ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.459.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 459/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Biskupství českobudějovického, se sídlem v Českých Budějovicích, Biskupská č. 132/4, identifikační číslo osoby 00445118, proti povinné Mgr. O. S., zastoupené Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem v Horoměřicích, Nebušická č. 709, pro 181 720,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 E 435/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. září 2016, č. j. 7 Co 1893/2016-195, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. září 2016, č. j. 7 Co 1893/2016-195, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2016, č. j. 19 E 435/2008-170, o zastavení řízení o opětovném návrhu povinné ze dne 5. srpna 2016 na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu ČR a o opětovném návrhu povinné ze dne 5. srpna 2016 na úplné zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, nařízeného usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2008, č. j. 19 E 435/2008-6, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o předmětných návrzích povinné nemůže být věcně rozhodnuto z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, a to překážky věci rozhodnuté, neboť povinná opakovaně podává návrhy na zastavení výkonu rozhodnutí z důvodu, že exekuční titul byl vydán soudním úředníkem, a nikoli soudcem.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku neplatnosti exekučního titulu, který podle jejího názoru nebyl vydán orgánem k tomu oprávněným.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí z 29. dubna 2003, sp. zn. 28 Cdo 724/2003, uvedl, že překážka věci pravomocně rozhodnuté (res judicata) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení (§103 o. s. ř.), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dospěl v posuzované věci k závěru, že novému projednání brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§159a odst. 5 o. s. ř.), neboť s právními argumenty dovolatelky se vypořádal již ve svém usnesení ze dne 1. února 2016, č. j. 20 Cdo 5287/2015-109, ve kterém uvedl, že soudní tajemnice I. H. měla k vydání platebního rozkazu ze dne 18. ledna 2008, č. j. 57 Ro 46/2008-9, pravomoc podle ustanovení §6 odst. 2 písm. j) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 2. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu