ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.154.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 154/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Wüstenrot hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze, Na Hřebenech II 1717/8, identifikační číslo osoby 26747154, proti povinnému 1) J. P. , zastoupenému JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/16, a 2) V. K. , pro peněžité plnění, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 9 Co 713/2016-167, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 8. 2016, č. j. 9 Co 713/2016-167, odmítl odvolání povinného 2) pro subjektivní nepřípustnost a potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Prasky, Exekutorský úřad Most, ze dne 8. 6. 2016, č. j. 130 EX 1139/15-136, kterým soudní exekutor udělil příklep vydražiteli k vydraženým nemovitostem povinného 1).
Povinný 1) napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3709/2007.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel – shodně jako v odvolacím řízení – namítá nedostatek řádného doručení rozhodnutí a jiných úkonů soudního exekutora, jež bylo nezbytné, aby mohlo proběhnout dražební jednání, a jehož se tím nezúčastnil, jestliže mu bylo doručováno jinak než do datové schránky, ačkoli si ji posléze zřídil.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použije se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Dle §336k o. s. ř. platí, že usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o příklepu se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno identifikovat vydražitele (odst. 1). Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby uvedené v odstavci 1 větě první (odst. 2). Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též a) osoby uvedené v §336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního jednání, b) dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech (odst. 3). Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona.
Přípustnost dovolání v dané věci je tedy založitelná tím – a jen tím – je-li k dispozici úsudek, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu se vskutku odchyluje od odvolatelem označeného rozhodnutí dovolacího soudu; jinak přípustné být nemůže.
Z tohoto odkazovaného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3709/2007) se podává, že „povinný je subjektivně legitimován k podání odvolání proti usnesení o příklepu tehdy, byl-li přítomen při dražebním jednání a proti příklepu vznesl námitky nebo v případě, že mu nebyla doručena dražební vyhláška, a z tohoto důvodu se nezúčastnil dražebního jednání (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1256/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/2000 pod č. 57). Povinný uplatňuje druhý ze zmíněných důvodů, kdy namítá nedoručení dražební vyhlášky. Jak vyplývá z citované judikatury, v takovém případě je povinen tvrdit, že se právě z důvodu nedoručení dražební vyhlášky nemohl dražebního jednání zúčastnit a že nemohl uplatnit taková práva, která lze uplatnit jen do zahájení dražebního jednání, přičemž jejich uplatnění by mohlo vést k jinému výsledku dražebního jednání či k jeho odročení (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck. 2006, str. 1655). Jiné námitky jsou z hlediska uplatněného odvolacího důvodu irelevantní“.
Na první pohled je zjevné, že zde žádná odchylka, založená napadeným rozhodnutím odvolacího soudu, zjistitelná není.
Dovolatel vskutku netvrdí (a v dosavadním průběhu řízení netvrdil), že zúčastnil-li by se dražebního jednání, mohl uplatnit takové námitky, jež by byly způsobilé vést k jinému jeho výsledku.
Vzhledem tomu, a protože nejsou splněna ani další kritéria přípustnosti dovolání zakotvená v §237 o. s. ř., není dovolání podle tohoto ustanovení přípustné; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Stojí již jen za připomenutí dovolateli, že i podle doktríny věcnou legitimaci osob k podání odvolání proti usnesení o příklepu „nelze chápat formálně. To, že jim nebyla doručena dražební vyhláška a že se z toho důvodu se nezúčastnily dražebního jednání, musí být příčinou toho, že neuplatnily za řízení svá práva, která lze uplatnit jen do zahájení dražebního jednání, a jejichž realizace by buď vedla k tomu, že by dražební jednání muselo být odročeno, nebo by měla nebo mohla mít za následek jiný výsledek dražebního jednání“ (srov. Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004. s. 551).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2017
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu