ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4824.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4824/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ADAM & PARTNER, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Hradešínská 1102/4, identifikační číslo osoby 26162351, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, proti povinnému R. P. , S., zastoupenému Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, za účasti vydražitelky I. R. , P., pro 29 750 Kč s příslušenstvím, vedené soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Sobíškovou, Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 180 EX 15827/09, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2017, č. j. 24 Co 133/2017-143, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražitelkou na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 2. 2017, č. j. 180 EX 15827/09-121, kterým soudní exekutorka Mgr. Zuzana Sobíšková, Exekutorský úřad Praha 6, udělila vydražitelce příklep na vydražené nemovité věci v usnesení blíže specifikované za nejvyšší podání 868 100 Kč. Uvedl, že povinný do doby konání dražby neuhradil celou vymáhanou pohledávku včetně příslušenství, a proto nebyl důvod nejen k zastavení exekuce, ale ani k odročení dražebního jednání. Nešlo ani o případ, že by pro zaplacení celé pohledávky byla v den konání dražby předmětem exekuce již jen úhrada pravomocně nevyčíslených nákladů exekuce. Soudní exekutorka postupovala při nařízení a konání dražby v souladu se zákonem.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že z předchozích výzev soudní exekutorky ani z usnesení o příklepu nevyplývá, že by exekuce měla být vedena pro jiné plnění než pro již zaplacenou jistinu ve výši 29 750 Kč. Po téměř 7 letech od vzniku poslední skutečnosti, pro kterou byla exekuce vedena, nelze po povinném spravedlivě požadovat, aby přesně znal částku příslušenství (soudního poplatku, smluvních úroků z prodlení, nákladů exekutora); navíc úroky z prodlení konkrétně vyčíslil až odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí a náklady exekuce soudní exekutorka přesně vyčíslila až po provedení exekuce. Za jediné jisté příslušenství by mohly být považovány náklady nalézacího řízení ve výši 14 150 Kč, ale povinný se od exekutorky nedozvěděl, že by tuto částku měl uhradit společně s jistinou. Domnívá se, že s ohledem na skutečnost, že většina příslušenství byla v den konání dražby nejistá, mělo by zaplacení jistiny postačovat k odvrácení dražebního jednání. Dále nepovažuje za přijatelné, aby pro pohledávky ve výši 29 750 Kč došlo k prodeji nemovité věci, jejíž hodnota v dražbě dosáhla 868 100 Kč, takový prodej je v rozporu se zásadou přiměřenosti. Je třeba předpokládat, že pohledávku lze vymoci přinejmenším prodejem movitých věcí povinného. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudní exekutorky i odvolacího soudu zrušil.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že z exekučního titulu je patrno, že dluh povinného vůči oprávněné sestává nejen z jistiny, ale také z úroku z prodlení a náhrady nákladů řízení. Rovněž např. z usnesení o určení ceny nemovitých věci a z dražební vyhlášky vyplývá, že exekuce je vedena pro jistinu s úrokem z prodlení, náklady předchozího řízení a náklady exekuce a oprávněné. Poukázala rovněž na skutečnost, že dluh povinnému vznikl v postavení podnikatele a nikoli spotřebitele, u kterého by se jistá míra nevědomosti dala omluvit. Nesouhlasí, že by exekuce prodejem nemovitých věcí byla v rozporu se zásadou přiměřenosti, neboť po uhrazení jistiny zbývala k vymožení částka převyšující 100 000 Kč a do exekuce se přihlásili další věřitelé povinného s pohledávkami celkem ve výši přesahující cenu dražených nemovitých věcí. Nebyl dán důvod k nekonání dražby. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., když dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu