ECLI:CZ:NS:2017:11.TVO.13.2017.1
sp. zn. 11 Tvo 13/2017-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2017 stížnost, kterou podal obv. V. S. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 7. 2017, č. j. 3 To 98/2017-1035, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obv. V. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 10. 7. 2017, č. j. 3 To 98/2017-1035, rozhodl o ponechání obv. V. S. ve vazbě, neboť k tomuto datu byly naplněny zákonné důvody pro útěkovou vazbu.
2. Obviněný napadl toto usnesení včas podanou stížností k Nejvyššímu soudu. V ní uvedl, že svým jednáním nezavdal důvodnou obavu, že by hodlal uprchnout nebo se skrývat a taková obava údajně nevyplývá ani z žádných jiných konkrétních skutečností. Obviněný má za to, že ze skutečnosti, že mu byl uložen vysoký trest, ještě nelze bez dalšího dovozovat motivaci se trestnímu stíhání nebo trestu vyhýbat. Ani fakt, že je cizím státním příslušníkem sám o sobě takovou obavu neodůvodňuje. Dle jeho prohlášení je schopen se k úkonům trestního řízení dostavovat a lze rovněž využívat institutů mezinárodní justiční spolupráce. Tvrdí, že vazební důvod, i pokud by na počátku trestního stíhání snad byl dán, se nyní oslabil. Z těchto důvodů napadené usnesení považuje za nesprávné a nezákonné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadené usnesení zrušil.
3. Na tomto podkladě Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně, když obv. V. S. nadále ponechal ve vazbě.
4. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, č. j. 52 T 5/2017-934, byl obviněný V. S. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Mimo to mu byl uložen v souladu s §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu 7 (sedmi) roků. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud uložil také zabrání věcí, jejichž přesný výčet taxativně vyjmenoval.
5. Obv. V. S. byl již v průběhu přípravného řízení usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 5. 2016, č. j. 2 Nt 1207/2016-12, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 9 To 198/2016, vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. b) tr. ř. Následně bylo v zákonných lhůtách soudem rozhodováno o dalším trvání vazby obviněného, přičemž usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 8. 2016, č. j. 1 KZV 32/2016-127, bylo podle §71 odst. 1 a §73b odst. 4 tr. ř. rozhodnuto o pominutí důvodu vazby uvedeného v §67 písm. b) tr. ř.
6. Naposledy byl obviněný ponechán ve vazbě podle §72 odst. 3 tr. ř. z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2017, č. j. 52 T 5/2017-828, které nabylo právní moci dne 19. 4. 2017. Po podání odvolání obv. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 52 T 5/2017, Vrchní soud v Olomouci rozhodl o vazbě obviněného ve svém usnesení č. j. 3 To 98/2017-1035 ze dne 10. 7. 2017, ve kterém rozhodl, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. se obv. S. ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř.
7. Nejvyšší soud především akcentuje, že obv. V. S. hrozí vysoký trest ve smyslu §67 písm. a) tr. ř., a to za zvlášť závažnou trestnou činnost, popsanou v napadeném rozsudku Krajského soudu v Brně, za kterou byl již odsouzen v prvním stupni. Tento rozsudek byl mj. napaden opravným prostředkem státního zástupce v neprospěch obv. V. S., ve kterém zdůraznil, že uložený trest považuje za nepřiměřeně mírný ve smyslu §258 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to z důvodu nezákonné aplikace §58 tr. zákoníku. Proto státní zástupce navrhuje, aby obviněnému mu byl v kombinaci s trestem vyhoštění uložen trest odnětí svobody v rozmezí šesti až sedmi roků nepodmíněně.
8. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) jasně deklaruje, že zbavení osobní svobody poté, co soud I. stupně uloží obviněnému trest, byť nepravomocný, již není považováno za vazbu, na kterou je aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) této Úmluvy, ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po vydání prvoinstančního odsuzujícího rozsudku za zásadně odlišné od vazby vykonávané před nepravomocným odsouzením. Proto judikatura Evropského soudu pro lidská práva neklade na „zákonné uvěznění“ žádné zvláštní podmínky, které jinak v případě běžné vazby vyplývají z čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy. Toto vymezení je pro Českou republiku závazné, a proto je samozřejmé, že je ve své judikatuře reflektuje jak Ústavní, tak Nejvyšší soud.
9. Mimo to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obv. V. S. nemá k území České republiky vůbec žádné vazby. Není zde zaměstnán, ani zde nemá žádný majetek a celá jeho rodina (otec, matka a dvě sestry) žije v B. a H. Velmi podstatné se jeví i to, že B. a H. se nachází mimo hranice Evropské unie, a tento stát své občany k trestnímu stíhání do ciziny nevydává.
10. Všechny tyto skutečnosti reálně zdůvodňují velmi vysoké riziko, že by obviněný v případě propuštění z vazby na svobodu uprchl nebo se skrýval, aby se dalšímu trestnímu stíhání vyhnul. Obviněný by se pak stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by bylo zmařeno, nebo podstatně ztíženo, dosažení účelu trestního stíhání.
11. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkami obviněného proti vazbě a jeho stížnost zamítl v souladu s §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu