ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4039.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4039/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné KRESTA, s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Přívoz, Slovenská č. 1085/1a, identifikační číslo osoby 253 66 297, zastoupené Mgr. Petrem Burečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti povinnému F. M. , H. K., za účasti vydražitelky M. M., B. n. L., pro 125 069 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 EX 00081/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2017, č. j. 17 Co 315/2016-222, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 10. 2016, č. j. 143 EX 00081/15-198, kterým soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, udělil vydražitelce příklep na vydražené nemovité věci uvedené ve výroku usnesení za nejvyšší podání ve výši 424 667 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že vydražitelka a povinný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že při provádění dražby došlo k porušení zákona, neboť dražba neměla být vůbec provedena, protože zde byly, a dosud jsou, důvody pro zastavení exekuce. V této argumentaci dovolatel spatřoval i uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §237 a §241 a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen též „o. s. ř.“. Existující důvody pro zastavení exekuce dovolatel spatřoval ve „zřejmé nevhodnosti“ exekuce vedené prodejem nemovitých věcí, v situaci, kdy pro uspokojení pohledávky ve výši 125 069 Kč s příslušenstvím, bylo ke dni dražby vymoženo 164 859,10 Kč, tj. celá jistina a část příslušenství, a pro vymožení zbývající části příslušenství jsou nadále prováděny pravidelné srážky z důchodu povinného ve výši 2 651 Kč měsíčně. Dovolatel měl za přiměřené a dostatečné pouze vedení exekuce srážkou z důchodu, když exekuce prodejem nemovité věci, jejíž hodnota mnohonásobně překročila zbývající část vymáhané pohledávky, není přiměřená. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání povinného se vyjádřila oprávněná a navrhla jeho odmítnutí, protože povinný nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v čem konkrétně spočívá nesprávné právní posouzení věci. Pokud povinný opětovně otvírá otázku nepřípustnosti exekuce vedené prodejem nemovitých věcí, pak ta byla již náležitě odvolacím soudem (nyní již pravomocně) posouzena v řízení o částečném zastavení exekuce vedené tímto způsobem v usnesení ze dne 20. 3. 2017 č. j. 24 Co 7/2017-159.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva, řešené odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí, se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Dovolatel uplatňuje zjevně dovolací důvod jiný, než ten, který je coby přípustný uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; položil-li odvolatel otázku, zda při provádění dražby, je porušením zákona, když dražba byla provedena i přesto, že zde byl dán důvod pro zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí pro její nepřípustnost, spočívající v nepoměru ceny prodávaných nemovitých věcí a výše pohledávky, pro kterou byla exekuce vedena, pak žádnou otázku procesního či hmotného práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nepředkládá.
Protože dovolání má vady, jež nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec odůvodnění je namístě dodat, že řešil-li odvolací soud v napadeném rozhodnutí otázku, zda nepravomocné rozhodnutí o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí, je důvodem k odročení dražebního jednání, tak, že k porušení zákona při provádění dražby ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 věty první o. s. ř. nedošlo, jestliže návrh povinného na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí byl po udělení příklepu pravomocně zamítnut, vyřešil ji v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, a usnesení téhož soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1252/2011).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu