ECLI:CZ:NS:2017:11.TUL.1.2017.1
sp. zn. 11 Tul 1/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných K. P. T., a N. P. T. H., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. března 2017 návrh obviněných na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchnímu soudu v Praze podle §174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Návrh na určení lhůty se podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z a m í t á .
Odůvodnění:
Obvinění K. P. T. a N. P. T. H. podali dne 24. 2. 2017 k Nejvyššímu soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zák. č. 6/2002 Sb. Uvedli, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 2/2010 požádali o vrácení finančních prostředků zajištěných při domovních prohlídkách provedených dne 18. 1. 2005. O jejich žádosti bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, tak, že se finanční prostředky nevrací. Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé dne 7. 7. 2016 stížnost, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Průtahy řízení zatížil již Městský soud v Praze, neboť stížnost postoupil Vrchnímu soudu v Praze až dne 27. 12. 2016. Od tohoto data však ve věci „není žádný pohyb“. Navrhovatelé stížnost dne 2. 1. 2017 doplnili, čímž chtěli na průtahy nepřímo upozornit. Závěrem svého podání navrhli, aby Nejvyšší soud určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu sedmi dnů k rozhodnutí o jejich stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle §174a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), dospěl k závěru, že návrh obviněných není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
V posuzovaném případě se k návrhu obviněných vyjádřil Vrchní soud v Praze. Uvedl, že předmětná stížnost nebyla do dne podání vyjádření vrchnímu soudu předložena, neboť dne 27. 12. 2016 bylo předkládací zprávou ze dne 14. 12. 2016 předloženo k rozhodnutí odvolání uvedených obviněných a Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010, a dále stížnost obviněného K. N. D. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 43 T 2/2010. Ze spisového materiálu pak vrchní soud zjistil, že stížnost proti citovanému usnesení podali také navrhovatelé a S. S. T. a dále že při písemném vyhotovení usnesení došlo k písařské chybě ve jméně obviněné N. P. T. H. Přípisem ze dne 18. 1. 2017 proto Městskému soudu v Praze předkládací zprávu vrátil k doplnění spolu s částí spisu a vyzval jej k vydání opravného usnesení, tak, aby byly všechny stížnosti bezodkladně předloženy k rozhodnutí.
Vyjádření vrchního soudu bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 2. 3. 2017. Telefonickým dotazem u vrchního soudu dne 8. 3. 2017 Nejvyšší soud zjistil, že Městský soud v Praze požadavek doplnění předkládací zprávy v dané době nesplnil. Dne 15. 3. 2017 Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soud telefonicky oznámil, že předmětný požadavek byl již ze strany Městského soudu v Praze splněn. Nejvyšší soud dále přezkoumal přiložené dokumenty (předkládací zprávu Městského soudu v Praze a přípis Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017) a zjistil, že vrchním soudem uvedené skutečnosti jsou pravdivé. Navrhovatelé si tak de facto stěžují na postup Městského soudu v Praze, který však není předmětem zkoumání ze strany Nejvyššího soudu. Vrchní soud v Praze přitom v dané věci postupoval bez zbytečných průtahů zcela správně tak, aby k dalším průtahům v řízení nedocházelo. Nejvyšší soud proto neshledal podmínky §174a zákona o soudech a soudcích za naplněné a rozhodl ve smyslu odst. 7 věty za středníkem tohoto ustanovení tak, že návrh zamítl, neboť v řízení před Vrchním soudem v Praze k průtahům nedochází.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu