ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.92.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 92/2017-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2017 dovolání, které podal obviněný V. V. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 11 To 27/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 13/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 3 T 13/2014, byl V. V. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že
1) v přesně nezjištěné době od konce února 2013 do 5. 3. 2013 v obci H., osobně opatřil a poskytl za úplatu sušené části rostliny konopí, zvané marihuana, obsahující psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, osobě T. R., kterému ve čtyřech případech prodal celkem nejméně 4 300 gramů rostliny konopí, tedy marihuany, za celkovou částku nejméně 15 000 Euro,
2)
· nejméně dne 10. 12. 2013 v D. na adrese K. ... na p. p. č. ... pro sebe i jiné osoby v různých baleních, zejména v plastových sáčcích s uzávěry, přechovával celkem 1 016,09 gramů metamfetaminu (pervitinu), o obsahu čisté báze metamfetaminu 79,9 %, což odpovídá hmotnosti 811,86 gramů čistého metamfetaminu,
· nejméně dne 10. 12. 2013 v H. v prodejním stánku a přilehlých skladových prostorách uvnitř skalního masivu u domu č. p. ... pro sebe i pro jiné osoby přechovával v různých baleních, zejména v plastových sáčcích s uzávěry celkem 1 421,7 gramů metamfetaminu (pervitinu), o obsahu čisté báze metamfetaminu 63,9 %, což odpovídá hmotnosti 908,47 gramů čistého metamfetaminu, dále zde přechovával celkem 85 gramů rostliny konopí (marihuany), o 13,8 % obsahu tetrahydrokanabinolu, což odpovídá hmotnosti 9,6 gramů čistého tetrahydrokanabinolu, a dále zde přechovával celkem 102 ks tablet světle hnědé barvy o celkové hmotnosti 31,6 gramů s obsahem metamfetaminu, to jest pervitinu, a 3,4-MDMA, to jest extáze, kdy obsah báze metamfetaminu byl stanoven na 4,75 %, což odpovídá hmotnosti 1,5 gramu čistého metamfetaminu,
3) v době od 12:55 hodin do 13:10 hodin dne 7. 10. 2013 v ul. E. K. v prostoru vchodu do budovy č. p. ... v D. – N. m., po předchozím osobním jednání a telefonické domluvě s obviněným T. V. H. v H., předal T. V. H. celkem 4 černé igelitové pytle s obsahem 3 881,5 gramů konopí, neboli marihuany o minimální hmotnosti 253,7 g účinné látky THC, a to za předem sjednaný finanční obnos 3 200 EUR za 1 kg, T. V. H. následně takto převzaté konopí na místě předal kurýrním osobám R. R., a N. J. S., kteří byli následně se zásilkou, určenou do SRN, zadrženi,
a takto jednal přesto, že metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazen do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), a konopí je jako omamná látka uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazeno do Seznamu IV. Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení číslo 458/1991 Sb.) a tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 436/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a zařazen do Seznamu I. Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 11 To 27/2016, podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve vztahu k němu ve výroku o trestu vyhoštění a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.
Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Hany Riedlové dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah svého odvolání a poté namítl, že mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně akceptovanými i odvolacím soudem a provedenými důkazy existuje extrémní nesoulad. V případě skutku popsaného pod bodem 1 pak konstatoval, že výpověď svědka T. R. neodpovídá popisu jednání, za které by svědek odsouzen Obvodovým soudem v Drážďanech. Svědek také původně hovořil o částce 10 000 Euro, kterou později změnil na 15 000 Euro. K dotazu obhajoby sdělil, že takto upravenou částku „dal dohromady teď se státním zastupitelstvím“. V jeho výpovědi pak byly zjištěny podstatné rozpory a na některé dotazy obhajoby svědek odmítl odpovědět. Dále pak v této části popisu skutku podle obviněného chybí vyjádření, zda vůbec a jaké množství THC obsahovalo uvedené konopí. Skutková věta tak neodpovídá větě právní a použité právní kvalifikaci.
Ke skutku popsanému pod bodem 2 obviněný uvedl, že nikdy nepopíral, že do bytu na adrese K. ... v D. měl přístup a pravidelně do něj docházel. Šlo však o to, že na žádost Q. T. T. v bytě uklízel. Nebyl nájemcem bytu a s paní M. B. smlouvu neuzavřel. Svědkyně K. a svědek H. tvrdili, že je vyloučeno, že by v bytě probíhal jakýkoli další pohyb osob a že by se zde vařilo. To však neodpovídá objektivním důkazům, jako jsou nádobí na vaření a zbytky potravin, stejně jako záznamy ze sledování osob, při němž byl v domě spatřen H. H.
Za „extrémně vadné“ pak obviněný považuje hodnocení důkazů v části, kdy je mu kladeno za vinu přechovávání drog v prodejním stánku a v přilehlých skladových prostorách ve skalním masivu v H. V tomto směru nebyly shromážděny přesvědčivé důkazy a tento závěr byl učiněn pouze na základě zajištění klíče od zámku jistícího mříž před prostorem ve skále v bytě, který obviněný obýval. To je však pouze nepřímý důkaz, z něhož nelze dané závěry vyvodit. V prodejním stánku pak žádné drogy nalezeny nebyly. Svědek M. D. přitom jako osobu, která užívala sklad ve skále, označil obviněného H. H. Skutkové závěry jsou proto v tomto případě v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Ke skutku popsanému pod bodem 3 obviněný uvedl, že skutečně nemůže popřít, že prodej marihuany zprostředkoval, a to na žádost T. V. H. Popírá ale, že by prodej organizoval a sám jej provedl. Výpověď T. V. H. nelze považovat za přesvědčivou natolik, aby mohla být podkladem výroku o vině, neboť ji tento spoluobviněný měnil podle vývoje důkazní situace. Soudy mu navíc neuvěřily, že pytel s konopím vhodil do vozidla německých občanů obviněný. Výpověď je však třeba hodnotit jako celek, proto z ní soud podle názoru obviněného nemůže vyjímat jen některá tvrzení, která považuje za pravdivá, a pomíjet jiná, která má dalším dokazováním za vyvrácená. Obviněný má dále za to, že pokud by se děj odehrál tak, jak je popsáno v rozsudku, pak by bylo předání čtyř igelitových pytlů zachyceno i v záznamu o sledování osob a věcí.
Nesprávné právní posouzení pak obviněný spatřuje i u trestu propadnutí věci, neboť i zde je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry. Peníze zajištěné policejním orgánem v místě jeho bydliště při domovní prohlídce dne 10. 12. 2013 náleží jeho manželce, která si je zapůjčila od svých příbuzných a blízkých a tento způsob nabytí prokázala dostatečným způsobem, který lze od ní rozumně požadovat.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2016, sp. zn. 11 To 27/2016, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, sp. zn. 3 T 13/2014, v části týkající se jeho osoby a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Obsahově je dovolání obviněného pouhým opakováním jeho skutkově zaměřených námitek uplatňovaných již v odvolacím řízení. S těmito námitkami se přitom již velmi podrobně vypořádal odvolací vrchní soud, který na podkladě pečlivého rozboru skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že jim přisvědčit nelze. Státní zástupce by tak považoval za zcela nadbytečné reprodukovat velmi podrobné odůvodnění vrchního soudu. Námitky obviněného jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, která lze považovat za správná, úplná a náležitě důkazně podložená. Jeho námitky nejsou s to založit pochybnost o existenci namítaného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Pokud obviněný rovněž namítá, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku přisouzeného zločinu, jde podle státního zástupce o námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu pouze zdánlivě. Obviněný totiž nevytýká nesprávnost právních podmínek posouzení subjektivní stránky, ale skutečnost, že mu tato subjektivní stránka nebyla prokázána. I v tomto směru se tak primárně opírá o odlišná skutková zjištění, od nichž teprve sekundárně odvíjí své úvahy o nesprávném právním posouzení.
Za obsahově relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu státní zástupce považuje pouze výhradu vznesenou proti popisu skutku pod bodem 1 rozsudku soudu prvního stupně. Dle názoru státního zástupce se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Z tohoto popisu je totiž patrné, že obviněný předal zmíněných nejméně 4 300 gramů marihuany T. R. celkem ve čtyřech případech. Je pak pravdou, že v tomto popisu skutku skutečně není vyjádřeno konkrétní množství účinné látky tetrahydrocannabinolu, což je však logické, neboť konkrétní objem THC u všech uskutečněných dodávek nebylo možno zjistit, neboť zachycena byla až poslední dodávka. Pokud přitom soud vycházel z celkového množství drogy, byl jeho postup zcela v souladu s východisky vyplývajícími z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, které takový postup výslovně předpokládá. Nadto je podle státního zástupce z hlediska přisouzeného rozsahu trestné činnosti konkrétní obsah THC v dodávkách T. R. bez většího právního významu.
Pokud jde o námitky ve vztahu k výroku o trestu propadnutí věci, dle názoru státního zástupce, je nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale obsahově by zdánlivě odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který obviněný neuplatnil. Zároveň však má státní zástupce za to, že i zde se námitky obviněného odvíjejí primárně od polemiky se skutkovými zjištěními soudů ohledně původu zajištěných finančních prostředků. V tomto směru přitom soudy věnovaly obhajobě obviněného náležitou pozornost a původ finančních prostředků posuzovaly velice pečlivě. Pokud však na podkladě provedeného dokazování soudy odmítly uvěřit historce o transferu desetitisícových částek v eurech prostřednictvím cizích osob od důchodkyně s příjmem ve výši 6 000 Kč žijící ve Vietnamu, popřípadě od sestry obviněného žijící ze sociálních dávek v Německu, nelze dle názoru státního zástupce takové úvaze z hlediska formální logiky cokoli vytknout. K tomu pak lze odkázat i na způsob uložení předmětných částek, který nijak nesvědčil o tom, že by se jednalo o úspory pro budoucí investici, ale naopak o tom, že se jedná o prostředky určené pro financování drogových obchodů. Třebaže tedy obviněný formálně zpochybňuje formální předpoklady pro uložení trestu propadnutí věci, fakticky se i zde domáhá změny skutkových zjištění.
Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina námitek obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Jak přitom uvedl i státní zástupce, soudy podrobně a pečlivě vysvětlily, jak k daným skutkovým závěrům dospěly, a jejich zdůvodnění nebudí pochybnosti. Obviněný v rámci své argumentace pouze vytrhává z kontextu a zpochybňuje jednotlivé důkazy a skutková zjištění, podstatné skutečnosti přitom opomíjí.
Uplatněnému dovolacímu důvodu pak odpovídá pouze námitka, podle které v bodě 2 výroku o vině chybí vyjádření množství účinné látky v konopí, přičemž to je podle obviněného důvodem, proč skutková věta neodpovídá použité právní kvalifikaci. S tímto názorem však nelze souhlasit. Jak správně podotkl státní zástupce, u větší části objemu konopí se obsah účinné látky nepodařilo zjistit. Naplnění znaku konkrétního rozsahu páchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku přitom lze na základě relevantní judikatury v takovém případě dovodit z celkového množství drogy, jak se také v daném případě stalo, neboť celkové množství je v popisu skutku obsaženo a skutková věta přisouzené právní kvalifikaci odpovídá.
Pokud pak jde o námitku směřovanou do výroku o trestu propadnutí věci, je třeba říci, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě obviněný zpochybňuje skutková zjištění vztahující se k původu peněz. I zde však lze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy své skutkové závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily, přičemž dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily listinám sepsaným údajnými věřiteli manželky obviněného a svědecké výpovědi jejího bratra a jí samotné.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného V. V. N. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. března 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu