ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1410.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1410/2017-330
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného A. F. , T., zastoupeného Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Seifertova č. 455/17, proti povinné D. F. , K., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, za účasti M. F. , K., zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, pro 916 785,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 58 EXE 358/2014-260, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 23 Co 411/2016-309, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinné proti druhému výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 23 Co 411/2016-309, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinného a M. F. na částečné zastavení exekuce prodejem podílu ve Stavebním bytovém družstvu Ocelář postiženého exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno, ze dne 19. 10. 2015, č. j. 150 Ex 1051/14-133, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označila skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinné, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu (přitom nebyla povinna uvést konkrétní spisovou značku rozhodnutí dovolacího soudu – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16), od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu