ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1274.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1274/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné REALITY CAMPANY, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská č. 2110/8, identifikační číslo osoby 496 80 951, zastoupené Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem v Praze 10, Murmanská č. 1475/4, proti povinnému L. Š. , V. P., zastoupenému JUDr. Danielem Radou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova č. 866, pro 15 010 000 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 151 EX 5/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2016, č. j. 26 Co 332/2016-1409, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2016, č. j. 26 Co 332/2016-1409 (dále „odvolací soud“), jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, Exekutorský úřad Praha 7, se sídlem v Praze 7, Přívozní č. 1054/2 ze dne 20. 7. 2016, č. j. 151 EX 5/14-1374, o specifikaci nemovitých věcí, kterých se exekuce týká ( výrok I.), jejich příslušenství (výrok II.), stanovení výsledné ceny nemovitých věcí a jejich příslušenství částkou 22 500 000 Kč (výrok III.) a konečně o specifikaci věcných břemen a nájemního práva, která prodejem v dražbě nezaniknou a jež jsou soudnímu exekutorovi známa (výrok IV.) , odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání povinného proto trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Odvolatel v dovolání uvedl, že „nesprávné právní posouzení věci“ spočívá v nesprávné aplikaci ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem, který soudním exekutorem ustanoveného znalce nevyslechl k vypracovanému znaleckému posudku, ač tak učinit měl i bez návrhu účastníků řízení, a tím se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tj. mimo jiné od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 324/2005. Dovolatel tak měl za to, že dovolací řízení bylo tímto nesprávným postupem postiženo vadou řízení, která vedla k nesprávnému skutkovému zjištění o výši obvyklé ceny předmětu prodeje. Tato námitka ve své podstatě zpochybňující skutkové zjištění soudu o výši výsledné ceny předmětu prodeje a nesplňuje náležitosti dovolání ve smyslu ust. §241a odst. 3 o. s. ř. Námitka dovolatele týkající se vady odvolacího řízení proto sama o sobě nemůže uvedenou vadu obsahu dovolání zhojit a dovolací soud by se jí mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání.
S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení není návrh odvolatele ze dne 9. 2. 2017 na odklad právní moci napadeného usnesení (§243 písm. b) o. s. ř.), už i s ohledem na uplynulý termín nařízené dražby na den 15. 3. 2017, důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě nevydává zvláštní zamítavé rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 3. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu