ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2577.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2577/2017-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Ivanou Kudrnovou ve věci žalobkyně M. K., Č. L., zastoupené obecným zmocněncem J. K., N. B., proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Barvířská č. 738, identifikační číslo osoby 000 05 622, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 11 C 246/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2015, č. j. 30 Co 168/2015-11, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 5. 2015, č. j. 30 Co 168/2015-11, potvrdil usnesení ze dne 16. 3. 2015, č. j. 11 C 246/2014-5, kterým Okresní soud v České Lípě odmítl podání žalobkyně ze dne 24. 12. 2014, doplněné podáním ze dne 27. 1. 2015, doručené okresnímu soudu dne 27. 1. 2015, pro vady, když žalobkyně i přes výzvu soudu k odstranění vad podání konkrétně nespecifikovala movité věci, jejichž vyloučení se z výkonu rozhodnutí se domáhá. Žádnému z účastníků nebylo nepřiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Její žádost Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 18. 5. 2016, č. j. 11 C 246/2014-32, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8. 2016, č. j. 30 Co 224/2016-39, zamítl.
Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěl ve svém rozhodnutí ze dne 30. 11. 2016, č. j. 20 Cdo 5126/2016-54, k závěru, že nikoli.
Okresní soud usnesením ze dne 27. 2. 2017, č. j. 11 C 246/2014-71, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2017, opakovaně rozhodl o žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů, a to tak, že řízení zastavil pro nedostatek podmínky řízení a dovolání žalobkyně postoupil k rozhodnutí dovolacímu soudu. Žalobkyně následně opětovně požádala dovolací soud o ustanovení advokáta pro dovolací řízení podáním ze dne 18. 10. 2017 s tím, že tvrdila a prokazovala naplnění předpokladů pro osvobození od placení soudních poplatků.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci bylo zjištěno, že žaloba dovolatelky směřuje k vyloučení movitých věcí z výkonu rozhodnutí, aniž by jednotlivé movité věci specifikovala (poukaz dovolatelky, že jde „o movité věci nacházející se ve vyklizované garáži“, je nedostatečný). Aktivita žalobkyně je v tomto směru nezastupitelná. Vylučovací žaloba by tak nemohla být úspěšná a ze strany žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Nadále zůstává nesplněna podmínka povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Dovolání nebylo sepsáno advokátem, přitom ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně měla právnické vzdělání, Nejvyšší soud žalobkyni zástupce pro dovolací řízení rovněž neustanovil a ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo ani přes řádnou výzvu soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2017, č. j. 20 Cdo 2477/2017-75). Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. čl. II. bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Ivana Kudrnová
pověřený člen senátu