ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.880.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 880/2017-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 12. 2017 o dovoláních obv. D. Č. a obv. D. V. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 4 To 33/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 1/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obv. D. Č. a obv. D. V. odmíta j í .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 61 T 1/2017, byli obv. D. Č. a obv. D. V. uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byli oba společně odsouzeni podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 5 (pěti) let.
2. Spolu s oběma obviněnými byl odsouzen ještě R. J., a to za pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonanému a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchanému formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 a §58 odst. 1, odst. 3 písm. b), odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
3. Tento rozsudek v případě obv. Č. a V. nenabyl právní moci, neboť proti němu podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně. Na základě toho rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že:
I. podle §258 odst. 1 písm. b), písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celém výroku o trestech uložených oběma obviněným, a
II. podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obv. Č. a V. nově uložil v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, a pro výkon těchto trestů je oba zařadil do věznice s dozorem. Mimo to jim také v souladu s §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, jejichž výčet taxativně vyjmenoval ve svém rozhodnutí,
III. v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně: poté, co D. Č. oslovil R. J. se žádostí, zda by mu za účelem pěstování rostlin konopí poskytl k užívání nevyužité prostory bývalé vinotéky B. ve Z. na ul. P. a sklepní prostory pod touto vinotékou, které měl R. J. v nájmu, a ten s vědomím, že zde obv. Č. a V. budou pěstovat konopí, tak učinil. Nejméně od října r. 2014 do 11. 2. 2015 v těchto prostorách tzv. indoor metodou pěstovali obv. Č. a V. ve velkém rozsahu rostliny konopí, a to za použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních výživných roztoků, soustav elektrorozvodů, nekrytých závěsných svítidel, a dalšího vybavení pro pěstování konopí, kdy tato technologie je určena k vypěstování rostlin s vysokým obsahem kanabinoidních látek, a tímto způsobem do odhalení své činnosti dne 11. 2. 2015 stihli vypěstovat celkem 797 kusů rostlin konopí různého vzrůstu od 20 cm do 115 cm, čímž získali celkem 9.984 g toxikomansky využitelné části rostlin konopí s obsahem 1.421,06 g THC, z další rostliny konopí byla vyrobená sušina konopí v celkovém množství 969,31 g s obsahem 21,5 g THC, přitom konopí podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, patří mezi omamné látky zařazené do seznamu č. 3 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jeho součástí je přirozená složka THC, která patří podle seznamu č. 4 přílohy č. 4 stejného nařízení mezi psychotropní látky.
5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 4 To 33/2017, podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců a v zákonné lhůtě dovolání a v nich napadli výrok o vině i o trestu, přičemž odkázali na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jsou přesvědčeni o tom, že rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Současně obvinění odkázali na konstatní judikaturu Ústavního soudu, podle které „lze v rámci podaného dovolání namítat i nesprávnost skutkových zjištění nižších soudů, či jejich procesní pochybení, pokud tyto měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí“.
6. Oba dovolatelé předeslali, že dle jejich názoru jsou de facto oba zmíněné rozsudky z hlediska právního posouzení skutku nesprávné a nepřezkoumatelné. Obvinění tvrdí, že se k trestné činnosti doznali. Účelem pěstování konopí však nebyla distribuce drogy za účelem zisku, ale výskyt závažných chorob v rodinách obou dovolatelů. Právě to byl důvod, proč se rozhodli jednorázově vyprodukovat konopí, a následně vyrobit tzv. fénixovy slzy a případně i konopné masti. Dovolatelé dále zdůraznili, že kvůli diferenciaci důvodů držení drog pro vlastní potřebu nový trestní zákoník zavedl trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285, aby existovaly rozdílné sankce pro nelegální výrobu drogy za komerčním účelem a pěstování konopí kvůli samozásobitelství – tedy bez následné distribuce konopí.
7. Následně obvinění akcentovali, že v průběhu přípravného řízení ani během řízení před soudy I. a II. instance nebylo prokázáno, že by měli v úmyslu naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §283 tr. zákoníku výrobou a distribucí marihuany. Soudy proto došly k závěru, že jsou zde dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, v důsledku čehož oba postupovaly podle §58 tr. zákoníku. I přesto státní zástupce tvrdí, že obvinění chtěli s konopím obchodovat. Dovolatelé však oponují, že o tomto svém obvinění soudům nepředložil žádné relevantní důkazy.
8. V této souvislosti jejich obhajoba upozornila na údajně „ ne příliš pečlivou práci policie, která by umožnila zjistit motivaci obviněných, příp. jejich napojení na další osoby, např. pomocí sledování či odposlechů“. Proto také nebyla prokázána finanční motivace dovolatelů. Obvinění naopak oběma soudům předložili na podporu svých argumentů zprávy o zdravotním stavu některých rodinných příslušníků, kteří trpěli závažnými onemocněními (rakovina, Alzheimerova choroba). Rovněž v této souvislosti zdůraznili, že nebylo prokázáno, že by měli zkušenosti s pěstováním a výrobou drog. Navíc oba dovolatelé nebyli trestně stíháni, dokonce ani za přestupek. Proto jsou přesvědčeni o tom, že rozhodnutím vrchního soudu došlo k výraznému hmotněprávnímu pochybení.
9. Dovolání obou dovolatelů jsou v podstatě totožná. Obv. V. ve svém dovolání ještě doplnil část, ve které navíc zdůraznil, že projednávaný skutek nebyl společensky nebezpečný, a to ani za situace, když si opatřil větší množství sazenic. Opět zdůraznil léčebný účel konopí, který je všeobecně znám. V této souvislosti citoval část rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, ve kterém je zmíněno, že pěstování konopí pro potřeby alternativní léčby nenaplňuje materiální znak takového činu. Proto má také za to, že účelu trestního řízení by mělo být dosaženo již projednáním tohoto skutku před soudem.
10. Vzhledem k výše uvedenému oba dovolatelé žádají, aby Nejvyšší soud z podnětu podaných dovolání zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a poté aby přikázal tomuto soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obv. Č. ještě doplnil své dovolání dne 7. 7. 2017 a uvedl v něm, že Vrchní soud v Olomouci ponechal bez povšimnutí skutečnost, že odsouzený vyrobil sušinu konopí v celkovém množství 969,31 g s obsahem 21,5 g THC, čemuž odpovídá průměrný obsah 2,035 % THC. Obviněný však žádnou rostlinu nesklidil. Sklizeň provedla policie a uvedená sušina byl pouze odpad z mnoha rostlin. Vzorkem pod č. 33 a 34 je konopí, které si obviněný koupil pro vlastní potřebu a jedná se o jinou odrůdu, než kterou pěstoval v prostorách bývalé vinárny. Pod položkami č. 49, 50 a 51 byla zajištěna sušina o celkové toxikomansky využitelné hmotnosti 454,44 g, s celkovým obsahem 735 g THC, což je průměrně 1,62 % THC. Pod položkami č. 22, 33, 34, 49, 50 bylo zajištěno celkem 969,31 g sušeného konopí s celkovým obsahem 21,5 g THC, čemuž odpovídá průměrný obsah 2,035 % THC. Z toho všeho vyplývá, že procento toxikomansky využitelné rostlinné hmoty má jen velmi malé množství účinné látky THC oproti rostlinám, které sklidila policie – u těch byl naměřen průměrný obsah 14,23 % THC, což mnohonásobně převyšuje procento THC v odpadu. Tyto výsledky dle dovolatele zpochybňují učiněné závěry, ale soudy I. a II. stupně se jimi nezabývaly.
12. Mimo to z provedeného posudku vyplývá, že v prostoru bývalé vinárny byly pod položkami 1, 12, 14 a 37 zajištěny rostliny konopí různých výšek a stadií dospělosti. Po jejich usušení byly tyto rozděleny na toxikomansky využitelnou hmotu a hmotu (stonky), které toxikomansky využitelné nejsou. Reprezentativní vzorek toxikomansky využitelných částí ze všech položek byl podroben odbornému zkoumání, kdy bylo zjištěno celkem 9.984 g sušiny toxikomansky zneužitelných částí s celkovým obsahem 1.421,06 g THC, což je průměrně 14,12 % THC. Dle dovolatele už jen z chemického rozboru lze vyčíst značný rozdíl toxikomansky využitelné rostlinné hmoty. Obviněný má za to, že dovolací soud by měl k výše uvedeným skutečnostem rovněž při svém rozhodování přihlédnout.
13. Státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále „nejvyšší státní zástupce), ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 753/2017-20 ze dne 31. 8. 2017 uvedl, že v projednávaném případě je nutné se nejprve zabývat přípustností předložených dovolání. Vychází přitom ze skutečnosti, že žádný z obviněných ve věci nepodal odvolání. Řádný opravný prostředek podal ve věci jen státní zástupce, přičemž tak učinil pouze proti výrokům o trestech uložených oběma obviněným.
14. V tomto odvolání státní zástupce krajského státního zastupitelství výslovně uvedl, že má námitky pouze proti aplikaci ustanovení §58 tr. zákoníku při ukládání trestu obviněným, přičemž právní kvalifikaci užitou soudem I. stupně ve výroku o vině vyhodnotil jako správnou. Tímto způsobem vymezil rozsah odvolacího přezkumu vrchního soudu, který tak nebyl povinen přezkoumávat výrok o vině. Z nyní napadeného rozsudku vrchního soudu pak vyplynulo, že výrok o vině v rozsudku soudu I. stupně přezkoumáván nebyl, přičemž odvolací soud si pouze ověřil, zda vytýkaná vada nemá původ v nenapadeném výroku o vině.
15. Za tohoto stavu má nejvyšší státní zástupce za to, že ve věci nejsou dány procesní podmínky pro přezkum výroku o vině z rozsudku soudu I. stupně. Předmětný výrok odvolací soud tudíž ani nebyl povinen přezkoumat, byť se oba obvinění pokoušejí napadenému rozsudku podsouvat, že se „dosti rozsáhle vyjadřuje i k výroku o vině“ , a proto své námitky zaměřili pouze proti tomuto výroku.
16. Co se týče výroku o trestu, i přesto, že dovolatelé poukázali na svou trestní zachovalost a na zásah výkonu trestu odnětí svobody do jejich osobních poměrů, nejvyšší státní zástupce je přesvědčen, že taková obecná deklarace nepřestavuje relevantní námitku, směřující proti výroku o trestu, kterou by bylo možné se věcně zabývat.
17. Za těchto okolností nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obě podaná dovolání odmítl v neveřejném zasedání jako nepřípustná podle §265i dost. 1 písm. a) tr. ř. Současně však vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
II. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
19. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
III. K meritu věci
20. Předpokladem přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem I. stupně, ve věci rozhodl soud II. stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných §265a odst. 2 tr. ř. Z tohoto ustanovení z pohledu přípustnosti dovolání vyplývá procesní situace, kdy ve věci rozhodly soudy I. a II. stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout pouze rozhodnutí, kterým soud II. stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek.
21. Dovolatel, který brojí proti rozhodnutí soudu II. stupně, může se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Ze spisového materiálu je zřejmé, že obv. Č. a V. nepodali proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 61 T 1/2017, odvolání. Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, a to v neprospěch obou obviněných a své odvolání zaměřil pouze proti výroku o trestu [§246 odst. l písm. a), §247 odst. l, §249 odst. l tr. ř.].
23. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Pokud nezamítne nebo neodmítne odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti kterým bylo podáno odvolání, stejně jako správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je samozřejmě i výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud zásadně nesmí přezkoumávat. Z uvedeného vyplývá, že dovolatel (ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného) může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat.
24. Odvoláním státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obou obviněných jen proti výroku o trestu, byla tedy omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu I. stupně výhradně na výrok o trestu . Proto také obvinění mohli uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, příp. proti průběhu řízení, které mu přecházelo.
25. V dovolání obv. Č. a V. však neuplatnili dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Navíc poznámky o jejich čistém trestním rejstříku, stejně jako skutečnost, že by trest odnětí svobody výrazně zasáhl do jejich osobních poměrů, jsou natolik obecné, že k nim Nejvyšší soud ani nemohl nijak přihlédnout. Oba obvinění svá dovolání podřadili pod důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. a své námitky směřovali proti údajné nesprávnosti skutkových zjištění, přičemž oba obvinění projednávaný skutek bagatelizovali z hlediska společenské nebezpečnosti a na tomto základě usilovali o změnu právní kvalifikace. Proto také Nejvyššímu soudu navrhli, aby napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil, a aby mu současně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to za účelem uložení výrazně nižšího trestu.
26. Ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. řeší případy, kdy je dovolání Nejvyšším soudem vyhodnoceno jako nepřípustné. Jednou z nich je i situace, kdy se dovolatel domáhá přezkoumat takovou část rozhodnutí, kterou soud II. stupně nepřezkoumal (a nebyl ani povinen přezkoumat). Pokud tedy obv. Č. a V. uplatnili výhrady proti rozhodnutí o vině a přitom rozsudek soudu I. stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadli, Nejvyšší soud shledal jejich dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustným .
IV. Závěr
27. Jelikož oba dovolatelé vznesli námitky proti výroku o vině rozsudku vrchního soudu, a to přesto, že rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně odvoláním proti výroku o vině nenapadli, Nejvyšší soud shledal jejich dovolání z důvodů shora uvedených nepřípustnými podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu