ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3595.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3595/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Business Group s.r.o. se sídlem v Plzni, Pod Vrchem č. 870/59, identifikační číslo osoby 26372509, zastoupené Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova č. 796/10, proti povinné J. Š. , H. B., zastoupené Mgr. Gustavem Valenzem, advokátem se sídlem v Plzni, Božkovská č. 397/15, za účasti vydražitelky Y. Š. , H. H., pro 549 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Venduly Flajšhansové, Exekutorský úřad Plzeň – sever, pod sp. zn. 121 EX 938/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. 64 Co 549/2016, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Usnesením soudní exekutorky JUDr. Venduly Flajšhansové, Exekutorský úřad Plzeň – sever, ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 121 EX 938/15-88, byl udělen vydražitelce Y. Š., , příklep na tam specifikované vydražené nemovitosti v katastrálním území H. B. za nejvyšší podání 1 607 334 Kč (výrok I.), stanovena lhůta k zaplacení nejvyššího podání (výrok II.) a dále bylo povinné uloženo vyklidit vydraženou nemovitost nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení o příklepu nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později (výrok III.).
K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 64 Co 549/2016, usnesení soudní exekutorky potvrdil. Dospěl k závěru, že v dané věci v době provádění exekuce (dražby nemovité věci) zde nebyla překážka spočívající v účincích zahájení insolvenčního řízení, která by provedení exekuce bránila. Z insolvenčního rejstříku věci vedené pod sp. zn. KSPL 29 INS 24010/2016 vzal soud za prokázané, že dne 2. 11. 2016 bylo vydáno usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu povinné, přičemž v tomto rozhodnutí není uvedeno, že by účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikaly až právní mocí tohoto rozhodnutí. V posuzovaném případě tak účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikly již okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tedy dne 2. 11. 2016 v 8:31 hodin, přičemž začátek dražby byl dne 2. 11. 2016 ve 12:30 hodin a konec dražby dne 2. 11. 2016 ve 13:20 hodin, jak vyplývá ze záznamu o průběhu elektronické dražby. Nad rámec uvedeného odvolací soud poznamenal, že v den konání dražby podala povinná další insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn v 8:39 hodin. Téhož dne však v 10:16 hodin bylo v insolvenčním rejstříku též zveřejněno usnesení o zastavení tohoto řízení z důvodu litispendence. Proto se důvody výše uvedené obdobně vztahují i na posouzení překážky pro provedení exekuce spojené s insolvenčním návrhem vedeným pod sp. zn. KSPL 29 INS 24980/2016.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jež má za přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř. a za důvodné dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku účinků zahájení insolvenčního řízení a jejich trvání, když vyšel ze závěru, že účinky zahájení insolvenčního řízení pominuly vydáním usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu povinné. Dle jejího názoru účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 20. 10. 2016 a pominuly až dne 22. 11. 2016 (dnem právní moci usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady). Skutečnost, že usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady bylo zveřejněno dne 2. 11. 2016 v 8:31 hodin (tedy v den konání dražby, ale před jejím zahájením), není podle dovolatelky pro posouzení, zda pominuly účinky zahájení insolvenčního řízení, rozhodující. Dovolatelka je toho názoru, že Nejvyšší soud má přehodnotit svoji dosavadní rozhodovací praxi vyjádřenou v rozhodnutí ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že může dojít ke zhojení nedostatku podmínek pro konání dražby, jež se uskutečnila za trvání účinků dříve zahájeného insolvenčního řízení, jestliže insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, následně byl, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenčním soudem odmítnut, a v tomto případě tedy je možné v exekučním řízení pokračovat. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání povinné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jelikož usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pro rozhodnutí v dané věci je podstatné, zda účinky zahájení insolvenčního řízení pominuly již zveřejněním usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo až jeho právní mocí. Pouze v případě, že by účinky insolvenčního řízení pominuly až právní mocí usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady, bylo by na místě zabývat se tím, zda je vhodné přehodnotit ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyjádřenou v usnesení ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/14, podle níž procesní nedostatek spočívající v tom, že se dražba uskutečnila v době, kdy přetrvávaly účinky zahájeného insolvenčního řízení, je dodatečně zhojen, jestliže insolvenční návrh, na základě kterého bylo toto insolvenční řízení zahájeno, následně byl, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci odvolání do usnesení o příklepu rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona – dále jen „IZ“, insolvenčním soudem odmítnut. Takový případ však v posuzované věci nenastal, protože předmětná dražba se uskutečnila až poté, co bylo zveřejněno usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Za takových okolností, jak z dikce ustanovení §89 odst. 1 IZ, tak z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2515/2014) plyne, že účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení pomíjejí (nestanoví-li insolvenční soud, že k jejich pominutí dojde až právní mocí usnesení o odmítnutí návrhu na zahájení insolvenčního řízení, což se v dané věci nestalo). Ke změně této judikatury Nejvyššího soudu nebyl shledán žádný důvod, ostatně dovolatelka v tomto směru ani neuvádí argumenty, pro které by mělo dojít k přehodnocení tohoto pro rozhodnutí zásadního závěru. Jestliže byla dražba uskutečněna až po pominutí účinků zahájení insolvenčního řízení, je již nadbytečné zabývat se tím, zda je na místě přehodnotit rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyjádřenou v usnesení ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/14, když tato na danou věc nedopadá.
Dovolatelka dále navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu