ECLI:CZ:NS:2017:11.TVO.24.2017.1
sp. zn. 11 Tvo 24/2017-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 stížnost odsouzeného M. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 2 To 95/2017, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 2 To 95/2017, rozhodl Vrchní soud v Olomouci výrokem pod bodem I. tak, že členové senátu JUDr. Jaroslav Zbožínek a JUDr. Vladimír Štefan nejsou podle §31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §30 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. M. vedené Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 7/2013.
Proti tomuto výroku podal odsouzený prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které namítá, že toto usnesení není dostatečným způsobem zdůvodněno a námitky odsouzeného nejsou vypořádány tak, jak vyžadují obecně závazné předpisy. Z tohoto důvodu odsouzený závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadený výrok a v případě, že tento bude shledán jako nezákonný, tak aby napadené usnesení ve výroku I. zrušil.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.
K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že zmíněné pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
Odsouzený uvedl, že odůvodnění napadeného výroku není řádné, jelikož se stížnostní soud nevypořádal se všemi jeho námitkami. Odsouzený specifikoval své námitky ohledně podjatosti soudců senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci v rámci své stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 9. 2017, v níž napadal zejména obcházení zákona při přidělování věci k rozhodnutí, a namítal, že senát, který rozhodoval o jeho odvolání v původní věci vedené pod stejnou spisovou značkou jaká je i v nynějším řízení, není zákonným soudem. Dále odsouzený ve svém podání namítal vztah soudců tohoto senátu k obviněným a k věci odkazem na fakt, že „ záměrně ignorovali rozhodující odvolací námitky a tak zastírali pochybení nalézacího soudu“ . Závěrem pak odsouzený uváděl, že soudci tohoto senátu stížnostního soudu měli finančně profitovat z jeho odsouzení.
Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 2 To 95/2017, kterým rozhodoval o stížnosti odsouzeného (výrok II.) a současně o vznesené námitce podjatosti senátu tohoto soudu (výrok I.), reagoval na námitky odsouzeného dostatečně.
K námitce obcházení zákona při přidělení jeho věci senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci tento uvedl, že dle rozvrhu práce je určen k rozhodování věcí, v nichž předcházel svou rozhodovací činností v odvolacím řízení, a námitku odsouzeného tak zamítl jako nepřípadnou. Nejvyšší soud se s názorem vrchního soudu ztotožňuje a nadto uvádí, že dané pravidlo rozvrhu práce plně reflektuje zásadu urychleného projednání věci bez zbytečných průtahů uvedenou v §2 odst. 4 věta druhá tr. ř. , když umožňuje projednání věci senátu již obeznámenému s okolnostmi případu. Nadto stížnostní soud upozornil odsouzeného i na skutečnost, že dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci pro rok 2017 je specializovaným senátem pro rozhodování věcí podle zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a ve věci je tedy zákonným soudem, s čímž se Nejvyšší soud ztotožňuje. K související námitce vztahu členů senátu vrchního soudu k odsouzenému a k věci samé pak Nejvyšší soud poznamenává, že se jedná toliko o ničím nepodložená tvrzení, kdy pouhá skutečnost, že se jedná o senát, který rozhodoval o odvolání odsouzeného v předcházející věci, není relevantním argumentem. Odsouzený neuvedl, v čem tedy má spočívat poměr soudců k němu samému nebo k věci, který by mohl zakládat jejich podjatost, či vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti.
Stejný závěr lze učinit i stran tvrzení o údajném finančním profitu členů senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci, když se jedná toliko o ničím nedoložené tvrzení odsouzeného, jak uvedl i Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení.
Nejvyšší soud tedy neshledal stížnostní námitky odsouzeného proti výroku I. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 2 To 95/2017, důvodnými, neboť naopak Vrchní soud v Olomouci se zabýval všemi uplatněnými námitkami a s těmito se řádně a přesvědčivě vypořádal.
Protože ani Nejvyšší soud neshledal žádné důvody pro vyloučení členů senátu 2 To Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Zbožínka a JUDr. Vladimíra Štefana, nezbylo mu než rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu