ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.858.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 858/2017-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2017 dovolání, které podal obviněný B. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 12 To 110/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 12/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 9. 2016, sp. zn. 51 T 12/2015, byl B. B. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, a k trestu propadnutí majetku v rozsahu finanční hotovosti ve výši 53 000 Kč a 29 355 Eur.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. společně s N. V. H. po předchozí vzájemné dohodě nejméně s dalšími dvěma spolupachateli, po vzájemném rozdělení úloh, vedeni společným úmyslem, neoprávněně bez příslušného povolení vyvézt do Spolkové republiky Německo sušený materiál rostliny konopí, obviněný N. V. H. společně s dalším spolupachatelem přijel dne 28. ledna 2015 osobním motorovým vozidlem tovární značky Mercedes Benz, do L., okr. L., T. ulice, na parkoviště před obchodním domem Billa, kde oba setrvali do doby, než k nim přijel na základě předchozí výzvy pomocí SMS zprávy obviněný B. B. osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi, zde k němu přistoupil spolujezdec z vozidla tovární značky Mercedes, posléze oba dva vystoupili, následně odjeli osobním motorovým vozidlem tovární značky Mercedes Benz do místa bydliště obviněného B. B. v L., O., kde v garáži obviněný B. B. předal na základě předchozí dohody celkem 9005 gramů sušeného materiálu rostliny konopí, který byl následně ve čtyřech igelitových pytlích uschován do úkrytu v osobním motorovém vozidle, vytvořeného mezi zadními sedadly a zavazadlovým prostorem, poté se oba dva vrátili na parkoviště před obchodním domem Billa, kde na ně ve vozidle tovární značky Audi A3 čekal obviněný N. V. H., který si posléze sedl do vozidla tovární značky Mercedes Benz, se kterým s vědomím ukrytého sušeného materiálu a s úmyslem tento vyvézt do Spolkové republiky Německo pokračoval v jízdě po dálnici D8 směrem na Spolkovou republiku Německo, kde byl ve 12:00 hodin na 78 kilometru zastavený hlídkou celního úřadu, a při následné kontrole osobního motorového vozidla byl objeven úkryt a uschované balíky obsahující sušený materiál rostliny rodu konopí, ve kterém bylo stanoveno následným odborným zkoumáním 1088,6 gramů čistého Δ9-THC, kter ý je obsahovou složkou rostliny konopí, přičemž tetrahydrokanabinol je považovaný za psychotropní látku, uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2913 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazená do seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničí č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přestože k nakládání s omamnými a psychotropními látkami neměli příslušné povolení,
2. obviněný sám od přesně nezjištěné doby nejméně do 22:00 hodin dne 26. května 2015 v garáži rodinného domu, v S., okres L., kde je trvale hlášen k pobytu, a kterou využíval ke skladování svých věcí, přechovával dva igelitové sáčky a igelitový vakuově uzavřený pytel o rozměru 65x110 cm, obsahujících celkové množství 726,7 gramů sušeného materiálu rostliny rodu konopí, ve kterém bylo stanoveno následným odborným zkoumáním 77,8 gramů čistého Δ9-THC, kter ý je obsahovou složkou rostliny konopí, přičemž tetrahydrakanabinol je považován za psychotropní látku, uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazená do seznamu I Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničí. č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když za účelem distribuce sušeného materiálu využíval dvoje digitální váhy zn. Soehnle a zn. Bravo, přestože k nakládání s omamnými a psychotropními látkami neměl příslušné povolení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 12 To 110/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Třeštíka dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.
V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že soud prvního stupně za zásadní důkazy, které jej usvědčují, považoval protokol o sledování osob a věcí provedeného Generálním ředitelstvím cel, Celní protidrogovou jednotkou, Expoziturou Ústí nad Labem pod sp. zn. U-6207/TS-34/2014 a vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu provedeného Generálním ředitelstvím cel, Celní protidrogovou jednotkou pod sp. zn. G-9312/TS-01/2015, 1 KZN 18/2015, ze dne 16. 9. 2015. Nepřípustnost těchto důkazů obviněný namítal v řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem, ty však jeho námitky odmítly jako nedůvodné. Proto je vznáší i ve svém dovolání.
Dále obviněný namítl, že povolení k jeho sledování vydané v jedné věci nelze použít k jeho sledování v jiné věci, což se v jeho případě stalo. Nesouhlasí rovněž s tím, že byl ztotožněn jako uživatel určitého telefonního čísla, neboť k tomu nebyly dostatečné podklady. Výše označené vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle něj nesplňuje náležitosti, které na takovou listinu klade trestní řád, tedy nejde o důkaz použitelný v rámci trestního řízení.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 12 To 110/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten spolu s vysvětlením podstaty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že námitky uplatněné obviněným nelze pod tento dovolací důvod podřadit, nelze je však přiřadit ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, a to ani ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá dokazování provedené soudem prvního stupně, z něhož vyplynula tímto soudem učiněná skutková zjištění. Obviněný přitom ani své námitky nerozvádí v tom směru, jaký dopad měla mít jím vytýkaná pochybení na závěr o jeho vině. Porušení práva na spravedlivý proces tak de facto nenamítá, tvrdí pouze určité formální vady týkající se provedených důkazů, aniž by konkretizoval jejich vliv na skutková zjištění a dopad na závěr o jeho vině. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Nyní uplatněné dovolací námitky byly již v odvolacím řízení i v rozsudku soudu prvního stupně dostatečně reflektovány.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na obě alternativy tohoto dovolacího důvodu. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 7. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu