ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.80.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 80/2017-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 2. 2017 dovolání, které podal obviněný J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 5 To 219/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 11/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 44 T 11/2015, byl J. B. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který a za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 29 T 90/2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 5 To 433/2015, právní moc dne 16. 12. 2015, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil stručně shrnuto tím, že společně s dalšími spolupachateli od přesně nezjištěné doby, minimálně od roku 2012 do 25. února 2014, kdy byl zadržen pracovníky Policie ČR, OŘ Praha I, SKPV, 5 OOK, na území hl. m. Prahy, zejména pak na území obvodu P., převážně v okolí jeho bydliště v ulici Š., společně distribuovali pervitin koncovým uživatelům, ve většině případů na základě předchozí telefonické objednávky na telefonním čísle … (obv. B.) a pervitin potom na konkrétní místa vždy jeden z obviněných donesl, přičemž konkrétně byly zadokumentovány v rozsudku dále vyjmenované prodeje, nabídky prodejů, opatření nebo poskytnutí pervitinu, když pervitin obsahuje účinnou látku metamfetamin, která je uvedena podle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v nařízení vlády č. 463/2013 Sb. na seznamu č. 5 jako látka psychotropní.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 5 To 219/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tomáše Liškutína dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jejichž plné znění ocitoval.
Obviněný namítl, že právní vada napadeného rozhodnutí spočívá v aplikaci §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, aniž by obviněný naplnil zákonné znaky této kvalifikované skutkové podstaty. Dále pak uvedl, že dává dovolacímu soudu podnět, aby podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal řízení předcházející napadenému rozhodnutí, zejména rozhodování o skutku, který nebyl uveden v žalobním návrhu, nesprávné a nezákonné provádění důkazů, extrémně nejasná, neúplná a nesprávná zjištění skutku a vady rozsudku podle §125 odst. 1 tr. ř.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a pokud bude nutno učinit ve věci nové rozhodnutí, aby soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že podstatná část námitek obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídat nemůže, neboť se jimi domáhá de facto paušálního přezkumu procesního postupu soudů v předchozím řízení, přičemž velmi obecně poukazuje na údajné vady, jež ani při konkrétnějším pojmenování v dovolacím řízení zpravidla přezkoumávat nelze.
Celé dovolání je ostatně formulováno velice stručně a obecně, což se týká i námitky údajného nenaplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. ř. Tuto svou námitku totiž obviněný nijak nezdůvodnil a vyjádřil ji pouze pomocí právních pojmů. Lze sice dovodit, že obviněný namítá nenaplnění znaku spáchání činu ve značném rozsahu, již však není zřejmé, zda napadá množství omamné a psychotropní látky či další okolnosti, které mohou mít v dané souvislosti význam, jako je např. četnost prodejů či doba, po kterou byl čin páchán. Námitka tedy sice formálně odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, lze se k ní však obtížně vyjádřit jinak než konstatováním, že daná právní kvalifikace odpovídá nejen z hlediska množství omamné a psychotropní látky, ale také z hlediska dalších okolností, jež jsou v této souvislosti považovány judikaturou za podstatné, a sice v případě obviněného zejména dlouhodobost páchání trestné činnosti, vysoký počet prodejů a jejich pravidelnost. V podrobnostech lze odkázat na přehledné vysvětlení na str. 48 rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neoznačil konkrétní alternativu jmenovaného dovolacího důvodu. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vadu vytýkanou obviněným na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 2. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu