ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2474.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2474/2017-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného D. S. , zastoupeného JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Olomouci, Palackého 75/21, proti povinnému P. S. , zastoupenému Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 752/10, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 84 EXE 735/2015, pro 1 152 Kč a pro nepeněžité plnění, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. 20 Co 615/2016-124, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2017, č. j. 20 Co 615/2016-124, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne 5. 10. 2016, č. j. 84 EXE 735/2015-94, zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce (co do způsobu jejího provedení prodejem nemovitých věcí a zřízením exekutorského zástavního práva spoluvlastnického podílu povinného na nemovitých věcech), vedené na základě pověření téhož soudu ze dne 28. 4. 2015, č. j. 84 EXE 735/2015-11. Uvedl, že nepovažuje způsob provedení exekuce za nepřiměřený, neboť úkolem exekučního řízení je efektivně vymáhat pohledávku oprávněného a k tomu účelu zajistit v nezbytném rozsahu postižitelný majetek. Soudní exekutor postihl i nemovité věci povinného, avšak z jeho postupu je zřejmé, že se pokoušel pohledávku primárně uspokojit srážkami z důchodu.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci v části prodeje a zřízení zástavního práva spoluvlastnického podílu povinného ve výši 44406338/100000000 na nemovitých věcech popsaných ve výroku usnesení podle exekučních příkazů ze dne 29. 4. 2015, č. j. 185 EX 449/15-14 a č. j. 185 EX 449/15-15, zastavil (výrok I.). Oprávněnému uložil zaplatit povinnému na nákladech řízení o částečné zastavení exekuce před soudy obou stupňů 4 360 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho zástupce (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutor byl pověřen pouze k vymáhání peněžité pohledávky, tj. k vymožení částek ve výši 1 152 Kč a 10 250 Kč, nebyl však pověřen k vymáhání nepeněžitého plnění - povinnosti spočívající v převedení akcií na žalobce způsobem v exekučním titulu popsaným. Proto soudní exekutor nemohl vydávat exekuční příkazy, jimiž povinnému ukládal pokuty za nesplnění povinnosti uložené mu exekučním titulem. A jestliže je pak exekuce vedena jen pro vymožení částky 11 402 Kč, na účet soudního exekutora přichází od 2. 7. 2015 pravidelné měsíční srážky z důchodu povinného ve výši 728 Kč a je zde reálný předpoklad, že v průběhu roku 2017 dojde k uspokojení pohledávky, jeví se postižení nemovitých věcí povinného jako nepřiměřený způsob vedení exekuce.
Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž podle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 33 Odo 268/2004. Odvolací soud nesprávně posoudil rozsah pojmu pohledávka, uvedeného v pověření soudního exekutora, neboť pohledávka může být jakéhokoliv druhu, tedy i nepeněžitá. Tomu, že pojem pohledávka zahrnuje i právo na nepeněžitá plnění, odpovídá i výklad pojmu obsažený v Právnickém slovníku. Soudní exekutor je tedy pověřen i k vymáhání požadovaného nepeněžitého plnění a mohl povinnému za tím účelem ukládat též pokuty. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Touto otázkou je závěr odvolacího soudu, že pověřením soudního exekutora „k vymáhání pohledávky“ podle vykonatelného exekučního titulu (viz pověření Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 4. 2015, č. j. 84 EXE 7352015-11) došlo toliko k pověření k vymáhání peněžitého plnění, nikoli však k vymáhání nepeněžitého plnění, k němuž je předmětným exekučním titulem povinný rovněž zavázán.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Dovolání je důvodné.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014, č. j. 56 Cm 46/2014-13, jímž soud povinnému uložil povinnost dostavit se osobně ke kterémukoliv subjektu, který má se společností Centrální depozitář cenných papírů, a. s. uzavřenou smlouvu o účastnictví v Centrálním depozitáři cenných papírů a učinit právní úkon, kterým převede 58 kusů akcií Equity Holding, a. s., IČ 10005005, ISIN: CZ 0009084604, a 2400 kusů podílových listů J&T PERSPEKTIVA smíšený otevřený podílový fond, J&T INVESTIČNÍ SPOLEČNOST, a. s., ISIN: CZ 0008473592, na účet cenných papírů oprávněného, vedený u Centrálního depozitáře cenných papírů, a. s. (výrok I.). Rozsudek dále uložil povinnému zaplatit oprávněnému částku 1152 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.) a na nákladech řízení právnímu zástupci oprávněného částku 10250 Kč (výrok III.).
K vymožení jednoznačně všech shora uvedených povinností (peněžitých i nepeněžitých), včetně vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného určených v příkazu soudního exekutora, směřoval jak exekuční návrh podaný oprávněným prostřednictvím jeho právního zástupce (viz čl. 4 spisu), tak i elektronická žádost o pověření a nařízení exekuce podaná soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem pod sp. zn. exekutora 185 EX 449/15 (čl. 2 spisu), přičemž dne 28. 4. 2014 vydal Okresní soud v Kutné Hoře pod č. j. 84 EXE 735/2015-11, pověření, jímž pověřil vedením exekuce „k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014, č. j. 56 Cm 46/ 2014-13“, soudního exekutora Mgr. Svatopluka Šůstka, Exekutorský úřad Olomouc. Žádný pokyn k částečnému odmítnutí či zamítnutí exekučního návrhu soud nevydal.
Podle §43a odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb.), jenž byl vtělen do tohoto zákona s účinností od 1. 1. 2013, soudní pověření obsahuje označení exekučního soudu, exekutora, exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, označení oprávněného a povinného, podpis a datum. Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán (odst. 6).
Dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že pojmem pohledávka se označuje výlučně peněžité plnění (ani samotné pověření neobsahuje výraz peněžitá pohledávka či peněžité plnění). Takový závěr je v příkrém rozporu s některými ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ (srov. například jeho §155, odst. 1 a 2, stanovící možnost zajištění jak peněžité, tak i nepeněžité pohledávky zástavním právem, přičemž obdobná právní úprava byla do 31. 12. 2000 vtělena do ustanovení §151a a násl. téhož zákona), dále např. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. jeho §314, který stanovil pravidla pro zajištění nepeněžité pohledávky bankovní zárukou), zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (§175, §206 odst. 1 písm. h/, §294), příp. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“ (srov. pojem „nepeněžitý dluh“ v §1311, §1368, §1955, §2028).
Rovněž soudní praxe je dlouhodobě ustálena v závěru, že pohledávka může být peněžitá i nepeněžitá. Vzniká věřiteli ze závazkového právního vztahu jako právo na určité plnění, jemuž na straně dlužníka odpovídá dluh (příslušná povinnost splnit závazek) peněžitý nebo nepeněžitý (srov. §488 obč. zák. či §1721 o. z.). Nejvyšší soud tak již např. ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 2390/2000, v souvislosti s posouzením otázky možnosti postoupení práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí vycházel z explicitně formulovaného předpokladu, že předmětem postoupení podle §524 obč. zák. může být „pohledávka jakéhokoliv druhu, tedy i nepeněžitá“.
Protože závěr odvolacího soudu, že pověřením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 4. 2014, č. j. 84 EXE 735/2015-11, soudní exekutor nebyl pověřen (i) k vymáhání nepeněžitého plnění dle příslušného exekučního titulu, není správný, Nejvyšší soud České republiky jeho rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení, včetně dovolacího řízení, soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu