ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3716.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3716/2017-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnová a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného P. S. , P., zastoupeného JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9 – Klánovicích, Boušova č. 792, proti povinným 1) V. J. , D., 2) K. J., P., 3) L. J. , P. a 4) V. J. D., zastoupených JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 49/633, pro 12 470 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 2370/2015, v řízení o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162 (26 Co 109/2016), takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud usnesením ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, návrh povinných na vydání doplňujícího usnesení, jímž by bylo doplněno usnesení odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-130, o výrok o náhradě nákladů mezi účastníky, zamítl. Dovodil, že rozhodnutí o nákladech exekuce, a to i pro případ částečného zastavení, kdy v exekuci je nadále pokračováno, je v kompetenci pověřeného soudního exekutora, který rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, napadli dovoláním povinní. Vytkli odvolacímu soudu, že měl rozhodnout doplňujícím usnesením o náhradě nákladů řízení o částečné zastavení exekuce, když bylo návrhu povinných vyhověno. S ohledem na procesní zavinění opravněného na částečném zastavení exekuce bylo namístě postupem podle §52 odst. 1 a §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. ř.“) ve spojení s §271 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“.), náklady této fáze řízení povinným přiznat. Odkaz na kompetenci soudního exekutora správný nebyl. Dovolatelé poukázali na soudní praxi obecných soudů a dovolacího soudu. Domáhali se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a jeho vrácení tomuto soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského právního řádu) projednal a rozhodl o něm podle občanského právního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání povinných je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu .
Podle §271 o. s. ř. dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil.
Nejvyšší soud postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. 26 Co 108/2016-162, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení, když při rozhodování o návrhu povinných na vydání doplňujícího usnesení k usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 26 Co 108,109/2016-130, o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení procesně úspěšného účastníka řízení při částečném zastavení exekuce, odvolací soud nerespektoval ustálenou soudní praxi, že soud, pokud rozhoduje o částečném zastavení exekuce, rozhodne též o nákladech exekuce s touto fází řízení spojenou podle zásad uvedených v §271 o. s. ř. Je to proto, že takové rozhodnutí spočívá na posouzení okolností, které k zastavení exekuce vedly, tj. na posouzení, kdo zastavení exekuce procesně zavinil; jestliže podle §55 odst. 1 e. ř. exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce, nemůže být oprávněn ani posoudit, na čí straně je procesní zavinění na zastavení exekuce. Z uvedeného vyplývá, že dojde-li k zastavení nebo částečnému zastavení exekuce, rozhoduje o nákladech exekuce (včetně jejího vyčíslení) výlučně soud (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 31/2006, bod XV).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu