ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1554.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1554/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2017 o dovolání obv. I. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 11 To 60/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 14/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. I. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, sp. zn. 4 T 14/2015, byl obv. I. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž taxativní výčet těchto věcí rozsudek přesně sumarizoval. Mimo to podle §101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku vyslovil tento soud i zabrání věcí, jejichž výčet je v rozsudku rovněž přesně vymezen.
Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a obv. I. K. odvolání. O nich rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2016, sp. zn. 11 To 60/2016, takto: I. Z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině i o trestu.
II. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obv. I. K. spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což jej podle §283 odst. 3 odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let a pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, přičemž taxativní výčet těchto věcí je obsažen v tomto rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
· v blíže nezjištěné době v období od roku 2011 do roku 2014 na blíže nezjištěném místě v P. denně nebo obden prodal osobě vystupující podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem P. N. drogu heroin vždy v množství 1 gram za částku 1.000 Kč a drogu pervitin v blíže nezjištěném množství za blíže nezjištěnou částku,
· po dobu 1,5 roku v blíže nezjištěné době v období od roku 2013 do roku 2014 vždy jedenkrát týdně v Grill - baru U S. v P. – S. v ul. M. … a v okolí svého tehdejšího bydliště v P. – S., ul. T. … prodal osobě vystupující podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem S. F. drogu heroin vždy v množství 5 gramů za částku 4.500 Kč a drogu pervitin vždy v množství 5 gramů za částku 4.500 Kč, tj. celkem nejméně 390 gramů heroinu a 390 gramů pervitinu,
· v blíže nezjištěné době od 11:10 hodin dne 27. 9. 2010, kdy byl propuštěn z výkonu vazby ve vazební věznici Praha Pankrác, vyjma období ode dne 26. 2. 2012 do 18:20 hodin dne 2. 1. 2013 a období od 10. 6. 2013 do 10:15 hodin dne 17. 7. 2013, na blíže nezjištěném místě v P. vždy jedenkrát za měsíc prodal osobě vystupující podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem N. L. drogu heroin nebo pervitin či obě drogy, vždy v blíže nezjištěném množství za částku od 500 Kč do 1.000 Kč,
· v blíže nezjištěné době, nejpozději však do 9:30 hodin dne 7. 5. 2015, kdy byl v P. – R., ul. na H. v blízkosti domu č. … zadržen policejním orgánem v osobním motorovém vozidle zn. BMW X6 xDrive50i, rz …, přechovával na koberečku vozidla před pravým zadním sedadlem za účelem distribuce růžovou gumovou rukavici obsahující plastový sáček, zabalený v bílém papíru, s krystalickou látkou narůžovělé barvy, v níž byla zkoumáním zjištěna látka metamfetamin o hmotnosti 97 gramů netto a 74,47 gramů metamfetaminu báze,
· v blíže nezjištěné době, nejpozději však do 9:30 hodin dne 7. 5. 2015, kdy byl zadržen policejním orgánem, přechovával v bytě č. … v domě v ul. Č. a. … v obci H., okres P.-z. za účelem distribuce čirou plastovou dózu s víkem o průměru asi 9 cm a výšce asi 5,5 cm obsahující 7 kusů plastových sáčků s přítlačnou lištou, každý s obsahem práškovité látky hnědé barvy o hmotnosti 71,533 gramů brutto, čirou plastovou dózu s červeným plastovým víkem o rozměrech asi 19x13x6,5 cm s obsahem práškovité látky hnědé barvy o hmotnosti 309,773 gramů brutto, šedooranžovou textilní tašku na zip o rozměrech asi 22x15x9 cm s obsahem práškovité látky hnědé barvy o hmotnosti 428,099 gramů brutto a černo červenou textilní tašku na zip s obsahem práškovité látky šedohnědé barvy o hmotnosti 258,362 gramů brutto a plastového sáčku s třemi kusy plastových sáčků s přítlačnou lištou, každý s obsahem práškovité látky hnědé barvy o hmotnosti 153,894 gramů brutto, přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o látku diacetylmorfin neboli heroin o celkové hmotnosti 886,98 gramů netto a 223 gramů diacetylmorfinu báze,
· od přesně nezjištěného data na konci léta 2014 do začátku května 2015 na území hl. m. P., zejména v P., u ubytovny v Ř. a u metra L. prodal T. N., jedenkrát za týden drogu heroin v množství od 3 do 5 gramů a jedenkrát za čtrnáct dní drogu pervitin v množství 1-2 gramy za blíže nezjištěnou cenu,
· po dobu tří let v blíže nezjištěné době v období od roku 2011 do ledna 2014 na přesně nezjištěných místech na území hl. m. P. denně prodával osobě vystupující podle §55 odst. 2 tr. řádu pod jménem M. S. drogu heroin v množství jednoho prodeje od 1 do 5 gramů za částku od 1.000 Kč do 4.000 Kč, tj. nejméně 365 g heroinu ročně,
přičemž heroin je uveden jako omamná látka v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a pervitin – metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a jednání pod body 1) – 7) se obžalovaný dopustil, přestože byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 9. 2010, pravomocným téhož dne, sp. zn. 25 T 38/2010, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněně odloženým výkonem na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu úředníka Probační a mediační služby MS ČR a k trestu propadnutí věci.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obv. I. K. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání, a to do výroků o vině i do navazujícího výroku o trestu. Odkázal v něm na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř ., protože je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Dovolatel nejprve v obecné rovině předeslal, že v jeho případě bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy, která garantuje, že vina obviněného musí být prokázána zákonným způsobem. Dle obviněného soudy obou stupňů také nerespektovaly §2 odst. 6 tr. ř. především proto, že opomněly důkazy, které dovolatel navrhoval. Z tohoto důvodu nezjistily skutkový stav správně, v důsledku čehož provedly i nesprávnou aplikaci norem hmotného práva. Tím podle dovolatele došlo ke vzniku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením, neboť zjištěný skutkový stav nemá oporu v provedených důkazech. Proto „skutkový stav, který zjistil odvolací soud, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání trestného činu“.
6. Po tomto úvodu dovolatel zdůraznil, že časové údaje u projednávaných skutků vyplynuly jen z výslechů drogově závislých, kteří na jedné straně uvedli překvapivě přesné časové údaje, na druhé straně však podali strohou a nedostatečnou výpověď o popisu obviněného, místa prodeje a další popis reálií. Orgány činné v trestním řízení tyto svědky utajily, dle dovolatele však měly prověřovat všechny okolnosti, které měly relevanci k hodnotě jejich výpovědi. Konkrétně měly zjistit jejich osobnostní kvality, jejich zdravotní stav (zejm. míru jejich narušenosti ohledně psychických, paměťových a volních schopností) stejně jako jejich minulost (resp. zda byly tyto osoby hospitalizovány, zda byly ve výkonu trestu či ve vazbě, nebo zda nejsou policejnímu orgánu známy informace o tom, že se nevyskytovaly v předmětné době na jiném místě, než jak udává obžaloba). Dle obviněného svědkové měli být schopni uvést místa, kde se údajně setkávali s dovolatelem. Proto má za to, že se orgány činné v trestním řízení měly zabývat okolnostmi vylučujícími záměnu dealerů.
7. Mimo to orgány činné v trestním řízení dostatečně nezjišťovaly podrobnosti k popisu obviněného tak, aby bylo prokázáno, že tito svědkové se opravdu s obviněným dlouhodobě a opakovaně potkávali. Fotorekognici, která byla provedena, odmítl jako nedostatečný důkaz, ke kterému nelze přihlédnout pro řadu procesních vad – dovolatel je romského původu, (ostatní osoby nebyly), na fotografiích měl obviněný „naprosto rozdílné typové oblečení od ostatních“, a celkově byl prezentován návodným způsobem v rámci skupiny jen čtyř osob (místo aby byla provedena rekognice in natura).
8. Ke skutku popsanému pod č. 4 dovolatel uvedl, že odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, a to přesto, že ze znaleckého zkoumání vyplynul pouze závěr o tom, že nelze vyloučit přítomnost biologického materiálu dovolatele v předmětné stopě. Tento závěr svým významem odpovídá verdiktu o dovolatelově nevině. Smyslem takové odborné otázky je totiž prokázat přítomnost biologického materiálu obviněného, což se nestalo.
9. Obviněný rovněž atakoval výrok o trestu , konkrétně rozhodnutí soudů I. a II. stupně v části, kde uvedly, že pro výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody bude umístněn do věznice se zvýšenou ostrahou. Dovolatel má za to, že měl být rozhodnutím soudu umístěn v mírnějším typu věznice, a to pro okolnosti uvedené v §56 odst. 3 tr. zákoníku. Dovolatel se totiž nikdy neprojevoval (fyzicky či verbálně) agresivně, svou osobností je spíše pasivní, navíc jde o osobu silně fixovanou na rodinné vazby. To vše jsou okolnosti zásadní pro jeho „působení ve věznici“ i z pohledu dostupnosti věznice pro rodinu.
10. S ohledem na výše uvedené obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil rozsudky soudů II. i I. stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí ve věci podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř.
11. K projednávané věci se stručně vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1193/2016-8 ze dne 4. 10. 2016, na č. l. 801). Ten k dovolání obv. K. uvedl, že po seznámení se s jeho obsahem, se vzhledem k povaze uplatněných námitek k němu nebude věcně vyjadřovat. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pouze vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
13. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
14. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
IV. K meritu věci
15. Obv. I. K. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z velké části však pouze zopakoval svoji obhajobu, a to přesto, že s jejími argumenty se vypořádal Městský soud v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 4 T 14/2015 ze dne 18. 4. 2016) i Vrchní soud v Praze (ve svém rozsudku sp. zn. 11 To 60/2016 ze dne 27. 6. 2016).
16. Obv. K. svým odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. usiloval zpochybnit hmotněprávní posouzení projednávaného skutku. Podle jeho náhledu rozhodná skutková zjištění, na základě kterých byly učiněny právní závěry, nemají podklad v provedených důkazech. Dovolatel však hmotněprávně nezdůvodnil, proč považuje aplikovanou právní kvalifikaci podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku za vadnou, ani jakou právní kvalifikaci pokládá za odpovídající a proč. Ve svém dovolání pouze atakoval skutkové závěry, neboť dle jeho náhledu nevykazují znaky předmětného trestného činu.
17. Nejvyšší soud nejprve obecně zdůrazňuje, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud do hodnocení důkazů vstupuje jen tehdy, pokud zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) již definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. Pouze výjimečně, s odkazem na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, je možné namítnout velmi závažné rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které dle dovolatele měly za následek chybné hmotněprávní závěry. Jelikož dovolatel takovou námitku vznesl, Nejvyšší soud případ přezkoumal s níže uvedenými závěry.
18. Především nelze přehlédnout, že dovolatelova polemika se skutkovými závěry soudů nižších instancí není nijak nová. Obv. K. tytéž námitky formuloval již v rámci hlavního líčení (viz s. 18-19, č. l. 707-708) i ve svém odvolání (sp. zn. 4 T 14/2015, s. 6-7, č. l. 754-755). Nejvyšší soud při svém přezkumu ověřil, že soud I. stupně vzal za základ svých skutkových zjištění především výslechy řady svědků (z nichž část byla vyslechnuta v utajení v souladu s §55 odst. 2 tr. ř.), další zjištění vyplynula z rekognice, domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, odborného vyjádření a znaleckého posudku. Výpovědi utajených svědků tedy nezůstaly osamocené, ale byly potvrzeny i dalšími důkazně doloženými skutečnostmi.
19. V prvé řadě dovolatel namítl, že soudy nižších stupňů „opomněly důkazy, které dovolatel navrhoval“, v důsledku čehož je přesvědčen o „existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním hodnocením“. Dovolatel však nijak nekonkretizoval , o jaké důkazy se jednalo, a proč se domnívá, že jejich odmítnutí ze strany soudu v konečném důsledku způsobilo nesprávnou aplikaci hmotného práva. Takto formulovaná výhrada je tedy zcela nekonkrétní, nedoložená a vágní. Nejvyšší i Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznily, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, nejsou povinny je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. 6 Tdo 435/2013 nebo I. ÚS 452/07).
20. Mimo to je zamítnutí návrhu na provedení důkazu výsostným právem každého soudu. Je sice pravdou, že každý obviněný má právo navrhovat u soudu na podporu svých stanovisek další důkazy. Ale soud, který daný případ projednává, je povinen každý takový návrh vyhodnotit, resp. posoudit věrohodnost i nezbytnost jeho provedení s ohledem na celkovou důkazní situaci. A pokud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je povinen jeho provedení odmítnout. Proto soudy nižších stupňů nepochybily, pokud po logické úvaze odmítly provést obviněným navrhovaný důkaz. Naopak provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení.
21. Ke skutku popsanému pod č. 4 dovolatel namítl, že ze znaleckého zkoumání vyplynul závěr o tom, že nelze vyloučit přítomnost biologického materiálu dovolatele v předmětné stopě. Podle obhajoby „tento závěr svým významem odpovídá verdiktu o dovolatelově nevině, neboť smyslem je prokázat přítomnost biologického materiálu obviněného, což se nestalo“ . I tato námitka je ryze skutkového charakteru. V této souvislosti navíc nelze pominout úřední záznam PČR o zadržení obviněného i protokol o provedení prohlídky, ze kterých vyplynulo, že obviněný zasahujícím policistům ještě před provedenou silniční prohlídkou přiznal, že pod sedadlem má v gumové rukavici asi 100 g pervitinu. To bylo následně ověřeno. K tomuto doznání měla zjištění vyplývající z odborného vyjádření a ze znaleckého posudku pouze doplňující charakter, které však v žádném případě nelze posuzovat tak, jak navrhuje advokát obviněného (nehledě na to, že obhajobě nepřísluší provedené důkazy nijak hodnotit).
22. Dovolatel dále poukázal na to, že soud I. stupně řadu svědků utajil, a ti podali pouze „nedostatečnou výpověď o popisu jeho osoby, místa prodeje a další popis reálií“. Přitom orgány činné v trestním řízení nedostatečně prověřovaly jejich věrohodnost. V této souvislosti pak zpochybnil i výsledky provedené fotorekognice. Je pravdou, že důvod utajení svědků soud I. stupně explicitně nezdůvodnil. To ale nebylo nutné, neboť z logiky věci vyplývá, že tak učinil proto, aby předvolaní uživatelé a dealeři drog vypovídali o trestné činnosti obv. K. bez obav z možného zastrašování či hrozby následné pomsty. O věrohodnosti výpovědi utajených svědků soud I. stupně neměl pochybnosti. A zjevně neměl pochybnosti ani o výsledcích fotorekognice. Klíčové totiž je, že závěr o dovolatelově vině nevyplynul jenom z výpovědí těchto svědků a rekognice, ale byl prověřen výpověďmi dalších (neutajených) svědků, protokoly o domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor i znaleckým posudkem a odborným vyjádřením. Městský soud tak vycházel ze všech provedených důkazů, které vyhodnotil jednotlivě i v souhrnu, a na jejichž základě prohlásil trestnou činnost obv. K. za prokázanou.
23. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání tvrdí, že dle jeho názoru měl soud I. stupně prověřovat u utajených svědků jejich osobnostní kvality, míru jejich zdravotních, psychických, paměťových či volních postižení, a také se měl hlouběji zabývat okolnostmi vylučujícími záměnu dealerů při prováděné fotorekognici – vyjádřil tím své pochyby o správnosti skutkových závěrů. Městský soud v Praze však tyto pochyby nemá a stejně tak je neměl ani Vrchní soud v Praze, který v odůvodnění svého rozsudku mj. uvedl, že „na hodnocení důkazů a učiněné skutkové závěry má stejný náhled“, a proto „základ skutkových zjištění ponechal beze změn“. Ve svém rozhodnutí pouze napravil pochybení, která se týkala chybných matematických propočtů u skutků popsaných po body 2, 5 a 7. Tyto nepřesnosti však označil za „drobná a formální“ , aniž by považoval za nutné věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí – protože „nepředstavují jiný náhled na hodnocení důkazů ani jiná skutková zjištění“. Z těchto důvodů tyto změny neovlivnily ani právní hodnocení předmětného jednání (viz rozsudek sp. zn. 11 To 60/2016 na s. 8-11, č.l. 756-759).
24. Obv. K. výše uvedenými námitkami vyjádřil svůj nesouhlas se skutkovými závěry. Tím však nejenže nenaplnil předmětný dovolací důvod, ale navíc jeho výhrady mají charakter zcela neseriózní polemiky, při které akcentuje pouze ta skutková zjištění, o kterých má za to, že jsou v jeho prospěch a už nezmiňuje ty, kterými byl z trestné činnosti usvědčen. Takový postup se však nemohl setkat s úspěchem – zvláště, když Městský soud v Praze svá skutková zjištění podrobně objasnil a s jeho závěry vyjádřil souhlas i soud odvolací.
25. Ve svém dovolání obviněný neusiloval jenom o zpochybnění výroku o vině, ale atakoval i výrok o trestu , a to v části, která se týká místa výkonu trestu. Dovolatel má za to, že by mohl vykonávat svůj trest v mírnějším typu věznice. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na tento dovolací důvod však obv. K. neodkázal. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však tuto námitku relevantně podřadit nelze, neboť ani tato námitka není hmotněprávní. Dovolatel je povinen akceptovat to, že soudy I. i II. stupně vyhodnotily společenskou škodlivost jeho jednání jako velmi vysokou – a to nejen s ohledem k drogovému charakteru trestné činnosti, ale také proto, že se projednávané trestné činnosti dopustil opětovně (je desetkrát soudně trestaný), posledního provinění se navíc dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to ve velkém rozsahu, samozřejmě v ziskuchtivé motivaci. Za těchto okolností jsou výroky obhajoby o jeho pasivní osobnosti, nenásilném chování i jeho silné fixaci na rodinu – zcela irelevantní.
26. Závěrem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že za daných okolností není možné relevantně vznášet výhradu údajného nedodržení zásady spravedlivého procesu. V této souvislosti lze odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Z toho plyne, že rozhodnutí soudů I. a II. stupně by bylo rozporné s tímto ústavou zaručeným právem pouze v případech, kdyby právní závěry neměly žádnou obsahovou návaznost na učiněná skutková zjištění obecných soudů. Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost.
V. Závěr
27. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Městský soud v Praze provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech. Ohledně výroku o vině vyjádřil souhlas i Vrchní soud v Praze, který v projednávaném případu provedl pouze drobné úpravy, týkající se chybného vyjádření některých skutkových aspektů (týkající se matematického charakteru). Základ skutkových zjištění plynoucí z provedených důkazů ponechal beze změn.
28. Nejvyšší soud po svém přezkumu dospěl k tomu, že v napadeném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona. Proto dovolání obv. I. K. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť jeho dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
29. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu