrobkem, na nějž je třeba nahlížet jako na kterýkoliv jiný obchodovatelný výrobek, pak obviněný dokládá odkazem na rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-137/09 J. Obviněný z důvodů v dovolání podrobně rozvedených pak požádal, aby Nejvyšší soud předložil Soudnímu dvoru žádost o řízení o předběžné otázce, přičemž specifikoval čtyři otázky, které by měly být Soudnímu dvoru předloženy. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvního a druhého stupně a sám obviněného zprostil obžaloby, případně aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu.
7. Obviněná J. K. shledala naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v extrémním nesouladu skutkových zjištění s provedeným dokazováním, když na jeho podkladě nebylo možno bez důvodných pochybností prokázat, že by její jednání jakkoliv směřovalo k distribuci a prodeji konopí, nebo že by zde vůbec byla naplněna subjektivní stránka ve vztahu k následku, tedy k vypěstování předmětného množství konopí odůvodňující užití kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nebyl proveden jediný přímý důkaz, který by jednoznačně prokazoval distribuci omamné a psychotropní látky ze strany obviněné. Oba obvinění neměli v úmyslu docílit takovéhoto objemu (velkého rozsahu), když s ohledem na svoji nezkušenost kalkulovali se ztrátami. Obviněné nelze přičítat ani nevědomou nedbalost, když nevěděla, že svým jednáním může ohrozit trestním zákonem chráněný zájem. Dále upozorňuje i na to, že odvolací soud opomněl zohlednit množství konopí, které by pravděpodobně zužitkovali sami obvinění, přičemž poukazuje na zdravotní zprávy prokazující její pravidelný abusus marihuany. Obviněná také nesouhlasí se závěry odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin, zejména upozorňuje na vadu v určení množství THC v zajištěném rostlinném materiálu. V tomto směru odkazuje na dovolání spoluobviněného týkající se odborného vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin. Dle názoru obviněné, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, při závěru o naplnění kvalifikované skutkové podstaty předmětného trestného činu měly být zohledněny všechny okolnosti daného případu, což se nestalo. Nebylo prokázáno, že by opatřila omamnou nebo psychotropní látku jakékoliv třetí osobě a také nebyl zohledněn její zdravotní stav, když trpí těžkými migrénami a motivem pěstování konopí byla toliko úleva od bolesti, neboť užíváním marihuany se její stav výrazně zlepšil. Dále napadá odborné vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin též s tím, že jeho závěry jsou nadhodnocené a nepřezkoumatelné. Současně poukazuje na skutečnost, že nebylo vyhověno její žádosti o konfrontaci se zpracovatelem vyjádření. Dále odkazuje, totožně se spoluobviněným, na judikaturu Ústavního soudu týkající se hodnocení znaleckého posudku jako důkazu, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně pak na usnesení ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009, v němž se uvádí, že usušení konopí je toliko jeho konzervací a nikoliv výrobou omamné látky. Je si sice vědoma stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2014, z něhož vyplývá opak, avšak s ohledem na nesprávné a nedostatečně podložené závěry v něm uvedené, je nelze přijmout a je třeba setrvat na závěrech přijatých judikaturou, konkrétně shora uvedeným usnesením. V poslední části dovolání obviněná ve vztahu k použitelnosti vnitrostátní úpravy pěstování a nakládání s konopím uplatňuje obdobnou argumentaci jako spoluobviněný s tím, že požaduje předložení totožných otázek Soudnímu dvoru v rámci řízení o předběžné otázce. V závěru navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudu prvního a druhého stupně a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě ve věci sám rozhodl ve smyslu jejího dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Obvinění v dovoláních uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017 sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016 sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) i Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
IV.
Důvodnost dovolání
a) Dovolání obviněného M. K.
11. Obviněný M. K. shledává důvod dovolání mimo jiné v extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, přičemž poukazuje na vykonané důkazy, jejich důkazní hodnotu a skutkové závěry z tohoto plynoucí. Fakticky se obviněný dovolává celkové revize hodnocení provedeného dokazování, přičemž však neuplatňuje konkrétní námitky, které by měly zakládat extrémní rozpor mezi důkazním řízením a skutkovými zjištěními. Podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotí orgány činné v trestním řízení veškeré důkazy dle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v souhrnu. Nejvyšší soud, jakožto soud dovolací, není oprávněn jakkoliv zasahovat do hodnocení důkazů soudy nižších stupňů s výjimkou případů, pokud by skutková zjištění soudů byla v rozporu s obsahem provedených důkazů, jejich hodnocení by odporovalo principům logiky apod. Nejvyšší soud připomíná, že vyhodnocení důkazů ze strany soudů jiným způsobem než uvádí obviněný, nezakládá samo o sobě takový nesoulad, který by bylo možno považovat za důvod dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Takovéto námitky obviněného tedy nelze podřadit nejen pod jím uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod.
12. Obviněný dále rozporuje závěry soudů o obchodování s konopím, přičemž však zpochybňuje jediný důkaz, a to zprávu SMS obsahující číslice, které se dle jeho názoru neshodují se zajištěným množstvím sušiny. V daném případě se však jedná toliko o jeden z dílčích důkazů, ze kterých soudy vycházely, a proto taková námitka není způsobilá vést sama o sobě k závěru, že skutkové zjištění soudu (obchodování se sušinou marihuany či výrobků z ní vytvořených) je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dále obviněný namítá nesprávnost postupů a závěrů obsažených v odborném vyjádření z oboru zemědělství, odvětví pěstování rostlin. Současně upozorňuje na závěry Ústavního soudu (nález ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06) stran zásady volného hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Nejvyšší soud má za to, že tento odkaz je nepřiléhavý. Soudy se při hodnocení důkazů nijak nevychýlily z mantinelů zásad trestního řízení (§2 odst. 6 tr. ř.), když správností odborného vyjádření i postupy zpracovatele se pečlivě zabývaly. Současně je třeba připomenout, že na rozdíl od kauzy, kterou se ve svém nálezu zabýval Ústavní soud, není v nyní posuzovaném případě odborné vyjádření jediným důkazem usvědčujícím oba obviněné z trestné činnosti kladené jim za vinu, ale naopak se jedná jen o jeden z několika důkazů, na jejichž základě soudy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěly k předmětným skutkovým zjištěním. Nadto je třeba upozornit, že takováto polemika obviněného nenaplňuje dovolací důvod, když směřuje výlučně do sféry procesního práva.
13. Dále obviněný uvádí poměrně obsáhlou polemiku týkající se právního hodnocení jeho jednání s ohledem na úpravu právem Evropské unie, přičemž však vychází ze zcela odlišné základní situace. Obviněný uvádí, že nejednal nedovoleně, respektive, že nejednal bez povolení podle zákona o návykových látkách, přičemž však toto naopak bylo spolehlivě prokázáno, a ostatně ani obviněný tuto skutečnost nikdy v rámci své obhajoby nerozporoval a dokonce ani netvrdil, že by disponoval oprávněním k pěstování konopí pro léčebné účely. Veškeré navazující argumenty jsou tak již od počátku nepřiléhavé, když vychází ze zcela jiných předpokladů. K námitce týkající se nevymahatelnosti zákonných podmínek pro pěstování konopí, uvedených v novele zákona o léčivech z důvodů neoznámení této novely, popř. též zákona o návykových látkách, Evropské komisi, pak Nejvyšší soud plně odkazuje na závěry Ústavního soudu uvedené v nálezu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 3354/16. Ústavní soud se zde vypořádával prakticky s totožnými námitkami a takovouto argumentaci odmítl jako zcela nepřiléhavou. Stejně jako v kauze posuzované Ústavním soudem, nelze ani v případě obviněných odhlédnout od skutečnosti, že novela zákona o léčivech č. 50/2013 Sb. umožnila pěstovat konopí pro léčebné účely toliko na základě povolení. Před účinností této novely bylo takové pěstování konopí s obsahem THC nad 0,3 % bezvýjimečně zakázáno, takže ani nevymahatelnost této novely a v ní uvedených podmínek pro pěstování lékařského konopí by na protiprávnosti jednání obviněného nic neměnila. Co se pak týče argumentace obviněného, podle které je třeba na konopí hledět jako na běžný obchodovatelný výrobek s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. C-137/09, je tato také zcela lichá. Z uvedeného rozhodnutí Soudního dvora naopak vyplývá, že nikdo se nemůže dovolávat svobody pohybu zboží ve vztahu k omamným látkám, které nejsou kvalifikovány jako látky používané pro vědecké a lékařské účely, zejména nespadají-li pod kontrolní mechanismy a povolení příslušných státních orgánů. Tak tomu ovšem v případě obviněných bylo, když tito příslušným povolením nedisponovali. Dále pak obviněný uvádí obecné úvahy o správnosti vnitrostátní úpravy a fakticky tak spíše oponuje zákonodárci a jím vytvořené právní úpravě. Tuto argumentaci také nelze podřadit pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod.
b) Dovolání obviněné J. K.
14. Námitku obviněné, že z provedených důkazů bez důvodných pochybností nevyplývá, že by vůbec měla v úmyslu distribuovat konopí nebo že by měla v úmyslu vypěstovat jí přisouzené množství konopí, je nutno odmítnout, když se jedná o námitku týkající se toliko nesprávnosti skutkových zjištění opírající se o údajně nesprávné hodnocení důkazů. Ani dovolatelka sama neuvádí, v čem konkrétně by mělo být toto hodnocení důkazů v extrémním rozporu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů, když volí toliko obecnou formulaci vyznívající v podstatě tak, že předloženými důkazy nebyla její trestná činnost prokázána. Nejvyšší soud opakovaně připomíná, že není zásadně oprávněn k revizi skutkových zjištění nalézacího soudu a námitku obviněné, nadto značně nekonkrétní, je tak třeba odmítnout, když ji nelze podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod.
15. Dále obviněná zpochybňuje závěry soudů týkající se naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání trestného činu ve velkém rozsahu, s tím, že soudy opomněly zohlednit skutečnost, že část zajištěného konopí by byla užita pro osobní potřebu obviněných, a sama přitom zdůrazňuje svůj pravidelný a nadměrný abusus marihuany. K tomuto Nejvyšší soud uvádí, že není rozhodné, jaké množství by obviněná či obvinění spotřebovali sami, ale pro dokonání tohoto trestného činu je podstatná výroba drogy a její rozsah (množství). V daném případě se jednalo o činnost směřující k výrobě drogy ve velkém rozsahu, a tedy ke spáchání pokusu tohoto trestného činu došlo již tím, že obvinění vysadili za účelem výroby a popřípadě i prodeje drogy takové množství rostlin, které bylo způsobilé znak kvalifikované skutkové podstaty – množství velkého rozsahu – naplnit a způsob pěstování svědčil o snaze o co největší výtěžnost, jak po stránce množství hmoty, tak i účinné látky. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry soudů, zejména pak soudu prvního stupně, o značné profesionalitě pěstování rostlin konopí a nelze tedy přijmout argumentaci obviněné týkající se pěstování konopí metodou „pokus-omyl“, jejímž prostřednictvím se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů a tím i mírnější právní kvalifikace. Stejně tak Nejvyšší soud připomíná, že není možné zbavit se trestní odpovědnosti poukazem na nadměrné užívání omamné látky obviněnou, když takovýto výklad by umožnil naprostou rezignaci na postih předmětných trestných činů a prakticky by legalizoval výrobu jakékoliv omamné látky s odkazem na vlastní nadměrnou potřebu. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu ohledně „výroby“ omamné látky (strana 10 rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 11 To 48/2017).
16. Co se týče argumentace obviněné ohledně absence subjektivní stránky jí přisouzeného trestného činu, zejména ve vztahu k těžšímu následku (k okolnosti spáchání činu ve „velkém rozsahu“) a k použití kvalifikované skutkové podstaty, pak tuto je nutné také odmítnout. Ve vztahu k následku by postačovala i nedbalostní forma zavinění, přičemž obviněná věděla, respektive musela vědět, že pěstování konopí v takovém počtu rostlin, v profesionálně upravených podmínkách, jakož i vlastní způsob pěstování, svědčí o tom, že oba obvinění chtěli dosáhnout především velké výtěžnosti jak do množství sušiny, tak obsahu THC.
17. Dále obviněná, shodně s dovoláním spoluobviněného, napadá závěry odborného vyjádření, jeho odbornost, postupy a metody jeho vypracování, přičemž v tomto případě se jedná o námitky směřující vůči provedení a hodnocení důkazu, tedy do oblasti práva procesního. Danou námitku tak nelze pod tvrzený dovolací důvod, ani pod žádný jiný, podřadit.
18. Pokud obviněná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, s tím, že při posuzování trestnosti předmětného činu je třeba zohlednit veškeré okolnosti případu, a že v posuzované věci soudy nepřihlédly k tomu, že nebyl proveden jediný důkaz, že omamnou látku opatřila jinému a soudy rovněž nezohlednily její zdravotní stav, tak Nejvyšší soud musí konstatovat, že se naopak soudy se všemi relevantními okolnostmi řádně vypořádaly, když se podrobně zabývaly způsobem pěstování konopí, jeho distribucí třetím osobám, apod.
19. Co se týče argumentace obviněné založené na odborném stanovisku společnosti „Konopí je lék“, pak Nejvyšší soud konstatuje, že touto argumentací se nebylo třeba blíže zabývat, když se v podstatě jedná o polemiku s aktuální právní úpravou, a potažmo se zákonodárcem, nikoliv o vadu uplatněnou ve vztahu k rozhodování soudů.
20. Ve vztahu k námitce vytýkající neumožnění konfrontace se zpracovatelem odborného vyjádření, nejde o otázku hmotněprávního posouzení skutku, a nelze se jí tedy v dovolacím řízení zabývat. Současně je třeba uvést, že Nejvyšší soud souhlasí se závěry Vrchního soudu v Praze, že obvinění měli možnost položit zpracovateli dotazy před doplněním odborného vyjádření, ale tohoto svého práva nevyužili. Co se týče odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06, pak se jedná o argumentaci zcela totožnou s argumentací spoluobviněného M. K. a Nejvyšší soud proto odkazuje na bod 12 odůvodnění shora.
21. Obviněná dále napadala postup soudů, které dle jejího názoru nedostatečně posoudily intenzitu újmy, která jednáním obviněné hrozila, když jednala toliko za účelem uspokojení svých potřeb. K tomuto Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku nelze přijmout, jelikož obviněná pouze bagatelizuje závažnost svého jednání a zcela opomíjí skutečnost, že bylo prokázáno (a nikdy nebylo z její strany ani rozporováno) zejména množství a sofistikovaný způsob pěstovaní rostlin konopí za účelem jejich dalšího zpracování. Nejvyšší soud se naopak ztotožňuje se závěry soudů, že obviněná věděla o protiprávnosti svého jednání a též o tom, že omamné látky budou dávány k dispozici třetím osobám.
22. Dále obviněná uvádí, že má za to, že v daném případě nelze aplikovat stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 300/2014, s tím, že toto je nesprávné a nedostatečně podložené výkladem trestního práva a mezinárodních smluv, a že je třeba aplikovat závěry vyplývající z předcházející judikatury, a to z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tdo 917/2009. K tomuto Nejvyšší soud konstatuje, že uvedené stanovisko (uveřejněné pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.) naopak v tomto směru sjednocuje rozhodovací praxi soudů a závěry obviněnou citovaného usnesení jsou tedy překonané.
23. Co se týče argumentace, kterou obviněná poukazuje na dovolání spoluobviněného, pak Nejvyšší soud plně odkazuje na odůvodnění uvedené v části zabývající se dovoláním obviněného M. K. Jak již Nejvyšší soud uvedl, polemika s právním hodnocením věci s ohledem na unijní právní úpravu není namístě, když na danou situaci nedopadá. Z tohoto důvodu není třeba pokládat Soudnímu dvoru předběžné otázky tak, jak navrhují oba obvinění, a ani se těmito blíže zabývat, když tyto vychází z jiných předpokladů než v posuzovaném případě.
24 . Jelikož Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí ani řízení jim předcházející netrpí vytýkanými ani jinými právně relevantními vadami, dovolání obviněných M. K. a J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož byla podána z jiného důvodu než z důvodů uvedených v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu